Je-li Česko v krizi, pomůže mu svatý Václav, svatý Vojtěch nebo kníže Svatopluk. Alespoň to tak vypadá při pohledu na takzvanou vlasteneckou scénu. Kvapem tam vznikají spolky, které recepty na současné problémy typu potravinové soběstačnosti nebo obranné politiky hledají právě v návratu – jak jejich zakladatelé shodně tvrdí – ke „kořenům české státnosti“.

Když v červnu proběhla v pražském hotelu Pyramida konference „Svatý Vojtěch a středoevropský prostor“, mediální odezva byla prakticky nulová – s výjimkou zájmu televize CNN Prima a serveru Parlamentní listy. Stejná média pak prostor věnovala i podstatně okázalejší zářijové akci Společnosti pro svatováclavská studia ve Strahovském klášteře.

První zmiňovanou sešlost zaštítil kardinál Dominik Duka, na té druhé se zase představoval takzvaný Ústav české státnosti, který by časem mohl vzniknout ve Staré Boleslavi – znovu v součinnosti s katolickou církví.

I když se obě akce lišily svým formátem, některá jména v pozadí se nápadně opakují. Třeba Michal Semín, publicista, jedna z hlavních tváří konzervativní Akce D.O.S.T. a zakladatel spolku Patrimonium Sancti Adalberti. Ten sídlí v areálu Břevnovského kláštera a červnová „svatovojtěšská“ konference byla jeho první větší veřejnou akcí.

První významný Čech

„O svatém Vojtěchu se říká, že to byl první významný Čech. Hrál zásadní úlohu v christianizaci středověkých Čech, Polska a Maďarska. Protože chceme bránit naše společné duchovní kořeny – momentálně podrývané evropským režimem – věříme, že nikdo neztělesňuje naši vizi lépe než svatý Vojtěch,“ tvrdí Michal Semín v rozhovoru pro konzervativní magazín The European Conservative.

Spolek odkazující na svatého Vojtěcha spoluzaložil v roce 2020, s cílem „usilovat o studium, formulování a současný výklad dědictví svatého Vojtěcha v kontextu středoevropského regionu a jeho hodnotových, kulturních, religiózních, ekonomických a státoprávních potřeb“.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Jak dále stojí na webu spolku, „globálně politická situace Evropy se mění a bez ohledu na názor obyvatel, velmoci o novém uspořádání tohoto prostoru nejen uvažují, ale i jej do určité míry plánují, samozřejmě ve svých vlastních zájmech“.

Středoevropské státy by proto podle Semína a spol. měly „převzít iniciativu a samy se aktivně zapojit do procesu definice a politického utváření tohoto prostoru, aby se vyhnuly traumatům typu ‚o nás, bez nás‘“.

Jen o několik měsíců starší je pak další z podobně orientovaných spolků – Společnost pro Svatováclavská studia. Ten koncem roku 2019 vznikl s cílem „pomoci vybudovat instituci s pracovním názvem Svatováclavská studia – Ústav české státnosti a podporovat její dlouhodobou činnost a rozvoj“. Sídlí ve Strahovském klášteře.

„Instituce think-tankového typu“

Na zmiňovaném zářijovém setkání tohoto spolku proběhlo požehnání pamětní desky ústavu, který by měl podle webových stránek spolku v budoucnu sídlit v Kanovnickém domě ve Staré Boleslavi. Požehnání a modlitbu všech zúčastněných v sále vedl kněz Jakub Karel Berka, jeden ze zakladatelů zmíněného svatováclavského spolku.

O zřízení ústavu podepsal spolek předloni memorandum s Kolegiátní kapitulou svatých Kosmy a Damiána. Podle spolku ho také kontrasignoval arcibiskup Dominik Duka.

O rok později přibyl do obchodního rejstříku další spolek – Staroboleslavská jednota pro národní poutní místo, čímž se vracíme k již jmenovanému Michalu Semínovi. Zakladatelem a předsedou spolku je totiž Petr Bahník, další dlouholetá přední tvář akce D.O.S.T. Dalším ze zakladatelů je probošt staroboleslavské kapituly Libor Bulín.

Spolek nevyvíjí žádnou viditelnou aktivitu, na rozdíl od Společnosti pro Svatováclavská studia. Ta už má na své webové stránce alespoň podrobný popis „instituce think-tankového typu“, jež by výhledově měla vzniknout ve Staré Boleslavi.

Počítá s 25 zaměstnanci, z čehož zhruba půlka mají být vědečtí pracovníci. V plánované struktuře think-tanku nechybí „sekce podpory a ochrany tradiční rodiny“, „sekce péče o zdraví lidu“ nebo „sekce potravinové soběstačnosti“. Mezi další výzkumná témata mají patřit historie, filozofie, ústavní právo, mezinárodní vztahy či národní bezpečnost.

Česko je vidět z vesmíru

Smysl Ústavu české státnosti jeho zakladatelé zdůvodňují i „výjimečností Česka“: „Často se neprávem říká, že jsme malou nevýznamnou zemí, o kterou se nikdo nezajímá. Přitom naše vlastní dějiny nás učí, že náš úděl v sobě spojuje prvek národní i geografický. Jsme jedinou zemí světa, jejíž obrysy jsou vidět z vesmíru (míněno česká kotlina) a jak správně odtušil český král a římský císař Karel IV. je naší dějinnou rolí obývat tento výjimečný geoprostor v srdci Evropy.“

Nejnovějším přírůstkem do rodiny podobných spolků je Svatopluk založený bývalým diplomatem Petrem Drulákem. Ten je v posledních letech pravidelným hostem akcí jako byla svatovojtěšská konference nebo přednášek organizací typu Akce D.O.S.T. Některé nedávné Drulákovy výroky se kryjí s tím, co kremelská propaganda šíří například o konfliktu na Ukrajině.

Když s Petrem Drulákem nedávno pořídil rozhovor web Svědomí národa, nový spolek Svatopluk popsal takto: „Chce přispět k obnově svobody, svébytnosti a demokracie v prostoru, který se s Velkou Moravou částečně překrývá. Globální velmoci, nadnárodní korporace či mezinárodní instituce dnes ve jménu liberalismu a pokroku útočí na národ, rodinu a další pilíře dobrého evropského života: demokracii, sociální spravedlnost, evropské hodnoty či svobodu.“

Mezi zakladateli spolku opět figuruje Michal Semín nebo ekonomka Ilona Švihlíková. Většina společnosti je prý „příliš rozdělena, jako hromada rozhozených prutů, z nichž každý může být nepřítelem ohnut či zlomen,“ stojí v odkazu na pověst o prutech, které lze zlomit jen zvlášť, protože spleteny dohromady zůstanou nezlomitelné. Pruty má ostatně spolek i ve svém logu kolem velkého písmena S.

Cesta z krize. Dá-li Bůh…

Také Drulákův spolek si podobně jako výše zmíněná sdružení klade za cíl „posilování demokracie, sociální spravedlnosti, vlastenectví a státní svrchovanosti“ a výslovně se hlásí „k legendárnímu odkazu velkomoravského knížete Svatopluka a jeho podobenství o odolnosti svazku spoutaných prutů“.

Na rozdíl od svatováclavského či svatovojtěšského spolku však podle stanov chce svých cílů dosahovat i „turistikou, pořádáním letních škol či návštěvami památných míst“. „My nejsme sdružení mesiášů, nezakládáme sektu, tohle je demokratický spolek,“ řekl Drulák tento týden při představování spolku, u kterého nechyběli ani zástupci komunistů nebo třeba Okamurovy SPD.

Za zmínku stojí i to, že se legenda o Svatoplukovi a jeho prutech promítla do organizační struktury spolku. Jeho nejvyšším orgánem je tak podle stanov „Svazek“, dalším stupněm jsou „Pruty“, konkrétně čtyři základní: solidarita, tradice, prosperita, cesty a kultura, a konečně „Pouta“.

Stanovy spolku Svatopluk tak obsahují místy i bizarně znějící pasáže, jako například „Členství předsedy zaniká odvoláním pouty“ anebo „Pouta svolává předseda alespoň čtyřikrát ročně. S výjimkou rozhodování podle bodu 7.3. jsou pouta usnášeníschopná, pokud jsou přítomni jejich členové zastupující alespoň polovinu živých prutů“.

Pozornost zaslouží i fakt, že spolek se nijak nebrání finančním příspěvkům od státu, které označuje za jeden z hlavních příjmů. U podobných organizací, které se vymezují vůči stávajícímu politickému systému, to přitom bývá naopak a státní financování – byť částečné – je často nežádoucí.

Petr Drulák v červnu pro Parlamentní listy v rozhovoru kolem zmiňované svatovojtěšské konference řekl: „Naše iniciativa spolupráce středoevropského prostoru má vést ke dvěma věcem: Zamyslet se nad formátem s tím, že Visegrádská čtyřka není formát, který bychom měli brát jako konečný, protože tu jsou další státy, které by měly zájem se k takové spolupráci připojit.“

To potvrzuje i Michal Semín, který figuruje jak ve svatovojtěšském, tak ve „svatoplukovském“ spolku: „Právě hledáme podobně naladěné lidi a organizace z Bulharska, Rumunska a Chorvatska. (…) Společně najdeme cestu, dá-li bůh, z této kulturní krize,“ řekl Semín v rozhovoru pro The European Conservative.