I po polské reformě soudního systému bude tamní justice institucionálně nezávislejší než česká

Napsal/a Aleš Rozehnal 20. července 2017
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Na polskou reformu justice zaútočila kritika evropských politických elit. Oprávněně? „I po této reformě bude jmenování soudců v Polsku daleko nezávislejší na politické moci, než je tomu v České republice, a o obdobě reformované Národní soudcovské rady mohou čeští soudci jen snít,“ uklidňuje vášně ve svém komentáři pro HlídacíPes.org Aleš Rozehnal. 

Evropské politické elity, jakož i političtí komentátoři, odsuzují reformu polského soudního systému, která dává poslancům a ministrovi spravedlnosti právo dosazovat soudce bez konzultací se soudními kruhy. Podle kritiků této reformy se jedná o likvidaci jakékoli zbývající nezávislosti polských soudů, podřízení soudního systému pod plnou politickou kontrolu vlády a navození stavu, kdy soudci budou jen sloužit svým politickým pánům, na nichž budou zcela závislí.

Pokud by však taková interpretace byla pravdivá, znamenalo by to, že v České republice něco jako nezávislá justice neexistuje a čeští soudci jsou jen prodlouženou rukou politiků.

Nezávislejší než u nás

Polská reforma justičního systému spočívá ve změně složení polské Národní soudcovské rady, která je odpovědná za chod justice a mimo jiné jmenuje soudce obecných soudů. Zatímco nyní je rada složena z členů nominovaných různými polskými ústavními orgány a soudci samotnými, reforma předpokládá, že rada bude tvořena dvěma shromážděními.

První, desetičlenné shromáždění bude složeno z představitelů exekutivy a zákonodárců, a druhé, patnáctičlenné bude složeno ze soudců, avšak již nikoli na bázi soudcovské samosprávy.

I po této reformě však bude jmenování soudců v Polsku daleko nezávislejší na politické moci, než je tomu v České republice, a o obdobě této reformované Národní soudcovské rady mohou čeští soudci jen snít. V České republice totiž nic takového, jako je soudcovská rada s právem jmenovat soudce neexistuje a na procesu soudců se podílí výhradě exekutiva. Ministr spravedlnosti České republiky navrhuje jmenování soudce vládě, která ho schvaluje, a do funkce pak soudce jmenuje prezident.

V celém procesu není ani sebemenší prostor pro ingerenci orgánu voleného občany nebo soudcovské samosprávy. Veškeré snahy o eliminaci podřízenosti justice moci výkonné česká politická reprezentace vehementně odmítá, přičemž nejhlasitějším odpůrcem je současný ministr spravedlnosti, který však stejně hlasitě neváhá polskou reformu justice kritizovat.

Smetí před vlastním prahem

V této souvislosti působí poněkud bizarně vyjádření české eurokomisařky Věry Jourová nominované za stejné politické hnutí jako ministr spravedlnosti (ANO 2011), která hrozí Polsku odebráním dotací z evropských fondů, protože si prý nedokáže představit, že by evropští daňoví poplatníci chtěli financovat zřízení nějaké formy diktatury v některé ze členských zemí.

Podle eurokomisařky Jourové Polsko systematicky odbourává právní stát. Málokdy by pro nějaké vyjádření bylo přiléhavější úsloví o čistotě vlastního prahu než pro toto.

Soudcovské rady v České republice sice existují, ale jsou pouze poradním sborem pro předsedu soudu a nemají reálné pravomoci. Skutečná soudcovská rada je ale institucí, která je samosprávným orgánem celé soudní moci a jako taková je na dalších státních mocích nezávislá.

Česká republika patří k menšině států Evropské unie, která takovýto orgán nemá.

Různé standardy nezávislosti?

Dalším kritizovaným bodem polské justiční reformy je to, že ministr spravedlnosti bude moci jmenovat předsedy regionálních a odvolacích soudů. Přesně takový stav však panuje v České republice, aniž by existovala reálná snaha tento stav změnit a aniž by byla Česká republika obviňována z porušování principu nezávislosti justice a právního státu.

V České republice tak existuje stav, kdy je exekutiva zároveň procesní stranou, a současně spravuje justici, čímž má možnost justici přímo či nepřímo kontrolovat a ovlivňovat. Z hlediska principu dělby je to stav neudržitelný. Není totiž možné, aby existovala nezávislá justice a moc výkonná přitom rozhodovala, kdo se stane soudcem nebo kdo bude jmenován předsedou soudu.

Nelze se tak zbavit pocitu, že pro různé členy Evropské unie existují různé standardy nezávislosti justice a existence právního státu. I po realizaci kritizované polské justiční reformy bude totiž institucionální zabezpečení nezávislosti justice v Polsku na daleko vyšší úrovni než v České republice.

Pro úplnost je třeba dodat, že další návrh zákona, který je součástí polské justiční reformy, a podle kterého by soudci nejvyššího soudu mohli přijít o své funkce, je skutečně s principy, na kterých spočívá demokratický právní stát, neslučitelný.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)