Ilustrační foto: Profimedia

Sexuální útoky v médiích očima nastávajících novinářek: Nikdo nás na to nepřipraví

Napsal/a Jan Žabka 9. prosince 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

Jednou chtějí být samy novinářky, zatím ale z povzdálí sledují, do jakého prostředí se v médiích vlastně časem dostanou. Součástí jejich úvah je i riziko sexuálního obtěžování, které se nevyhýbá ani redakcím, jak ukázala třeba letošní kauza bývalého zástupce šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Hoška. Studentky českých kateder žurnalistiky připouštějí, že je univerzity na riziko sexuálního nátlaku od kolegů-novinářů během studia nijak nepřipravují a že téma by si zasloužilo větší pozornost.

Zhruba ve stejné době jako Jiří Hošek musel z funkce odejít i šéfredaktor nejčtenějšího německého deníku Bild Julian Reichelt. I když nešlo o totožné kauzy, společné měly sexuální výpady či nátlak starších a profesně zkušenějších novinářů-mužů vůči jejich mladším redakčním kolegyním.

Na jejich místě by se mohly časem ocitnout některé ze současných studentek žurnalistiky, které se na vstup do mediální branže teprve chystají. HlídacíPes.org několik z nich oslovil. Shodují se, že větší debata na téma sexuálního obtěžování v médiích zatím ve školách chybí, včetně rad, jak se v podobných situacích zachovat.

Redakce jako bezpečná zóna?

Studentky vesměs očekávají, že se v rámci profese setkají s nevhodnými poznámkami, sexuálními narážkami či podceňováním ze strany diskutujících na sociálních sítí a některých respondentů. Samotné redakce však podle svých slov dosud vnímaly jako jistou „bezpečnou zónu“.

„Případ Jiřího Hoška pro mě působil jako silná deziluze, prostředí redakce jsem si představovala jako bezpečné prostředí, které je rovnocenným prostorem pro ženy a muže. Navíc informace o tom, že Hoškovo chování bylo ‚veřejným tajemstvím‘, je děsivá,“ říká Adéla Černá, studentka bakalářského programu žurnalistiky na Karlově univerzitě v Praze.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Dokáže si však představit, že se mladá novinářka, která se setká se sexuálním obtěžováním ze strany svého nadřízeného, „netroufne ozvat, navíc v mediálním prostředí, které je často dost soutěživé“.

Podobně situaci vnímá i studentka žurnalistiky na univerzitě v Olomouci Jane Kotrášů. Překvapilo ji, že si takové chování dovolil právě zástupce šéfredaktora. „Zanechalo to ve mně takový nehezký pocit, že se to může dít i v jiných médiích. Přeci jen ve většině českých médií jsou ve vedoucích pozicích muži, tak mám obavy, že se to může stát i mně nebo někomu, koho osobně znám,“ říká.

Studentku bakalářského studia žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně Terezu Tůmovou zase zaráží, že média, která přináší zprávy o sexuálním obtěžování, měla ve svých kruzích někoho, kdo se takového chování sám dopouštěl.

„Je samozřejmě otázkou, kolik lidí z vedení o tom skutečně vědělo, ale za mě už jen zvěsti o tom, že se v redakci pohybuje člověk, který se chová nevhodně k ostatním kolegům a kolegyním, by bylo dobré prověřit a zabývat se jimi. To, že to nebylo dlouhodobě řešeno, je opravdu zarážející,“ říká.

„Docela mi to zavání pokrytectvím, že zrovna takovou věc, která je v dnešním kontextu dost hlasitá, nechala redakce dlouho bez řešení,“ dodává další studentka žurnalistiky na Karlově univerzitě Linh Nhi Vu.

Ve srovnání s jinými podobnými případy ale vyzdvihuje Hoškovu následnou veřejnou reakci, kde své nevhodné chování uznal s tím, že vyhledá odbornou pomoc. „V Česku jsme zvyklí na zapírání a mlžení do eufemistických frází, jako například, že se dotyčný prostě a jednoduše ‚zachoval negentlemansky‘,“ říká Nhi Vu.

Jsme rády, že se o tom mluví

Média by si měla přiznat, že i jejich novináři mohou udělat chybu a pokud ji udělají, měla by jít při jejím řešení ostatním příkladem a zastat se obětí,“ souhlasí studentka Tereza Tůmová. Novináři či novinářky by podle ní o tématu měli psát právě i proto, že sexuální obtěžování na pracovišti se může týkat i jich. Podobně to vidí většina oslovených studentek.

„Setkat se s tímto typem jednání můžeme na spoustě dalších pracovišť, ale domnívám se, že zde to může lidem víc otevřít oči. Každou takovou kauzou se nastavují parametry toho, co je na pracovišti přijatelné, a co nikoliv,“ říká Lenka Zemanová, studentka Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity v Brně.

„Když slyším historky ze stáží od spolužaček, tak si říkám, že mám doopravdy štěstí. Dělá mi ale radost, že kluci si uvědomují, co ženy zažívají, a snaží se jim pomáhat. Kamarád se mi například svěřil, že se zastal kolegyně v redakci, když jí starší a váženější kolega sahal na zadek a měl nemístné poznámky,“ popisuje Kristina Němcová z bakalářského studia žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Doufá, že třeba kauza Jiřího Hoška odstartuje na české mediální scéně diskuzi, jak zajistit ženám novinářkám bezpečné pracovní podmínky. Mohlo by podle ní pomoci třeba vytvoření pozice profesního ombudsmana nebo větší zastání u některých novinářských organizací.

Ne u všech kauz sexuálního obtěžování ale byly důkazy tak jasné. Mimo mediální prostředí se letos řešila i svědectví žen proti exposlanci Dominikovi Ferimu nebo psychiatrovi Janu Cimickému. Feri kvůli obviněním odešel z politiky, Cimický z Českého rozhlasu, kde působil jako příležitostný moderátor. Oproti kauze Hošek se však jejich případy lišily, vnímá Linh Nhi Vu.

„U Hoška jeho chování bylo zřejmě i prokazatelné, ale takový případ Cimický, či třeba Feri, je pro novináře výzva. Dokážeme o tom informovat lépe než jen slovo proti slovu?“ ptá se s tím, že jí česká novinařina zatím nepřipadá dostatečně vyspělá na to, aby tyto kauzy kvalitně pokrývala. „Upřímně mě ale nenapadá stát, ve kterém bych hledala jasný vzor,“ připouští.

Nikdo nás na to nepřipravil

Větší roli v obraně proti možnému sexuálnímu obtěžování by mohly podle studentek sehrát univerzity, konkrétně právě katedry žurnalistiky. Nejen učit studenty, jak o podobných kauzách informovat v médiích, ale také jak postupovat, když se sami stanou oběťmi či svědky sexuálního obtěžování v redakci.

Z reakcí oslovených studentek ale vyplývá, že tématu sexuálního obtěžování se v průběhu jejich studia ve škole nikdo příliš nevěnoval. Větší diskuze nezaznamenaly ani v souvislosti s letošními zmíněnými kauzami.

„Pokud téma naše katedra nějak reflektuje, tak jsem si toho nevšimla. Dost možná je to ale upozaděno jako podružná záležitost vzhledem k pandemii covid-19. Možná mám zkreslený pohled, ale nikde jsem to řešit neviděla,“ říká Jane Kotrášů z Univerzity Palackého v Olomouci.

Na katedrách se mluví především o tom, že žurnalistika je psychicky náročná profese z hlediska pracovního vytížení, komunikace se zdroji, řešení citlivých či emotivních témat a podobně. „O rizicích jako sexuální obtěžování nebo jiné nepříznivé situace v redakčním prostředí se však nijak výrazně nemluví,“ potvrzuje Tereza Tůmová z brněnské katedry.

Připouští ale, že v případě nouze je škola schopna zasáhnout. „Došlo například k pár nemilým střetům na stážích a katedra tyto problémy aktivně řešila a snažila se studentům pomoci.“

Podobné je to na Karlově Univerzitě v Praze, říká studentka Linh Nhi Vu: „Máme nově studentského ombudsmana, tak snad to by mohlo něco vyřešit. Jinak u nás ve škole se já osobně cítím bezpečně a kdyby se něco stalo, tak si myslím, že bych se dovolala zastání.“

Od chvíle, kdy studentky školu opustí, se však už proti sexuálním útokům v mediálním světě musí zpravidla bránit na vlastní pěst.

 Save as PDF
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)