AKTUALIZOVÁNO Zatímco některé značky českého piva a velké tuzemské pivovary už stihly změnit svého majitele hned několikrát – naposledy Plzeňský prazdroj – jiné na prodej nejsou a asi ani nebudou. To je případ Budvaru, jediného českého národního podniku.

Déle než čtvrt století stál v čele Budvaru ředitel Jiří Boček. Rezignoval vloni ze zdravotních důvodů. Až v pondělí 24. dubna oznámil ministr zemědělství Martin Jurečka jméno jeho nástupce. Je jím Petr Dvořák, někdejší ředitel marketingu v Pivovarech Staropramen i mezinárodní ředitel značky Pilsner Urquel. Do Budvaru nastoupí 1. května. I o tom, jaké vlastnosti by měl mít nový šéf HlídacíPes.org s Jiřím Bočkem mluvil. 

• Kolikrát jste se za těch 26 let v čele Budvaru cítil jako filmový správce z filmu Postřižiny, jehož peskuje správní rada: „Musíte se víc snažit pane správce.“?

To víte, že jsem tu větu slyšel mnohokrát. Češi ten film milují a dialogy či monology z toho filmu slyšíte často. Důležité je, aby měl pivovar svou vizi a cestu, jak se k ní dostane a neměl strategii ze dne na den podle každodenních událostí. To byla moje filosofie při řízení pivovaru a té jsem se držel.

• Nakolik byla pro tuhle funkci důležitá schopnost vyjít s politiky? Přeci jen ředitel je jmenovaná funkce, rozhoduje ministerstvo zemědělství…

Vždy jsem to bral profesionálně. Ministerstvo zemědělství je náš zakladatel, provádí kontrolní činnost, plní roli valné hromady, předkládáte mu své plány a strategické záměry. To fungovalo a funguje standardně jako u každé jiné společnosti. Pivo navíc není citlivá komodita. To bylo vidět na tom, že když začaly ruské sankce, piva se to nedotklo. A protože ten obchod je poměrně liberální, od ministerstva jsme nepotřebovali žádné dotace, finanční podporu, byl to vždy klasický vztah majitel versus management.

Co se značkou Budvar

• Vy ten fakt, že jste od státu ani od Evropské unie nepotřebovali a nebrali dotace zmiňujete poměrně rád a často…

Spousta lidí si totiž mylně představuje, že státní podnik je nějak navázaný na státní rozpočet a vysává z něj peníze. To není pravda. Snažím se vysvětlovat, že to funguje jako standardní komerční podnik.

Čtete rádi HlídacíPes.org, podpořte nás! Unikátní projekt Pavučiny byznysu Andreje Babiše reportérky Elišky Hradilkové Bártové byl nominován na Novinářskou cenu 2016 v kategorii Česko-slovenská cena veřejnosti. O vítězi může rozhodnout právě Váš hlas.

Hlasovat pro unikátní projekt HlídacíPes.org Pavučiny byznysu Andreje Babiše můžete ZDE až do 30. dubna.

Za vaší podporu
děkujeme!

• Spíš jsem myslel, jestli to není tím, že dotace jako takové vnímáte jako nějaké zlo, jako něco, co křiví trh?

Musí se to brát selektivně. Sice se říká, že dotace jsou špatné, ale přitom je leckdo přijímá přímou, nepřímou či skrytou formou, protože všichni soutěží o obchodní příležitost. Paušálně dotace odsuzovat nechci. Některé smysl mají, jiné jsou nesmyslné.

• Budvar naopak peníze do státního rozpočtu odváděl. Za poslední roky to bylo 1,3 miliardy.

On Budvar do rozpočtu na daních či sociálním a zdravotním pojištění za zaměstnance ročně odváděl 400 milionů korun. To na firmu se 670 zaměstnanci není málo. A k tomu jsme z nerozděleného zisku, který se nakumuloval za poslední dobu, odvedli 1,3 miliardy. I to je poměrně hodně. Hodnota, kterou český stát získal na zaměstnance, je nějakých sedm milionů korun, kolik takových firem v České republice je? Na druhé straně, když si stát odvede do rozpočtu peníze z nerozděleného zisku svého pivovaru, je to naprosto legitimní krok. Legislativní úpravu, která to umožnila, připravila až Nečasova vláda, ale nedožila se toho pozitiva. To sklízí současná vláda. Otázka je, kolik vlastník nechá firmě na vlastní rozvoj a kolik si odčerpá ze zisku.

• Teď se hledá váš zástupce. Výběr se zúžil na dva (v době vzniku rozhovoru nebylo ještě jméno nového ředitele známo, pozn. red.) Jaké jsou klíčové požadavky na kandidáta?

V odborné rovině musí znát mechanismy rychloobrátkového zboží, pivovarnictví, musí mít znalost zahraničního obchodu, schopnost organizovat a řídit tým lidí a firmu, umět vyjednávat se zakladatelem o strategiích, o plánech, nezbytné jsou jazykové dovednosti. Ale nejen to. Odbornost se dá dohnat, charakter ne. Ředitel firmy je od toho, aby ve firmě nastavil určitou kulturu, jasné pravomoci a procesy a měl by fungovat tak, aby kolektiv táhl za jeden provaz. To je největší umění. Když tohle zvládne, řediteluje se mu snáze.

• Ale někdo, kdo tam bude další čtvrtstoletí, jako vy, se už asi těžko najde.

Já bych to nepřeháněl. I když manželka si ze mě dodnes dělá legraci. Když jsem přišel v roce 1991, že budu dělat ředitele pivovaru, říkal jsem, že to mám na tři měsíce. Dnes se mi směje, že mi ty tři měsíce trvaly nějak dlouho.

• Řada českých pivovarů se na nové zahraniční trhy dostala i díky tomu, že je koupil nějaký velký zahraniční hráč. Přemýšlel jste někdy o tom, zda by prodej Budvaru nějaké velké zahraniční pivovarnické skupině nepřinesl něco pozitivního?

Nechci to brát pozitivně ani negativně. Důležité je, k jakému účelu si nový majoritní vlastník pivovar a novou značku pořizuje a jak s ní bude zacházet. Náš pivovar, národní podnik Budějovický Budvar, je monokulturní značka postavená hlavně na Budweiser Budvar. Kdyby si ho koupil strategický partner, který má ve svém portfoliu 200 značek, je důležitá otázka, jakou roli by ta značka hrála. Role jsou většinou jasně definované – jsou globální značky pro celý svět, pak regionální speciality, pak jen speciality pro omezený okruh. Rozhodující by bylo, jak by se partner postavil ke značce Budvar.

Poklad v americkém archivu

• V roce 1992 politici zařadili Budvar do druhé privatizační vlny, ale nakonec zůstal státní…

Bylo to rozhodnutí vlády, rozhodnutí vlastníka. Z dnešního pohledu nemá cenu spekulovat, co by bylo, kdyby se Budvar zprivatizoval. Podstatné je, že pivovar prokázal svou životaschopnost. Přestože jsme zůstali národním podnikem, chovali jsme se jako standardní komerční společnost. Rozvinuli jsme exportní aktivity, rozšířili obchod, navýšili prodeje a obstáli jsme ve 114 správních řízeních a 70 sporech se společností Anheuser-Busch, což je klíčové.

• Je pravda, že zlomem v řadě sporů byl objev místopřísežného prohlášení zakladatele Anheuser-Busch, v němž přiznal, že dělá pivo podle receptu pivovaru v Českých Budějovicích?

Je to pravda. Získali jsme tuhle zajímavou informaci a tak jsem dal pokyn našemu právnímu zástupci, aby nahlédl do Národního archivu Spojených států a podíval se na soudní spory mezi pivovarskými společnostmi v USA z konce 19. století až zhruba do 60. let 20. století. Byly to všechno spory, kdy se společnost Anheuser-Busch snažila zlikvidovat všechny výrobce piva, které se snažily zkopírovat originální budějovické pivo a vždy měli v názvu Budweiser nebo něco podobného, aby měla exkluzivitu na území Spojených států. A z těch sporů jsme získali zajímavé informace, kdy někdy v roce 1894 zakladatel společnosti pan Busch na Bibli před soudem přísahal, že ta myšlenka vyrábět Budweiser v Americe byla velmi jednoduchá – okopírovat pivo z Českých Budějovic.

Chcete podpořit HlídacíPes.org?

Udělejte to ZDE a získejte tak i unikátní publikaci ZE – MAN.

• A tohle pak pomohlo k vítězství v řadě známkoprávních sporů?

Určitě ano. Protože my v nich obhajujeme originalitu. Tím, že se soudíme a právníci z toho mají dobré příjmy, ono je to úzce svázané s obchodem. Mít značku je v segmentu rychloobrátkového zboží, kam pivo patří, strašně důležité. Kdo to podceňuje, těžko bude konkurenceschopný. Když někde získáte exkluzivitu pro ochrannou značku, což někdy může být až soudním sporem nebo správním řízením, tak tam získáte možnost prodávat.

• Projevilo se nějak ve sporech to, že v roce 2014 koupil Anheuser-Busch budějovický pivovar Samson? Tehdy se to spojovalo právě s tím, že to je tah proti Budvaru…

Spousta lidí, když ta transakce proběhla, se vyjadřovala, že jsme si nechali utéct příležitost, že si tím Anheuser-Busch otvírá cestu do Budvaru a tak dále. Dnes máme tři roky poté a na Budvar to nemá žádný vliv. Tedy – děje se to, co jsme říkali, když jsme reagovali na onu kritiku, že jsme Samson měli koupit my.

• Zájem o české pivovarnické skupiny ve světě trvá. Naposledy to ukázal zájem investorů o Plzeňský Prazdroj a další pivovary ve skupině…

Tady je třeba připomenout, že šlo o vynucený obchod. Byl to prodej nařízený Evropskou unií v souladu s kartelovým právem. A SAB musela prodat celou středoevropskou divizi před tím, než převezme Anheuser-Busch.

• Nicméně – jak myslíte, že se projeví fakt, že japonská skupina Asahi koupila Prazdroj (plus další pivovary v regionu)?

Bude záležet na tom, jak se Asahi postaví k značkám Prazdroj, Gambrinus, Kozel… Jakou bude hrát roli v jejich portfoliu. Asahi preferuje svou značku a je otázka, jakou české značky dostanou roli – zda globální, nebo jen na určitém kontinentu, či jen regionálně. A to se dá těžko předpovídat. Ale obecně myslím, že Pilsner Urquell je známá značka, česká ikona a druh plzeňského piva je světová ikona. Marná sláva, pivo plzeňského typu je dominantní druh piva po celém světě.

Kdy dojedeme do Rakouska

• Jak jako dlouholetý vrcholný manažer hodnotíte české podnikatelské prostředí?

Nevím, jestli jsem k tomu povolaný. Ale podnikatelské prostředí se tu pořád vytváří, je to obrovský přerod. My jsme generace, která zažila unikát – zpětný chod z jiného společenského řádu do předchozího společenského řádu. A čím dál tím více z toho podnikatelského prostředí vypadávají ti, kteří to dělali povrchně či s vedlejšími úmysly. Já si vážím těch, co šli do rizika, zodpovědně, vytvořili fungující společnosti, které se prosadily ve světě. K těm mám obdiv, k švindlířům ne.

• Nevadí vám třeba, i s ohledem na to, že Budvar sídlí v Českých Budějovicích, že jsme nebyli za čtvrt století schopni postavit dálnici do Rakouska?

To je otázka na politiky, na ministerstvo dopravy. Naštěstí Rakušané jsou čipernější a rakouská rychlostní komunikace je jen 14 kilometrů od českých hranic. A úsek z Budějovic do Rakouska holt ještě bude nějakou dobu trvat. Je to problém legislativního procesu, kdy se k liniovým stavbám jako jsou dálnice a železniční koridory, vyjadřuje spousta subjektů a stavby nabírají obrovská zpoždění. To třeba v Rakousku nevidíme. Tam neexistuje, aby nějaká vesnice zamezila stavbě dálnice, nebo že se vytvoří účelová organizace, která pak funguje jen jako potížista. Každý chce po dálnici jezdit, ale chraň pánbůh, aby ji měl za chalupou.