Kauza „ušatý traktorista“ aneb O božském původu vrchnosti

GLOSA. Robertovi Šlachtovi vadí, že se o něm vyjadřuje člověk, který byl jeho útvarem vyšetřován. Problém tedy podle něj nespočívá v tom, že tento člověk byl zatčen, aniž by byl z něčeho obviněn, ale v tom, že se o ÚOOZ a jejím bývalém šéfovi vyjadřuje. Poddaní se totiž o vrchnosti vyjadřovat nemohou. Své by o tom mohl vyprávět hostinský Palivec…

Muž, který vystupuje pod pseudonymem Tomáš Zelený, dostal pokutu za to, že oslovoval policii Zdar útvare!, o bývalém šéfovi Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu hovořil jako „ušatém traktoristovi“ a odbor terorismu a extremismu zase nazýval „odborem teroristů a extremistů“.

Zelený byl loni zatčen během zátahu proti levicovým extremistům, ale nebyl obviněn z žádného trestného činu. Samotného Šlachtu vyjadřování Zeleného uráží a pokutu považuje za oprávněnou. Vadí mu, že jeho tvrzení není pravdivé, protože „nikdy nejezdil s traktorem, ale s kombajnem“, a že se o něm a o celém útvaru vyjadřoval člověk, který byl vyšetřován ÚOOZ.

O oprávněnost pokuty bude rozhodovat soud, a to na základě podání státního zástupce, který se ztotožňuje s názorem policie, protože „je to úřední orgán a není možné si neustále nechat snášet ataky.“

Božský původ vrchnosti

Pro toho, kdo se blíže zabýval historií práva, nejsou kroky a vyjádření policie a státního zastupitelství nic nového. Již robotními patenty z r. 1717 a 1738 bylo poddaným určeno, jak mají postupovat při styku s vrchností.

Hlavní povinností bylo, že museli svou žádost přednést skromně a uctivě. Vrchnost byla polonábožensky vnímána jako světský odraz Ježíše Krista, věčného a jediného krále. Gloriola spravedlivé a moudré vrchnosti byla vydatně přiživována státní propagandou (která však byla ničím ve srovnání s velebením ÚOOZ a jejich představitelů některými českými médii).

Postavení vrchnosti bylo založeno na přesvědčení, že moc vrchnosti je od Boha a je božím přikázáním vrchnost poslouchat. Každý odboj proti vrchnosti byl zároveň odbojem proti Bohu.

Nespokojenost poddaných s kroky vrchnosti, byť by i byla oprávněná, nebyla dostatečnou příčinou neposlušnosti poddaných. Stížnosti určené vrchnosti proto musely mít podobu pokorných suplik žádající vrchnost o laskavé svolení.

Každý poddaný, který se dostal do křížku s vrchností, musel stylizovat svoji vlastní roli v případu do podoby, kterou očekávala vrchnost. Potom mohl poddaný doufat v milost nebo alespoň mírnější trest. Pouze vrchnostenská represe mohla zajistit marginalizaci konkrétního individua.

Na začátku 18. století existovali i advokáti, kteří mohli poddané ve stížnostech na vrchnost zastupovat. Jsou ale známy případy, že pokud vybízel další poddané, aby se ve svém odporu spojili, protože jako jedinci nic nezmůžou, bylo to na vrchnost již silná káva a nechala ho, advokát neadvokát, zavřít do šatlavy.

Mlč, nejsi-li tázán!

Pokud však odpadne přesvědčení o božském původu vrchnostenské moci, není zcela jasné, co je na těchto institucích hodné zvláštní trestně-právní ochrany.

Spočívá-li správa státu pouze na vrchnostenské moci a na tom založeném byrokratismu, nemůže zároveň spočívat na demokracii, protože jsou to dva cizorodé instituty, které nedají se sloučit.

Robertovi Šlachtovi dokonce vadí i to, že se o něm a o ÚOOZ vyjadřuje člověk, který byl tímto útvarem vyšetřován. Problém tedy podle něj nespočívá v tom, že tento člověk byl zatčen, aniž by byl z něčeho obviněn, ale v tom, že se o ÚOOZ a jejím bývalém šéfovi vyjadřuje.

Poddaní se totiž o vrchnosti vyjadřovat nemohou. Pouze vrchnost se může vyjadřovat o poddaných. Ani to ale není nic nového. Své by o tom mohl vyprávět hostinský Palivec, který byl zatčen za svoji poznámku, že sundal obraz císaře pána, protože na něj kálely mouchy.

Zdá se, že Karel Marx měl pravdu, když tvrdil, že historie se opakuje, nejdříve jako tragédie, pak jako fraška.