Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Donald Trump, strašák pro český rozpočet. České výdaje na obranu by se měly zvýšit o 100 %

 -   - 

trump Autor: Facebook Donald Trump For President

S vítězstvím Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách začali čeští politici otevřeně připouštět, že nezbude než výrazně zvýšit výdaje na obranu, armádu a její výstroj a výzbroj. Trump totiž patří k hlasitým kritikům faktu, že drtivá většina členských států Severoatlantické aliance zdaleka neplní závazek vydávat na obranu nejméně 2 % svého HDP.

Pro Českou republiku, jejíž výdaje na obranu patří mezi nejnižší v NATO, by to znamenalo zvýšit obranný rozpočet skokově téměř na dvojnásobek. Na což státní rozpočet není a dlouho ještě nebude připraven.

Obranu si odepište

Česká republika nyní vydává na obranu 1,09 % HDP, vládní plán počítá s tím, že někdy k roku 2020 by to mohlo být již 1,4 % HDP. I to je ale hluboko pod dvouprocentním závazkem.

„Je to můj odhad, střelba s páskou přes oči v tunelu – na 2 % HDP se dostaneme v roce 2025, když vše půjde optimálně,“ tipl si na konferenci Aspen Institutu ministr obrany Martin Stropnický.

„Rétoriku USA musíme brát racionálně. Já být jimi, taky bych hudroval. Ona rétorika se asi zaktivizuje a nezůstane jen o slov. Chce to ale časový plán, skokem to nejde,“ dodal Stropnický.

obranagraf

Autor: studie Aspen Institut Česko: Jak jsme na tom?
studie Aspen Institute, Česko: Jak jsme na tom?

S rostoucím tlakem z USA počítá i český velvyslanec při NATO Martin Povejšil. „Nebude to ale špatně, protože Evropa už řadu let slyší zpoza Atlantiku, že musíme se zvyšováním svých obranných schopností něco dělat, ale donedávna byl výsledkem spíše opak.“

Povejšil upozorňuje na to, že s ohledem na unijní rozpočtová kritéria by se do budoucna výdaje na obranu nemusely započítávat do tříprocenního limitu pro deficit státního rozpočtu. „Debatuje se o tom. K žádné změně ale nedošlo, i s poukazem na to, že jsou země EU, které to zvládají i v rámci toho limitu,“ říká Povejšil

Nad požadovanými 2 % HDP výdajů na obranu je nyní v celém NATO jen šestice zemí: Estonsko, Turecko, Francie, Polsko, Řecko a USA.

hdpobranagraf

Autor: Aspen Institute
studie Aspen Institute, Česko: Jak jsme na tom?

„Teď přijde Trump a jeho lidé a budou říkat, že pokud nebudete sami dávat na svou bezpečnost dvě procenta HDP, nebudeme vám bezpečnost garantovat. Plus je možné, že spolu s tím bude znít – měli byste ty zbraně nakupovat od nás,“ odhaduje bezpečnostní expert a někdejší diplomat Tomáš Pojar.

Ten také vedl expertní skupinu projektu Aspen Institutu „Česko: Jak jsme na tom?“ zaměřenou na otázky bezpečnosti a obrany (níže seznam doporučení expertní skupiny pro Česko).

Připravte se bránit sami

Spoléhání se na článek 5 Washingtonské smlouvy, který hovoří o kolektivní obraně, podle Pojara není samospasitelné. „Článek pět nemůže existovat ani fungovat bez článku tři, který říká, že obranyschopnost má budovat každý členský stát,“ varuje Pojar.

Na to už dříve v rozhovoru pro HlídacíPes.org upozornil někdejší diplomat a ministr obrany Luboš Dobrovský.

Naše vlády měly dlouho falešný pocit, že vše je v pořádku, že NATO je tak silné, že se nemůže nic stát a že nám stačí mít malou profesionální armádu. Naše celá obrana je slabá i v tom, že naše vlády – nevím jestli záměrně, či kvůli nedostatečné znalosti angličtiny – špatně překládají pátý článek Washingtonské smlouvy,“ řekl Dobrovský a vysvětlil:

Pátý článek nevytváří automaticky povinnost všech bránit napadaného člena. Říká, že dojde k hlasování. Kromě toho smlouva obsahuje i třetí článek, který ukládá všem členským zemím, aby vytvořily takovou obrannou sílu, která bude schopná bránit se napadení až do aktivace pátého článku a není tam žádný časový interval.“

Ministr obrany Martin Stropnický sice přiznává, že české výdaje na obranu jsou hluboko pod požadovaným limitem, ale trend je podle něj nyní správný.

„Příští rok budeme mít 52,5 miliard rozpočet, když jsem nastupoval, bylo to 42,7 mld. Nyní je to asi maximum možného. Ale nevylučuji, že to, co se kokem nás děje může mít dynamizující vliv,“ řekl Stropnický na konferenci Aspen Institute.

Ve výhledu let 2019 – 2020 by výdaje podle něj měly dosáhnout na 1,4%. „I když vím, že to není zázrak,“ dodal Stropnický.


Doporučení studie Česko: Jak jsme na tom?
— Pokračovat ve zvyšování výdajů na obranu a bezpečnost v rámci kapitoly Ministerstva vnitra (včetně Policie ČR a UZSI), Ministerstva obrany (včetně Vojenského zpravodajství), Bezpečnostní informační služby i Národního bezpečnostního úřadu a to nejen nominálně, ale i s ohledem na celkovou skladbu státního rozpočtu a ve vztahu k HDP.
— Zaměřit se na posílení kvality (v případě armády a zpravodajských služeb i počtu) a dlouhodobé udržitelnosti zaměstnanců bezpečnostních sborů a ozbrojených sil, investovat do lidského faktoru. Umožnit bezpečnostním sborům a ozbrojeným silám najímání vysoce kvalifikovaných a s ohledem na situaci na pracovním trhu „drahých“ expertních pracovníků, které nelze honorovat v rámci běžných platových tabulek.
— Zaměřit se na investice do moderních zbraňových systémů i moderních technologií, vynakládat na investice doporučených 20 %  z jednotlivých rozpočtů, rozhýbat a zjednodušit akviziční procesy a návazně udržovat adekvátní výdaje v oblasti provozu, personálu a infrastruktury
— Soustředit se na zvyšování investic do efektivního výzkumu, vývoje a inovací v oblasti bezpečnosti a obrany, což umožní dlouhodobé udržení konkurenceschopnost a zároveň obranyschopnosti ČR.
— V rámci NATO i EU podporovat navyšování schopností jednotlivých členských zemí. Klíčové je zachování celistvosti a funkčnosti obou uskupení, jež jsou zárukou bezpečnosti ČR.
— Posílit roli Bezpečnostní rady státu a zřídit při Úřadu vlády post Národního bezpečnostního poradce, který by měl za úkol kontrolovat a prosazovat plnění rozhodnutí Vlády a koordinovat činnost jednotlivých resortů a institucí.
— Posilovat důvěryhodnost českých institucí včetně zpravodajských služeb. Jedině důvěryhodné instituce dokáží získat relevantní informace od svých zahraničních partnerů. V rámci výměny informací nemůžeme být zároveň výhradně konzumenty, i zde musíme mít co nabídnout. Česká republika je, jakožto malá země, na fungující výměně informací zcela závislá.
— Brát vážně tvrzení BIS, že v roce 2015 v ČR nejvýrazněji působily zpravodajské služby Čínské lidové republiky a Ruské federace a že mezi ruské priority patřily operace vedené v rámci informační války v kontextu ukrajinské a syrské krize a dále politická, vědecko-technická a ekonomická rozvědka.
— Pokračovat v konzervativním přístupu k migrační a azylové politice.
— Zaměřit se na vybudování skutečně funkčního systému kybernetické obrany, posílit kapacity jednotlivých složek českého státu a všech součástí kritické infrastruktury včetně získání vlastních ofenzívních schopností.

O autorovi

Autorem článku je Robert Břešťan

Komentáře

Komentářů (11)
  1. petrph napsal - dne 24.11.2016

    Nevím, zda to někdo chápe jako já, ale tento způsob se mi jeví velmi podobný bolševickému plánování pětiletek. Prostě se to “v globále” naplánovalo a pak se to taky ” v globále” splnilo. I když to pražádný smysl, natož ekonomický efekt nemělo.
    Domníval jsem se, že NATO už je dnes dál, a že má nějakou společnou “Bílou knihu”, ve které by byly zanalyzovány potřebné zdroje, které potřebuje pro svou společnou obranu, pro různé varianty napadení. A pak tyto požadavky na zdroje účelně rozdistruovány mezi členské státy – ty dodáš tolik letadel, nebo tanků, nebo jaderných střel, nebo protichemických jednotek, kanonenfutrů. A to tedy – v prvním sledu (tedy během několika hodin po útoku na člensý stát), v druhém sledu v rámci mobilizace, nebo v rezervě, kdy lze dplnit během pár měsíců
    Abych se v době, kdy Putin už obrazně “klepe na dveře”, a může baltské státy NATO obsadit během pár hodin, a střední Evropu během pár týdnů dozvěděl, že nyní NATO doporučuje aby členské státy do budoucna “nějak navýšily” rozpočty na obranu (a utratily je jak je napadne),.. mi připadá že ten spolek starých vysloužilců NATO je naprosto absurdní A že stejně v prípadě napadení členské státu nebude společná politická vůle, aby byl společně použit..

  2. Němec napsal - dne 24.11.2016

    Nedovedu si představit a budovat armádu, která nedokáže ubránit vlastní zem. Navíc s lidmi nebo velitelem, kteří představují bezpečností riziko. Dovedu si ale představit armádu a bezpečnostní systém spolu s Polskem, kdy by se vytvořila nejlepší armáda v Evropě. Dokonce by naši branci mohli sloužit na ponorkách a válečných lodích. Tato armáda by dokázala zasadit tvrdý odvetný úder i bez Trumpa a jeho Barbíny.

    • Martin Rejman napsal - dne 24.11.2016

      Nebuďte naivní. Bez USA se Evropa Rusku neubrání. Ale máte pravdu, že bychom měli úzce spolupracovat s Polskem, ale také třeba se Slovenskem.

  3. teufel3424 napsal - dne 24.11.2016

    Připadá mi správné pořádně vyzbrojit a vycvičit vlastní armádu, ale nemyslím, že hlavní problém jsou peníze. Ty ušetříme snadno jinde, když přestanou sosani valit zbytečné miliardy do úředníků, kteří stejně dělají houby. Potíže nastanou až armáda dostane za úkol vypsat transparentní výběrová řízení na OPRAVDU potřebné věci a zajistit jejich nákup. Všechny nákupy jim trvaly 5 a více let a vždycky si přitom někdo ulil melouny. A nevěřím ani slovo, že teď se všechno změnilo a ti zločinci už na akvizicích nepracují. To bych taky mohla věřit na trpaslíky.

    • nováček napsal - dne 25.11.2016

      Na to jste přišla až teď? “A nevěříte ani slovo”? Snad si nechcete zase někde zacinkat klíči?

  4. Jan Bárta napsal - dne 24.11.2016

    Splnit svůj závazek spojencům “až někdy” je jen pokračováním dosavadního ubožáctví, hraničícího se sebedestrukcí. Nejde jistě jen o zbraně, ale i o zvýšení počtů vojáků, jejich výcvik v USA či Británii, a konec konců, když podpoříme svou kdysi slavnou výrobu zbraní, tak se nám část výdajů zase vrátí. A všeobecná vojenská služba v nějaké formě (v zájmu genderové rovnosti pro muže i ženy stejná), až ji budeme nuceni zavést, taky bude něco stát. Takže se není třeba obávat, jak někteří píší, že ty peníze ani nelze utratit.

    • petrph napsal - dne 26.11.2016

      “..Splnit svůj závazek spojencům? Tak snad jen jediný požadavek, který máme vůči spojencům potencalně splnit, je vojenská pomoc v případě že jeden z členských států bude napaden.
      Žádné jiné závazky vůči spojencům nemáme – a současné ´”učetnické porovnávání” “ty jsi dal tolik peněz”, ty tolik, jestl naprosto nesmyslné

  5. Němec napsal - dne 24.11.2016

    Je jasné, že ČR se sama neubrání. Ale je možné okupantovi zasadit citelnou ránu aby si to příště rozmyslel jako při obyčejné rvačce. Dale asi nemá cenu rozvádět dokonalý obranný systém od špičkové špionáže přes radarovou a raketovou techniku po výcvik mládeže a obyvatelstva jako v Izraeli nebo Švýcarsku. Ale mám osobní zkušenost s mladými sovětskými důstojníky, kterým nebyl problém vysvětlit náš postoj k jejich okupaci včetně zvacího dopisu. Jen se divili proč jsme známou čtyřku nezastřelili. Dnešní Rusko neznám, ale myslím si, že tam nevládnou rozumní politici ale vojenská mafie. I Ruský člověk chce spokojeně žit. Na nějaké NATO nevěřím.

  6. ČERT napsal - dne 24.11.2016

    Už déle se mluví o tom, jak je Evropa vojensky závislá na USA. Kdy to začalo? Nějakým podřízením se prvořadě západní části Evropy USA, nebo jejím zastíněním USA, už po r. 1945, resp. 1949? Určitě spíše až později. Ono totiž už založením NATO, tj. transatlantického vojenského paktu, v r. 1949 USA vybočily z tradiční linie své zahraniční politiky, trvající po předchozích cca 150 let. Takže kdyby Trump třeba jen uvolnil pouta v rámci NATO, byl by to určitý obrat zpět k této tradici (což se i někdy obecněji připomíná). Vždyť USA se dlouho držely stranou evropské politiky – i když vojensky zasáhly v Evropě ke sklonku první svět. války (a to poprvé v historii), jako politická síla, velmoc se z ní zase stáhly; a změnu přinesly až druhá světová válka a éra studené války. – – – Vždyť USA nejsou zdaleka angažovány jen v Evropě. Připomeňme vlastní polokouli, tj. hl. Latinskou Ameriku, a tradici Monroeovy doktríny z r. 1823 (která by ale na druhou stranu vylučovala existenci něčeho jako NATO) – anebo zájmy v Pacifiku a v Asii, také starší než angažmá v Evropě. Vždyť připomeňme jako všeobecně asi známé věci, za druhé světové války byla pro USA válka proti Japonsku možná v jistém smyslu (!) prioritou před válkou proti Německu – a jistě víme, kterak se v období tzv. studené války (kterou bychom v Evropě mohli nazvat třeba “mrazivým mírem”) USA vojensky zaměstnávaly v Asii – Korea, Vietnam. A samozřejmě, asijsko-pacifická oblast je pro USA obvzlášť důležitá i nyní – nakonec, i jejich hospodářské těžiště se již dávno přesunulo z jejich severovýchodu, přes Atlantik otevřeného k Evropě, spíše do Kalifornie, při pobřeží Pacifiku. – – – Takže jak tedy vnímat ta tvrzení o vojenské závislosti Evropy (a míněno tím asi také někdejší velmoci a také jaderné mocnosti jako V. Británie a Francie) na USA? Jako jeden z dalších projevů dekadence Evropy, jejích jednotlivých států, pod taktovkou EU?

  7. petrph napsal - dne 26.11.2016

    Ale odpověď je poměrně jasná, Evropa vojensky závislá na USA, od té doby co zjistila že se sama vojensky bŕánit neumí. Což potvrdily obě světové války, takže na obranu proti ruskému vpádu během studené války už zůstaly pro jistotu na hranicících západní Evropy americké divize.
    Je to smutné, ale takzvaná západoevropská demokracie jest dost podivnou směsicí šovinistických pravdoláskařů, schopných na straně jedné,” v zájmu udržení míru, pravdy a lásky” bachařsky pronásledovat všechny extrémisty (tedy s jinými názory), ale současně v zájmu udržení téhož míru, pravdy a lásky” tolerovat třeba zahraniční fašismus. Ale vojensky bránit svou svobodu a stát neumí…

    • ČERT napsal - dne 27.11.2016

      Tak v tom případě je pojem “Evropa” opravdu jen nějaký úplně vágní pojem (a ono, což může souviset s obsahem toho Vašeho spodního odstavce, stačí připomenout tzv. evropské hodnoty atd.). Ale trochu vážněji. Pod pojmem “Evropa” ze širšího geograficko-kulturního hlediska přece rozumíme celou oblast od britských ostrovů a Islandu až po Ural, z užšího politického zhruba prostor dnešní EU, Schengenského prostoru. Obě tyhle podmínky plně splňuje Německo, proti kterému hlavně se měla ta “Evropa” bránit za obou světových válek. Víte, souhlasil bych s tvrzením, že ty dvě světové války byly vlastně “sebevraždou Evropy” – v tom smyslu, že Evropa, nebo spíše některé evropské státy, velmoci, vyčerpané v těchto válkách, už dávno nejsou co bývaly v roce 1914 (resp. k čemu dospěly do té doby) – protože mezitím, od toho r. 1914, 1945, dále posílily USA, ale i řada dalších zemí mimo Evropu, země v Asii nebo Africe se už dávno nenachází v jejich koloniálním područí jako tehdy… Ale asi nemá cenu dále rozvádět nějaké úvahy týkající se historie nebo současného potenciálu jednotlivých evropských států. Jak asi naznačujete, aby si člověk ten pojem “Evropa” čím dál tím víc spojoval s nějakou debilitou.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny (*)