Aleš Rozehnal: Proč je rozhodnutí Ústavního soudu o „příliš vysokém“ výživném pro dítě skandální
Ústavní soud rozhodnul, že stanovením příliš vysokého výživného pro dítě mohou soudy porušit právo rodiče na výchovu dítěte. Vyhověl tak stížnosti muže, který kvůli svým nadstandardně vysokým příjmům musel po rozvodu platit měsíčně sto tisíc korun na výživné na svého nezletilého syna.
Sedmdesát tisíc měly tvořit úspory pro nezletilého syna a třicet tisíc mělo být vynakládáno na jeho výživu. Podle Ústavního soudu by měla mít výše výživného své hranice, a to zejména s přihlédnutím k tomu, jaké jsou skutečné potřeby dítěte.
Ústavní soud zase jednou neodolal touze rozhodovat v rozporu s platným právem a inklinaci k sociálnímu inženýrství. Zákon totiž zcela jednoznačně stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů a že toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
Pokud tedy životní úroveň rodičů převyšuje odůvodněné potřeby dítěte, přihlíží se pouze k tomu, aby životní úroveň dítěte byla shodná s životní úrovní rodiče. Tento imperativ zákona je i v souladu s obecnou představou o morálce.
Nelze považovat za morální, pokud by rodič vedl luxusní život a jeho dítě by se na tomto luxusu nepodílelo, či by žilo dokonce v nedostatku. A to, i když je zřejmé, že luxusní život převyšuje odůvodněné potřeby dítěte.
Každému podle zásluh?
Podílení se na životní úrovni rodiče dítětem je odrazem principu rovnosti majetkového uspořádání členů rodiny. Odmítání nadstandardní životní úrovně pro dítě s odkazem na to, že tuto životní úroveň nedosáhnulo vlastní námahou, dovedností, prací a pílí a že není v nejlepším zájmu dítěte, aby z takto dosažené životní úrovně rodičů bezpracně tylo, je de facto odmítáním sociální stratifikace společnosti.
I mezi dospělými je velké množství lidí, kteří dosáhli své vysoké životní úrovně bezpracně, bez vynaložení zvláštního umu a píle, a přesto nikoho nenapadne je v užívání těchto statků omezovat. Podobnou filozofií by totiž bylo možno rovněž zrušit institut dědění, což jsou úvahy, které se objevily po bolševickém převratu v Rusku.
V kapitalistické společnosti je přirozené, že někteří jedinci mají tolik statků, že žijí v nadbytku a blahobytu a nemají nutnost dále pracovat. Někteří navíc k těmto statkům nepřišli prací, ale odvozují své bohatství od bohatství svých předků. Mnozí tento stav považují za nespravedlivý. V zájmu jeho nápravy pak ospravedlňují nucenou redistribuci bohatství.
To je i případ citovaného rozhodnutí Ústavního soudu. Sociální spravedlnosti neznamená rovnost, při které mají všichni podobnou životní úroveň. Lidé se rodí do různých životních podmínek, někteří jsou dětmi bohatých rodičů, někteří nikoli. Bohatství ve společnosti je sice nerovné, ale nemusí být nutně nespravedlivé.
Opravdová nespravedlnost nastává až v případě, kdy je při nabývání bohatství zasaženo do práv druhých. Participace na bohatství předků je součástí přirozeného stavu věcí, stejně tak jako genetické dědění intelektuální úrovně rodičů či sociální osvojování jejich úrovně kulturní. Jakékoli zásahy do tohoto přirozeného stavu věcí povedou ke společenským deformacím.
Kolik peněz „kazí“ dítě?
Úkolem Ústavního soudu je zejména chránit ústavnost, základní práva a svobody vyplývající z Ústavy, Listiny základních práv a svobod a dalších ústavních zákonů České republiky a garantovat ústavní charakter výkonu státní moci. V citovaném případě však ústavní soud zasáhnul do výsostně privátní sféry, která nemá s ústavním pořádkem nic společného. Ústavní soud se totiž rozhodl stanovit, jak má vypadat správná výchova dítěte, a to v tomto konkrétním případě tak, že peníze dítě kazí.
Zda peníze děti kazí či nikoli a jaká míra nadstandardu jim má být dopřávána, je jistě zcela legitimní diskuzí, ale diskuzí, která má být vedena výhradně v rámci rodiny. Soud má pouze zajistit základní právní rámec, a to, aby se dětem dostalo takových částek na výživném, které stanoví zákon.
Pouze na rodičích pak je, zda prostředky na rozvoj dítěte vynaloží na jejich vzdělání, zábavu, rozvoj uměleckého či sportovního nadání nebo budování jejich sounáležitosti s přírodou, komunitou, církví či jinou pospolitostí. To je základní požadavek respektu k soukromí lidí, svobodě jejich rozhodování o výchově dětí a z toho plynoucí diverzitě společnosti.
Meze kompetencí Ústavního soudu
Výše uvedené rozhodnutí Ústavního soudu je navíc skandální i v tom, že většina výživného měla být věnována na úspory nezletilého. Tvorba úspor je též nástrojem zabezpečení participace dítěte na životní úrovni rodičů a současně brání vzniku Ústavním soudem zmiňovaného nepříznivého vlivu vysokého výživného na dítě, který však i kdyby existoval, není v kompetenci tohoto soudu.
Za situace sice formální rovnosti, ale faktické nerovnosti v přístupu ke vzdělání v České republice pro méně majetné děti ve srovnání s dětmi z bohatých rodin, kdy mohly být úspory nezletilého vynaloženy právě na zajištění tohoto vzdělání, je citované rozhodnutí v rozporu se zásadami rovných příležitostí a spravedlivého uspořádání společnosti.
Český právní řád má různé lepší či horší mechanismy pro nápravu nesprávných rozhodnutí orgánů veřejné moci a obecných soudů, a dokonce i zákonů, ale nemá a zřejmě ani nemůže mít žádný mechanismus pro nápravu vadného rozhodnutí Ústavního soudu.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Jan Urban: Schéma elita vs. lid už neplatí. Vítězí spotřeba a zábava pro všechny
Investor Brůna: Penzijní spoření? Tak to raději garáž
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
9 komentářů
Ústavní soud rozhodl o něčem což mu nepřísluší, proto rozhodnutí nemá platnost. Jak se to k němu mohlo vůbec dostat ? Ten muž má zřejmě opravdu hodně peněz.
Příjmy vs. životní úroveň, pane Rozehnale.
Spíš to působí tak, že muž nechtěl, aby z alimentů pro jeho dítě žila jeho bývalá manželka, která na nich obvykle nemívá žádné přičinění.
Mimochodem poměrně zajímavá informace z uvedeného odkazu. Rodiče měli to dítě ve střídavé péči. Takže ten syn si tak polovinu času užíval toho luxusu? když byl u otce, navíc jak psáno otec za něj spoustu věcí platil “ Zdůraznil, že se o syna řádně stará, platí mu různá doučování či jazykové zahraniční pobyty, bere ho s sebou na dovolené a na mnohé své pracovní cesty. Obstarává mu vše, co potřebuje a o co jej syn požádá.“…
A ještě navíc sto tisíc na dobu kdy je u matky…70 000 kapesné na půl měsíce snad nedávají ani u Rotschildů..
U Rothschildů to chodilo spartánsky. Kapesné děti dostávaly třeba za ulovené mouchy – za mrtvolku cent. Přitom starý Rotschild si bral na každou vycházku plnou kapsu mincí, aby mohl rozdávat žebrajícím. Když studovali na univerzitě, měli mladí Rotschildové průměrnou apanáž. Když se jich někdo ptal, proč nemají auta, jachty, jako jiní miliardářští potomci, odpovídali: My nejsme žádní Vaderbildtové.
Zákon by měl nechat ekonomickou výchovu na rodičích, po rozvodu pak na tom ekonomicky silnějším, zvlášťě má-li na výchově zájem. Jeho odpor proti rozhodnutí je naprosto oprávněný.
Z toho vyplývá, že exmanželka by taky ráda trochu luxusu. Pokud má výkonného ale chudého milence, je to i pochopitelné. Spokojená matka vytváří pro potomstvo spokojený domov, kam se synek po náročných výletech a studiích v zahraničí bude rád vracet. Dalo by se to odůvodnit i nepohodou těhotenství a bolestivým porodem, jakož i dobou kojení, která na kráse nepřidá a odčerpává cenné živiny. Bohatý exmanžel se jistě ženil z lásky a užíval si slastí i služeb, které mu mladá manželka poskytovala. Když mu zevšedněla a podepsal se na ni věk, odešel za mladší a atraktivnější, což je dnes u bohatců běžné. A protože každý špás něco stojí, bude muset pustit chlup. I tak je na tom líp než potupená a odvrhnutá exmanželka. Úplně nejlíp by ale udělal, kdyby rozdal vše co má potřebným, navlékl si žíněné roucho a vydal se pěšky do Santiaga de Compostela prosit Boha za odpuštění, že se vůbec narodil 😉
Ústavní soud je klučičí spolek, to za prvé. Takže hlavně neublížit chlapovi. A jak sleduji, poslední dobou se ze soudu stává taková socialistická úderka. Rozhoduje tak nějak rovnostářsky a nelogicky.
Ano, je to zločin na právnickém státě, pokud se dítě nepodílí na stejné životní úrovni (luxusu) jako rodič.
Avšak v právním státě by měla platit i rovnost před právem. Tedy dítě bezdomovce by mělo žít pak ve stejném luxusu jajo bezdomovec. Jiné by bylo prohlubováním právnické nerovnosti.
Ostatně kdyby společnost zavedla nějaký parametrický (a samozřejmě i zastropovaný) systém (což by mimochdem bylo v duchu tradic zdejší civilizace – opět ono pythagorejské peras apeiron), ubyly by exenutorům a tkzv. další tržby, již tak nahlodávané různými omezením (exekuce bagatelních dluhů, oddlužení ze zákona atd.). Což by měo zase neblahý dopad na luxus života dětí v rozvedených exekutorských a právnických rodinách – tedy vznikala by dlaší nespravedlnost.
Souhlasím. Pokud si například Kellnet lítá na pracovní schůzky v tryskáči, musí i jeho případný synek, byť by byl svěřen do výchovy chudé jeho matce, mít možnost lítat například do tanečních v tryskáči. Statut rodiny je přeci také důležitý statek, že jo ?!?
(je ale diskutabilní, zda synek bezdomovce má přijít do tanečních v otrhaných hadrech a tam následně žebrat o jídlo nebo o padesát korun na vlak…taky není jasné, kdo by to všecko ohlídal – zda je takto činěno principu rovnosti před právem zadosti, snad nějaké hlídky nezaměstnaných ?!??)
P.S. Přeji všem (jak těm, kkteří lítají na Půlnoční v tryskáči, tak těm, kdož dojdou pěšky)krásnou a ničím nenalíčenou pohodu vánoční. I dlužníkům alimentů, stejně tak i dětem bezdomovců či právníků.
Zvláštní doopravdy. To co se tu děje, mi občas hlava nebere