Ještě než se stal premiérem, nabízel mladý a neokoukaný Robert Fico Slovákům se svou tehdy nově založenou stranou SMER politickou „třetí cestu“. Teď ji hledá sám pro sebe. Když mu nevyšel „útěk“ do funkce prezidenta, chce to zkusit na Ústavním soudu. Pro Slovensko to může mít vážné následky. Ústavní krizi i hořké potvrzení toho, jak těžké je vrátit do politiky slušnost.

„Jako předseda vlády jsem rázně prosazoval uplatňování ústavních principů, důkazem čehož je široká úroveň demokracie ve Slovenské republice a akceptování plurality názorů,“ píše Robert Fico v motivačním dopise, který je součástí jeho kandidatury na ústavního soudce.

V dopise se prezentuje jako právní expert na lidskoprávní témata. Odbornou způsobilost docenta práv Fica pro výkon funkce ústavního soudce ostatně na Slovensku nezpochybňují ani odborníci. Kromě odborné stránky je tu ale ještě ta morální.

Právě Ústavní soud často o lidskoprávních tématech rozhoduje a při prosazování ústavnosti má například bránit diskriminaci jedince na základě národnosti, víry či světonázoru. A to, co Fico píše v motivačním dopise, celkem ostře kontrastuje s tím, jak se choval jako předseda vlády.

Milion na dřevo a Sorosovy děti

Slovenským premiérem byl deset let. Ve střední Evropě jej v tom překonává ze soudobých lídrů jedině Viktor Orbán. Ten si ale svou „dlouhověkost“ pojistil i změnou volebních zákonů, potlačením svobodných médií nebo zásahy do justice, případně vymýšlením vnějších nepřátel Maďarska, jako Brusel nebo George Soros.

Robert Fico naopak dlouho zvládal držet tvář proevropského politika, který tvrdil, že Slovensko „patří do tvrdého jádra EU“. Zároveň ale neváhal sáhnout k nacionalismu a xenofobii, když se mu to hodilo. A to bylo velmi často, nebo vlastně skoro pořád.

V době vrcholící migrační vlny a těsně před volbami před třemi lety Fico pořádal tiskovku na pozadí s obrázkem uprchlíků tísnících se u plotu v Makedonii. Jednu z mobilních bariér proti migrantům sám stavěl demonstrativně před kamerami hned za Bratislavou.

Fico také v roce 2016 prohlašoval, že chce na Slovensku „zabránit vzniku ucelené muslimské komunity“. Ve státě, kde se počet osob s uděleným azylem ročně počítá na desítky, podobně jako v Česku.

Migranti nakonec na Slovensko nedorazili. Mnohem víc než abstraktní uprchlická hrozba zemi zasáhla loňská vražda novináře Jána Kuciaka. A Fico byl znovu připraven k názorovému výkrutu.

Nebojte se, neodcházím

Premiér, který vedl většinu své éry válku s novináři, bojkotoval některá média a častoval je výrazy jako „špinavé protislovenské prostitutky“, najednou horoval za vyšetření vraždy mladého investigativce a na tiskovou konferenci demonstrativně přinesl milion eur v hotovosti jako odměnu za informace vedoucí k pachateli.

Když ale po Kuciakově vraždě následovaly masové protesty veřejnosti, které Fica i část jeho vlády po letech vyhnaly z funkcí, vypůjčil si Fico slovní munici od Viktora Orbána, demonstranty označil za „Sorosovy děti“ a protesty za pokus o převrat na Slovensku organizovaný ze zahraničí.

Demonstrace pod heslem „Za slušné Slovensko“ tehdy kromě vyšetření vraždy samotné požadovaly i změnu fungování slovenského státu, politiky a společnosti, jejichž negativních stránek byl Fico jako dlouholetý premiér ústředním symbolem.

„Potřebujeme aspoň čtyři roky bez Fica,“ řekl loni v rozhovoru pro HlídacíPes.org jeden z hlavních organizátorů tehdejších protestů Juraj Šeliga.

Slovensko podle demonstrantů prostě nemohlo být jiné, dokud Fico neopustí nejen politickou, ale i veřejnou arénu.

Přesně to ale dlouholetý premiér udělat nechtěl. Už při podání demise chytil prezidenta Andreje Kisku za ruku a řekl mu: „Pane prezidente, ty buď klidný, já nikam neodcházím, ja chci být aktivním předsedou politické strany.“

Právě Kiska v roce 2014 překazil Ficovi první pokus o důstojný odchod z premiérského křesla, když ho porazil ve 2. kole prezidentských voleb.

Lidská práva podle Fica

Fico byl vždy mistrem politického marketingu a ze svého životopisu dokázal zdánlivě pokaždé vytáhnout ten správný řádek – i kdyby si měl něco vymyslet nebo zatajit.

Před prezidentskými volbami v roce 2014 tak třeba v osobně laděných videorozhovorech zdůrazňoval, jak moc ho ovlivnila katolická výchova, biřmování a první svaté příjímání. Doufal, že tím přesvědčí konzervativně laděné voliče.

Slovenská média ale následně přinesla kopii Ficovy přihlášky do KSČ z poloviny 80. let, kde kandidát Fico naopak psal, že „zastává přísně ateistické stanovisko“.

Mimochodem, o svém členství v KSČ v oficiálním životopise Fico tehdy diskrétně pomlčel.

Mozaiku Ficova hodnotového žebříčku i vztahu ke společenským změnám na Slovensku posledních třiceti let doplňuje třeba i jeho starší výrok o tom, že si „nevšiml listopadu 89“.

Řadu let také figuroval spolu s ministrem vnitra Kaliňákem v ostře sledovaném případu slovenské Maďarky Hedvigy Malinové – Fico s Kaliňákem mladou ženu z jižního Slovenska obvinili, že si vymyslela fyzické napadení s etnickým podtextem, čímž údajně chtěla poškodit slovenskou (Ficovu) vládu.

Hedviga Malinová se po letech šikany ze strany úřadů nakonec odstěhovala ze Slovenska do Maďarska.

Jak tedy politik Fico hájil lidská práva, která chce bránit coby ústavní soudce? Sečteno podtrženo: pár let se vezl na vlně protimaďarských nálad na Slovensku, při migrační krizi vyvolával strach z muslimů a nedávno na Slovensko „importoval“ i mýtus George Sorose, který podle řady evropských populistů údajně všude tahá za nitky v pozadí.

Krize podle ústavních not

Zda Ficovi jeho kandidatura na ústavního soudce vyjde, není zatím jisté. I když ho spolu s ostatními kandidáty schválí parlament, konečné slovo při výběru soudců bude mít prezident Kiska, který už prohlásil, že Fica do této funkce nejmenuje. Kiska ovšem na jaře jako prezident skončí.

Zdržováním – tedy nezvolením předepsaného počtu kandidátů – by parlament mohl proces volby protáhnout a Kisku tím ze hry vyřadit. Soudce by jmenoval až příští prezident, zvolený v březnových volbách.

Bývalý předseda Ústavního soudu a dnes Kiskův poradce Ján Mazák ale naznačil, že za určitých okolností by i nová hlava státu mohla být zcela ze hry.

Příští prezident by totiž v případě vypršení mandátu devíti ústavních soudců včetně předsedkyně soudu a nezvolení jejich nástupců neměl komu složit slib. Podle slovenské ústavy ho hlava státu skládá právě do rukou předsedy Ústavního soudu.

Některé pravomoci prezidenta včetně právě jmenování ústavních soudců by v tu chvíli podle ústavy přebral předseda parlamentu. Tím je teď Andrej Danko ze Slovenské národní strany, Ficovi nakloněnější rozhodně mnohem víc než současný prezident.

Dalších 12 let s Ficem. A pak?

Jakmile by šéf parlamentu soudce vybral – třeba i s Robertem Ficem jako novým předsedou Ústavního soudu – prezident by najednou měl komu složit slib a nejvyšší státní instituce by znovu začaly normálně fungovat.

Hraje se o hodně, volí se devět soudců z celkových třinácti. Už v roce 2017 navíc Ficova strana SMER prosadila na soud dva své dlouholeté poslance – Janu Laššákovou a Mojmíra Mamojku.

Rozhoduje se tedy o tom, jestli na dvanáct let bude garantem ústavnosti na Slovensku soud většinově obsazený přesně tím typem lidí, proti kterému loni demonstrovaly desítky tisíc Slováků.

V případě Ficova zvolení by to bylo i dvanáct let, během kterých by kontroverzní expremiér měl širokou soudcovskou imunitu. Dlouhých dvanáct let, během kterých se může stát cokoli. A během nichž se politický buldok Fico, jemuž by na konci tohoto období bylo 67 let, může klidně připravit na svůj politický comeback.