KOMENTÁŘ Navzdory politickým heslům o tom, že bude líp a že už se vlastně máme skvěle, platí pro rok 2020 spíš to, že líp už bylo. I když Česko zůstává zemí s nejnižší mírou nezaměstnanosti, platy a mzdy rostou a spotřebitelům stále nechybí optimismus, situace v průmyslu – pro Česko zcela klíčovém odvětví – se začíná obracet.

Optimismus mezi českými podnikateli, tedy nejvýznamnějšími zaměstnavateli, klesá. Na ekonomickou krizi to sice ještě v letošním roce stále nevypadá, na výrazně vyšší opatrnost firem ano. Ta se projevuje tím, že podniky už začaly výrazně omezovat své investice (zejména do nových strojů a zařízení), což je vždy předzvěst očekávání útlumu.

V podnikatelském sektoru už klesá i tlak na růst mezd. Nabídka volných pracovních míst je sice stále vyšší než poptávka po nich, jejich počet ale klesá (a stále jsou v oborech hlavně manuálních a špatně placených profesí). Některé české firmy z oboru automobilového průmyslu už dokonce začaly propouštět.

A to přesto, že ve třetím čtvrtletí 2019 česká ekonomika meziročně vzrostla o 2,5 % a růst v rozmezí 2 – 2,5 % se odhaduje i pro rok 2020.

Strach jako hybná síla

V letošním roce budou trvat problémy na realitním trhu: malá dostupnost bydlení zejména vlivem vysokých cen. V „jednoduchosti“ stavebního řízení se mimochodem Česko v prestižním žebříčku Doing Business propadlo vloni až na 157. místo ze 190. Stavební boom sice přišel, ale poněkud pozdě – v době tvrdších pravidel pro hypotéky a výrazného nárůstu cen stavebních prací a materiálů.

Dynamika tuzemského vývozu zpomaluje. Export je sice vyšší než import zboží, ale především kvůli stagnaci dovozu. „To dokazuje slabou investiční poptávku v domácí ekonomice,“ komentuje to analýza Národní rozpočtové rady.

Česko zároveň těží z toho (na rozdíl od německého průmyslu, kterému se vloni moc nedařilo), že není zdaleka tak závislé na vývozu do USA a na asijské trhy; především na ten čínský. Český vývoz do této – mnoha politiky protežované země – je ve skutečnosti dvakrát menší než kolik české firmy za rok vyvezou třeba do nevelké Belgie.

Pro Česko je extrémně důležitá zejména poptávka spotřebitelů v Německu, a ta zůstává (navzdory propadům v tamním průmyslu) stále poměrně silná.

Může za to optimismus německých zákazníků, kteří si (podobně jako v Česku) navykli na to, že v posledních deseti letech není problém sehnat a udržet si práci a že mzdy setrvale rostou.

Pokud ale budou pokračovat propady v Německu, nákaza pesimismu se nutně přelije i na pracovní trh a do spotřeby domácností. V Německu i v Česku. Svou roli může sehrát i brexit, obchodní války, americká cla…

„Strach je největší hybnou silou pro rok 2020,“ komentuje to analytik ČSOB Petr Dufek.

Kde brát další peníze

S tím, že by českou poptávku (a tak i ekonomiku) v roce 2020 poptávku táhly vládní investice, se moc počítat nedá. Spolehnout se zatím dá na domácí spotřebu, jak upozorňuje ekonom Mojmír Hampl.

„Rozhodně neočekávám, že bychom se v nějaké dohledné době ve vyspělém světě vrátili do časů velké systémové krize typu té z roku 2008. Co nás nepochybně nemine, je nějaké zpomalení růstu, které dřív nebo později přijde. Ale zatím se zdá, že Česká republika se svou silnou komponentou domácí spotřeby je schopna i těm nepříznivým vlivům ze zahraničí docela odolávat,“ konstatuje bývalý viceguvernér ČNB, který dnes vede poradenské služby pro finanční sektor ve společnosti KPMG.

České ekonomice jako celku se sice daří dobře, ale například ve výběru daní za loňský rok se to moc neodrazilo. Výběr daní zaostává za předpoklady (pod odhady zůstává DPH a pojistné na sociální zabezpečení). Přesnější čísla ještě přijdou, ale za prvních deset měsíců loňského roku byl státní rozpočet ve schodku 19,56 miliardy. O rok dříve byl v přebytku 5,67 miliardy. Ministryně financí krátce před koncem roku oznámila (prý s hrdostí), že se celkový schodek dostane někam ke 30 miliardám korun.

Rozpočet na rok 2020 je přitom založen právě na předpokladu růstu ekonomiky a očekávání vysokého daňové výběru. Výrazně ale rostou“projídací“ části rozpočtu, zvyšující se důchody (nad rámec běžné valorizace), navýší se rodičovský příspěvek, skoro šest miliard si ukousnou dotace na dopravu pro seniory a mládež atd.

Proto taky vláda hledá peníze, kde se dá. A to přesto, že v posledních deseti letech Česko (jako celek) zažívá nebývalé roky hojnosti.

Vláda vypumpovala peníze z ze zrušeného Fondu národního majetku, což byly přitom peníze zamýšlené na sanaci starých ekologických zátěží. Stát si bere víc než dříve peníze peníze od státních firem (Lesy ČR, Řízení letového provozu, Budvar atd.).

Cash-flow si chce vláda vylepšit například i prodejem strategických zásob kovů, plánuje zdanění rezerv pojišťoven, chce zavést digitální daň pro firmy typu Facebook a Google a ve hře je i sektorová daň pro banky, na niž tlačí hlavně ČSSD (a Andrej Babiš zatím vzdoruje, možná i proto, že jeho Agrofert je na půjčkách od bank závislý).

Jak projíst investice

Ale zpět k rozpočtu. Jeho prioritou, jak jsme zmínili, nejsou investice; v případě, že bude nutné v průběhu roku někde škrtat, budou to právě výdaje směřující do budoucna (tedy právě ony investice), nikoli dárky voličům.

„Případně můžete zvyšovat daně nebo zvyšovat dluh, nic jiného není. Ostatně čekáme, že v roce 2020 skončí veřejný rozpočet deficitem, což jsme už dlouho nezažili,“ říká ekonom Dufek.

V ostatních kapitolách, kde jsou výdaje již z 80 % mandatorní, vláda škrtat bude jen stěží.

„Rozpočty působily stimulačně v době, kdy to nebylo zapotřebí. Teď budou daňové příjmy slabší a role, kterou by měl státní rozpočet hrát, tedy působit proticyklicky, tady nebude,“ je přesvědčen hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.

Jinými slovy – růst důchodů a dárky v podobě jízdného zdarma pro seniory a mládež jsou v prioritách vlády výše než výdaje s dlouhodobým výhledem, třeba investice do infrastruktury.

Vláda mimochodem v letošním roce plánuje dostavbu 21 kilometrů nových dálnic. Státní fond dopravní infrastruktury má sice dostat slušně vypadající sumu 87,3 miliardy korun, jenže třeba v roce 2008 měl fond (při nižším výkonu celé ekonomiky) k dispozici 97,9 miliardy korun. To priority vlády Andreje Babiše ilustruje takřka dokonale.