„Přestat se bát Němců.“ O kříži v lese, hlouposti na obou stranách a hromosvodu frustrace
Když Petr Kubát popisuje své mnohaleté přátelství se sudetskou Němkou Erikou Rahnschovou, v jejíž rodné chalupě už dlouho žije a kde ji také před lety poprvé přivítal, zní to pro někoho možná až příliš idylicky. Sám si však iluze nedělá, i když má z výborných česko-německých vztahů radost. Loni v sousedním lese někdo rozbil a hákovým křížem pomaloval smírčí kříž na památku Němců zavražděných Čechy. „Tak jsme ho opravili a zatím je tam,“ říká lakonicky.
To, že se minulý týden německý prezident Frank-Walter Steinmeier poklonil památce českých parašutistů v pražské kryptě, mohlo pro nezúčastněné pozorovatele vypadat samozřejmě. Ve skutečnosti to bylo přelomové gesto, k němuž vedla dlouhá cesta obrušování česko-německých historických křivd.
Kromě politiků na tom ale pracovali i „neviditelní diplomaté“, lidé jako Petr Kubát, který do své chalupy v Kytlici v Lužických horách před lety bez váhání pozval Eriku Rahnschovou, jejíž rodný dům to původně býval a která se tehdy – trochu s obavami – přijela na místo po dlouhých letech podívat.
Jejich intenzivní přátelství a kontakty vydržely 16 let, paní Rahnschová letos zemřela. Díky dlouholeté práci v bavorském archivu po sobě nechala řadu zaplněných, původně bílých míst v kytlické historii i zbořených předsudků o tom, jak „nám Němci chtějí sebrat barák“.
„Myslím, že daleko víc než strach, že by tu reálně někdo chtěl nějaký majetek, máme strach z našeho špatného svědomí,“ komentuje Petr Kubát v rozhovoru pro HlídacíPes.org onen stále složitý postoj řady Čechů k německým sousedům.
Podat „bericht“ do Německa
Jak se vůbec původní německý obyvatel domu v českém pohraničí zkontaktuje s jeho současným majitelem? Jak to proběhlo u vás a Eriky Rahnschové v roce 2005?
Erika mi vyprávěla, že viděla na internetu penzion, který je tady naproti, a stojí přímo proti jejímu rodnému domu. Chtěla do toho penzionu jet s tím, že si ráno otevře okno a uvidí na svůj rodný dům. A když tam byli už ubytovaní, tak se bavila s majitelem, jestli by bylo možné ten dům případně navštívit.
Erika Rahnschová (vlevo) při první návštěvě rodného domu v roce 2005, tehdy ještě raději nepřijela sama, ale s kamarádkou a tlumočnicí. Foto: Se souhlasem Petra Kubáta
Takže on mi zavolal a já byl rád, protože to byla doba, kdy jsme končili s rekonstrukcí toho domu a já jsem si říkal, že bych rád zjistil něco o historii, kdo tady žil. Věděl jsem, že tady nějací Němci byli, ale netušil jsem, kdo. Nicméně při rekonstrukci má člověk jiné starosti, zajímají vás okapy, říkal jsem si „někdy, jednou…“. A když mi v roce 2005 volal soused, že ta paní je u něj ubytovaná, hned jsem je pozval, oni k nám rovnou přišli a proběhlo takové první, velmi srdečné setkání.
Samozřejmě, že mi Erika později vyprávěla, že to bylo trochu s obavou, jestli vůbec má cenu jít dovnitř, ale proběhlo to naprosto v pohodě. Přivezla nám původní fotky našeho domu, z doby někdy kolem roku 1900, protože jsme měli ještě to štěstí, že Erika dělala správkyni archivu vysídlených Němců ve Waldkraiburgu a měli tam spoustu materiálů.
Na vysvětlenou: Waldkraiburg je bavorské, původně vysídlenecké město, kde Erika Rahnschová skončila po odsunu z Československa.
Ano. A mě ty fotky nadchly, byly krásné. Najednou jsem získal neuvěřitelný zdroj historie, o niž jsme se chtěl zajímat. Měsíc nato jsme už byli ve Waldkraiburgu a návštěvu jsme oplatili. Od té doby jsem tam byl několikrát a ona sem jezdila každý rok, když jí zdraví dovolilo. Ten kontakt byl dost intenzivní, každý měsíc jsem volal, z legrace říkal manželce, že musím podat „bericht“ do Německa. Protože Erika potřebovala vědět, co se ve vsi děje, co je nového a mě to bavilo a dělal jsem to velmi rád. Vybudovali jsme si velmi úzký a milý vztah.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
U vás se výjimečně sešlo několik věcí – že v chalupě, na kterou německá rodačka zaklepala, žil právě někdo, kdo německy umí, o historii se zajímá, a není „zaťatý“ pokud jde o česko-německá traumata z minulosti jako řada jiných lidí v Sudetech a ostatně i v českém vnitrozemí. Co se stalo ve vesnici, když se rozneslo, že se vrátila jedna „z nich“ – z Němců?
Já jsem tím byl nadšený a ve vsi jsem vyprávěl, jaký máme super kontakt, a pár lidí se mě ptalo – nebudeš se bát, že bude chtít ten barák zpátky? Já jsem to pak Erice říkal, nijak jsem na to nemyslel, a ona sama říkala: „Co bych s tím dělala?“ A vždycky, když jsme mluvili do nějakého média nebo když jsme si povídali, tak jsme říkali „náš dům“, jak my, tak Erika. Mně to přišlo hezké a důležité pro ni. Takže ve vsi možná nějaké obavy byly, ale já je fakt neměl.
Nikomu to téma necpeme…
A takhle idylicky to pokračovalo dál?
Ano, já myslím, že ji tady vzali za svou, i díky její práci v archivu. Ona byla ročník 1929, takže když odtud odcházela, bylo jí sedmnáct let a to už si člověk dost pamatuje. Díky práci v archivu měla navíc spoustu informací a Kytlice byla její celoživotní téma. Věděla o každém domě něco. Takže mě pak začali oslovovat sousedé, jestli by nevěděla, kdo bydlel u nich v domě, a několik domů v Kytlici jsme takhle „zrešeršovali“. Ve Waldkraiburgu v archivu bylo možné najít i fotografie těch domů, takže jsme je těm lidem předali. Takže lidi tu věděli, že Erika, to je „ta od Kubátů“ a kdyby něco potřebovali, můžou se na ni obrátit.
Byla jediná, kdo se takhle vrátil „domů“?
Ne, těch lidí je tady víc a přistupují k tomu různě. Jezdí sem ještě jeden pán, který žije v Magdeburgu a jeho rodina odsud odcházela, když mu bylo asi pět let. Jejich dům už nestojí, ale jezdí sem pravidelně, protože se mu líbí okolí a miluje to tu. Jen u nás doma byla určitě tak stovka Němců, protože my jsme ve Waldkraiburgu taková rarita a fungovali jsme tady trochu jako muzeum a skrz dům nám doslova procházely německé výpravy.
Proč myslíte, že jste u místních kvůli kontaktům s Němci nenarazil? Přece jen, jsme na venkově, kousek od hranic, a před 15 lety, kdy jste s tím začínal, mohla být nedůvěra mnohem silnější než dnes.
Já se tu setkávám s tím, že – ať je to chalupář nebo místní – mladší ročníky lokální historie zajímá, ale ti starší do toho opravdu moc sahat nechtějí. Ti mladší vědí, že tu nějací Němci byli a zajímají je souvislosti, jsou nezatížení minulostí.
A v čem konkrétně se to projevuje?
Dělali jsme s gymnáziem ve Varnsdorfu takový projekt „Krajina za školou“, kdy oni sháněli staré fotografie míst tady v okolí, pak to přefotili, jak to místo vypadá dnes, a na počítači z toho dělali takové prolínačky. Dělali jsme tu taky výstavu fotografií, co jsme měli od Eriky Rahnschové. V Kytlici dřív býval bohatý spolkový život, byl tu třeba kuřácký klub a je z něj zachovaná nádherná fotka pánů s dýmkami. Snažil jsem se vytáhnout pár podobných kuriozit a setkalo se to tu s velkým úspěchem. Abych pravdu řekl, nikomu to necpeme nějak násilím, ale když je zájem, jdeme mu naproti.
Zmiňoval jste, že paní Rahnschová u vás poprvé zaklepala v době, kdy jste dokončovali opravu téhle chalupy. Už jsem slyšel o pár nálezech artefaktů po původních německých obyvatelích právě při podobných rekonstrukcích – ať už šlo o cennosti nebo třeba jen porcelánové nádobí. Vy jste něco našli?
Ne. Nenašli, i když jsem trochu doufal, že najdeme a hledal jsem úplně všude. Zatím poslední věc, kterou jsem tu dělal, jsou původní fošny, které jsem obrousil a dal je zpátky. Sliboval jsem si, že aspoň tam něco najdu, nemyslím předměty nebo zlato, ale třeba tužkou psanou zmínku od truhláře, který to dělal, abychom o tom domě zjistili něco bližšího. Ale fakt se nenašlo vůbec nic. Já sám jsem dal při rekonstrukci pod venkovní smaltovanou tabulku s číslem papírek se stručnou historií domu, fotky naší rodiny a Eriky i s jejím podpisem a mincemi, které dřív platily. To je takový vzkaz pro někoho, kdo se tu v tom možná jednou bude „vrtat“.
Přiznat si, že něco bylo špatně
Co podle vás dnes vystihuje vztah Čechů k Němcům líp – váš, možná trochu idylický příběh smíření s původní majitelkou domu, nebo spíš fakt, že v Česku třeba slovo „sudetský“ na řadu lidí pořád působí jako červený hadr a politici typu Miloše Zemana to neváhají využívat k rozdělení společnosti a získávání hlasů ve volbách?
Myslím, že je to mix obojího. Maminka snachy Eriky Rahnschové původně z Rumburka se před pár lety jela také podívat do „jejich“ domu v Česku – a přibouchli tam před nimi dveře. Řekl bych ale, že je to spojené s hloupostí na obou stranách, české i německé. Zrovna Erika Rahnschová byla členkou Sudetoněmeckého landsmanšaftu a když jsem tam jezdil, s mnoha lidmi jsem se tam setkal, a byli milí, příjemní, pozitivně naladění.
„Pomník zbytečným obětem“ v lese u rybníka poblíž Kytlice na místě vraždy skupiny Němců Revoluční gardou. Loni někdo kříž rozbil a pomaloval hákovým křížem.
- Foto: HlídacíPes.org
- Foto: HlídacíPes.org
- Foto: HlídacíPes.org
- Foto: HlídacíPes.org
- Foto: HlídacíPes.org
Erika mi ale jednou říkala o své kamarádce ve Vídni, která měla tatínka odsud, měl tu lesovnu, čili služební dům, nebyl ani jejich, a při odsunu ho museli opustit. Současní majitelé tam udělali penzion a dali si i inzerát do německých novin, že když Němci přijedou, můžou bydlet tam. A ta paní z Vídně se hrozně rozčilovala, jak je možné, že si v jejich domě někdo udělá penzion a ještě na něj dá inzerát. Erika mi volala a říkala, že tuhle reakci své kamarádky nechápe. Takže myslím, že ta hloupost je oboustranná.
Myslím, že daleko víc než strach, že by tu reálně někdo chtěl nějaký majetek, máme strach z našeho špatného svědomí, kdy my jsme měli po válce jako Češi poměrně velkou šanci zachovat si čistý štít a hodně se nám to nepovedlo. Tím v žádném případě nechci revidovat výsledky války, to, co udělali Němci, bylo prostě strašné, ale když si bráníme přiznat, že jsme po válce taky udělali něco špatně, je to špatná cesta.
Takzvaný divoký odsun sudetských Němců nechal stopy i v Kytlici. Nedaleko odtud v lese jste před lety vztyčili pamětní kříž, připomíná vraždu šesti německých mužů příslušníky Revoluční gardy…
Trochu víc se o té události začalo mluvit, když přišel kontakt s Erikou. Já jsem o tom původně nevěděl, nejsem odtud, nicméně v Kytlici se vědělo, že u Hraničního rybníka došlo k něčemu, co nebylo „úplně košer“. A potěšilo mě, když mě obec oslovila, jestli by Němci neměli nic proti tomu, kdyby se tam zřídilo pietní místo. Samozřejmě, že oni byli šťastní.
Chtěli jsme ale postupovat opatrně, a tak jsme udělali obecní referendum, které těsnou většinou dopadlo pro, nicméně když jsme to potom předložili zastupitelstvu, tak to rozhodlo, že „ještě nenazrála doba“. To byl asi rok 2007 nebo 2008 a my jsme to pak tedy se skupinou dalších nadšenců udělali na vlastní pěst.
Ten pomník byl dlouho v pořádku, ale loni na něj někdo načmáral výrazný hákový kříž.
My jsme se nejdřív báli, že to tam dlouho nevydrží, ale sedm osm let byl v pořádku, objevovaly se tam kytky, svíčky. Pak ale ten kříž někdo postříkal barvou a rozbil. Tak jsme ho opravili a zatím je tam.
Vy sám jste v Německu pracoval a díky vašemu kontaktu s Erikou Rahnschovou máte k Němcům, i k těm ze Sudet, výjimečně blízko. Nemáte někdy dojem, že v Česku politici i část společnosti Německo používají jako něco, kam se dá ukazovat prstem, že „tomu to nejde“ – třeba s uprchlíky nebo s covidem… Prostě trochu takový německý hromosvod naší vlastní české frustrace?
Hromosvod frustrace, to mi přijde docela trefné. Měl jsem tu teď návštěvu, známé z Berlína, kteří vůbec se sudetoněmeckou otázkou nemají nic společného. Známá je stejně stará jako já, je jí třiapadesát, válkou nezatížená generace. A ona říkala: já jsem se v životě snažila nebýt hrdá na svůj národ, i když se nám něco jako Němcům povedlo, anebo když už být hrdá, tak opatrně, aby to nebylo brané jako nějaký přehnaný nacionalismus. Jenom jsem na ni koukal, když mi to říkala, nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel.
My se tu bavíme o takové teoretické rovině vztahu českého národa k německému, ale já jsem strašně rád, že ty skutečné vzájemné kontakty jsou dnes na tak výborné úrovni. Důležité je, aby se setkávali lidi. Protože najednou zjistí, že si rozumí, že je trápí stejné problémy a že jedni ani druzí nejsou krvelačné bestie, které by chtěly někomu sebrat barák. Nevím, jak to říct, prostě se přestanete bát.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
32 komentářů
S jednotlivými lidmi (některými) se zcela jistě vyjít dá. Problém, je, že oni byli součástí zločinné mašinérie, která měla za cíl (mj.) naše zgenocidování. Čili s landsmanšaftem jako organizací, navazující naprosto jednoznačně na tu mašinérii, se už jednoznačně vyjít nedá.
A k tomu kříži: Byli tam zastřeleni opravdu nevinní, nebo třeba sadističtí dozorci z koncentračního / zajateckého tábora, či něco jiného podobného? Kdykoli se začne o těch nevinných obětech něco zjišťovat, zpravidla se zjistí, že zdaleka nějaká 24 karátová neviňátka nebyli.
Nacisticka ideologie stejně jako komunistická měla v plánu zotročení českého národa,proč se tedy s landsmanschaftem vyjít nedá ,ale komunistická strana je v parlamentu a dokonce mají její představitelé tu drzost kázat o morálce?Pritom landsmaschaft je organizace krajanská nepolitická, ale naše komunistická strana je podobná NSDAP.
1. Komunisté nás nechtěli vyhubit. Dokonce se s nimi dal nalézt modus vivendi ve formě „vnitřní emigrace“. Něco takového s nacisty, potažmo Němci není a nebylo možné.
2. Komunistická partaj v parlamentu je výsledkem polistopadových vyjednávání. Navíc má něco podobného v parlamentu řada západních zemí a i EUroparlament.
3. Průšvih je jejich možnost působit jako „jazýček na vahách“, nicméně to není specialita komunistů (v minulosti se o tuto pozici snažila KDU-ČSL, např.) a vyskytuje se to i v jiných státech.
1 .Komunisté chtěli vyhubit část našeho národa stejně jako nacisté,jen v poněkud delším časovém intervalu.2 .Komunistická strana není v žádném jiném civilizovaném evropském parlamentu.Něco podobného ? To jako co? Třeba něco fašistického?3.Jestli komunisté působí nebo nepůsobí jako jazýček na vahách je zcela irelevantní.
1. Nesmysl.
2. V minulé EK zastávala funkci „ministra“ zahraničí komunistka Federica Mogherini. Byť si ta italská partaj říká „demokratická“, jsou to komunisté. A podobně přemalované komunisty najdete v řadě západních zemí. Jejich programem je znárodňování a diktatura proletariátu.
3. To je nepříjemné v případě jakékoli strany, protože získá daleko větší vliv, než by to odpovídalo počtu jejích voličů. V podstatě je to určitá perverze demokracie.
Nějak mi chybí váš komentář k článku „Umřu, pusťte ke mně dceru“.
Kdo zajistil beztrestnost pachatelům těchto zločinů?
Mezi těmi zastřelenými byl Ortsgruppenleiter NSDAP a dva příslušníci SS, takže to asi žádná neviňátka nebyli. No a kdo ví, jestli někdo z těch ostatních neměl třeba prsty ve vraždě příslušníků finanční stráže Václava Kozla a Jana Teichmana v nedalekém Horním Podluží u Varnsdorfu. Podobných vražd spáchali příslušníci Sudetendeutsche Feikorps desítky (Liptáň, Srbská, Krajková, Vejprty, Vidnava, Bublava, Habartov, Pomezní Boudy….). Členy SdP a Freikorpsu byli v roce 1938 téměř všichni němečtí muži v pohraničí a byli na svůj boj za Velkoněmeckou říši patřičně hrdí. Tím bojem mysleli přepady celnic a četnických stanic, vraždy, bití a mučení finančníků, četníků, pošťáků, železničářů a jiných českých zaměstnanců a jejich rodin. Obzvláště brutálně řádili také o Křišťálové noci, jen v Sudetech bylo vypáleno 35 synagog. Po válce byli najednou všichni nevinní, oni nic, to Hitler a nacisté.
skvělý rozhovor díky moc za něj
Jako hrdý Čech nemám se sudetskými Němci (německy mluvícími Čechy)žádný problém ,dokonce si myslím ze mezi nimi je větší procento slušných a pracovitých lidí než mezi českými komunisty a bolševiky.Myslím že jejich vyhnání a odsun byla kardinální chyba ,na kterou náš národ tvrdě doplatil.Stačí navštívit naše pohraničí(zejména některé lokality) a člověk má jasno.
To, že jsou mezi nimi slušní lidé, je naprosto irelevantní vůči tomu, že organizovali holohaust a plánovali naši genocidu. I Hitler byl v podstatě „slušný člověk“, když si dáte klapky na oči a budete ignorovat jeho zločiny.
Z vašich slov tedy například vyplývá že Češi jsou zločinci ,protože čeští husité vypálili a vyvraždili pětinu německých měst a vesnic.Pochopil jsem vás správně?
Opět: Češi jen opláceli Němcům jejich účast na mezinárodní intervenci proti husitské revoluci. Oko za oko … Tenkrát se na Bibli dost dalo.
„To, že se minulý týden německý prezident Frank-Walter Steinmeier poklonil památce českých parašutistů v pražské kryptě, mohlo pro nezúčastněné pozorovatele vypadat samozřejmě. Ve skutečnosti to bylo přelomové gesto, k němuž vedla dlouhá cesta obrušování česko-německých historických křivd.“…….Němců a dnešních kolaborantů ( Herman, Bělobrádek ) se Češi určitě nebojí. Ať Němci vyrovnají účty za teror, který v České zemi páchali počátkem minulého století, ať zaplatí válečné reparace, pak se můžeme bavit o nějakých vzájemných vztazích….
Vzhledem k tomu, že ty „některé lokality“ nenavštěvujete krátce po odsunu Němců, ale nejen po dalších 40 letech socialistického (z)řízení, ale navíc po dalších 30 letech divokého kapitalismu, tak právě že jasno nemáte vůbec.
Já osobně, vzhledem k tomu že jsem některé ty lokality dobře znal ještě v době a ke konci socialismu, tak Vás mohu ujistit že ještě tenkrát, vypadaly mnohem lépe než dnes. Nikoliv optimálně ( žádné výstavní síně, ala Slušovice) , v pohraničí byla vždycky ta situace horší než v Práglu , leč k té naprosté devastaci došlo až v průběhu 90.let, kdy šlo řadě investorů hlavně jen o „rychlý prachy.
No a politicky (po přípomínku) to přece bylo tak, že jsme měli toho „nejlepšího prezidenta na světě, kterého celý svět obdivoval“, takže bohužel tíživé problémy transformace se neřešily, a zejména v tom pohraničí, vůbec ..
No v tomto vcelku jasno mám ,protože o některé pohraniční lokality i jejich obyvatele se zajímám už mnoho let a mám spoustu svědectví i dokumentu sahající v podstatě až do osmdesátých let 19 století.A podle svědectví českých pamětníků pohraničí relativně nejlépe prosperovalo v letech 1946 -1948.Od roku 1948 to šlo ,,zu grunt,, v zemědělství zejména díky Státním statkům ,které se staly ve většině pohraničí monopolním zaměstnavatelem a vlastníkem a tuplem v průmyslu ,který začal tragicky zastarávat díky diletantský zásahům stranických kadrů.V roce 1989 už bylo Československé pohraničí po letech budování socialismu v podstatě už jen vykradeným bezcenný vrakem s par fabrikami které měly stejný výrobní program jako za Protektorátu.
Což je ovšem ve svém závěru naprosto špatně.
To co se popisuje v úvodu by už pro dnešek mělo být typické a obvyklé., že je vlastně skoro zbytečné o tom psát. Ano, a právě v pohraničí spolu lidé z obou stran hranice komunikují ,pendluje se přes čáru, obnovují se staré zpřetrhané svazky, a to že nějací Němci bydlí v českém penzionu, či domě nebo co , je senzace leda pro novinářské nedochůdče:)))
Jenomže, co je naprosto špatně, je popsáno v závěru. Proboha, jaképak „Přiznat si, že něco bylo špatně“? To že je „něco špatně“ už věděl prezident Beneš, když vyhlašoval ten kritizovaný Dekret o amnestii pro pachatele represí vůči Němcům, na konci války – sám věděl, že to sice byly protiprávní činy a zločiny, leč justičně individuálně stíhat a trestat ty pachatele (samotné poznamenané hrůzou války) by bylo složité a v řadě případů eticky správné.
To že je „něco špatně“ se vědělo už v roce 1947, když byl souzen poručík Pazúr, zodpovědný za děsivý masakr na Švédských šancích. Když přeskočím 40 let totáče , když jsme se se (západními) Němci „nemuseli“, tak to že „něco bylo špatně“ uznal už za náš stát tehdejší premiér Klaus podpisem známé Českoněmecké deklarace ve které jsme ty „špatnosti“ uvedli a omluvili se za ně. To že „bylo něco špatně“ přiznal veřejně i jiný premiér Nečas ve svém projevu v Německu a omluvil se za to – ale i to už je řada let v dnešním informačním věku úplná věčnost.
Tož tedy, možná by to chtělo otočit, a právě propagátory (politické i mediální) „neustálé dalšího a stále s opakovaného omlouvání z české strany“ poslat na pár pohovorů s psychologem. Ten byl jim určitě vysvětlil že právě takovou svou vlastní hysterickou agresí tu situaci sami ještě zhoršují.
stovky a stovky let zkušenosti s germanii hovoří za vše
To stejně tak dobře můžete napsat, že stovky a stovky let zkušeností s Čechy hovoří za vše.
Pietní místo sloužilo zdejším německým obyvatelům, kteří tam chodívali vzdávat hold svým blízkým, kteří padli ve 2. světové válce. Žulový Železný kříž vztyčený v květnu 1944 u rozhledny Štěpánka místními Němci, byl odvozen ze vzoru Železného kříže 1939, tj. nesl uprostřed hákový kříž – znak NSDAP a později výsostný znak Třetí říše. Byl vztyčen na památku padlých příslušníků říšské branné moci a Zbraní SS z Kořenova a okolních měst.Pro návštěvníky rozhledny Štěpánka i v turistických průvodcích a knihách však byl, zřejmě záměrně mylně, prezentován jako tzv. Maltézský kříž – symbol obětí II. světové války.
Zdroj: https://www.lidovky.cz/cestovani/v-jizerskych-horach-je-k-videni-nacisticky-pamatnik-nepochybne-jde-o-symbol-treti-rise-pise-historik.A190905_123438_cestopisy_vag
To je původní smysl památníku a ne na památku Němců zavražděných Čechy po skončení války. Lže se přímo nestydatě. Ještě by na kříži mohl být nápis „Hrdiní vojáci Wermachtu zemřeli, aby Češi mohli žít“
O té historii nic nevím, je možné, že nacisti zneužili kdeco, ale na té fotografii v lidovkách vidím jednoznačně Maltézský kříž.
Železný kříž je v podstatě konstruován podle Maltézského. Snad se trochu liší v proporcích, ale při běžném pohledu je to prakticky to samé.
Tak tak. Viz odpověď Lubošovi.
Kdyby si „Ivan“ líp prohlídnul fotografie pod článkem, nemotal by sem úplně jinej kříž u rozhledny Štěpánka…
Poválečné „popravy“ německých zajatců i civilistů neměly žádnej právní podklad ani v (obnovených) prvorepublikových zákonech = byly to vraždy z iniciativy ozbrojených bojůvek, většinou nepotrestané. I ten výše zmíněný Pazúr byl sice souzen, ale po propuštění dostal od komoušů řadu vyznamenání a byl dokonce funkcionářem Svazu protifašistických bojovníků!
V roce 1969 běžela v televizi několikadílná hra o popravčím partyzánů, který měl zlikvidovat kolaboranta, ale byl raněn do hlavy, strávil léta v komatu a po svém probrání tu popravu snad provedl, nebo se o to alespoň pokusil. Opravdu už nevím, jak se to jmenovalo, ale byl to zajímavý pohled na konfrontaci civilní a válečné justice.
Prostě, řada těch lidí si smrt zasloužila, přestože by už pár let po válce vyvázli jen s nějakým vězením.
– aneb Švejkovo „Vinnej nevinnej, berte to po řadě“?
Až na to, že v převleku Rabovacích gard se protektorátní kolaboranti taky mj. zbavovali (i českých!) svědků svého vlastního selhání…
Provinilci měli být podle předválečného právního řádu osvobozené ČSR postaveni před řádný soud. Tzv. „lidové soudy“ na náměstích v létě 1945 byly jen řádění lůzy a sadistů zaštítěných čs. armádou a rychlokvašenými partyzány. Mučení a vraždy nikdy nepotrestané, bohužel.
Šlo o rozsudek smrti vynešený před květnem 1945, s událostmi na konci války to nemělo nic společného.
Pátá kolona vystrkuje rohy. Odsun byl správný, Němci byli odsunuti aby se nestali záminkou pro rozbití demokratického státu. Myslím si, že Německo se mělo v květnu 1945 ještě půl roku bombardovat a pátá kolona tedy tzv. sudeťáci mohou za to , že v roce 1948 zde zvítězili komunisté a přispěli lvím podílem, že u nás vznikla po roce 1938 německá fašistická totalita a následně únor 1948. Já bych ji z baráku hnal a kdo je sem tahá tak si myslím , že je lokaj a takového si nemohu vážit. Myslím, že Památník nepřátelů ČSR je třeba zbořit. Ať si ho udělajvaterlandu.
Pro „Alfonse“ jen lakonické shrnutí sociálního demokrata:
„…odsun byl v mnoha směrech tragický především pro Čechy: vedl k retardaci kdysi kvetoucí a průmyslově vyspělé země, poškodil ji na sto let ekonomicky, sociálně, morálně a psychicky, zdevastoval nenapravitelně její nejpokročilejší oblasti, uvrhl ji do závislosti na Sovětském svazu, pomohl vyhrát poslední svobodné volby v roce 1946 komunistům, čímž otevřel cestu přímo k únoru 1948. I dnes, s dalším časovým odstupem, hodnotím odsun především jako nesmírné české harakiri, z něhož mělo v dlouhodobé perspektivě prospěch jenom Německo: ze zaostalého agrárního Bavorska je zásluhou nezištné Benešovy pomoci, který obětoval to nejlepší, co měl – miliony pracovitých rukou –, jedna z nejvyspělejších oblastí Evropy.“
(Jiří Loewy: ÚSEKY POLOJASNA, str. 68)
PS: Němci s původním místním státním občanstvím byli v Evropě 1945/46 vyhnáni POUZE z ČSR, Polska, Jugoslávie a (částečně) z Maďarska.
V SSSR byla Povolžská německá autonomní republika. Její obyvatelstvo bylo hned po napadení SSSR Německem vyvezeno na Sibiř. Patrně se už nikdo z nich nevrátil. Karpatští Němci byli, alespoň částečně, odsunuti z Rumunska (a nelze se divit vzhledem k jejich rasistickému přístupu vůči Rumunům).
Vy tam vidíte maltézský kříž? Správný maltézský kříž vypadá takto https://cs.wikipedia.org/wiki/Malt%C3%A9zsk%C3%BD_k%C5%99%C3%AD%C5%BE_(znak)
No já tam spíš vidím železný kříž 1939 (jen ta svastika je otlučená, tu už si ti „údajní fandové vojenské historie“ obnovit netroufli)
OMG, svastika nebyla myšlena jako tvar památníku, ale jako relief v Železném kříži, moje chyba. Jinak Železný kříž byl navržen „ve tvaru“ Maltézského kříže, ale to je jiná historie, z úplně jiného století.