Policista chycený, usvědčený a pravomocně odsouzený za krádež nemůže zůstat policistou. Novinář pravomocně odsouzený za pomluvu tiskem dál píše do novin i na zpravodajský portál a má podporu vedení vydavatelství. Řeč je o vysočinském redaktorovi Mladé fronty Dnes Martinu Vokáčovi a vydavatelství Mafra Andreje Babiše. Příklad s policistou je zvolen záměrně – obětí novinářovy pomluvy byl šéf jihlavské policie plukovník Petr Petr.

Redaktor Mladé fronty Dnes z Vysočiny Martin Vokáč byl pravomocně odsouzen za pomluvu spáchanou tiskem k deseti měsícům odnětí svobody s podmínečným odkladem na dva roky v lednu 2015. Novinářovo dovolání – které nemělo odkladný účinek – zamítl Nejvyšší soud letos v červnu. Podmínka Vokáčovi skončí v lednu 2017.

I přes jasný verdikt hned tří soudů – okresního v Jihlavě (říjen 2014), krajského v Brně (leden 2015) a Nejvyššího soudu (červen 2015) Vokáč dál píše pro mateřská média – Mladou frontu Dnes a server iDnes. Na případ upozornil internetový server Občasník.eu.

Stačilo se omluvit. Místo toho výmluvy na kolegy

Právě za materiál publikovaný na iDnes byl Vokáč odsouzen.  V říjnu 2012 napsal v článku Opilí policisté při večírku na chatě surově napadli souseda i následující vymyšlenou informaci: „Skupinu policistů z Jihlavy prošetřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů. Při červnovém večírku údajně pod vlivem alkoholu surově zbili souseda, uvedla televize Nova. Podle informací MF DNES měl být mezi útočníky i vedoucí jihlavského územního odboru Petr Petr“.

Když si šéf jihlavské policie plukovník Petr stěžoval, redakce text pozměnila v tom smyslu, že byl účastníkem večírku. Vyšetřování policejní inspekce nakonec verzi o účasti policistů na rvačce před policejní chatou v průběhu oslavy nepotvrdilo. Práce inspekce naopak vyústila do podání obžaloby na redaktora Vokáče.

Ten se před soudem neúspěšně hájil tím, že mu konkrétní znění „Podle informací MF DNES měl být mezi útočníky i vedoucí jihlavského územního odboru Petr Petr“ do článku bez jeho vědomí dopsali editoři. Ti to však před soudem odmítli s tím, že podobně závažnou informaci by si bez svolení autora článku dopsat nedovolili.

Ani jeden ze soudů Vokáčově obhajobě neuvěřil a výsledkem je odsouzení na deset měsíců vězení s dvouletým podmínečným odkladem. Paradoxem je, že kdyby Vokáč kdykoliv v průběhu trestního řízení chybu uznal a napsal plukovníku Petrovi omluvný dopis (ten ho potřeboval kvůli další kariéře u policie do svého osobního spisu), soud by řízení zastavil a Vokáč by odešel bez trestu.

MAFRA: Za odsouzeným novinářem stojíme

Stejně zarputile a neústupně se ke kauze staví vydavatelství Mafra. „Využijeme všech možností, abychom se za našeho zaměstnance postavili,“ řekl serveru Občasník.eu v srpnu, tedy po verdiktu Nejvyššího soudu, ředitel MAFRA pro strategické řízení František Nachtigall. Jedinou logickou vyšší instancí, na kterou by se mohlo vydavatelství obrátit, je Ústavní soud.

V etickém kodexu novinářů má mediální dům MAFRA napsáno hned v bodě jedna: „Povinností každého novináře je poskytovat čtenáři pravdivé, přesné a nezkreslené informace“ a bodě šest pak: „Redaktoři a ostatní pracovníci jsou reprezentanty MAFRA, a.s. Jejich vystupování nesmí žádným způsobem poškozovat dobrou pověst médií a vydavatelství.“ Přesto vydavatelství za  novinářem odsouzeným za úmyslný trestný čin spáchaný „na stránkách“ iDnes pevně stojí.

Důvodem tohoto postoje může být i fakt, že plukovník Petr teď po vydavatelství požaduje satisfakci za nemajetkovou újmu ve výši čtvrt milionu korun.

MfD na stráži etiky – když jde o jiné…

Jiný etický metr často Babišův mediální dům přikládá k případům novinářů odjinud. Čerstvě v sobotu 7. listopadu MfD informovala, že investigativní reportér České televize Dalibor Bártek je zároveň obecním zastupitelem v severomoravském Horním Benešově a že to zakládá na etický problém.

Před nedávnem se pak Mladá fronta Dnes i iDnes zajímaly o soud, ve kterém se bývalý šéfredaktor Lidových novin a právě MfD Pavel Šafr zodpovídal za řízení v opilosti. Vedení redakce to odůvodňovalo „veřejným zájmem“. Pavel Šafr teď vede projekt Svobodnéfórum.cz, který se ostře vymezuje mimo jiné právě vůči majiteli MAFRA Andreji Babišovi.

O pravomocném odsouzení Martina Vokáče přitom média MAFRY zcela pomlčela.

Redakce HlídacíPes.org zaslala rozsudky v kauze Martina Vokáče Aleši Rozehnalovi, odborníkovi na mediální právo, s žádostí o posouzení právních aspektů případu.

Aleš Rozehnal: Zvláštní moc a zvláštní odpovědnost médií a novinářů

Redaktor Mladé fronty DNES Martin Vokáč byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců za spáchání přečinu pomluvy, kterého se dopustil tím, že napsal článek, který obsahoval nepravdivou informaci, že vedoucí jihlavského územního odboru Policie ČR pod vlivem alkoholu surově zbil svého souseda.

Článek byl následně zveřejněn v elektronickém deníku iDNES.cz. Jedním z argumentů obhajoby bylo to, že odpovědnost za zveřejnění článku by měl nést provozovatel zpravodajského serveru, a nikoli osoba, která článek napíše.

Je pravdou, že odpovědnost za informace obsažené na zpravodajském serveru nese jeho provozovatel. Odpovědnost za obsah serveru je odpovědností objektivní a nevyžaduje zavinění jeho provozovatele. Provozovatel odpovídá za obsah informací na serveru nejen v publicistickém útvaru vyjadřujícím stanovisko provozovatele či jeho redaktora, ale i v útvaru, který stanovisko provozovatele ani autora nevyjadřuje.

Jestliže tedy někdo uvede redaktorovi difamující údaj o jiné fyzické osobě a provozovatel serveru tento údaj zveřejní, nelze úspěšně tvrdit, že za tento zásah do osobnostních práv fyzické osoby nese odpovědnost jen autor výroku a nikoli řečený provozovatel serveru. Potud měla tedy obrana redaktora racionální základ.

Nicméně tím se otázky odpovědnosti nevyčerpávají. V případě, že redaktor internetového média vykročí z rámce činnosti tohoto média, jedná o exces, za který může být postižen sám tento redaktor.

Výše uvedené se však týká výlučně odpovědnosti soukromoprávní. Pokud je sdělení nepravdivého údaje schopno ohrozit poškozeného ve značné míře, může být takové jednání postihnuto normami trestního práva, neboť se v takovém případě může jednat o pomluvu.

Spáchání tohoto trestného činu vyžaduje, aby pravdivost tvrzení byla ověřitelná. Za takový údaj nelze pokládat tvrzení, která jsou jen hodnotící povahy a vyjadřují subjektivní úsudek toho, kdo je činí. Tvrzení, že se někdo dopustil protiprávního jednání tím, že v opilosti napadnul svého souseda, zcela jistě ověřitelné je.

Svoboda projevu znamená svobodu projevu zajištěnou všemi právy proti pomluvě a urážkám. Obecně sice platí, že svoboda slova a projevu představuje volný trh informací, kde falešné, zločinné a poškozující sdělení budou překonána pravdivými tvrzeními.

Někdy je však zásah tak citelný, že není možno spoléhat se na trh informací a je nutná ingerence státní moci. Pokud někdo spáchá trestný čin pomluvy, musí si být vědom nepravdivosti jím šířené informace a možnosti negativních následků, které toto šíření vyvolá.

Média hrají klíčovou roli ve formování postojů, názorů, přesvědčení a hodnot člověka. Z toho plyne zvláštní odpovědnost a zvláštní moc, která média mají. Svobodný trh idejí slouží veřejnému zájmu pro maximalizování šancí, že lži a desinterpretace budou odhaleny a že občané uslyší všechny strany argumentů a vytvoří si svůj dobře informovaný názor. Pokud tedy novinář šíří vědomě nepravdivá a nactiutrhačná sdělení, je to obzvláště zavrženíhodné, asi jako je obzvláště zavrženíhodné jednání policisty, který krade.

Takový jev vede ke ztrátě důvěry veřejnosti v média, která by přitom měla být útočištěm člověka před zneužitím státní moci a občanskou zárukou skutečné demokratické kontroly. Lidé oceňují, pokud je žurnalistika nezávislá a přísná, ale musí být také poctivá a čestná. Má se vymykat všeobecně deklarovanému marasmu, být autentickým bojovníkem za pravdu a spojencem slabší strany.

Média mají být schopna radikálně odhalovat nešvary, říkat pravdu či se kriticky vyslovovat k negativním jevům ve společnosti, ale musí respektovat také určitou profesionální etiku. Pokud média tuto roli plnit nebudou, deziluze společnosti se jenom zvýší.