Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
European Council via Foter.com / CC BY-NC-ND, zdroj

Aleš Rozehnal: Merkelová i Macron se ohánějí duchem Evropy. Ale jednají protievropsky

V poslední době se vedoucí političtí představitelé nejdůležitějších evropských zemí při prosazování politických rozhodnutí proti vůli jiných států začali ohánět termínem ducha Evropy. Německá kancléřka Angela Merkelová například uvedla, že „to, že některé země odmítají přijímat uprchlíky, odporuje duchu Evropy“.

Francouzský prezident Emmanuel Macron zase prohlásil, že současná podoba evropské směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb je „zradou evropského ducha“.

Je otázkou, co by na nepřijímání uprchlíků odporovalo duchu Evropy, protože Evropa ve své dlouhé historii přijala ve větším měřítku mimoevropské imigranty pouze jednou. Jednalo se o dávný příchod Slovanů, kteří imigrovali do střední a východní Evropy z hloubky Eurasie.

Slované však přijali křesťanství a formovali společnosti od Polska na severu po Bulharsko na jihu a byli tak schopni přizpůsobit se vznikajícímu systému evropských států.

Jak byla Evropa formována islámem

Imigranti ze severní Afriky a Blízkého východu touhu přijmout křesťanství nemají a navíc ohrožují křehký sociální smír zemí, kde se usazují. Ačkoli evropské elity po desetiletí popíraly síly náboženství a etnicity, byly to právě tyto síly, které vytvořily vnitřní kohezi jednotlivých evropských států.

Pokud Angela Merkelová zastává stejný názor jako vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová, že islám má místo v západních společnostech, patří k Evropě a má místo v evropské historii, kultuře, minulosti a budoucnosti, je jí nutno přitakat.

Evropa byla skutečně formována islámem, ale jiným způsobem než uvádí Federica Mogheriniová. Po staletí zahrnovala Evropa oblast okolo Středozemního moře, včetně severní Afriky. Rozšíření islámu v severní Africe však zcela jasně vymezilo hranici mezi islámským a evropským světem.

Středozemní moře se stalo jednou z hranic. Islámské výboje na Balkán pak vymezily evropsko-islámské bitevní pole.

Místo islámu v západní společnosti je tedy takové, že se západní civilizace proti němu po staletí vymezovala. Islám tedy definoval Evropu tím, že jí ukázal, proti čemu se má definovat.

Idea evropské jednoty vznikla s konceptem křesťanství, jako přirozené opozice vůči islámu, kterýžto koncept kulminoval v období křižáckých válek.

Evropská identita byla založena na vyhraněném pocitu nadřazenosti nad muslimskými Araby, nacházejícími se na periferii světadílu. Imperialismus dal této nadřazenosti novou dynamiku poté, co moderní evropské státy začaly dobývat Střední východ.

Průkopníkem v této expanzi byl Napoleon, který rovněž položil tradici studia islámských civilizací. Evropané jimi byli fascinováni a považovali je za obdivuhodné, ale přesto za méněcenné.

Nový duch?

Stejně se Evropané chovali ke společnostem v severní Africe a Blízkém východu i v postkoloniální době. Diktátorské režimy států těchto oblastí držely své občany uvnitř neprodyšných hranic jako vězně a Evropané jim dávali lekce z lidských práv, protože se nemuseli obávat možnosti chaosu způsobeného pádem diktatur vedoucího k masové migraci.

Absence dodržování lidských práv dávala i v tomto období Evropanům pocit převahy nad arabskými společnostmi.

Pokud je tedy nutnost přijímat muslimské imigranty v souladu s duchem Evropy, jedná se o ducha velmi nového, který se navíc očividně vymezuje vůči duchu panujícímu v Evropě po staletí.

Kritika současné směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb ze strany Emmanuela Macrona coby zrady evropského ducha je pak již zcela bizarní.

Pokud odhlédneme od faktu, že směrnice byla v roce 1996 přijata i hlasem Francie, znamená tato kritika v podstatě to, že Emmanuel Macron považuje volný pohyb služeb, což je jeden z pilířů evropské integrace, za „zradu evropského ducha“.

V souladu s evropským duchem je tak zřejmě vztyčení nové železné opony mezi původními a novějšími členskými zeměmi Evropské unie, alespoň co se mobility zaměstnanců týče.

Jak to Francie vůbec myslí

Emmanuel Macron nám tedy tvrdí, že zradou evropského ducha nebude ochrana méně efektivních zaměstnanců, přičemž tato ochrana jim bude poskytnuta pouze proto, že mají francouzské občanství.

Francie požaduje, aby byl institut minimální mzdy uplatňován způsobem, který má za úkol diskriminovat zaměstnance a zaměstnavatele z novějších zemí Evropské unie a bránit tak volnému pohybu služeb.

Pokud totiž bude nová směrnice požadovat pro všechny zaměstnance, kteří jsou vysláni na práci na jejich území, stejnou minimální mzdu, nejen, že nebude respektovat rozdílnost ekonomické úrovně jednotlivých států, ale zároveň bude zcela popírat jednu ze zásadních svobod, na kterých je Evropská unie postavena, a to volný pohyb osob a služeb.

Snaha zamezit možnost zaměstnanců nových zemí Evropské unie být vysílán na práci zejména do Francie vzbuzuje otázku, jak upřímně to Francie myslí se skutečnou integrací Evropy, rovností členských států EU a základními evropskými svobodami.

Ačkoli není duch Evropy nikde vymezen, určitě jím není řešení problémů silných států na úkor slabých.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře