Andrej Babiš a rakouský kancléř Sebastian Kurz. Foto: Profimedia

Úcta k obětem covidu: rakouská lekce z lidskosti versus Zemanovy urážky a Babišovo „bohužel“

Napsal/a Vojtěch Berger 15. dubna 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

O tom, že se Česko má v boji s pandemií inspirovat sousedním Rakouskem, se v uplynulých měsících mluvilo hodněkrát. Třeba kvůli tamním štědrým kompenzacím pro majitele zavřených podniků nebo naposledy kvůli antigennímu testování dětí při návratu do škol. To všechno je důležité, opomíjí to však jinou věc, kterou Rakušané umí a česká politika zoufale postrádá – úctu k obětem covidu a jejich pozůstalým. Nebo chcete-li: obyčejnou slušnost.

V pátek se ve vídeňské Aule věd sejdou rakouský kancléř, prezident, vedení parlamentu, zástupci lékařů a sester a další, aby společně uctili památku obětí covidu. Těch má Rakousko dosud asi 9 500. Akci bude přenášet veřejnoprávní televize, hudební doprovod obstarají vídeňští filharmonici.

Vlajky na Hofburgu (sídle rakouského prezidenta), na úřadě kancléře, parlamentu i ministerstva zahraničí budou vlát na půl žerdi.

Babišovo „bohužel“

Představit si podobnou pietu v Česku, se stávajícím obsazením na Pražském hradě i ve Strakově akademii, lze jen stěží. Prezident Miloš Zeman se v nejtěžších momentech pandemie omezil na urážky umělců, kteří přece „nejlépe tvoří hladoví“, Andrej Babiš pak v novoročním projevu věnoval obětem covidu a pozůstalým dva odstavce někde uprostřed dlouhé řeči.

„Zatímco během první vlny nebylo tolik lidí, kteří měli ve své rodině někoho nakaženého, nyní je situace jiná. Teď už skoro každý ví o někom, kdo se nakazil nebo dokonce zemřel. Bohužel,“ řekl premiér a přešel k pochvalám těch, co šili roušky, těch, co byli v „první linii“ a úvahám o tom, proč už Češi netáhnou tolik za jeden provaz jako při první vlně covidu.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


V té době mělo Česko zhruba 12 tisíc obětí covidu. Premiér to odbyl jedním „bohužel“. Později na tiskové konferenci poznamenal, že ho ti mrtví mrzí.

Dnes je covidových obětí v tuzemsku 28 tisíc a empatie ze strany vlády či prezidenta stále nikde. Zato Miloš Zeman stihl v uplynulém měsíci kondolovat do Indonésie kvůli záplavám, britské královně po úmrtí prince Philipa a indickému prezidentovi popřát rychlé zotavení po operaci srdce.

České vs. rakouské chyby

Ani rakouští politici přitom rozhodně nebyli v pandemii bezchybní. I zmíněných devět a půl tisíce obětí covidu je pro kritiky vlády Sebastiana Kurze příliš. Stejně jako v Česku také v Rakousku loni na podzim selhalo trasování nakažených, příliš se neosvědčil ani koronavirový „semafor“. Leccos ale napravila rakouská strategie plošného testování a snadné dostupnosti domácích testů zdarma – například v každé lékárně.

Podobně jako v Česku se i v Rakousku řešil chaos v očkování. Rakouský kancléř Kurz také prosazoval, aby se vakcíny na úrovni Evropské unie rozdělovaly podle počtu obyvatel a Česko se připojilo k jeho tvrdé taktice – což se nakonec nevyplatilo a Česko dostalo dávek vakcín méně, než původně mohlo.

Zatímco Česká republika má za poslední rok už čtvrtého ministra zdravotnictví, v Rakousku proběhlo střídání na tomto „sebevražedném“ postu (jak své pozici říká nový český šéf resortu Petr Arenberger) zatím pouze jednou.

Tento týden rezignoval Rudolf Anschober, který to zdůvodnil zdravotními problémy. Anschober už v minulosti ještě coby hornorakouský radní pro životní prostředí prodělal syndrom vyhoření a svou rezignační řeč také z velké části věnoval otevřenému popisu svého zdravotního stavu:

Za nemoc se nikdo nemusí stydět. Důležité je odstraňovat tabu. Když jsem před devíti lety utrpěl vyhoření, bylo pro mě samozřejmé o tom mluvit a být v tom transparentní. Myslím, že to pomůže i ostatním.“ 

Zde se opět nabízí srovnání s Českem, kde jsou například zdravotní problémy prezidenta („rekondiční pobyt“ v nemocnici, viditelná únava na zahraničních akcích, špatná pohyblivost, zlomenina ruky atd.) dlouholetým veřejným tajemstvím, přesto je vrcholem hradní „otevřenosti“ přiznání, že prezident se občas pohybuje i na vozíku.

Na rozdíl od Rakouska zde také ministři (nejen zdravotnictví) své rezignace nijak obšírně nevysvětlují, a navíc se o nich sami občas dozvídají jen pár hodin před tím, než jsou odvoláni.

Lepší vypočítavá lidskost než žádná

Vraťme se ale přímo k pandemii covidu a k tomu, jak politici v obou zemích přistupují k obětem, za které také nesou svůj díl zodpovědnosti.

Když si v Česku chtěli lidé celostátně připomenout zemřelé, měli možnost 22. března. Tehdy proběhla Minuta ticha za oběti covidu a spolek Milion chvilek pro demokracii současně na dlažbu Staroměstského náměstí v Praze namaloval kříž za každého mrtvého. Později přibyl i nápis „Za oběti neschopné vlády“.

Dlužno dodat, že to byly iniciativy občanské, ve kterých vláda nebo prezident nehráli žádnou roli.

 

 

Symboly jsou klíčové nejen v pandemii a vláda v Praze i ta ve Vídni to samozřejmě dobře ví. Ostatně celá zmiňovaná snaha rakouského kancléře Kurze zajistit v EU „spravedlivé rozdělení vakcín“, na kterou nakonec doplatilo Česko, až příliš připomíná rok 2015, kdy mladý rakouský politik Kurz během migrační krize sám sebe Evropě prezentoval jako zachránce, který „zavřel balkánskou uprchlickou trasu“, ačkoli to zdaleka nebyla jen jeho zásluha. Tentokrát se mu místo uprchlíků hodily vakcíny.

Kurz je pragmatik moci, v marketingu mu ale pořád zbývá místo i na lidskost. Možná kalkulovanou, ale přece jen lidskost.

Ukázal to i detail z prvního očkování v obou zemích na konci loňského prosince. V Rakousku si ministr zdravotnictví a premiér šli do očkovací místnosti popovídat se seniory a zdravotníky, kteří vakcínu proti covidu dostali jako první, politici sami si však vakcínu nechali až na jindy. Do středu zájmu byli tehdy záměrně posunuti zástupci ohrožených skupin a těch „z první linie“.

Naopak v Česku se pozornost soustředila hlavně na premiéra, který se nechal naočkovat po boku jedné seniorky, válečné veteránky.

Andrej Babiš je sice o víc než generaci starší než jeho rakouský vzor Sebastian Kurz, marketing ale pro svou politiku využívá úplně stejně. I když v něm rád používá sousloví „pro naše lidi“, skutečný zájem o lidské osudy se z jeho slov i činů už dávno vytratil. A co je horší, stejně jako prezident ho nedokáže už ani předstírat.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)