Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Theophilos Papadopoulos, zdroj

Brexit: Vinen je Brusel, demisi by měl podat Juncker a eurokomisaři

KOMENTÁŘ. Dosavadní lídři Evropské unie svou snahou o větší integraci ve skutečnosti způsobují větší desintegraci. Reakcí na brexit by proto mělo být odstoupení předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera i všech eurokomisařů, tvrdí v textu pro HlídacíPes.org Aleš Rozehnal. 

Rozhodnutí občanů Velké Británie a Severního Irska opustit Evropskou unii je největším neúspěchem myšlenky evropské integrace od doby vzniku Evropského hospodářského společenství.

K tomuto neúspěchu je nutno na evropské úrovni zaujmout takové stanovisko a přístup, aby se nejednalo o začátek evropské desintegrace. V první řadě stojí za to, položit si otázku, kdo je za tento neúspěch odpovědný.

Mnoho hlasů spatřuje vinu na vládě Davida Camerona. Tato vláda sice vyhlásila referendum o vystoupení, ale o vystoupení sama nerozhodla a naopak většina jejích členů byla pro setrvání v Evropské unii.

Občany Velké Británie rovněž není možno vinit, protože se jedná o odůvodněné a legitimní rozhodnutí suveréna moci.

Odpovědnost nesou výhradně a pouze stávající představitelé Evropské unie, zejména pak představitelé Evropské komise. Na tento neúspěch by měla Evropská komise, resp. její členové reagovat rezignací a Evropská unie by si do svého čela měla vybrat realističtější představitele nežli je např. Jean-Claude Juncker, který Evropsku unii k tomuto výsledku přivedl.

Kde EU tlačí bota

Britové měli totiž několik argumentů pro vystoupení z Evropské unie, přičemž tyto argumenty jsou zcela jistě platné i pro občany jiných států. Tyto argumenty je zapotřebí brát vážně a jejich nositele neostrakizovat a neskandalizovat.

Prvním argumentem je ztráta suverenity národního státu. Jedná se sice o poněkud abstraktnější důvod, ale v praxi například znamená, že brání státům, aby byly alespoň formálně rovnocenným partnerem zemím jako je USA, Čína nebo Rusko, se kterými by si některé evropské země přály uzavřít smlouvy o volném obchodu. Takový postup však v rámci EU není možný.

Ztráta suverenity souvisí i s demokratickým deficitem. Evropská komise po svém jmenování není odpovědná voličům v žádném státě. Národní státy mají sice vliv na jmenování členů Komise, ale po jejich jmenování nejsou odpovědní, ani národní vládě, ani voličům, kteří si zvolili své představitele do Europarlamentu.

Dalším argumentem je břemeno evropských regulací. Některé z těchto regulací jsou směšné, jako např. zákaz recyklování použitých sáčků čaje nebo zákaz nafukování balonků dětmi mladšími osmi let.

Některé jsou však skutečně nebezpečné, jako např. zákaz zlepšení tvaru oken nákladních vozidel, které může být povoleno pouze na evropské úrovni. Aplikace těchto regulací údajně stojí národní státy stovky milionů EUR každý rok. I když existuje velké množství společností, které své výrobky neexportují, musí tyto regulace dodržovat, což je zátěž zejména pro malé podnikatele.

Pokud by tyto regulace odpadly, nebylo by nutno přenášet výrobu mimo národní státy tam, kde je cena práce nižší, ale cena práce by poklesla přímo v jednotlivých státech.

Tyto intervence EU narušují přirozené tržní síly a jsou tudíž špatné pro ekonomiku. Evropské regulativní restrikce jsou také dalším důvodem pro nemožnost uzavřít smlouvy o volném obchodu se státy mimo EU.

Volný pohyb osob přilákal do bohatých zemí EU miliony lidí, kteří benefitují na sociálním a zdravotním systému, což vytváří tlak na veřejné rozpočty těchto států. Tento argument se však České republiky netýká, neboť náš sociální systém zatím není dostatečně atraktivní pro ostatní občany EU.

Argumentem proti EU je také pokles mezd zaměstnanců v některých odvětvích hospodářství způsobený přílivem zaměstnanců z nových zemí Evropské unie. Tento důvod je však očividně lichý, protože nezaměstnanost je spíše regionální problém, resp. problém některých ekonomik, a v budoucnu bude pracovních sil spíše nedostatek.

Nedemokratická struktura Evropské unie dává příliš moci korporátním elitám a je nakloněna monopolistickým uskupením, i když formálně deklaruje opak.

Hledání nových unijních elit

Globální recese, která započala v roce 2008, přinesla ztráty celému světu, ale nejhůře utrpěly státy, které přijaly euro. Nezaměstnanost v zemích jako je Řecko nebo Španělsko přesahuje 20 % a masivní dluhová krize narůstá. Hlubší fiskální a politická integrace eurozóny zřejmě není řešením, stejně tak jako společný sociální a daňový systém.

Velmi palčivou otázkou je rovněž imigrace a některé státy se domnívají, že by mohly provádět daleko racionálnější imigrační politiku nežli je politika, kterou v současné době národním státům diktuje Komise. Za vzor takové imigrační politiky pak může sloužit politika Kanady nebo Austrálie, která je založena na přijímaní kvalifikovaných imigrantů, kteří jsou schopni integrovat se do jejich kultury.

Mnoho občanů EU také argumentuje proti členství v EU nerovnoměrným rozložením příspěvků do rozpočtu EU a nerovnoměrným rozložením čerpání výdajů z tohoto rozpočtu.

Všechny výše uvedené důvody nejsou a priori eurofobní, xenofobní a demagogické. Je potřeba k nim přistoupit novým způsobem a zejména prostřednictvím nových lidí, kteří svou snahou o větší integraci nebudou ve skutečnosti způsobovat větší desintegraci.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře