Příručka propagandy – jak zatočit s nepohodlnou pravdou?
Nelíbí se vám pravda? Nevadí! Máme pro vás příručku, jak ji zamlžit anebo nahradit jinou vhodnější, alternativní verzí. Účel světí prostředky, takže se neostýchejte klamat a lhát. Hlavně tenhle článek nikde nešiřte, nechcete přece, aby ostatní znali vaše finty.
Pro vytvoření tohoto článku a níže uvedené infografiky se autor inspiroval dokumentárním seriálem Jak se stát tyranem. Samozřejmě propagandu odsuzuje a rozhodně nechce nikoho nabádat k používání jejích nástrojů. Je ale dobré se s praktikami propagandy seznámit – třeba i trochu odlehčenou formou.
Článek je i pozvánkou na konferenci Kritické myšlení, #krimys. Koná se 8. 6. 2022 v kině Lucerna od 17 do 22 hodin a přístupná je i online. HlídacíPes.org je mediálním partnerem akce. Registrace na konferenci ZDE.
1. Thomasův teorém
„Není důležité, jak to je, ale jak to vypadá.“
Začneme naším výchozím předpokladem, který nám říká, proč je propaganda tak silná a zároveň jak funguje. Thomasův teorém zní: „Pokud je nějaká situace definovaná lidmi jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích.“ To znamená, že to, co tvrdíte, nemusí být pravda, ale stačí, když tomu budou lidé věřit. Budou se pak podle toho chovat.
Štve vás třeba, že mají v nepřátelském státě mnohem vyspělejší zdravotnictví a léky? Vystrašte lidi možnými riziky a vedlejšími účinky natolik, aby se je báli využívat, a výhoda je pryč.
ZDROJ: Lukáš Hána
2. Zahlťte je (flooding)
„Cílem moderní propagandy není jen dezinformovat nebo vám vnutit cizí názory. Jde o to vyčerpat kritické myšlení a vymazat pravdu.“ (Garri Kasparov)
Lidi si často mylně myslí, že je potřeba druhou stranu přesvědčit o vlastní pravdě, aby tu pravou odmítli. Ve skutečnosti je to ale mnohem snazší. Stačí, když vytvoříte tolik verzí a protichůdných tvrzení, že jimi zaplavíte informační prostor takovým způsobem, že se v něm většina lidí ztratí a není schopná se dobrat skutečnosti. Na další hledání pravdy pak rezignují a jsou snadnou obětí pro vaše další sdělení.
Sestřelili jste omylem civilní letadlo a jsou vám na stopě? Co když si ho sestřelili sami, nebo ho zničili teroristé. Vyloučit nemůžeme dokonce ani mimozemšťany…
3. Odveďte pozornost (whataboutismus)
„Copak Zlatovláska, ale jmelí! Všimli jste si, kolik se letos urodilo jmelí?“ (Jára Cimrman)
Praskl na vás nějaký průšvih a potřebujete se z toho dostat nějak ven? Řešením je odvedení pozornosti. Najděte obětního beránka a svalte na něj vinu. Nebo odveďte pozornost úplně jinam, upozorněte na problémy jiných a pořádně je nafoukněte tak, aby ty vaše ve srovnání s nimi nevypadaly tak hrozně.
Až vám budou vyčítat, že vaše ozbrojené složky mlátí lidi na pokojných demonstracích, připomeňte jim přešlapy jejich policie.
4. Rozpoutejte shitstorm
„Čím hůř, tím líp.“
K zaplavení informačního prostoru a odvedení pozornosti slouží nejlíp mimořádně kontroverzní anebo absurdní věci. Média milují senzace, tak jim je dejte! Nemůžou si pomoct a skočí po nich jako „slepice po flusu“. Čím větší bizár, tím víc ho budou řešit, a na váš průšvih se zapomene.
Odhalili vaše agenty, kteří otrávili v cizině proradného dvojitého agenta? Co kdyby prezident nějaké jejich spojenecké země veřejně podpořil vaši báchorku o tom, že jed pochází z jejich dílny? Velkou část informačního toku zahltí diskuze o tom, proč to řekl a jak to tedy je s tím původem, a fakt, že jste někoho otrávili, ustupuje do pozadí. Dobrá práce!
5. Polarizujte společnost
„Rozděl a panuj.“
V jednotě je síla. Pokud vaši nepřátele budou táhnout za jeden provaz, budete to mít těžké. Rozdělte je! Najděte citlivá témata, rozdmýchejte s nimi mezi nepřáteli konflikt a vrazte mezi ně klín sváru. Nebudou schopní se na ničem dohodnout a paralyzujete je. Společně vás můžou dotlačit k pro ně výhodnějším podmínkám, ale při individuálních jednáních si prosadíte svou mnohem snadněji. Rozbijte jejich aliance, mezinárodní organizace a integrace, ale i společnosti uvnitř států.
Rozjela se v cílovém státě ohnivá diskuze o bezpečnosti očkování? Skvělá příležitost! Přiživujte obě strany hádky, a hlavně, ať se navzájem co nejvíc nesnáší. Na čím menší skupiny je rozdrolíte, tím lépe s nimi budete moct dál pracovat a cílit na ně další vaše sdělení.
6. Využijte konspirační teorie ve svůj prospěch
„Co před vámi tají a nechtějí, abyste věděli. Tohle vám jinde neřeknou.“
Možná si říkáte, že ani ty nejtupější pastelky v penále vám přece nemůžou baštit takové nesmysly. Není to jen tak. Musíte zabrnkat na nějakou jejich strunu a dát jim to, co chtějí slyšet. Taky jim musíte pomoct si vysvětlit, proč tomu samému nevěří i ostatní lidé a média o tom nepíší. A tady přichází na řadu konspirační teorie. Pokud s vámi někdo nesouhlasí, tak je buď součástí spiknutí, které má zakrýt „vaši skutečnost“, nebo je hloupou ovcí, která jen slepě následuje to, co se jí řekne. Bonus je, že se vaše ovečky mohou cítit nadřazeně nad všemi ostatními. Geniální!
Nikdo jiný nepíše o pomerančích napíchaných virem HIV? Určitě to není proto, že by to byl naprostý nesmysl, ale je to jen důkaz toho, jak je tahle konspirace prorostlá celou společností.
Pokud vás propaganda a informační válka zajímá víc, máte možnost se zúčastnit (či se k ní online připojit) letošní konference Kritické myšlení 8. června od 17:00, Praha, kino Lucerna), kde bude tomuto tématu věnovaný nejsilnější blok, v rámci kterého vystoupí finská investigativní novinářka a autorka knihy Putinovi trollové Jessikka Aro, armádní generál ve výslužbě Petr Pavel, odbornice na radikalizaci a extrémismus z Masarykovy univerzity Petra Mlejnková a další čtyři řečníci.
Autor je konzultant a lektor kritického myšlení ve vzdělávacím Institutu GrowJOB. Zakladatel projektu #krimyš a organizátor konference Kritické myšlení.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart: Samota v roli udavače a jak změnit slouhovskou mentalitu
Petr Fischer: Americká show českých politiků a riziková karta premiéra Fialy
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Tedy, s tímto se jistě dá souhlasit. Ovšem právě s tím co uvedeno v úvodu „.. inspirováno dokumentárním seriálem Jak se stát tyranem – kterýžto (jak se dá dohledat)je jen historickým vyprávěním o ton jak se dá taková tyranská moc praktikovat (příklady na Hitlerovi, Stalinovi a dalších).
Jenže, k tomu měl i náš zlopolitik Babiš strašně daleko, nejen že nedokázal ovládat všechna média v zemi (i vřp ČT do něj šila tvrdě), ale hlavně si ani nedržel potřebnou moc bezpečnostních represivních složek, tu (tedy vnitro) přenechal s plnou důvěrou Hamáčkovi z ČSSD. Takže, jaký pak tyran, že?
A už vůbec se nedá ona „příprava tyranství“ nedá přisoudit bulvárním webů, které si šířením neověřených zpráv a konspirací vydělávají pár kaček na reklamách :))))
Takže ono spíš obráceně, pokud by se chtěl někdo poučit jak vypadá mediálně a společensky vyžadování té jediné společné pravdy, pan Bradbury to ve svém románu 451 stupňů Fahrenheita popsal poměrně barvitě, a že tam ani žádného tyrana neměli, prostě stačilo celou společnost mediálně „přesvědčit“ že lidi s jinými názory a zdroji informací je třeba (pro začátek) vypálit.
Bradbury, souhlas.
Jinak zajímavost: HP uveřejnil článek o Hučínovi, Parlamentní Listy s ním uveřejnily rozhovor, v němž se říká prakticky to samé, akorát trochu podrobněji. Jak to, že jedno z toho je „pravda bóží“ a to druhé „desinformace“. Není to poněkud na hlavičku (bizárek pro Kafku apod.)?
A ještě jedna věc: Koluje historka, jak Ukrajinci jezdí v drahých autech, jsou ověšení zlatem a chovají se sprostě k našincům.
Je správnější „zatloukat, zatloukat, zatloukat“, jak to dělají naše „veřejnoprávní média“, nebo přiznat, že se takový případ opravdu stal na Ostravsku, ale že aktérka je podle BIS s vysokou pravděpodobností v „nadstandardních vztazích“ vůči ruské tajné službě, působící na našem území, jak to udělaly Parlamentní listy?
Opravdu soudruhům bojovníkům proti „desinformacím“ nedochází, že u toho byly desítky svědků a na každého z nich připadají desítky lidí, kteří to od nich budou mít z první ruky? A že to jejich zatloukání povede jen k tomu, že tihle lidé dlouhodobě až doživotně nebudou věřit ničemu, co naše „pravdomluvná“ média napíší a budou tuto nedůvěru dál podporovat a šířit?
Ano, máte naprostou pravdu. Establishment, ať už globální nebo lokální, různé aktivistické organizace i vědci, vědomi si toho, kdo sponzoruje jejich univerzity, nebo média často nelžou. Jen se prostě z různých důvodů se vyhýbají nepohodlným informacím a faktům nebo potlačují vše, co nezapadá do jejich doktríny. Tím vytvářejí prostředí, kde bují nedůvěra k oficiálním zdrojům informací a nahrávají dezinformátorům. Nikdy nebude existovat stoprocentně inteligentní společenství se schopností ověřovat si všechny informace a pravda je obvykle příliš nudná, aby bavila a podněcovala k diskuzi. Navíc si lidé, kteří mohou tento stav ovlivnit dobře uvědomují, že dezinformace jsou de facto motorem ekonomiky. Dalo by se o tom psát dlouho.
Zrovna PL jsou poměrně zajímavý zdroj informací. Spousta článků je sice bulvár, publikovaný jen aby lidi čuměli ( ale pobuřuje spíš ta vulgarita projevu než obsah), , ale vyskytnou se tam publikovaná fakta, které ostatní, „ta správná média“ , díky politické korektnosti vůbec nepublikují. (Nebudu tapetovat, ať si to tam každý přebere sám)
Věc druhá, to nemusím poslouchat kolovanou historku o tom „..jak Ukrajinci jezdí v drahých autech“, protože luxusní autokary Kyjev – Praha – Karlovy Vary vídám poměrně často, takže vidím jaké Ukrajince vozí tam i zpět. Nemluvě třeba o tom, že nejvytíženější linka ve
Varech je právě č.1 se zastávkou u sociálky, kde se jim vyplácejí těch pět tísíc na ruku – do toho busu už se místní ani skoro nenarvou.
Ale taky nebudu tvrdit, že „takoví jsou všichni“ – spousta z nich určitě utíká před válkou, a tu pomoc potřebujou.
To jen, že ta jediná hlásaná pravda, kterou mají jednotně hlásat ta „správná média“ neexistuje. Ať si klidně každý sleduje zcela rozdílné informační zdroje a kolik chce , a tu realitu, ale taky kterým z nich a v čem může důvěřovat, si poskládá sám.
Fide, sed cui fidas, vide
Věř, ale komu věříš, měř.
Jiná cesta není a ani být nemůže.
Ten článek je vyloženě protistátní, podvratný a nebezpečný. Takhle rozebrat a přehledně prezentovat metody mainstreamových sdělovadel, za to by měli někoho (na doporučení nejmenovaných složek) vypnout, možná i fyzicky.
Obávám se, že autor příručky by si u skutečných propagandistů nevydělal ani na slanou vodu.
Daleko účinnější je rozdělení propagandy podle Britů za druhé světové války na bílou (úzkostlivě pravdivou, zveřejňující zdroje, v případě omylu jej v nejkratší možné době opravující), šedou (ne zcela pravdivou, zveřejňující i pochybné či neexistující zdroje, ponechávající konzumenta v omylech) a černou (z neznámých nebo záměrně špatně označených zdrojů, cílenou na šíření propagandistických lží). Podrobnější popisy se najít dají.
Průšvih našich vlád a jejich příznivců vidím v tom, že si v podstatě lhaním s krátkodobým efektem zaneplešili oficiální média takovým způsobem, že je na ně nutno pohlížet pouze jako na šedou (ne-li temnější) propagandu. Což znamená, že zde není pro vládu a spol. k dispozici médium, které by šířilo obecně přijímanou (i protivníky vlády) propagandu, jak tomu bylo třeba u BBC za druhé světové války. Tudíž část populace nutně těmto zdrojům nevěří, i když přiznává, že některé informace z nich jsou pravdivé (akorát není jasné, které 🙂 ).
Nějaké rychlé řešení nevidím a „vybělení“ nějakého zdroje tím, že od „dne D, hodiny H“ bude šířit jen pravdu a nic než pravdu, může trvat léta, nebo spíš desetiletí. A pokud se během těch let objeví v daném médiu nějaká nepravda nebo polopravda, vrací se zpět na výchozí pozici, jako vyhozený panáček ve „Člověče, nezlob se“. Což se, obávám se, se současnou garniturou obsazení těchto médií snad ani zvládnout nedá.
Ono by se dalo přiznat, že za té války byla „mimořádná situace“, skutečně válečný stav, takže i ty mimořádné prostředky propagandy v médiích byly legitimní, aby udržely národ v (dosaďte si sami). Ale hlavně, Churchill to přece řekl těm lidem hned na začátku „„Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, pot a slzy,“ , takže potom později ty podrobnosti (zrovna který barák zasáhla bomba a kolik v něm bylo obětí), zase nebyly tak podstatné a ani bulvární média se v nich nemusela tak hrabat, jako ta naše za covidu.
Ovšem, co jest zajímavé, hned ty první volby po válce v létě 1945, Churchill prohrál, na tom zase nestačila ta média dostatečně zapracovat, aby lidem propagandisticky vysvětlila, co všechno pro ně hrdinný pan Churchill dělal, když to bylo předtím napůl tajné. To si nevyberete.
Nicméně, k tomu druhému, skutečně „bílá média“ jako média neexistují. Protože jakákoliv média, už jen tím jak ty informace filtrují (které publikují a které ne) , zkracují (prakticky žádná média necitují projevy politiků v plné délce (a pod..) jsou nějak politicky orientovaná.
Zdůrazňuji ono „média“, protože pokud dneska člověk hledá konkrétní informace, tak si je může najít i jinde než v „médiích“.
Dejme tomu, jeho vlastně tak nezajímá výše inflace publikovaná v médiích (jaksi taksi zprůměrovaný spotřebitelský koš a vůbec), ale za kolik konkrétně on za to zboží zaplatí.
A na to má třeba internetové aplikace jako heureka a kupi, kde se dočte kde a za kolik se to dá někde nakoupit se slevou…
Ve skutečnosti informace o tom, který dům byl zasažen, byla dost podstatná, protože Němci podle toho korigovali zamíření létajících bomb V1. Falšováním těchto údajů se Britům podařilo „odvést“ náměr V1 na okraj Londýna mimo hustou zástavbu.
A opačně: letecké snímky výsledků britského a US bombardování v Německu byly převáděny (pomocí plánů měst, adresářů atd. na konkrétní údaje, čí dům byl zasažen a toto pak vysílali německým vojákům. Důstojníkům Wermachtu se nikdy nepodařilo uvést v platnost zákaz poslouchání těchto zpráv mužstvem.
Máte -li problém s pravdou, tak vypněte nezávislé weby, kriminalizujte pravdu slovem i písmem. Pak nařiďte lidem jak a co si mají myslet, nezapomeňte na „Západní hodnoty,“ a zavírejte lidi do kriminálu, co myslí jinak, než vy chcete. Tak to dělá diktátor Fiala a Ústavní soud to schvaluje. Není co řešit, jen svoboda slova pláče v koutě.
Mimochodem, vyhnul bych se v takové definici pro média pojmu „pravda“, protože (ač se to nezdá), tu lze ověřit jen v omezeném počtu případů. Dokonce i v případě vědy, se v případě dvou alternativních teorií používá známá Occamova břitva, což ale není kritérium důkazu pravdy, ale pouze optimalizace výběru.
Sice by se měl použít termín „neověřená informace“ – ale tím zase narážíme na problém, kdo „má mít oficiálně pravomoc pravdivost těch informací ověřovat“ (rozuměno, v reálnem čase, aby to ta média mohla publikovat, nejpozději ráno.
Ovšem, co je hlavní, obsahem článku není jen ten jeden „pravdivostní výrok“, ale ten článek obsahuje vedle něj (a v tom je prosím práce jeho autora) řadu výroků a informací názorového či srovnávacího charakteru. A ty už by se, a měly/neměly? hodnotit rovněž, protože až právě v nich může být ten záměr či propaganda.
Co si asi ti kritici věčné pravdy neuvědomují, že po médiích požadují nemožné, protože toto vůbec není jejich úloha.
Stačí si uvědomit, jak dlouho trvá zjištění a vyhlášení výroku pravdy soudem v justičním řízení – už jen v případě poměrně jednoduchého Zemanova výroku o Peroutkovi, to trvalo soudům neskutečných 6 let. V případě (naprosto jasného“) Čapího hnízda pana Babiše teprve po (asi) 6 let vyšetřování té jediné pravdy policií , předává st. žalobce žalobu k soudum, kde se to může vyřizovat další řadu let. A to prosím policie má k dispozici mimořádné prostředky, kdy „podezřelé osobě mohou prohledat byt i bankovní konto“, nebo ho rovnou zavřít do vyšetřovací vazby a tam na něm působit – a řadu dalších represivních opatření. O finančních nákladech ani nemluvě, ale jen ve mzdách to budou řádově desítky milionů. Takový stupeň ověřování té jediné pravdy se od médií (zvláště těch malých internetových) požadovat nedá.
Occamova břitva se dnes už moc nepoužívá. V případě existujících alternativ lze zpravidla vytvořit pokus, jehož výsledky alespoň jednu z alternativ zavrhnou. MMCH při přechodu Venuše přes sluneční kotouč lze pozorovat „fenomén kapky“, který je dán ohybem světla v gravitačním poli, předpovězeným Einsteinem.
Jak praví klasik: „Největší překážkou svobody slova je rozbitá huba“.
Stačí jen mít poněkud jiný názor a vyznavači blíže nespecifikovaných západních hodnot Vás hbitě označí za populistu,dezinformátora,komouše,koblihu,švába,trola nebo něčí podržtašku.
Když pomineme to, že žádné NEZÁVISLÉ weby vypnuty nebyly, tak zde vyzýváš k cenzuře a k tomu, aby se západ choval jako bestiální rusácko a diktátor a covidový strašpytel puťka.
Byly to weby nezávislé na oficiální státní propagandě.