Už skoro rok platí v Číně nový zákon, který spustil klíčovou reformu systému zpravodajských služeb v oblasti veřejné a státní bezpečnosti. Hlavní změnou je centralizace doposud roztříštěných a nespolupracujících zpravodajských složek. S pomocí technologií umělé inteligence povede k dosud nevídanému využití velkých dat.

Čínské bezpečnostní zpravodajské služby se zájmu zahraničních médií těší poměrně zřídka, v posledních letech zato stále častěji slýcháme o masivních opatřeních čínského státu proti vlastním občanům – především v „problematických oblastech“, např. Sin-ťiangu a Tibetu.

Tam jsou mnohá opatření doslova testována na lidech – před plošným zavedením i pro zbytek obyvatel Číny. V zájmu veřejné bezpečnosti jsou po Číně instalovány kamery na každém rohu, zavádějí se vyspělé technologie umožňující uchování a analýzu ohromného objemu dat (např. rozpoznávání obličejů) apod.

Důležitou kategorií se stalo předvídání společenských hrozeb. V rámci národní bezpečnosti dosud hrály klíčovou roli Ministerstvo státní bezpečnosti a Lidově osvobozenecká armáda.

Nová reforma dává více prostoru zpravodajským složkám zaměřujícím se na veřejnou bezpečnost a může posílit politický vliv Ministerstva veřejné bezpečnosti na vedení státu.

Pouta v době svobody

V otázce předvídání hrozeb pro společenský pořádek čínští vůdci v poslední době několikrát zmiňovali možnost zapojení umělé inteligence.

Naposledy v září 2017 dosluhující šéf čínské státní bezpečnosti Meng Ťien-ču. Čínská vláda se snaží získat kontrolu nad vlastními občany v době, pro níž je příznačná možnost získávat a vyměňovat si informace prostřednictvím internetu, ale také více či méně „volně“ cestovat či obchodovat. (Tato „volnost“ však neplatí pro všechny občany ČLR, významné výjimky představují etnické menšiny, migrující chudina a také disidenti jakéhokoli druhu.)

Nutnost vyrovnat se s novými podmínkami ČLR pocítila už krátce po zavedení Teng Siao-pchingových „reforem a otevírání se světu“ v 80. letech minulého století, relativně liberální dekádě, jež byla zakončena masakrem demonstrantů na náměstí Nebeského klidu v červnu 1989.

Dlouho se však nedařilo najít efektivní způsob kontroly nad „přelévající se a stále více informačně-technologicky gramotnou společností“, také proto, že Čína v té době ještě nedisponovala potřebnou technickou vyspělostí a měla k tomu nedostačují a zastaralý státní aparát.

Velká zeď a Zlatý štít

Už v roce 2003 však čínské Ministerstvo veřejné bezpečnosti představilo projekt tzv. „zlatého štítu“, sledovacího systému založeného na databázích digitalizovaných informací o každém uživateli. „Zlatý štít“ je někdy zaměňován se známější „Velkou internetovou zdí“, která se ze „zlatého štítu“ vyvinula spolu s tím, jak raketově přibylo uživatelů internetu, a je založená na filtrování obsahu, který se k lidem dostane.

O rok později pak byl v rámci ministerstva vytvořen centralizovaný bezpečnostní zpravodajský systém veřejné bezpečnosti, který měl spojit agendu do té doby prováděnou odděleně různými odbory v rámci Ministerstva veřejné bezpečnosti – od trestních složek přes hospodářskou kriminalitu až po boj proti terorismu státní bezpečností.

V původním systému nedocházelo ke sdílení informací mezi jednotlivými pracovišti, což ztěžovalo jejich analýzu a také syntézu pro potřeby úpravy legislativy a politických strategií.

Od roku 2008 byl „zlatý štít“ považován za základ budoucího centralizovaného systému bezpečnostních zpravodajských služeb veřejné bezpečnosti, jež mají být zapojeny v rámci „policejní práce řízené informatikou“.

Jedná se o původně britský model vymáhání práva, který postupně převzala většina vyspělých zemí včetně Spojených států. Bezpečnostní zpravodajské služby v rámci tohoto modelu stojí v centru veškerého strategického i operativního plánování a rozhodování daného státu.

Jako podle Spielberga

Při ministerstvu tak vzniklo „integrované zpravodajské oddělení“, jež využívá informace získané podřízeným provozním oddělením, jakož i statistické analýzy velkých objemů dat. Vzniká tak jakýsi „neprorazitelný kruh“, v jehož rámci jsou informace shromažďovány přímo z terénu, jsou analyzovány a prezentovány orgánům s rozhodovacími pravomocemi k posouzení.

Tyto orgány pak na jejich základě alokují zdroje a formulují strategie. Úředníci v terénu poté čerpají z těchto zdrojů a řídí se vypracovanými strategiemi, aby byli schopni tvarovat společnost a bránit nezákonnému chování.

Získané informace mají sloužit primárně ke zmíněnému předvídání společenských hrozeb, jde zde tedy o snahu eliminovat jakékoli zárodky občanské kriminality – a natvrdo řečeno neposlušnosti – hned v zárodku.

Čína je, jak se zdá, zase o krůček blíže nechvalně proslulému scénáři sci-fi Minority Report, Spielbergova filmu z roku 2002, v němž je „vina potrestána dřív, než ke zločinu vůbec dojde“.