ANALÝZA. Jako titulek se to vyjímá skvěle: Vražd v Česku prudce přibylo. V loňském roce jich bylo 150, nejvíce od roku 2015. Jenže třeba v roce 2008 bylo v Česku spácháno 202 vražd, rekordní byl rok 1998 s 313 vraždami. Násilí v Česku statisticky naopak dlouhodobě klesá. Také meziroční nárůst kriminality o 19 % za loňský rok odpovídá prudkému snížení v době přísných covidových omezení.

I když zprávy z médií mohou působit alarmujícím dojmem, experti naopak uklidňují: počet vražd, sebevražd a vážného fyzického násilí v Česku systematicky a dlouhodobě klesá.

Ne že by to nějak snižovalo závažnost činu, platí však, že naprostá většina tuzemských vražd se odehrává mezi lidmi, kteří spolu sdílejí domácnost, a příbuznými. Ve statistikách trestných činů jsme zároveň pod úrovní roku 2019 a jen mírně nad úrovní roku 2020.

A jak je to konkrétně s vraždami? Takto:

ZDROJ: se svolením Českého statistického úřadu. Údaj za rok 2020 je 150 vražd

Za statistický skok u kriminality celkově může vynucený útlum lidské činnosti, včetně té kriminální, v době covidu. Největší nárůst kriminality je navíc podle policie u majetkové trestné činnosti: krádeže, zpronevěry, podvody, včetně těch internetových.

Lidská paměť je ale krátká, aktuální statistiky lákavé a mediální výběr zaměřený přirozeně na extrémy a negativní zprávy realitu nutně zkresluje.

Co je dneska (také) agrese

Trestné činy a vraždy v ČR 1991 – 2021. ZDROJ: se svolením ČSÚ

I autor tohoto textu před časem podlehl dojmu, že se společností není něco v pořádku a že situace se rapidně zhoršuje – informací o těžko pochopitelném násilném, agresivním, nesmyslném či nepředvídatelně zkratovitém jednání v médiích přeci přibývá.

Útočník pobodal na Kladensku muže ve sběrně palet, Pobodání mladého řidiče v Brně: Policie hledá cyklistu, Agresivní mladík za volantem střílel na ženu s dětmi v autě, Mladík chtěl po ženě na nádraží cigaretu. Když neuspěl, zbil ji, Brutální napadení na Vyškovsku. Agresor zmlátil muže a poštval proti němu psa, Agresor napadl nožem ochranku v obchodním centru…

Na text tehdy ale reagovaly tři kapacity v oboru psychiatrie v tomto textu, z nějž zde na několika místech citujeme.

„Data o nárůstu násilí nejsou sycena nárůstem vražd nebo jiných násilných trestných činů, které trvale klesají, ale změnami v jejich definici. Zatímco ještě na přelomu století jsme se v odborných publikacích dočítali o násilí definovaném jako fyzická interakce mezi agresorem a napadeným, popř. vyhrožováním se zbraní v ruce, v současné době kategorie násilí zahrnuje třeba tajné čtení partnerových SMS. Jakkoli takové ponižující chování nechceme zlehčovat, pokud je započteme pod položku ‚agrese‘, výsledné číslo nelze srovnávat se staršími daty,“ upozorňuje trio psychiatrů Vojtěch Pišl, Jan Vevera a Jan Volavka z Lékařské fakulty v Plzni. 

Do střelby od boku se ale pouští i autority, které by měly být z povahy věci dobře informovány a samy by neměly přispívat k šíření „blbé nálady“. Takovou osobou je i policejní prezident Martin Vondrášek.

Ten v lednovém rozhovoru pro deník Právo na dotaz, zda na nárůst kriminality může mít vliv i nynější atmosféra ve společnosti a větší agresivita mezi lidmi, odpověděl:

„Jsem o tom přesvědčen. Do čím extrémnější psychické či ekonomické situace se dostanete, tím extrémnější nástroje volíte k jejímu řešení. Bohužel to tak je.“

Bylo by dobré vědět, zda se pan policejní prezident opírá o něco víc, než o své pocity či reflexi dění na sociálních sítích. Protože data mu jinak moc za pravdu nedávají.

Ve stejném rozhovoru se policejní prezident pustil i do psychologizace společnosti, kdy se podle něj ekonomická a energetická krize promítá nejen do bezpečnosti, ale třeba i do počtu sebevražd a pokusů o ně. „Je vidět, že ve společnosti je větší nervozita a projevuje se,“ řekl.

Násilí je vždycky problém

Skutečně? „Ve třicátých letech umíralo sebevraždou kolem 3 500 lidí ročně s maximem 4 007 úmrtí v r. 1934. Od té doby sebevražednost klesá až k rokům 2019 a 2020. V roce 2019 zemřelo vlastní rukou 1 191 osob. To je nejméně od zahájení evidence sebevražd v roce 1876. V roce 2020 to bylo 1224, roku 2021 potom 1221,“ shrnují výše citovaní psychiatři.

Výzkumníci podle nich sice zaznamenali trojnásobný nárůst sebevražedných myšlenek, ty ale nebyly doprovázeny (naštěstí) vzestupem úmrtí: „Sebevražedností se míní právě počet úmrtí, nikoli myšlenek na vlastní smrt – rozdíl mezi obojím je asi takový jako mezi myšlenkou na zaškrcení šéfa a jeho vraždou. Ve skutečnosti se sebevražednost vyvíjí pozitivně.“ 

Statistiky ČSÚ ukazují, že poválečné maximum sebevražd patří roku 1970 s 2 824 zemřelými sebevraždou. V posledním desetiletí (2012–2021) počet zemřelých sebevraždou kulminoval na jeho počátku v roce 2012, kdy bylo zaznamenáno 1 658 těchto úmrtí. 

Některé roční údaje z grafu níže však působí nevěrohodně (roky 1917 a 1918, resp. 1915–1918) či nejsou úplné (1938–1945 hodnoty bez pohraničí), píší sami statistici.

Sebevraždy v letech 1876–2021

ZDROJ: se svolením ČSÚ

Vypůjčme si na závěr ještě jednou slova pánů Pišla, Vevery a Volavky: „Zabývat se mezilidskou agresí a násilím je samozřejmě důležité. Násilí představuje problém bez ohledu na to, zda roste, nebo ne – a média disponují mocí takovému problému částečně předcházet.“ Nebo mu jít naopak naproti.