Foto: Jan Handrejch / Právo / Profimedia

Zavést povinné očkování na covid? Není to tak snadné, jak to zní

Napsal/a Ondřej Neumann 25. listopadu 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

ANALÝZA. K zavedení povinného očkování proti covidu se vlády jednotlivých zemí stavějí zatím zdráhavě. Namísto stanovení jednoznačné povinnosti nechávají svým občanům možnost volby. K očkování se je snaží přimět metodou cukru, ale čím dál častěji i biče. Na část společnosti však nefunguje ani jedno, ani druhé. Do hry proto stále častěji vstupuje možnost povinné vakcinace. 

První evropskou zemí, která ohlásila razantní krok směrem k povinné vakcinaci, je sousední Rakousko. Tamní vláda  vyhlásila, že chce zavést povinné očkování s účinností od 1. února 2022. Hlasy volací po povinném očkování se ozývají na Slovensku, v Německu a už i v Česku.

Končící Babišovi ministři i presuptivní členové kabinetu Petra Fialy ale na obdobné výzvy dosud vždy odpovídal jednoznačným ne. To se však může velmi rychle změnit. Jako ostatně mnohé vládní kroky i vyhlášení, které provázejí dosavadní tuzemský boj s covidem.

HlídacíPes.org se zajímal o právní aspekty možné povinné vakcinace proti covidu. Ve věci paragrafů vycházíme z analýzy, o jejíž zpracování jsme požádali advokátku Denisu Sudolskou (odkaz na znění analýzy naleznete v závěru článku).

Jak se zavádí povinného očkování

Zavedení povinného očkování upravuje zákon o ochraně veřejného zdraví. Podle něj se povinné očkování týká všech lidí, kteří mají v Česku trvalý pobyt, ale i všech cizinců, kteří mají oprávnění na území ČR pobývat po dobu delší než 90 dnů. Tito mají povinnost podrobit se stanovenému druhu pravidelného očkování za daných podmínek.

Očkování podle tohoto zákona směřuje „k zamezení vzniku a šíření závažných infekčních onemocnění s vysokým rizikem dalšího epidemického šíření v kolektivech a život ohrožujících infekčních onemocnění“. To vše s ohledem na doporučení Světové zdravotnické organizace a Evropského střediska pro kontrolu nemocí.

Prováděcím předpisem, kterým se pak konkrétně stanoví povinnost očkování, je vyhláška ministerstva zdravotnictví o očkování proti infekčním nemocem.

Z výše řečeného plyne, že vláda (Ministerstvo zdravotnictví) by nejprve musela zařadit onemocnění covid-19 do příslušné vyhlášky. A to v případě že budou naplněny tyto podmínky:

1) Covid-19 bude považovat za závažné infekční onemocnění s vysokým rizikem dalšího epidemického šíření v kolektivech;

2) Covid-19 bude život ohrožujícím infekčním onemocněním;

3) Očkování proti covid-19 onemocnění zamezí vzniku a šíření tohoto onemocnění

Před zavedením povinného očkování je třeba zodpovědět, zda-li vakcína na covid-19 byla dostatečně otestována a to na dostatečném množství lidí. Zavedením povinnosti očkování totiž stát za své rozhodnutí přejímá zodpovědnost.

I podle samotných výrobců je vše ještě v běhu. Klinická studie, její 3. fáze, vakcíny Comirnaty (Pfizer/BioNTech) začala až 27. července a data o nežádoucích účincích se stále sbírají. K ukončení studie vakcíny Comirnaty by mělo dojít 2. května 2023, vakcíny Moderna 27. října 2022 a vakcíny Vaxzevria (AstraZeneca) 14. února 2023.

Ačkoli jsou tyto vakcíny předběžně schváleny (v Evropě v souladu s čl. 14 odst. 7 nařízení č. 726/2004 a na základě nařízení č. 507/2006), nejedná se stále o registraci definitivní.

Šance pro imunitu z prodělané nemoci

Zde je na místě upozornit, že v současné době Světová zdravotnické organizace povinné očkování nepodporuje a vládám doporučuje k němu přistoupit až v okamžiku, kdy selžou všechny metody zmiňovaného „cukru a biče“.

Evropské středisko pro kontrolu nemocí pak jen doporučuje očkování jednotlivcům, i když zdůrazňuje, že očkovací strategie jsou věcí konkrétních států.

Rozhodnutí o zavedení povinného očkování by se zároveň mělo pevně opírat o statistiky jako je úmrtnost a smrtnost daného onemocnění. Roli musí hrát i úvaha, zda existuje proti předmětnému onemocnění skutečně efektivní vakcína, a ne taková, u které časem imunita zmizí.

„Tyto skutečnosti by zároveň měl stát vyhodnotit měřítky proporcionality, a zajistit, že zásah do tělesné integrity občanů je skutečně vyvážen konkrétním efektem,“ upozorňuje právnička Sudolská.

Podstatnou změnou oproti dobrovolnému očkování proti covid-19 je (respektive by byla) skutečnost, že zákon o ochraně veřejného zdraví nakazuje, že se před povinným očkováním musí každý podrobit vyšetření na stav imunity. Kterých očkování se tato povinnost týká, pak stanovuje zmiňovaná vyhláška ministerstva zdravotnictví.

S ohledem na fakt, že prodělané onemocnění obvykle vede prokazatelně u většiny lidí k dostatečné hladině protilátek, je možné, že by celá řada lidí k vakcinaci nakonec ani indikována nebyla. Byl by to každopádně zajímavý rozdíl od současné situace, kdy je sice očkování nepovinné, ale protilátky nyní takzvaně uznávány nejsou.

Lidí po prodělání nemoci covid-19 může být i 2,5 milionu, možná i víc, jak naznačila studie Masarykovy univerzity z letošního března. I když podle jiných expertů naopak promořenost obyvatelstva není taková, jak se původně předpokládalo.

Tak či onak existuje nepochybně řada lidí, která má protilátky vůči nemoci covid-19, tudíž vakcinace by v jejich případě nebyla nutná. Viz ustanovení příslušného paragrafu: „V případech upravených prováděcím právním předpisem je osoba povinna se před provedením pravidelného a zvláštního očkování podrobit vyšetření stavu imunity“.

Možná komplikace

Jakkoli výše popsaný postup vypadá jasně a zdá se, že povinné očkování na covid-19 by mohlo ministerstvo zdravotnictví bez výraznějších zádrhelů zavést pouhou vyhláškou, tak jednoduché to není.

Stojí tu proti sobě různé právní názory i různé přístupy k nálezům Ústavního soudu, což by mohlo celý proces prodloužit.

Například ústavní právník Jan Wintr,  profesor katedry teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlov, připomíná nález Ústavního soudu z roku 2006, kdy bylo – dávno před covidem – sama existence povinného očkování. „Ústavní soud řekl, že je možné, aby v ČR existovalo povinné očkování. A dokonce řekl, že je možné, aby to vyhláška ministerstva zdravotnictví řekla která očkování, proti čemu a v jakých frekvencích jsou povinná. Pokud by se novou vyhláškou doplnilo očkování proti covidu, podle mne by to bylo legální,“ řekl ve vysílání Českého rozhlasu.

Oproti tomu stojí třeba disentní stanovisko ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové. „K otázce toho, zdali může podzákonný předpis stanovit očkovací povinnost, se široce vyjádřila v disentu k nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 19/14, 27. 1. 2015, kde zdůrazňuje fakt, že ponecháním vzniku očkovací povinnosti na základě vyhlášky, může být porušen princip výhrady zákona,“ upozorňuje právnička Sudolská.

Přesná citace výroku ústavní soudkyně Šimáčkové zní takto: „Nejjednodušší a základní protiústavnost spatřuji v porušení výhrady zákona, stanovené v čl. 7 odst. 1 Listiny, který jednoznačně stanoví, že zásah do tělesné integrity musí být proveden jen zákonem, nikoli ministerskou vyhláškou.“ (Celou právní analýzu Denisy Sudolské, včetně citace dalších nálezů Ústavního soudu či rozboru možného odškodnění za případné újmy způsobené povinným očkováním proti covid-19, si můžete přečíst  ZDE.)

Lze tedy předpokládat, že pokud by i česká vláda rozhodla nakonec o tom, že očkování proti covidu bude povinné, skončilo by to sporem u Ústavního soudu.

A to bez ohledu na to, zda jde v tomto případě o téma covidu, které tak štěpí společnost, ale zkrátka proto, že by bylo nutné i pro budoucnost vyjasnit  konstrukci zákona o ochraně veřejného zdraví.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)