Hejtman Hašek, zásluhy sociální demokracie o dělnickou třídu a jak to bylo doopravdy

GLOSA. Hejtman Michal Hašek (ČSSD) dle časopisu Týden prohlásil, že „takové dnešní samozřejmosti jako osmihodinovou pracovní dobu, dovolenou či nemocenskou vybojovala v historii sociální demokracie“.  Hejmanův výrok uvádí na pravou míru právník Aleš Rozehnal.

Vznik nemocenského pojištění na našem území České republiky se datuje rokem 1888, kdy byl přijat zákon č. 33/1888 ř.z., o nemocenském pojištění dělníků. Podoba nemocenského pojištění obsažená v tomto zákoně je v podstatě zachována do dnešní doby.

Zákon byl přijat v rámci tzv. Taafeho reformy. Eduard hrabě Taaffe byl konzervativní politik a jeho vláda tzv. železného kruhu pravice byla rovněž založena zejména na konzervativních politicích. Pro své sociální reformy našel inspiraci v Bismarckově zákonodárství. Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen, vévoda z Lauenburgu byl autoritativním politikem, který si díky svému nekompromisnímu přístupu získal přezdívku Železný kancléř.

Ani hraběte Taaffe ani vévodu von Bismarcka není možno považovat za sociální demokraty a svými názory se v politickém spektru nacházeli přesně na opačné straně. Jednalo se o konzervativní politiky, kteří z různých důvodů chtěli zmírnit rozdíly mezi stále bohatšími kapitalisty a stále chudšími pracujícími.

Bismarckův soubor sociálních zákonů je stále základem moderního pojištění, byť se od současných průběžných systémů v mnohém lišil. Důvodem těchto reforem bylo politicky si získat pracující třídu. Bismarck dokonce hovořil o uplacení této třídy státem. Zlepšení postavení pracujících tak bylo naplněním liberální teze o užitečnosti ekonomického egoismu pro společnost v praxi.

Placená dovolená byla na našem území uzákoněna v roce 1925 a příslušný zákon byl prosazen vládou Antonína Švehly, který byl předsedou agrární strany. Agrární strana neměla přesně vymezený program, ale kladla důraz na půdu a zemědělství a pospolitost lidí žijících na venkově. V politickém boji byla vždy soupeřem sociální demokracie. Je nicméně pravdou, že Československá sociálně demokratická strana dělnická byla součástí koalice, kterou Antonín Švehla vedl, a ministři za sociální demokracii v ní měli na starosti sociální věci.

Hlavním iniciátorem zákona o osmihodinové pracovní době, který byl přijat v roce 1918, byl skutečně sociálně demokratický politik Lev Winter. Není možno snižovat zásluhy tohoto pokrokového politika, nicméně osmihodinová pracovní doba byla spíše výdobytkem několik desítek let trvajícího tlaku odborů. Tento zápas odborů za osmihodinovou pracovní dobu si koneckonců připomínáme každý rok oslavou svátku práce prvního května. Ten dne v roce 1886 proběhla v Chicagu stávka zaměstnanců zaměřená na dosažení osmihodinového pracovního dne, v jejímž průběhu zemřelo v důsledku zásahu ozbrojených složek několik demonstrujících.

Zlepšení postavení pracujících není možno připisovat pouze jedné politické straně, ale došlo k němu přičiněním mnoha faktorů, z nichž některé z nich, jako např. Taafeho reforma, se stavěly k zájmům pracujících čistě účelově a utilitaristicky.