Proč se zvenku zdá, že justice nefunguje? Žijeme v době veřejné lži, říká Lenka Bradáčová

Napsal/a Robert Malecký 1. listopadu 2017
FacebookTwitterPocketE-mail

ANALÝZA. Kdo nejvíc narušuje důvěru veřejnosti v rozhodování justice? Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová tvrdí, že největším nepřítelem důvěry je veřejná lež. „Veřejně lhát je v dnešním světě snadné. Poznat lež obtížné,“ uvedla v polovině října na konferenci Kritické myšlení a objektivita

Krize důvěry v justici jako projev takzvané doby postfaktické. „Současný svět a společnost kolem nás je postavena mimo jiné i na tom, že zpochybňuje kohokoli, jakkoli, a především jí to jde ve vztahu k institucím veřejného práva,“ říká Lenka Bradáčová.

Za důvod, proč se při pohledu zvenku může zdát, že justice nefunguje, Bradáčová považuje fakt, že jde o oblast složitou a konzervativní. „A to velmi konzervativní. Ale to je jedna z jejích vlastností, která je velmi užitečná. Protože to, co se obecně od justice očekává, je kontinuita rozhodování a předvídatelnost rozhodování,“ říká.

Justice by se od vlastní rozhodovací praxe měla odchylovat velmi zřídka a případné posuny v názorech by měly být důvěryhodně vysvětleny. To se prý neděje.

Rathovy odposlechy jako exces?

Chyby, kterých se dopouští samotná justice, vidí Bradáčová kromě neschopnosti vysvětlit své kroky i v neobratných vyjádřeních a pak samozřejmě v rozhodnutích, která působí jako exces.

Tady není pro příklad třeba chodit daleko. Byla to právě ona, kdo inicioval úspěšnou stížnost pro porušení zákona, kterou v kauze bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha podal ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Nejvyšší soud vrátil počátkem června zpět do hry odposlechy, které jsou hlavním důkazem obžaloby v Rathově kauze. Podle loňského nálezu pražského vrchního soudu byly pořízeny nezákonně.

Vedle podobných excesů, tedy chyb na straně justice, ovšem Bradáčová zmiňuje i média, která o soudním dění v Česku informují ve zkratce, a přispívají tak k prohloubení krize důvěry. Co naopak nezmiňuje, jsou politici a jejich vyjádření na adresu justice.

Politický lynč bez možnosti obhajoby

Lze to ilustrovat právě na dění kolem zmíněné stížnosti pro porušení zákona.

Nechci přitápět pod mediálním kotlem, vysvětlil nedávno dosluhující ministr spravedlnosti Robert Pelikán, proč nepodá kárné žaloby na soudce z kauzy bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha. Dodal, že nechce oslabovat důvěru veřejnosti v justici.

Šlo o dvojici soudců. Pavel Zelenka z Vrchního soudu v Praze je podepsán pod usnesením, které Rathovy odposlechy ze hry vyřadilo. Ivo Zelinka ze středočeského krajského soudu pak vrátil policii k došetření druhou větev Rathova případu, v odůvodnění prý ale citoval důkazy, které se ve spise vůbec nenacházely.

Návrh na podání kárných žalob ležel ministrovi na stole od léta. Podali mu ho prý státní zástupci, není ale jasné, kdo konkrétně.

Co naopak zřejmé je, že se věc objevila na konci září v médiích, psal o tom server Seznam Zprávy. Ačkoli kárné žaloby podány nakonec nebudou, veřejnost dostala informaci, že možná padnou. Pro mediální obraz justice to byl zásah.


Celou přednášku vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové na letošní konferenci Kritické myšlení a objektivita najdete zde. Konferenci uspořádal 17. října GrowJOB Institute a HlídacíPes.org byl mediálním partnertem.
Sestřih vystoupení Lenky Bradáčové najdete ve videu v úvodu článku nebo zde.


Můžeme k tomu přičíst i vyjádření prezidenta Miloše Zemana, který je kárnou pravomocí vůči soudcům rovněž vybaven. Zásadně ji ale nevyužívá, neboť ve věcech justice není příliš zběhlý.

Přesto již v polovině ledna, tedy krátce po Zelenkově rozhodnutí o nezákonnosti odposlechů a dlouho před samotným podáním Pelikánovy stížnosti, avizoval, že zvažuje soudce Zelenku nechat kárně stíhat.

Ani Zeman žalobu nakonec nepodal. Stojí za to si připomenout, že o správnosti Zelenkova postupu přitom může rozhodnout jen soud, v tomto případě kárný senát Nejvyššího správního soudu.

Na dokreslenou ještě Pelikánova slova, kterými v říjnu v Otázkách Václava Moravce doprovodil své rozhodnutí soudce nestíhat: „Myslím si, že už teď mají z ostudy kabát. To asi v tuto chvíli stačí a věřím, že už se jim to nestane.“

Pelikán se svěřil i se svou obavou, že by kárnými žalobami proti soudcům pomáhal Rathovým argumentacím o nespravedlnosti rozhodování justice v jeho kauze.

Pokud bychom na věc měli nahlížet čistě pohledem zákona, ten sankci v podobě „z ostudy kabátu“ nikde nezmiňuje. Zrovna jako zákon neříká, že se podání kárné žaloby řídí strategickými úvahami směrem k obhajobě v živé kauze. Pokud byl Pelikán přesvědčen o pochybení soudců, měl žalobu podat. Jinak mlčet.

Možnost se obhájit soudci nedostali, mediální a politický lynč byl dokonán.


Článek o krizi důvěry v justici je prvním výstupem projektu Mapa justice, který HlídacíPes.org připravuje za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Cílem projektu je zmapovat skutečné vlivy v české justici, popsat osoby a skupiny, které mají na její chod rozhodující vliv.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)