Rozdělená společnost? V Atlasu Čechů ji nevidíme, překvapila nás ale míra chudoby
Atlas Čechů je i v mezinárodním měřítku unikátní projekt. Do detailu popisuje osoby starší 18 let, které používají internet, jejich návyky i zájmy. Díky inovativnímu způsobu sběru i zpracování dat lze nyní se značnou měrou jistoty zjistit řadu informací: od politických preferencí přes životní styl a oblíbená jídla až po to, zda preferujeme psy či kočky.
Za projektem stojí výzkumná společnost Behavio. Projekt je primárně určený expertům v oblasti marketingu a P.R., ale i novinářům a politikům. „Pořád přetrvává pocit, jak je politika strašně racionální, jak je postavená na programech, ale málokdo je schopen od toho poodstoupit a podívat se na to spíše očima podvědomí a behaviorálních metod, které pěstujeme my,“ říká sociolog a spoluzakladatel Behavia Vojtěch Prokeš. K rozhovoru pro HlídacíPes.org se později připojil i druhý ze zakladatelů, behaviorální ekonom Lukáš Tóth.
Nenechte nepřátele svobody vyhrát. Podpořte HlídacíPes.org na STARTOVAČ.CZ a vyberte si jednu z řady odměn
Co vše se dá z Atlasu Čechů zjistit?
V našem panelu máme sedmnáct tisíc lidí a jsme tedy schopni zobrazit jakoukoli skupinu, kterou si vymyslíte. Různé skupiny a témata jdou mezi sebou libovolně kombinovat, takže se nabízejí miliony variant. Lidé, kteří mají doma psa nebo kočku, bydlí v bytě nebo v domě se zahradou, jezdí autem nebo na motorce, jakou kávu pijí, jaké jídlo mají raději, jaká média sledují…
To znamená, že lidé vám na sebe museli prozradit dobrovolně obrovskou sumu informací…
Přesně tak. A hlavně jsou to skuteční živí lidé, s nimiž pracujeme dlouhodobě. Není to žádný jednorázový výzkum. Máme díky tomu data v dlouhé řadě a můžeme se jich navíc různě doptávat podle toho, co chce a potřebuje klient. Využívají to tedy zatím především firmy.
Vzorek je sice reprezentativní, jak říkáte, jde ale o internetový výzkum. Jak si můžete být jistí, že se respondenti nestylizují, nevymýšlejí si, nedělají si legraci?
Každého, kdo do našeho panelu vstoupí a odpovídá, dříve či později ověřujeme telefonicky. Potvrdíme si s ním s odstupem času nějaké detaily, které napsal. Po půl roce si nikdo nepamatuje lež, pokud ji do těch stovek otázek napsal. Kontrolujeme křížově shodu odpovědí, zjišťujeme, zda je konzistentní. Sledujeme i to, jak dlouho člověk odpovídá. Pokud je tam nějaký „klikač“, snadno to odhalíme. A také se behaviorálními metodami soustředíme na to, abychom kladli správné otázky, tak, aby lidé byli motivováni odpovídat pravdivě a zbytečně se nedělali lepší. Aby zkrátka bylo jednodušší mluvit pravdu než si vymýšlet.
Neškatulkujeme, jdeme do detailu
Atlas Čechů popisuje dospělé Čechy, kteří používají internet. Internet ale pořád nepoužívá 19 % Čechů, většina z nich je starší 65 let. Takže o pětině Čechů v Atlasu nenajdeme nic – je to kvůli jednoduchosti nebo proto, že tahle část populace není marketingově zajímavá?
Vyzpovídat i těch zbývajících 19 % lidí by stálo ohromné množství peněz. Bylo by to i v rozporu s tím, co jsem říkal – že chceme s těmi lidmi pracovat kontinuálně, doptávat se, doměřovat…
Nedávno Český rozhlas představil rozdělení české populace do šesti společenských tříd. Vychází vám z Atlasu Čechů něco podobného?
O lidech nyní máme opravdu velké množství dat a z těch neplyne, že bychom tu byli rozděleni na dva odlišné tábory. V momentech, kdy je nějaká polarizující volba typu Zeman versus Drahoš, se společnost rozdělí, ale nepřetrvává to. Platí, že většina lidí nemá na většinu věcí názor. U vámi zmíněného průzkumu pro rozhlas si kolegové zvolili asi třicet oblastí a podle nich společnost takříkajíc řízli. To je samozřejmě legitimní přístup. Nic to ale neříká třeba o spotřebním chování, o přístupu k médiím. Blesk totiž čtou lidé vzdělaní i méně vzdělaní, z kosmopolitní i pracující třídy…
My máme k dispozici opravdu veliká data a z nich plyne, že jsou tu spíše takové bublinky, které jsou si v něčem podobné, ale různé detaily vedou zase k jiným zjištěním. Třeba v momentě, kdy někdo pije kávu Jihlavanka, už tušíme, že ten člověk bude nějak nastaven, bude mít třeba raději klasickou českou kuchyni. Takových detailů je tam spousta. Ale Atlas Čechů nás necpe do jasně rozškatulkovaných skupin.
Bude ale zrovna ta Jihlavanka zajímat někoho jiného než výrobce Jihlavanky?
Nesnažíme se nějak generalizovat. Snažíme se ale, aby Atlas Čechů byl univerzální, právě proto je tam tolik detailních informací. Je jasné, že konkrétně Jihlavanka bude zajímavá hlavně pro lidi, kteří řeší marketing téhle značky. Obecnějšího charakteru jsou v Atlasu vlastně jen takzvaná životní stádia, která nám mají pomoct pochopit, v jakém stavu ten člověk nyní je, a která mají velký vliv na naše chování: typově – má děti, nemá děti, nebo jsem důchodce, či pracující? Ostatních tisíc věcí je spíše spousta detailů.
Přesto bych čekal, že vám z toho budou vycházet nějaké ostřeji oddělené skupiny, Třeba na ose město – venkov, starší – mladší, vyšší vzdělání – nižší vzdělání… To z toho neplyne?
Přijde na to, jak chcete Atlas Čechů využívat. Když si nastavíte venkov – město, určitě vám tam vyjde mnoho rozdílů. Ve městech jsou lidé liberálnější, vzdělanější, bohatší… Pokud bychom řešili vzdělávací koncepci, je to určitě zajímavý pohled na věc. Pokud ale prodávám nějaký energy drink, je mi tenhle pohled k ničemu.
Říká tedy Atlas Čechů o nás něco obecně, nebo jde o to vědět, co hledám, a jít do hloubky hlavně v detailech?
Spíše to druhé. Ale je pravda, že mne nepřestane překvapovat, jak velké množství chudých lidí v naší zemi máme. Vždycky to čtyřicetkrát kontrolujeme, abychom měli jistotu, že vše máme nastaveno správně a stejně mne zarazí, kolik lidí tu bere třeba méně než dvacet tisíc čistého měsíčně. Plus je tu spousta lidí v exekucích, které my v Atlasu ani zachycené nemáme, protože ti, co jsou v exekuci, mají méně pravděpodobně pravidelný přístup k internetu.
Takže ten polarizační moment ve společnosti je hlavně v ekonomických rozdílech?
Dá se říct, že ano. Pro naše účely společnost podle příjmu rozdělujeme. V té nejbohatší kategorii jsou lidé s čistým příjmem 17 600 korun na jednu osobu v domácnosti. Od toho se odvíjí spousta věcí. Životní úroveň je klíčovým prvkem spokojenosti. Dělali jsme nedávno velký výzkum nazvaný „Třicet po třiceti“. Dali jsme lidem třicet atributů, u nichž měli hodnotit, zda jsou lepší či horší než před rokem 1989. Potvrdilo se, že klíčovou věcí v osobní spokojenosti je subjektivní spokojenost se svou životní úrovní. Lidé, kteří mají nízkou životní úroveň, mají pocit, že jsou opomíjení, že se jich nikdo nezastává, že nemohou nic ovlivnit a tak dále. Ale třeba lidé v pomáhajících profesích sice berou málo, ale jsou obvykle spokojení.
Je politika racionální?
Už jste řekli, že Atlas Čechů je hlavně marketingový nástroj. Když by vás ale o vaše služby požádala nějaká politická strana, abyste jí namodelovali ideálního voliče a s čím ho oslovit – uměli byste to? A šli byste do toho?
Vojtěch Prokeš: Pracujeme i pro politické strany, ale dost pečlivě si vybíráme. Málokterá strana ale chápe, co má vlastně dělat, takže se to rodí ve velké diskusi o tom, jaký je náš a jejich pohled. Pořád přetrvává pocit, jak je politika strašně racionální, jak je postavená na programech, a málokdo je schopen od toho poodstoupit a podívat se na to spíše očima podvědomí a behaviorálních metod, které pěstujeme my.
Lukáš Tóth: To, že jsme primárně marketingovým nástrojem, souvisí i s tím, že se musíme také nějak uživit. Nicméně mým vnitřním snem je, že tyhle věci a informace a fakta z nich plynoucí, budou široce používané ve veřejné diskusi. Proto jsme také dali některým novinářům a neziskovým organizacím volný přístup i do placených sekcí.
Když jste zmínili, že si mezi politickými stranami vybíráte, s kým byste nespolupracovali?
Řekli jsme si, že obecně nemáme problém pracovat pro politické strany, až na ty antisystémové, či nějakým způsobem ohrožující náš ústavní pořádek. Z toho celkem logicky plyne KSČM a SPD, ale odmítli jsme i zájem ze strany hnutí ANO.
Nedávno v České televizi běžel zajímavý film Brexit, který popisoval hlavně zákulisí kampaně pro odchod Británie z EU. Neděláte tím modelováním voličů vlastně něco podobného – tedy, že se snažíte vytipovat konkrétní skupiny potenciálních voličů a říkat, na co mohou slyšet? Tedy takové marketingově-politické sociální inženýrství…
Lukáš Toth: Ne. My neděláme ten takzvaný mikrotargeting. Ani politikům, ani firmám nedáváme konkrétní lidi, neříkáme, těmhle ukažte tohle a jiným zase něco jiného. My říkáme: jestli chcete mít dobrou kampaň, která osloví větší procento lidí, dělejte ji takhle. Nebo jestli chcete mít úspěšnější produkt, užitečný pro nějakou skupinu lidí, postupujte takto… Mimochodem ty kauzy kolem brexitu, Cambridge Analytica, nebo voleb v USA mají dva rozměry. První je právě to cílení na konkrétní lidi, což považuji za zlo, které otravuje demokratickou společnost. A druhá věc je modelování lidí, sliby typu ukažte nám třicet svých lajků a víme o vás víc, než vaši přátelé. To, že to funguje, se nikdy moc nepotvrdilo. Je to spíše mediální bublina, která neobstojí ani ve srovnání s psychologickými modely z osmdesátých let.
Už dříve jste vytvořili Mapu voličů, kde popisujete voliče různých stran i podle zájmů, koníčků, emocí, sledovaných médií a podobně… Ověřovali jste si později zpětně, nakolik přesné to bylo?
Vojtěch Prokeš: Už je to nějaký čas, ale všímali jsme si dvou základních věcí. Toho, kdy se lidé rozhodovali pro volbu konkrétní strany, nebo to aspoň deklarovali. Ukázalo se, že ještě týden před volbami nebyla polovina lidí vůbec rozhodnuta. Markantní to bylo třeba u STAN. To ukazuje, jak jsou lidé nerozhodnutí a že průzkumy volebních preferencí mají malou vypovídací hodnotu. Druhá věc byla, že jsme měřili účinnost jednotlivých kampaní a přelévání voličů strany versus nevoličů strany. Třeba se ukázalo, že vysmívaná kampaň hnutí ANO, s těmi postavičkami s velkými „hlavami“ a sloganem „bla, bla“, byla skvěle přichystaná a zasáhla přesně ten segment, který měla.
Dá se i z této zkušenosti a z Atlasu Čechů vyvodit, jak aktivizovat poměrně velkou skupinu nevoličů?
Vojtěch Prokeš: Strašně těžko. Ale teď plánujeme začít měřit takzvané hluboké potřeby. To je třeba to, jestli dáváte přednost tradici, nebo jste otevřený novým věcem. Začal bych proto měřením toho, jaké jsou moje potřeby vůči společnosti, vůči státu, vůči vlastnímu životu a co od něj očekávám. Pak je ale nutné najít konkrétní příběhy a narativy, které se mohou stát motivátory k tomu, aby ti lidé řešili něco takového, jako jsou volby.
Lukáš Tóth: Nějaký typ nespokojenosti tyto lidi může čas od času zvednout a přimět volit. Ale změnit je z obecných nevoličů na obecné voliče je těžké a vede to právě přes ty hluboké potřeby.
Šťouchy by se hodily
Když o tom tak mluvíte, co jste vlastně vy: víc vědci, nebo technologická společnost?
Lukáš Tóth: Je to mix, definujeme se spíše skrze cíle. Snažíme se, aby data, která máme a zveřejňujeme, měla co nejvyšší výpovědní hodnotu. K tomu chceme mít špičkovou technologii, špičkový design, kvalitní výběr lidí, použití behaviorální vědy, aby nám lidé odpovídali rádi, pravdivě a opakovaně.
Od Atlasu si slibujete například „pomoc v orientaci těm, kdo z centrál dělají rozhodnutí o zbytku republiky, k lepší informovanosti“… Zaznamenali jste nějaký zájem od úřadů, ministerstev?
Vojtěch Prokeš: Nic takového jsme nezaznamenali. Říkám si, že by se mohli ozvat třeba tak za dva roky, až se k tomu ten byrokratický mechanismus propracuje.
Lukáš Tóth: Pro stát bychom pracovali rádi, protože je spousta cest, jak lidi smysluplně motivovat, vymýšlet věci tak, aby pro lidi byly uživatelsky příjemné, jednoduché a neotravovaly život. Nicméně to je běh na strašně dlouhou trať. Instituce tu na takový přístup nejsou připraveny.
Přitom systém takzvaných šťouchů, chytrých pobídek, prokazatelně funguje. Behaviorální ekonomové dostali za své práce Nobelovy ceny.
Lukáš Tóth: Dvě ze tří posledních Nobelových cen za ekonomii byly právě za behaviorální ekonomii – za systém šťouchů a za rozhodování státu založeném na datech. V tom jsme v Čechách zcela na chvostu. Když se podíváme, kde se ve státní správě data dobře využívají, moc toho nenajdeme. Natož aby to byla součást strategického plánování typu co dál s důchody.
V následujících dnech na stránkách HlídacíPes.org nabídneme výběr témat z Atlasu Čechů. Co tento unikátní průzkum říká například o tom, kdo a jaká média konzumuje, kdo jsou v České republice nevoliči a jaký typ lidí naopak volí jednotlivé politické strany?
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
26 komentářů
„… překvapila nás ale míra chudoby“. Je-li míněna míra chudoby vyšší, než realizátoři Atlasu Čechů očekávali, není na tom nic překvapivého či divného. Už před mnoha léty (snad je to 20 let) jeden opravdový disident a nepřítel budování socialismu, spisovatel Ludvík Vaculík, napsal : „S pádem komunismu se znovu objevily příčiny jeho vzniku : zpupnost kapitalismu, který se znovu odvazuje od řetězu. Problém je ještě daleko, ale zcela jistě na cestě“. Text nebyl zveřejněn v českých médiích přímo v době kdy vznikl, Vaculík byl Havlem a pražským OF neoblíben a prakticky odstaven. Zmíněná Vaculíkova myšlenka se objevila více méně náhodně v jednom z komentářů Pavla Kohouta, které byly před léty po nějakou dobu zveřejňovány v deníku Právo. Kohout i Vaculík věděli, na rozdíl od dnešního mainstreamu, že chudoba je průvodním jevem takové svobody, kterou jsme si před třiceti léty vyzvonili, svobody v současném „demokratickém kapitalismu“.
Bohatnou li někteří, musí jiní nutně chudnout, a to tak, že čím víc jedni bohatnou, tím víc druzí chudnou. Výjimky potvrzující pravidlo, dnes prakticky neexistují.
Mladší ročníky, k nimž zřejmě dotazovaní patří, nejspíš ani nebudou vědět, kdo byl Ludvík Vaculík a snad ani kdo je Pavel Kohout, natož aby znali jejich díla, myšlenky a názory.
No porat lepsi pokud bohatnou schopni a neschopni chudnou nez kdyz vsichni chudnou stejne a ti neschopni stahuji dolu schopne…
No tak to si také teď na výročí říkám : Koho by ten Petr Miller mohl přivést dnes na Václavák ? Jedině dělníky bank a politologie, protože ti se dnes vyrovnají počtu kováků z ČKD ! To bohatství vzniká dozajista také ve valné míře tam, kde se nic nového nevytváří (zářný případ v Evropě je Lucembursko, za dob mého zeměpisu jsem se učil, že tam jsou zejména železárny a ocelárny-to tedy znamená, že se tyto hutě přeměnily na banky, tj velice sofistikovaná přeměna…)
Dnes v době svobodné společnosti nikdo tahat dělníky ani nikoho jiného na Václavák nemusí.
Ledaže by chtěl uskutečnit nějaký převrat…. ?! Druhý Únor 48 ?
V jednom předlistopadovém filmu říká Trávníček Nárožnému „Vy chcete zbohatnout , ale protože jen pracujete a šetříte, nikdy nezbohatnete.“
„To mám krást?“
Takže ti, co nekradou, jsou neschopní.
„nepřítel budování socialismu, spisovatel Ludvík Vaculík“ ???
Na to jste přišel jak? V letech 1945 až 1968 byl členem KSČ 🙂
Babiš byl nejen členem KSČ, ale i placeným informátorem StB ještě v roce1990 a jakým je dnes kapitalistou. Vaculík byl zase nepřítelem budování socialismu až od roku 1968, ale kapitalistou se, pravda nestal.
I v dobách „komunismu“ existovaly propastné sociální rozdíly a arogance moci, takže se vlastně nezměnilo nic :-).
„Bohatnou li někteří, musí jiní nutně chudnout“ – Vaše základní teze je nesmysl. Objem bohatství lidstva postupně v čase roste. Nerozděluje se pořád stejný koláč.
Jde o to, co považujete za bohatství. Peněz se dokonce ani nenajíte, jak jsem se poučil, co by dítě, za Protektorátu. A těch aktiv na účtech v počítačích bank, už asi vůbec ne.
V té nejbohatší kategorii jsou lidé s čistým příjmem 17 600 korun na jednu osobu v domácnosti.
Ačkoliv mám o pár tisíc větší příjem, tak mne překvapuje, že patřím do nejbohatší kategorie. 🙂
I tak žiji z ruky do huby, auto naštěstí nemám, poslední zahraniční dovolená někdy v létě 1989 (rakouské a německé Alpy). Jak asi přežívají ti, kteří tento průzkum považuje za chudé?
Já nevím, proč se pořád lidé a zejména politici a novináři stále pozastavují nad chudobou. Chudoba je naprosto přirozený a pozitivní jev ve společnosti – kdyby měli všichni lidé všechno a nemuseli proto nic dělat, tak se jen válí (jako velká část nejmenované skupiny), chlastá a degeneruje:):) Ale vážně – přece chtít se mít lépe je jediný motor, který žene lidstvo dopředu – proč by běžec běžel, když v cíli by stejně všichni dostali zlatou? Proč by někdo podnikal a dřel se, když by měl nakonec stejně, jako soused, co tráví den u bazénu na zahradě a pije pivo? Proč se vzdělávat, když byste věděli, že budete mít stejný plat jako …. dosaďte si co chcete. A když existuje nějaká soutěž, tak jsou vítězové a poražení – tak to prostě je. Jediný způsob, jak si mohou být lidé rovni a mít se relativně všichni stejně je, když žijí všichni v chudobě – tedy socialismus. Každý zdravý člověk v produktivním věku se může mít u nás dobře a nemusí mít ani 5 vysokých škol – řemeslník, který svou práci dělá poctivě, pečlivě a je spolehlivý si může vydělat víc peněz, než má kdejaký ředitel. Ani exekuce a zadlužení nejsou přírodní katastrofa – mohou si za ně lidé v drtivé většině sami – vždy jde o nějakou formu vady charakteru ať už velké nároky, než na co mají, nespolehlivost při splácení půjček a pod. Mám ty lidi litovat? Každý by měl být natolik odpovědný, aby si neudělal víc dětí, než dokáže uživit a nepůjčoval si víc peněz, než kolik může splatit a kdo se tím neřídí je holt ten poražený… a ten který ano, tak je vítěz. Jakmile ale začne stát ubírat těm, kteří se chovají odpovědně, aby dotoval ty co žijí vlastní vinou v bídě víc, než aby nechcípli hlady, tak je to počátek konce, neboť čím více stát přerozděluje od schopných k neschopným, tím menší je ochota jak těch schopných, tak těch neschopných se o něco snažit – produktivita klesá a buď postupně jako se to děje na západě, nebo skokově, jako po únoru 1948 se nakonec stát dostane do situace, kdy už není co přerozdělovat, protože chudí jsou nakonec všichni… Možná je tak velká míra chudoby proto, že mladí lidé, kteří by před 40lety nebyli schopni vystudovat ani střední školu, dnes vystudují nějaký nesmysl na vysoké škole, takže si sice mohou psát před jméno titul, ale se svým vzděláním mohou jít tak maximálně do politiky a tam není místo pro všechny a vydělají si méně, než zedník nebo truhlář… Vidím jak se rok za rokem snižuje úroveň dokonce i technických škol a za nesmysly, které dnes vyplodí třeba projektanti, by za mých mladých let propadli i na střední – to je realita a v humanistických oborech je to ještě horší… Plníme nějaké nesmyslné kvóty počtu vzdělanců, ale počet chytrých a nechytrých lidí v populaci se nezměnil k lepšímu – naopak od ročníků 1974 se rodí čím dál blbější děti, respektive klesá průměrné IQ evropského obyvatelstva. Pravda – ta statistika je sice o Norském obyvatelstvu, ale pochybuji, že nás se to netýká. Cpeme tak do škol čím dál méně inteligentní děti a školy musí rok za rokem snižovat laťku, aby jich polovinu nevyházely… a na druhou stranu máme problém sehnat instalatéra, protože ten co to měl dělat vystudoval nějakou genderové stereotypy Ferdy Mravence…
Vystihl jste to skvěle. V podstatě není co dodat.
Petr J.
100% pravda!
Blahopřeji! Máte v hlavě „rozsvíceno“ a tedy vaše myšlení se ubírá směrem objektivity a smířlivosti se životem. To lze doporučit co největšímu množství neosvícených a myslím, že by tím (pochopením souvislostí) ubylo sporů mezi lidmi. Ještě dodám, že operovat s tezí, že lidstvo přece stále jen bohatne, tak se to přece musí projevit i u nás (každého jednoho), je ošidná. K rovnici je třeba přiřadit to, kolik jedinců se o to bohatství dělí v průměru. Lidí totiž přibývá fofrem více, než toho bohatství si myslím a to bude zásadní nedostatek.
Děkuji a blahopřeji, krásně vystiženo.
Druhá stránka věci je, že soukromý sektor sice má zájem na rozvoji a sociálním zabezpečení společnosti, ale nemá až takovou chuť ho zafinancovat. To už je pro něj výdaj nad rámec podnikatelského záměru, kde v konkurečním boji on nechce lít svoje peníze státu a potřebuje snížit náklady co nejvíc, protože jinak by v kapitalistický soutěži těžko uspěl. Stačí se podívat na našeho pana premierka, který umí uplatňovat všemožné fígle při neplacení daní. Není sám a jedinej, a pak ty peníze někde chybí, stát je pochopitelně zadluženej až po uši, infrastruktura chátrá a do důchodu se bude odcházet v 70. Ono zdaleka ne všechno je v osobní snaze a možnostech jednotlivce, zvlášť u těch postarších, kde už to zdraví tak neslouží. Jestliže se veškerá tíha položí na soukromej sektor, tak to může dopadnout tragicky a v chudobě skončí mnoho lidí..
Jsem v podstate remeslnik a devet let jezdim za praci mimo CR, za posledni roky sly ceny hodne nahoru. Je pravda, ze dnes se daji vydelat castky, o kterych se vetsine lidi v CR ani nesni, ale chce to um, jazyk, usili, vytrvalost a solventni zakazniky. Ve ferovych zemich plati princip snehove koule – cim vice zrealizovanych zakazek, tim vetsi moznosti a lepsi ohodnoceni. To v CR nefungovalo, i kdyz pro remeslniky se pry casy lepsi. Ohledne „paoboru“, to je problem po cele Evrope, mladych remeslniku je malo vsude a zpravidla jim chybi nejaky z tech uvedenych bodu. Ale kazdy sveho stesti strujce.
V roce 1989 jsme se měli ve všech parametrech daleko lepší než v roce 1959 , proč se naopak najde dnes najde po 30 letech hodně lidí , kteří považují život za socializmu za lepší ? Co bezdomovci , obstavené penze , exekuce , dluhy , vysoká kriminalita , to dříve nebylo, přibývající migranti , drogy , chudoba , atd. ?
Proč jsme se v roce 1989 měli ve všech parametrech lépe než v roce 1959? To sice ví kde kdo, ale skoro nikdo se nepřizná, že to ví. Neslyší se to rádo. Soudruhům privatizorům (miliardářům) se to přímo příčí.
Behavio. Držím Vám palce, abyste nesklouzli po špatné hraně a zůstali VŽDY objektivní! Hlavně tím myslím k vytváření podpory různých politických kampaní. V prvé řadě dbejte na demokracii.✌️
U jiné společnosti podobného rozsahu, jsme byli nedávno svědky, že cesta dlážděná dobrými úmysly je cesta do pekla (Cambridge Analytica LLC (CA). O ní jsem se dozvěděl, že používala revoluční sofistikované alogoritmy, které byli cíleně zneužity v politických klání (Brexit, Americké prezidentské volby) a další její bohaté činnosti viz. Wikipedia. Dále skupovali od Facebooku data jejich uživatelů, které náležitě používali k cílené politické kampani, což je neomluvitelné☢️
Tím Vás Samozřejmě nechci urazit a vůbec vás srovnávat. To bych si nedovolil. A důrazně opakuji, že Vám držím palce…👍
„Kdo poctivě pracuje, musí se mít dobře“. – král Miroslav.
Proč to v kapitalismu nefunguje, proč je u nás pracující chudoba? Protože to je princip demokracie. Kapitalismus je nastaven na nerovnoměrnosti. 1000 chudých dělá na jednoho bohatého. Bohatý bohatne řádově v desítkách procent, chudý řádově v procentech, takže nůžky se pořád více rozvírají. A o tom to je.
Kdo poctivě pracuje, ten se má v kapitalismu na rozdíl od socialismu velmi dobře mám to z vlastní zkušenosti, pokud tomu tak ve vašem případě není, proveďte změnu u sebe, tu možnost máte, nebo se naučte svou poctivou práci lépe prodat, pokud to ovšem nedovedete tak není chyba v systému, ale sedí před Vaším monitorem. A o tom to je.
Proto je velmi důležité nenechat bohatnout nemorální komunistické Stbáky a dotační zločince proto je životně důležité demokracii chránit. Pokud ji neuchráníme, bude zničena v první linii ta poctivá část zaměstnavatelů, kteří si svých zaměstnanců velice váží. Tak totiž fungují vyspělé demokracie.
Demokracii jsme doposud neměli tu čest poznat a pokud bude lidí se smýšlením, jako máte Vy větší než malé množství tak skutečnou demokracii nikdy nepoznáme. Vzorem je Rusko.
Proto také ty problémy ve všech postkomunistických zemích, ze kterých za 40 let morální devastace, odešlo to nejlepší, co nám nyní žalostně chybí.
V CR vladne byrokraticka diktatura a hospodarstvi ma prvky socialismu a korporatniho fasismu, kapitalismus uz je mensinovy. Uvahu, jestli je pro miliardare jednodussi v socialismu pomoci regulaci a korupce dosahnout idealne monopolu, nebo alespon takovych regulaci, aby zakaznik byl donucen nakupovat jeho zbozi a sluzby, nebo na svobodnem trhu obstat v konkurenci pri minimu regulaci, necham jiz na Vas.
Takže Váš výzkum je dobrý akorát pro strany tzv.demokratického bloku? A to říkáte, že neovlivňujete politiku? V čem ohrožuje hnutí ANO naši demokracii?
Hnutí ANO je více obchodní společností, než politickou stranou. Vzniklo po krizi a slíbilo lidem (prodalo) zjevnou pravdu, že jako „Bude líp“jejich zásluhou. Je to lež, ale vysvětlete to jejich voličům…