Temelín může jet do roku 2082, Dukovany do 2047, v záloze je nová elektrárna na severu Moravy
Nový jaderný reaktor štěpí tuzemskou politickou scénu. Zejména v tom, zda do tendru vůbec připustit – ať už jako přímého zájemce, či člena potenciálních konsorcií – ruský Rosatom. Čína už je podle všeho ze hry. V mezičase nese Ministerstvo průmyslu na vládu Vyhodnocení státní energetické koncepce, které trvá na tom, že bez jádra to v Česku nepůjde.
Tomáš Machýček starostuje v Jeseníku nad Odrou v Moravskoslezském kraji už osmnáctým rokem. Do jeho „rajónu“ spadá i obec Blahutovice, s níž se už od 70. let minulého století počítalo jako s třetí lokalitou, kde vyroste jaderná elektrárna. A počítá se s ní znovu.
Podle původních plánů měla začít fungovat v roce 2003, po roce 1989 z příprav sešlo, přesto Blahutovice v českých energetických plánech stále figurují. Potvrzuje to i pohled do aktuálního materiálu Ministerstva průmyslu (MPO) k vyhodnocení Státní energetické koncepce ČR. Jako první na něj ve svém newsletteru upozornil novinář David Klimeš, redakce HlídacíPes.org má text, kterým se má zabývat vláda, k dispozici.
„Ohledně územního vymezení lokalit pro možný další rozvoj jaderných elektráren po roce 2040 je možné konstatovat, že jsou činěny kroky na úrovni Politiky územního rozvoje ČR pro zachování lokality Blahutovice na území Moravskoslezského kraje pro tento účel. Lokalitu Blahutovice lze rovněž využít pro progresivní typy reaktorů, zejména pak tzv. malé modulární reaktory,“ stojí v textu.
„Život v obci to momentálně mimo blokaci určitého území nijak neovlivňuje. Stavební uzávěra skončila v devadesátých letech. Vyloučit nikdy nic nemůžete, ale jsem přesvědčen, že ani já, ani mé děti se této nebo podobné stavby v Blahutovicích nedožijí,“ zůstává v klidu starosta Machýček. „Za osmnáct let, co jsem na úřadě, nás v této věci nikdo nikdy neoslovil,“ doplňuje.
Čistý vývozce energie
Zmíněné malé modulární reaktory mohou být budoucností jaderné energetiky i energetiky obecně. V Česku se ale nyní řeší idea nového velkého reaktoru v Dukovanech – kdy má začít tendr, za jakých podmínek a s kolika účastníky.
V plánu na 10. února je i třetí čtení klíčového „nízkouhlíkového zákona“, který má mimo jiné řešit i okolnosti financování stavby nového reaktoru a garanci výkupních cen elektřiny z něj.
„Sázka na jadernou energii je scestná z řady důvodů: už dnes je několikanásobně dražší než elektřina z obnovitelných zdrojů, přičemž rozdíl stále narůstá. Konzervuje zastaralou energetiku postavenou na velkých plýtvavých zdrojích namísto rozvoje decentralizované obnovitelné energetiky. Znamená energetickou závislost a bezpečnostní rizika na dodavatelích stavby i paliva. Jaderná energie stále nemá vyřešeno ukládání odpadu,“ shrnuje námitky ekologických organizací Edvard Sequens, energetický konzultant sdružení Calla.
Vládní vize tuzemské energeticky se však právě na jádro spoléhá. Plyne to i ze zmíněného aktuálního materiálu MPO: Vyhodnocení Státní energetické koncepce ČR. Sama koncepce vznikla v roce 2015, ale po více než pěti letech už není příliš aktuální – například kvůli českému závazku emisní neutrality do roku 2050 či plánům na úplný odklon od uhlí v energetice nejpozději v roce 2038 (a možná o pět let dříve).
Česko je sice dlouhodobě čistým vývozcem elektrické energie, navěky to tak ale být nemusí. „Do budoucna je primárním cílem udržet zajištění soběstačnosti ve výrobě elektřiny, založené zejména na vyspělých konvenčních technologiích s vysokou účinností přeměny a narůstajícím podílem obnovitelných a druhotných zdrojů. Z dlouhodobého hlediska je očekáváno postupné nahrazení uhelných elektráren jadernými zdroji v roli hlavního pilíře domácí výroby elektřiny,“ konstatuje materiál MPO.
Zároveň ale upozorňuje, že „aktuálně nejsou připravovány de facto žádné významné investiční záměry na výstavbu nových výrobních zdrojů motivované čistě tržními signály“.
Jinými slovy: nikdo jiný než polostátní ČEZ se zásadnějšími investicemi do velkých výrobních zdrojů nepočítá. „Pokud nebude docházet k obnově výrobní základy na základě tržních signálů, nebo případně regulatorních zásahů, nebude zajištění soběstačnosti možné,“ varuje MPO. Počítá i proto s „posílením role jádra při výrobě elektřiny a maximálním využitím odpadního tepla z jaderných elektráren“.
Všechno podle plánu
Podle MPO příprava výstavby elektrárny Dukovany II „probíhá v souladu s úkoly stanovenými v rámci usnesení vlády č. 485 ze dne 8. července 2019“. Cílem je výstavba nového jaderného zdroje „v rozsahu jednoho až dvou bloků o jednotkovém instalovaném výkonu do 1 200 MWe“.
Nyní se však okolnosti tendru a tedy potenciální budoucí výstavby komplikují. Podle premiéra Andreje Babiše by o tendru měla rozhodnout vláda, která vzejde z říjnových voleb, ministr průmyslu Karel Havlíček je ale proti – rád by vypsání tendru stihl co nejdříve, k tomu ale potřebuje politický konsensus napříč stranami. Představitelé demokratické opozice se jednoznačně staví proti jakékoliv účasti dodavatelů z Ruské federace a Čínské lidové republiky v tendru.
Schůzka premiéra s opozicí minulý týden ve středu skončila de facto shodou na tom, že čínský zájemce, koncern CGN, přizván nebude. „V zásadě se všichni shodneme, že Čína je nepředstavitelným potenciálním dodavatelem v rámci tendru,“ řekl po schůzce ministr Havlíček. Na účasti ruské státní společnosti Rosatom vláda i nadále – zatím – trvá. Argumentuje hlavně tím, že „čím víc zájemců, tím lepší cena“, mezi řádky pak tím, že požadovaný reaktor o výkonu 1 200 MWe umějí dodat právě jen Rusové… Pokud se tedy bude vůbec něco stavět.
„Problém je v tom, že přihlásit se do tendru chtějí všichni, stavět nechce nikdo… Skrze své problémy Westinghouse nejeví moc zájem stavět a Francouzi ani Korejci nemají požadovaný reaktor do 1200 MW. To jsou triviální fakta, známá už před dvěma lety,“ říká energetický analytik a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr.
Pro pozastavení příprav se vyslovila například i všeobecně uznávaná odbornice, šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. „Čím dál víc přicházím k tomu, že celá záležitost okolo tendru na výběr dodavatele nového bloku je málo připravená, anebo je připravená účelově,“ řekla v rozhovoru pro týdeník Respekt.
Odhaduje se však, že jen na přípravné práce, studie, projekty či analýzy padne nejméně dvacet miliard korun – i když se nakonec u Dukovan ani nekopne do země. I to může být pro část trhu motivující faktor.
Záloha Blahutovice. A co dál?
Vedle opozičních politiků nedoporučují účast dodavatelů z těch zemí, které se otevřeně vymezují proti Severoatlantické alianci, jež provozují průmyslovou i jinou špionáž a vedou otevřenou protizápadní propagandu, ani zástupci české bezpečnostní komunity. I proto, že v případě Ruska (a Číny) jsou uchazeči o stavbu jaderné elektrárny pod přímou politickou kontrolou svých vlád.
Podle schváleného harmonogramu by přitom první blok nových Dukovan měl být hotov už za 15 let, v roce 2036. S ohledem na průběh příprav se to jeví poněkud nepravděpodobně.
Připravován má být postupně jak druhý nový blok Dukovan, tak i výstavba elektrárny Temelín II. MPO ale ve svém aktuálním materiálu počítá zároveň s postupným prodlužováním životnosti stávajících reaktorů v Dukovanech až do roku 2047 (celkem tedy až na 60 let provozu) a v Temelíně až do období 2080-2082 (tj. na 80 let provozu).
Samy „druhé Dukovany“ budoucí energetickou bilanci Česka – zejména po odklonu od uhlí – neřeší. „V zatím plánovaném rozsahu nové jaderné zdroje nenahradí v plném rozsahu uhelné elektrárny, a to zejména při zohlednění faktu, že část kapacity nových jaderných zdrojů bude využita pro nahrazení stávajících jaderných zdrojů,“ upozorňuje MPO.
V „hře“ o českou energetickou budoucnost jsou v očích řady expertů nadějným prvkem menší modulární reaktory, které se ve světě (ale i v Česku) vyvíjejí. Mezi zatím nesplněnými úkoly budoucnosti české energetiky MPO ve svém materiálu pro vládu ovšem zmiňuje neexistenci „vyhledávací studie lokalit pro další rozvoj jaderných elektráren po roce 2040“. Ví se jen to, že vedle existujících lokalit Dukovan a Temelína se počítá se severomoravskými Blahutovicemi zmíněnými v úvodu.
„Aktuálně není předmětem diskuse další rozvoj jaderné energetiky nad rámec této lokality a lokalit stávajících jaderných elektráren, a zpracování studie pro vyhledání nových lokalit připravováno není,“ konstatuje materiál MPO.
Jakkoli tedy od politiků i odborníků zaznívají stále častěji hlasy, že budoucností jádra v Česku by mohly být právě menší jaderné zdroje, fakticky v této věci nevznikají žádné, byť zatím třeba jen teoretické materiály o tom, kde by případně mohly jednou stát.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Drahé energie: čím budeme topit, čím svítit? Zeleno-jaderná vize s meziplynem
Ivan Kytka: Země v jaderné pasti. Británie jako varování pro Česko?
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
19 komentářů
A co MMR ?
(1) Větrné a fotovoltaické elektrárny jsou prakticky nejdražší zdroje elektřiny, protože se musí jejich provoz permanentně dotovat, a ještě po ukončení jejich životnosti zaplatit nemalé náklady na jejich likvidaci (fotopanely jsou toxické, vrtule větrníků jsou kompozit velmi problematických, technicky i zdravotně, materiálů a nelze je jednoduše zničit).
(2) Oproti tomu jaderná elektrárna v průběhu své existence vytváří zisk a je s to vytvořit fond na likvidaci „na zelenou louku“.
(3) Za peníze, které byly vyplaceny provozovatelům OZE, by již stál nový blok v Dukovanech a patrně by zbyly peníze na první pozemní práce na dostavbě Temelína.
(4) Větrné a fotovoltaické elektrárny také neprodukují žádné využitelné odpadní teplo, takže pokud bychom nahradili jimi nahradili uhelné elektrárny, museli bychom počítat s přechodem lidí (nyní napojených na kotle elektráren a kogeneračních jednotek) na topení elektřinou a pokrýt i tento nárůst spotřeby.
(5) Akumulace energie z OZE je technicky nevyřešena. Nejkapacitnější britská konstrukce by pokryla ČR na pár hodin, my bychom potřebovali kolem stovky dní, přičemž je spočítáno, že pokud uvedená instalace zkratuje a exploduje plně nabitá, bude výbuch odpovídat cca 1/10 hirošimské jaderné bomby. Jak by vypadala exploze zálohy pro celou ČR na sto dní, je záležitost trojčlenky.
(6) Bylo spočteno, že plyn do paroplynových jednotek má „skleníkovou stopu“ srovnatelnou s v místě těženém a spalovaném uhlí, protože jeho těžba a doprava jsou spojeny s emisemi mnohem skleníkovějšího metanu, který navíc jako „bonus“ atakuje ozónovou vrstvu. Přitom paroplyn v pohotovosti (tzv. horká záloha) je nezbytný pro zapojení neustále kolísajících FVE a VtE do sítě. Pokud se tyto emise (včetně toho, že „horká záloha“ produkuje CO2 i když nevyrábí žádnou elektřinu) započtou, nejsou OZE zdaleka „bezuhlíkové“.
(7) Bylo spočteno, že „uhlíková stopa“ výstavby JE je menší než „uhlíková stopa“ výstavby VtE a FVE o stejném nominálním výkonu (přičemž reálný výkon FVE je cca 1/8 nominálního a u VtE je to o něco málo více, takže by se jich musel pro užitečný výkon postavit několikanásobek, s patřičnou „uhlíkovou stopou“). Zde neřeším neexistenci akumulace. Pokud by byla, musela by se potřebná výstavba OZE (i s uhlíkovou stopou) zvětšit o faktor její účinnosti.
(8) Modulární reaktory jsou ve stádiu vývoje. Přestože navazují na reaktory, jaké se používají na jaderných ponorkách, přece jen pro civilní provoz a v mnohem delším časovém měřítku platí poněkud jiná bezpečnostní a jiná kritéria než pro tato zařízení.
(-) Z toho plyne:
(A) Postavit spíš klasické jaderné elektrárny, protože bude trvat určitě přes deset let, než se vychytají mouchy na modulárních reaktorech.
(B) Zredukovat – zlikvidovat OZE, minimálně stopnutím jejich dotování a dalších forem podpory).
(C) Provozovat uhlí až do jeho náhrady jádrem s tím, že alternativy (OZE, paroplyn) jsou +- vůči skleníku stejně špatné. Maximálně, tam, kde to bude mít cenu, modernizovat tato zařízení na vyšší účinnost.
(D) A je třeba si uvědomit, že preference spalování odpadu nad skládkováním bude nějaké kotle vyžadovat i nadále (s tou výhodou, že mohou být kogenerační a napojené na teplárenskou soustavu).
Článek hodnotím jako velmi dobrý, protože je informativní a bez dnes leckde obvyklé, politicky návodné propagandistické omáčky, jak ji známe třeba ze senátu, i sněmovny.
Výborný a odborně fundovaný komentář od „A.S. Pergill; uložím si komentář jako zdroj, snad nebudete mít námitky, kdyby ano, smažu jej.
Můžete, byť to já ozdrojované nemám. Doporučují články pana Vladimíra Wagnera, které publikuje na Ekolistu a často paralelně (a s vyšší odborností) na Oslovi (www.osel.cz). Ty zpravidla obsahují odkazy na primární zdroje informací, včetně těch, které jsem výše uvedl. Zajímavé jsou v obou případech i diskuse pod těmito články, zpravidla jsou odbornější než zde (tím nechci nikoho hanět, zde je čtenářstvo prostě jinak zaměřené).
Děkuji. Články pana Vladimíra Wagnera, které publikuje na Ekolistu znám a čtu, ty na http://www.osel.cz, nikoliv, takže děkuji ještě za upozornění, vyšší odbornost vítám, všechno jsem ještě z dob studia nezepomněl.
… nezapomněl …
Asi tak…opět se snaží, aby se opakovaná lež o ekologičnosti energie z obovitelných zdrojů a jejich ceně propagovala za realitu. Jenom základy na větrnou elektrárnu spolknou 1100 (500m3) tun betonu a 40 tun oceli. pří špičkovém výkonu okolo 2MW (reálný průměr sotva polovina) , pro srovnání Temelín (2250 MW stabilních) spotřeboval okolo 2 milionů m3…tedy „ekologie“ stavby, je vzhledem k výkonu srovnatelná…to jsme ale u větrníků jenom vybudovali základy. pokud bychom měli postavit těch 2000 větrníků, aby to mělo srovnatelný průměrný výkon, jenom na stožáry by bylo potřeba dalších 450 000 tun oceli. To, že listy i celá gondola včetně vnitřního zařízení má velmi omezenou životnost vzhledem k častým změnám působení sil je další věc (zvlášť vzhledem k tomu, že jde recyklovat jen minimálně)…
Akorát tedy jaderky potřebujem dřív, než dopotřebujem uhlí…včera bylo pozdě
U větrných elektráren je hodně důležitý ještě jeden faktor: šíření infrazvuku na velkou vzdálenost. To se projevuje zdravotními problémy, třeba zdánlivě bezdůvodným bolením hlavy.
Nechápu, proč odborná veřejnost na toto neupozorňuje.
S poslední větou bezvýhradný souhlas. Já jsem toho názoru, že zakopaný pes spočívá ve skutečnosti, že se OZE masívně přímo či nepřímo (např. povinný přednostní odběr energie z nich a za vyšší ceny) dotují, a ty dotace jsou tak vysoké, že umožňují jejich provozovatelům vydržovat si nájemné vědce a pisálky, blábolící o prospěšnosti OZE.
Naprostý souhlas se vším. Ještě bych doplnil, že do ceny OZE by se měly započítávat i nutné (zálohové) stabilní a výkonné zdroje, aby nedocházelo k blackoutům.
Blahutovice ,Tetov 1,Tetov 2. Nemusí nic hledat odborníci.
Tak tu elektrárnu objednejte u západních neumětelů , ti to zase objednají u Ruska nebo Číny a my budeme jen zbytečně platit !
To máte pravdu, zaplatíme 2 – 4x tolik za stejnou JE, ale senátor Fischer a jeho kumpáni budou uspokojeni, že to neplatíme Rusům, nebo Číňanům přímo, ale přes jejich kamarády z USA (kamarád, taky rád nějakou tu korunu vydělá) a Fischerovi třeba také něco kápne. Prostě spokojenost senátora Fischera není zadarmo, se zbytkem senátorů je to stejné.
Myslíš ty „západní neumětele“, kteří mají v Maďarsku 4 roky zpoždění aniž by kopli do země.
Kdo z těch neumětelů už dostal v Ma´darsku ke stavbě licenci?
Zatím nikdo.
ANo, jinými slovy ten VÝCHODNÍ „neumětel“ nedokázal stejně jako ve Finsku včas předložit veškerou potřebnou dokumentaci a vyhovět všem evropským předpisům.
V „hře“ o českou energetickou budoucnost jsou v očích řady expertů nadějným prvkem menší modulární reaktory, které se ve světě Bilibino a Pevek na Čukutce,zmíněné malé modulární reaktory mohou být budoucností jaderné energetiky i energetiky obecně.
Z dlouhodobého hlediska je očekáváno v roli hlavního pilíře,postupné nahrazení PHM domacími zdroji elektřiny,aby nebylo závislé na dovozu 770kv mimo síťovou soustavou ze zastaralých jaderných alektráren CCCP “
Malé modulární reaktory v naěich podmínkách by měly dost omezený význam. Daly by se jistě použít v oboru teplárenství.
V tomto směru jsou nejdále Rusové se svým reaktorem RITM-200, který již funguje na lodích a na pevnině bude fungovat v Jakutsku. A také Číňané se svým reaktorem HTR-PM, který bude uveden do provozu letos. Na Západě prakticky použitelná verze neexistuje zatím ani na papíře. Tam je nejdále NuScale.
Kousek výš jsem o tom psal a v podrobnostech odkazuji na články pana Wagnera (Ekolist, Osel). Zatím má jedna firma povolení k výstavbě jakéhosi pilotního reaktoru tohoto typu. I kdyby šlo vše eňo ňuňo, než se to dostane do stavu komerčních dodávek, mohou nové bloky, postavené „postaru“ už dodávat proud do sítě (a nedělejme si iluze, že bychom se dostali na první pozici ve frontě zájemců). My přitom potřebujeme co nejrychleji takový výkon JE, abychom mohli odstavit část uhelných zdrojů také co nejdříve.
A potřebujeme také (o tom se málo píše) dostavět teplovody z Dukovan a Temelína do velkých měst okolo, abychom mohli odstavit část teplárenských kapacit. Jinak nám lidé přejdou na topení elektřinou (když nebude uhlí a vypneme i teplárny na uhlí) a budeme, hlavně v zimě, v těžkém deficitu elektřiny i tak. Uvažuje se i o variantě, podle níž by existovalo nějaké přechodné období, v němž by uhelné elektrárny a kogenerační provozy (teplo + plyn) pracovaly v zimním období a přes léto byly odstaveny.
Velkým problémem odchodu od uhlí jsou i spalovny (přičemž je tlak z EU, aby se pálilo vše a zrušilo se zcela skládkování), protože v těchto zařízeních se musí zpravidla přidávat k tomu pálenému odpadu uhlí, nebo používat plyn, tedy také fosil.