Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Zvláštní síly Tálibánu přebírají kontrolu nad kábulským letištěm. Foto: Profimedia
,

Přátelé Usámy bin Ládina v čele afghánské vlády. Jak si Al-Káida proklestila cestu k Tálibánu

Vyhlášení přechodné afghánské vlády vzbudilo obavy, nakolik vážně se dají brát sliby islamistického hnutí, že Tálibán chce být jiný, modernější. Premiér Muhammad Hasan Achund patřil k přátelům Usámy bin Ládina. Ministr vnitra Sirádžuddín Hakkání je pak jedním z nejhledanějších teroristů světa. Podílel se společně s organizací Al-Káida na řadě úspěšných atentátů proti vojákům NATO. Do jaké míry bude mít al-Káida vliv na budoucí vývoj v Afghánistánu? To může napovědět i historie vztahů Al-Káidy s Tálibánem.

Součástí dohod z Dauhá je odstavec, který zavazuje hnutí Tálibán, potažmo jím nově vytvořenou vládu, zabezpečit, aby území Afghánistánu nemohlo být zneužito k plánovaní jakýchkoliv nepřátelských aktivit vůči Spojeným státům a jejich spojencům. Jedním z cílů dvacetileté americké přítomnosti v Afghánistánu bylo zajistit, aby na jeho území přestala působit Al-Káida a její členové nemohli znovu zopakovat „11. září“ nebo teroristické útoky podobného typu.

Jak moc Tálibán sliby, které v Dauhá stvrdil podpisem dohody jeden z jeho zakladatelů a nejvyšších vůdců Abdul Ghaní Barádar, myslí vážně? A do jaké míry je případně bude schopen dodržet?

Leccos v tomto ohledu může napovědět ohlédnutí do minulosti. Především 45letý Sirádžuddín Hakkání, jemuž Tálibán v poslední fázi ofenzívy svěřil dohled nad bezpečností v metropoli Kábulu a v úterý ho jmenoval ministrem vnitra, má velmi úzké vztahy s radikálními islamisty z organizace Al-Káida. Nejen z tohoto důvodu patří na seznamu americké FBI k nejhledanějším teroristům a na jeho hlavu je vypsána odměna pěti milionů dolarů. Jeho blízké vazby na Al-Káidu sahají do rodinné historie. Vztahy s arabskými radikálními islamisty udržoval i jeho otec a zakladatel tzv. sítě Hakkání Džalaludín. Jenže zatímco ten si vůči Al-Káidě udržoval pragmatický odstup, jeho syn Sirádžuddín na učení radikálních islamistů vyrostl.

Chráněnec CIA

Příběh neo-Tálibánu se začal psát po 11. září 2001 na pákistánských kmenových územích.

Po pádu Tálibánu ztratil Džalaludín Hakkání v Afghánistánu vliv a přesunul se, podobně jako další tálibští vůdci či velitelé, do pákistánského Severního Vazíristánu. Tam začal postupně formovat „novou tálibánskou armádu“.

Většina jeho afghánských příznivců a bojovníků se rozplynula v budující se afghánské společnosti, Džalaludín proto své nové vojsko formoval ze zapálených rekrutů z pákistánského Paňdžábu.

Džalaludín Hakkání byl chráněncem pákistánských tajných služeb ISI. Její představitelé si ho oblíbili během afghánského mudžáhedínského odboje proti Sovětům. Známý pákistánský novinář a spisovatel Ahmed Rašíd popisuje v knize „Pád do chaosu“ Hakkáního jako jednoho z největších příjemců finanční podpory od CIA v průběhu 80. let dvacátého století.

„V osmdesátých letech byl Džalaludín Hakkání jedním z největších příjemců pomoci od CIA, jak finanční, tak co se týká zbraní. Po 11. 9. 2001 ho pákistánské tajné služby vzaly pod ochranná křídla jako potenciálního představitele umírněného křídla Tálibánu. Dokonce během války ISI prosila Američany, aby z bombardování vynechali Hakkáního dům v Chóstu. Hakkání přitom pevně věřil v Al-Káidu,“ píše Ahmed Rašíd.

Američané se pak sice Džalaludína Hakkáního během roku 2002 pokusili třikrát zabít, ale nebyli úspěšní. Ačkoliv například při vybombardování mešity nedaleko jeho domova zemřelo sedmnáct lidí, Hakkání, vyvázl živý. Zjevně byl pokaždé dopředu varován, že se na něj něco chystá.

Vazíristán – kolébka radikálních vztahů

Džalaludín Hakkání vybudoval po roce 2001 v pákistánském Severním Vazíristánu nejen náborové středisko džihádistů, kteří bojovali proti jednotkám NATO v Afghánistánu. Jeho sídlo fungovalo také jako ideologický „hub“. Hakkání už nijak netajil svou spřízněnost s ideologií Al-Káidy. Do Vazíristánu zval nejrůznější významné členy hnutí jako například Abú Jahíju al-Libiho, kterému se v roce 2005 podařilo utéct z vězení na americké základně Bagrám a později byl zabit při náletu amerického dronu.

Zkušení arabští bojovníci učili pákistánské a kašmírské extrémisty, jak připravovat bomby a provádět atentáty. Kázání arabských učenců a předáků Al-Káidy pak mělo velký vliv nejen na formování názorů rekrutů nového Tálibánu, ale také na syna Džalaludína Hakkáního – Sirádžuddína, nynějšího ministra vnitra.

Zatímco Džalaludín Hakkání si podle Ahmeda Rašída držel od aktivit Al-Káidy pragmatický odstup, jeho syn Sirádžuddín vnímal spolupráci s radikální islamistickou organizací jinak. Plně se to projevilo ve chvíli, kdy mu otec kvůli vážné nemoci předal v roce 2007 velení nad Hakkáního sítí. Sirádžuddín navázal s Al-Káidou úzkou vojenskou spolupráci.

Podle již zesnulého pákistánského novináře Syeda Salíma Šahzáda, který zkoumal vztahy mezi radikálními islamisty na pákistánském a afghánském území, stála al-Káida například za útokem na americkou základnu Bagrám v roce 2007, ale také za dalšími útoky proti jednotkám NATO v Kábulu, Ghazní či v Chóstu. Spolupráce Hakkániovců s Al-Káidou se vyplatila.

Sirádžuddín NATObijec

„Po pár měsících od nástupu Sirádžuddína do čela Hakkáního sítě, začala být považována za nejefektivnější tálibánskou skupinu v Afghánistánu,“ píše v knize „Uvnitř Al-Káidy a Tálibánu“ Syed Salím Šahzád.

Prohlubující se vztahy Sirádžuddína s Al-Káidou ale začaly narážet na odpor pákistánských tajných služeb. Ty na žádost Američanů podnikly na Hakkáního sídlo v Dand-e-Darpa opakované útoky s pomocí dronů, při nichž zemřelo několik členů rodiny. To Sirádžuddína definitivně odřízlo od pákistánského armádního establishmentu. „Jeho cílem bylo stát se nejvlivnějším vůdcem afghánského odporu proti jednotkám NATO,“ píše Syed Salím Šahzád.

„Velení NATO ho začalo vnímat jako potenciálního rivala tálibánského vůdce mully Muhammada Umara. To ale bylo špatné vyhodnocení situace. Sirádžuddín byl Umarovi vždy loajální. Ani cílem Al-Káidy nebylo odříznout ho od Tálibánu. Naopak Al-Káida chtěla jeho prostřednictvím dostat k Tálibánu svou vlastní agendu,“ popisuje Šahzád.

Podle něj se Al-Káidě postupně podařilo obrátit tálibánský odboj proti okupaci svého území americkými jednotkami v ideologickou bitvu, která dala vzniknout nové generaci neo-tálibánských bojovníků. Jak efektivní mají výsledky, ukázalo i rychlé obsazení afghánských provincií Tálibánem během minulého měsíce.

Vazby na Al-Káidu u členů nově zformované afghánské tálibánské vlády jsou neoddiskutovatelné. O čem se asi diskuze teprve povede, je otázka, do jaké míry bude radikální islamistická organizace ovlivňovat jejich rozhodnutí, jak se bude podílet například na obchodu s drogami, který činí nemalý díl rozpočtu hnutí Tálibán, nebo jak se postaví k formující se tálibánské opozici radikálních extrémistů z organizace Islámský stát – Chórasán, který už teď v zemi podnikl přes 70 atentátů. To vše ukážou až následující měsíce.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

7 komentářů

  1. SILVESTR napsal:

    Podle vyjádření prezidenta USA byl v Afghánistánu splněn prioritní cíl a to likvidace teroristické organizace Al-Káida. Takže jak se mohou členové Al-Kaida podílet na vládě, když podle USA neexistují ?

  2. Babočka napsal:

    Podepsaná dohoda s Talibanem v Douhá je paskvil hodný realitního makléře Trumpa. Někdy so myslím , že USA mají tajné služby jen ve filmech. A ostatní státy NATO nečinně přihlížejí.

    • A. S. Pergill napsal:

      Trump nechtěl z Afghánistánu utéct, ale spořádaně ustoupit, patrně se zanecháním nějakých jednotek na pomoc afghánské legální vládě. Úprk z toho vyrobil Biden. Buď z neschopnosti, nebo si ho muslimové koupili.

  3. Dr. B napsal:

    Co si z toho odnést? Bohužel především to, že terorismus funguje. Po historických Evropských zkušenostech, kdy si zdejší teroristé dokázali prosadit svou politickou legitimitu (namátkou IRA – Sin Féin a podobně) se podobný scénář odehrává i v Afgánistátnu. A už nyní začínají být slyšet hlasy o možné spolupráci z úst největších odpůrců Tálibánu z mnohých zemí světa.
    Vzkaz dalším teroristům je tedy jasný. Vytrvejte, vražděte a když to bude trvat dost dlouho, nakonec svou legitimitu prosadíte.
    Vím, že to není černobílé a možná je pro prosté Afgánce lepší spolupráce Tálibánu se západem výměnou za alespoň jakési základní dodržování lidských práv, než naprosté embargo. To by mělo i další negativní efekt, protože Rusko a Čína se s Tálibánem prostě bavit bude (jak již oficiálně dali najevo), takže kvůli alespoň nějakému vlivu v oblasti se západ také podvolí spolupráci s teroristickou organizací.
    Nepodceňoval bych ale jednu věc, která bude v budoucnosti země hrát patrně významnou roli. Přes to, že režim instalovaný v Afgánistánu západem byl prorostlý korupcí, po 20 letech tam i přes to vyrostla generace lidí, kteří poznali svobodu. Sice zvláštní, ale přece jen svobodu minimálně z pohledu odtržení náboženských pravidel od státních zákonů. A to bude pro muslimské fundamentalisty do budoucna velký oříšek. Z tohoto pohledu by pak mise v Afgánistánu přece jen mohla být považována za alespoň částečně úspěšnou. Semínko již bylo zaseté. Uvidíme, zda se mu bude dařit přežívat.

    • josef napsal:

      Vámi uváděný „terorismus“ prováděný Tálibánem má jednu základní vadu a to, že USA – jako takové nemají na seznamu teroristických skupin Tálibán vůbec de iure uveden… Je to jistě k diskusi, protože USA vždycky pro nějaké vymezení skupin jako teroristických nikdy nepochybovaly a byly vždy daleko vpředu před ostatním světem. Nechá se tedy předpokládat, že Tálibán bude „ubývat“ ze seznamu terorismu ve světě s odkazem na to, že USA ho tam (tj. Tálibán) také nemají (podobné to bylo s UCK…). A například nyní když náš Kulhánek jede do Saúdské Arábie, která Afghanistán včele s Tálibánem uznala hned po jeho ovládnutí státu v r.1996 (jako jedna tehdy ze tří zemí), tak to znamená nepřímo legitimizaci i od nás. Jinak včera na ČT 2 byl uváděn třetí díl o Afghanistánu, který obsahoval ještě tamní vládu za období „vstupu“ SSSR s „pohodovým žitím“ tehdejších občanů a doplňovaným následnými vstupy obou „hlavních bojovníků za svobodu “ Šáha Masúda a Hakkaního, kteří se později po odchodu SSSR „pustili do sebe“ s „vedlejšími účinky“ pro obyvatelstvo. Na konci tam Hakkání uváděl, že pak pro ně velvyslanectví USA bylo zavřeno, velvyslanectví VB také zavřeno, velvyslanectví Francie také zavřeno, velvyslanectví Německa také zavřeno…Rovněž tam promluvil bývalý tehdejší „šéf“ CIA v Afgh., který řekl, že při jednání v Bílém domě u pres. Bushe se on (Bush) divil, že v Afghanistánu „se ještě něco děje…“ A to si myslím, že toto je naprosto vypovídající…

      • Dr. B napsal:

        Kouknu na ten dokument, nějak mi to uteklo, díky za tip!

Přidávání komentářů není povoleno