Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Galerie moderního umění ve Štýrském Hradci ve stylu "blobismu". Foto: Robert Břešťan/ HlídacíPes.org
,

Robert Břešťan: Hranice ekologického zápalu. Když se zelená začne měnit v hnědou

Osobní auta se přestanou vyrábět, autobusů, traktorů či náklaďáků bude jen nezbytně nutné množství pro hromadnou dopravu či pro potřeby zemědělství. Stávající automobilky se budou věnovat hlavně maximální recyklaci milionů starých aut… I tohle je umělecká vize ne příliš vzdálené budoucnosti, roku 2050.

Centrum druhého největšího rakouského města, Štýrského Hradce nám ukazuje, o kolik zajímavěji by mohla vypadat Praha, kdyby nezvítězila konzervativní zaprděnost a na pražské Letné by skutečně vyrostl „blob“; moderní, odvážná a originální budova navržená již zesnulým architektem Janem Kaplickým pro Národní knihovnu. Štýrský Hradec svůj blob má – od roku 2003, kdy se stal Evropským městem kultury; sídlí v něm galerie moderního umění.

Foto: Robert Břešťan/ HlídacíPes.org

Kromě toho Štýrským Hradcem (neboli Grazem) vedou cyklostezky, město hlásá, že je přívětivé k chodcům a k městské hromadné dopravě, běžné jsou dobíjecí stanice pro elektromobily, ostatně Rakousko jako takové chce být co nejvíce ekologické.

Odráží se to v krajině plné větrníků, odporu k jádru či v městské architektuře – nedávno třeba vyvolala pozdvižení IKEA a její nová prodejna ve Vídni bez jediného parkoviště pro auta, zato dostupná hromadnou dopravou a pro cyklisty, která „tím ušetří celkem 350 tisíc cest autem, a tudíž 1000 tun CO2, které připadají na obvyklou prodejnu“. A odraz to má právě i v umění.

Což nás přivádí zpět do blobu (autoři skutečně vyznávají v architektuře takzvaný blobismus, respektive blobitekturu), do štýrského Kunsthausu, k aktuální výstavě zaměřené právě na to, jak současní umělci na ekologii pohlížejí.

Destruktivní éra fosilního kapitalismu

Od moderního umění se tak nějak přirozeně očekává, že bude provokovat, bude angažované, se silným názorem… Očekávání naplňuje i rakouský umělec Oliver Ressler. Velmi pravděpodobně jste o něm nikdy neslyšeli, ani o jeho projektu 2050. Nevadí. Jde o fotosérii a popis toho, jak se – podle něj – dnes známé věci mění, mizí a ustupují novým okolnostem.

Ukazuje to na konkrétních místech známých ze současného Štýrského Hradce: z elektrárny, městských jatek, silničního okruhu či dodavatele součástek a technologií pro autoprůmysl Magna Steyr a na tom, jak by stejná místa mohla či měla vypadat za necelých třicet let.

Vedle celkem normálních vizí typu „na střechách budeme pěstovat zeleninu a elektřinu si budeme všichni sami vyrábět“, vyznívají dosti mrazivě sociálně-inženýrské představy, dělení na ty hodné a zlé, špatné a dobré, bývalé boháče, kteří za „to“ můžou a ty, kteří vědí, jak s nimi zatočit.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Takže třeba zmíněná Magna Steyr už nebude – podle pana umělce – v roce 2050 patřit žádné nadnárodní firmě, ale řízena bude samotnými zaměstnanci, přičemž původní majitelé budou vyvlastněni na základě „zákona o klimatické krizi“. Zabavený majetek pak bude použit na ekologickou a sociální nápravu společnosti, přičemž část půjde na globální repatriace pro chudý Jih.

Vize změny obce Bruck an der Mur ležící u dálnice S35 zase pracuje s tezí, že soukromé vlastnictví automobilu bude v roce 2050 výjimečné a bude podléhat souhlasu vyžadující splnění daných podmínek.

Z mezinárodních letišť se bude létat už jen do vzdálených zámořských destinací, a to jen občas. Letiště ve Štýrském Hradci se v umělcově vizi změní na státem podporované zázemí pro klimatické uprchlíky, kteří se na zrekultivovaných letištních plochách budou převážně věnovat zemědělství.

Už vloni Rakousko skutečně zavřelo svou poslední uhelnou elektrárnu v Mellachu, umělecký záměr pak pracuje s tím, že v roce 2050 bude zavřena kvůli emisím CO2 i tamní paroplynová elektrárna. Její komíny však zbořeny nebudou a budou sloužit „jako memento destruktivního vlivu éry fosilního kapitalismu“.

Diktatura obecného blaha

Panely z výstavy rakouského umělce Olivera Resslera. Foto: Robert Břešťan/ HlídacíPes.org

Ušetřeni pochopitelně nemohli zůstat ani konzumenti masa. Všechna jatka budou do roku 2050 uzavřena, maso bude produkováno jen v malém množství od zvířat žijících spokojeně na malých organických farmách a půjde o úzkoprofilové zboží dostupné možná několikrát do roka.

Jistě – i tohle je umění. Třeba záměrně vyostřené, dost možná ale jdoucí skutečně od srdce. Nemusíme být tedy zrovna popírači klimatických změn, abychom viděli, jak nebezpečně snadné je otočit bohulibé ekologické záměry a obavy z dopadů změn klimatu kamsi k diktatuře nařízeného všeobecného dobra.

Internetoví soudci možná na základě tohoto textu nabudou přesvědčení, že to se jen stárnoucí zabezpečený bílý muž bojí změn, ztrát jistot svého starého světa a chce si udržet svou možnost zasmrdět si ve městě svým vozem se spalovacím motorem a dát si pivo a hamburger.

Ve skutečnosti ale jde o to nenechat se dobrými úmysly přivést do pekla pseudozelené diktatury převlečené do snahy dosáhnout jakéhosi obecného blaha, kdy mají všichni všechno, ale dohromady celkem nic, snad jen vůli k hromadnému sebemrskačství a hledání společného nepřítele. Prostě všeho s mírou.

Ale ten blob mají ve Štýrském Hradci skutečně hezký.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře