Aleš Rozehnal: Růžička nemůže být stíhán za braní úplatku

Sedmnáct dní před zahájením hokejového mistrovství světa v Praze přinesla média chytlavou zprávu: protikorupční policie dostala v úterý trestní oznámení na trenéra české reprezentace Vladimíra Růžičku. Prý přijal půl miliónu od otce jakéhosi juniora a za to mu slíbil, že jeho syn si zahraje v extraligové Slavii. Padají výrazy jako úplatek, korupce, trestný čin…

Tak si to shrňme.

Obecný zájem, o to tu běží

Přijetí úplatku je trestním řádem definováno jako jednání, při němž si někdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného vezme nebo nechá slíbit úplatek. Klíčové tedy v této „kauze“ je, zda zařazení hráče do nějakého týmu je v obecném zájmu, či nikoli.

Problémem ovšem je, že obecný zájem není právem definován. Zákon nemůže deklarovat obecný zájem v konkrétních věcech. Bylo by to protiústavní. Zákonodárná moc by totiž zasahovala do moci výkonné, jednalo by se o omezení práva na soudní přezkum. Proto je třeba obecný zájem vyvozovat z právní politiky a dospívat k jeho formulaci posuzováním různých hodnotových hledisek v příslušných oblastech.

Co to vlastně je obecný zájem

Legitimní je i otázka, zda něco takového jako obecný zájem existuje. Obec, ve smyslu lidské pospolitosti, nemá právní subjektivitu a není osobou, která by se mohla nějak chovat, něco hodnotit a mít nějaké preference nebo zájmy. Vnímání lidské pospolitosti jako jednající entity, jejíž chování, hodnocení, preference či zájmy jsou nezávislé na vůli jednotlivců, je kolektivistickým pojetím společnosti, které se již přežilo.

Chování a přání společnosti je pouze umělou konstrukcí, protože společnost nemá průměr, z něhož by bylo možno toto chování a přání dovodit. Lidská pospolitost je souhrnem jednotlivců, kteří mají své zájmy, ale součet těchto zájmů není zájmem obecným. Navíc je každá lidská činnost, která má nějakou hodnotu, obecně prospěšná a neviditelná ruka trhu směřuje jedince snažící se dosáhnout zisku k aktivitám prospěšným celé společnosti.

Přesto je však nutné něco takového jako obecný zájem konstruovat jako právní kategorii, i když nemá valného spojení s realitou. Obecný zájem jako právní kategorie je to, co by lidé preferovali, kdyby jednali racionálně a v dobré vůli.

Mohlo by jít o podvod

Zákon o podpoře sportu stanoví, že sport je veřejně prospěšnou činností. Veřejně prospěšná činnost a obecný zájem jsou však pojmy rozdílné a nedají se směšovat. České soudy ovšem zpravidla považují otázky kolem sportu za věc obecného zájmu. V případě masových sportů dovozují, že občané očekávají, že výsledky budou v souladu s pravidly a nebudou ovlivněny ničím jiným. Jinými slovy, že občané očekávají od masového sportu férovou soutěž.

Nejvyšší soud České republiky konstatoval, že sportovní soutěže je nutné vnímat jako záležitost celé společnosti, že je potřebné dbát na jejich regulérnost a řádný průběh, zejména vrcholných soutěží, na nichž je ekonomicky zainteresována řada subjektů, pro něž ovlivňování výsledků může mít i neblahé finanční dopady.

Soudy tedy vztahují férovost sportovních soutěží k férovosti jejich výsledku či průběhu. Vztáhnout obecný zájem i na to, koho si sportovní klub či trenér vybere do svého týmu, by zřejmě bylo nepřípustným rozšířením již tak složitého, vágního a neurčitého pojmu.

Jinou otázkou však je, zda se trenér Růžička neobohatil tím, že uvedl Miroslava Palaščáka, otce dotyčného juniora, v omyl, nebo jeho omylu využil, či mu zamlčel podstatné skutečnosti o působení jeho syna ve Slávii, a tím mu způsobil škodu na jeho majetku. V takovém případě by se však jednalo o podvod a nikoli o korupční jednání.