Dánský student žurnalistiky Mats Magnussen si chtěl nejprve jen přivydělat při studiu prací kurýra pro firmu Wolt. Brzy ale zjistil, že se ocitl v šedé zóně. Ačkoli byl formálně živnostník, firma s ním jednala jako se zaměstnancem, aniž by za něj ale odváděla povinné daně. Dánský finanční úřad dal Matsovi za pravdu. Jak popisuje pro HlídacíPes.org, společnost Wolt i ostatní podobné platformy teď musí kurýrům či řidičům změnit smlouvy.

Jaký byl váš příběh ve firmě Wolt, co konkrétně jste zjistil?

Pracoval jsem pro společnost Wolt v Kodani asi sedm měsíců. Nejprve to pro mě byla jen fajn brigáda při studiu, ale čím blíž jsem celý systém poznával, tím víc mi bylo jasné, že tady plno věcí není úplně ok. I samotná smlouva, kterou se mnou firma uzavřela, byla v mnoha směrech problematická. Například v ní stálo, že jakožto osoba samostatně výdělečně činná mohu i sám zaměstnat další lidi, kteří mohou jako kurýři pracovat přímo pro mě. Když jsem se na to ale ve firmě ptal, dověděl jsem se, že „teď zrovna to možné není“.

Ukázalo se, že pracovníci platforem jako je Wolt nebo Uber jsou oficiálně osoby samostatně výdělečně činné, ale přitom pro ně neplatí ani základní právo, které by jako OSVČ měli mít, a sice možnost určovat si sami cenu za svoji práci. O tom vůbec nerozhodují, ve skutečnosti o tom rozhoduje algoritmus. Určuje, kam má který kurýr zrovna jet, a tím ovlivňuje i jeho příjem. Pro mě proto byla zajímavá i otázka, kdo je vlastně tím zaměstnavatelem –  jsme už ve fázi, kdy je skutečným šéfem kurýrů algoritmus? Nicméně – já jsem nakonec vzal svoji vlastní smlouvu, kterou jsem měl se společností Wolt uzavřenou, a požádal jsem o stanovisko finanční úřad. A ten téměř po roce rozhodl, že podle skutečných pracovních podmínek jsem byl zaměstnancem a ne osobou samostatně výdělečně činnou.

Kauza měla velký ohlas v dánských médiích. Jaký měla dopad do praxe Woltu či jiných podobných firem?

Zájem médií byl opravdu obrovský, byl jsem snad ve všech hlavních novinách. Dopad to tedy mělo velký. Každý provozovatel podobné platformy musí teď v Dánsku prokázat, že lidé, kteří pro něj pracují na živnostenský list, skutečně nemají pracovní podmínky jako zaměstnanci. A pokud mají, musí mít i všechny zaměstnanecké výhody. Firma Wolt bude muset navíc zřejmě doplatit i zpětně daně, které za mě a některé další pracovníky neodvedla. A bude je muset hlavně odvádět i nadále.

Za práva kurýrů

Zareagovala na to nějak přímo firma Wolt?

Ano, dokonce jsme se zástupci firmy dělali rozhovor. Přišli za námi a snažili se vysvětlovat, že neporušili žádná pravidla, a že se snaží dělat všechno správně a v souladu se zákony. Svým pracovníkům ale zároveň tvrdí, že se pro ně nic nezmění. Mnozí z kurýrů totiž chtějí pracovat na sebe, a často celému systému ani nerozumí. Jsou to velmi často cizinci, kteří přichází do Dánska z velmi špatných podmínek a u firmy Wolt si vydělají z jejich pohledu dobré peníze. Sami říkají, že jsou za to rádi, že ví, že nemají na pracovním trhu žádná práva.

Ví se, kolik kurýrů pro firmu Wolt v Dánsku pracuje a jaké procento tvoří cizinci?

Společnost Wolt tvrdí, že asi čtyři nebo pět tisíc. Deklaruje, že polovina z nich jsou Dánové, 25% „Evropané“ a zbytek další cizinci. Já si myslím, že poměr cizinců je tak 80% – podle toho, co jsem sám zažil a co vidíme i v ulicích. Když jsem pracoval pro firmu Wolt, poznával jsem také příběhy ostatních kurýrů. A začal jsem psát o tom, co tito lidé zažívají, jak se vůbec dostali do Dánska. Zjistil jsem, že tady často živoří ve špatných podmínkách, je to celé jakási šedá zóna. Cizinci jsou samozřejmě na pracovním trhu nejzranitelnější. Ale v současné době se myslím shodou okolností připravuje legislativa na úrovni EU, která by měla zneužívání lidí platformami v budoucnu zabránit. I dánská vláda se teď chce údajně tímto problémem více zabývat.

Chcete se v novinařině věnovat dál podobným tématům?

V podstatě ano, s kolegou provozujeme vlastní web Radar. Chceme se zaměřit hlavně na využívání moderních technologií, algoritmů, umělé inteligence, a také na ochranu dat a soukromí. Už jen když u sebe máme mobil, jsme nepřetržitě sledováni, a mobil u sebe dnes mají celý den i malé děti. Chceme psát o tom, jaký mají všechny tyto nové technologie důsledky pro náš život. Budou mít obrovský dopad, a měli bychom o tom víc přemýšlet. Například způsob, jak pracují algoritmy, není v současné době vůbec transparentní. Jak můžeme důvěřovat firmám, které tyto algoritmy používají, že mají dobré úmysly, když ani nevíme, jak fungují? Jasné je jen to, že tyto firmy chtějí především vydělávat peníze, a proto chtějí, abychom byli závislí na chytrých telefonech. Ale opravdu velkým problémem je i kyberbezpečnost.

Dánsko? digitalizované, ale zranitelné

Co máte konkrétně na mysli?

Nejvíc problematické jsou emaily, tam všechno začíná. Je tak snadné rozesílat phishingové emaily. V Dánsku je také například poměrně jednoduché poslat email třeba z adresy ministerstva tak, že běžný člověk v podstatě nemá možnost poznat, že je to podvod.

Je to opravdu stále tak snadné i v Dánsku, které je ve velké míře digitalizovanou zemí?

Ano, jsme opravdu velmi digitalizovaní. Ale teprve v poslední době se začala přikládat důležitost také kybernetické bezpečnosti. Máme mnoho kybernetických útoků z Ruska a Číny, a to i na instituce. Je opravdu potřeba těmto tématům věnovat větší pozornost.

S digitalizací souvisí také případné zrušení fyzické měny. V Dánsku už lze na mnoha místech platit v podstatě jen kartou. Jaký na to máte názor coby mladý člověk?

To je velmi politická otázka, ale myslím si, že z mnoha důvodů, mimo jiné kvůli zachování soukromí, bychom měli stále mít možnost používat i fyzickou měnu. Mimochodem, v rámci žurnalistické práce se chceme zaměřit také na kryptoměny, to je další hodně zajímavá oblast. Ale chtěl bych zdůraznit, že nejsme hackeři ani IT-experti, a těmto tématům se chceme věnovat čistě novinářsky. Podle mě je důležité dělat hlavně poctivou žurnalistiku podle těch úplně základních pravidel, hledat aktuální témata, mluvit se zdroji. Ani v případě „kauzy Wolt“ jsem neudělal nic jiného. I když mi pak někteří novináři z jiných médií vyčetli, že nebylo etické použít vlastní případ a vlastní pracovní smlouvu, já si myslím, že je potřeba vrátit se k tomuto způsobu žurnalistiky.