Na přelomu tisíciletí začali čeští programátoři poprvé systematicky mapovat falešné zprávy na tuzemském internetu. Vznikla tak databáze poplašných zpráv Hoax.cz, pro veřejnost dodnes užitečný zdroj pro ověřování informací. „Hoaxy se za tu dobu šíleně změnily, dnes už na to nestačíme. Stala se z toho hybridní válka,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org zakladatel webu Josef Džubák.

Programátor Džubák v roce 1998 začal pracovat jako správce sítě na Třebíčsku. V té době nevyužívaly připojení k internetu v České republice ani tak domácnosti, jako hlavně firmy, a to k interní a obchodní komunikaci.

Už tehdy se však lidem objevovaly v e-mailových schránkách vymyšlené, nepravdivé zprávy – řečeno dnešní terminologií hoaxy či fake news. „Šlo především o zprávy varující před nějakým neexistujícím nebezpečným virem, který někdo údajně den před rozesláním e-mailu objevil a bylo podle něj potřeba o něm informovat ostatní uživatele internetu,“ popisuje Josef Džubák s tím, že lidé začali být postupně kreativnější. Objevovaly se třeba hoaxy o tom, že Bill Gates nebo společnost Microsoft rozdávají peníze za rozesílání konkrétních zpráv.

V té době Džubák začal přemýšlet nad založením databáze, kde by tyto a další poplašné zprávy shromažďoval a vyvracel. V roce 2000 tak vznikl web Hoax.cz.

Jak vypadal internet coby platforma pro hoaxy a falešné zprávy před dvaceti lety?

Pokud se v té době někdo zajímal o hoaxy, tak to musel být nějaký fanda do počítačů. Musel se s nimi totiž v nějaké podobě setkat. Taky šlo především o hoaxy s počítačovou tématikou. Až později, když se internet stával běžnou součástí různých firem, tak je začaly rozesílat například sekretářky, které zajišťovaly rozesílání e-mailů pro firmě, případně pak obchodníci, kteří začali elektronickou komunikaci využívat pro svou práci. Ti třeba dostali nějaký takový mail ze Španělska, ten přeložili a rozšířili. Hoaxy typu „Bacha, šíří se vir!“ byly pro tu dobu typické a ten, kdo se nevyznal v počítačích, na ně většinou naletěl a rozeslal to prostě pro jistotu, aby informoval své kolegy a známé o viru, který třeba ani nebyl skutečný nebo jeho hrozba už nebyla aktuální.

Populární byly ale také takzvané čínské modlitby štěstí, které tvrdily, že když zprávu rozešlete určitému počtu lidí, tak budete mít štěstí, a pokud nerozešlete, tak budete mít smůlu. Ty se objevují v různých formách stále a jde o pozůstatek z doby před internetem. Lidé kdysi takové zprávy přepisovali do dopisů, na které lepili známky a rozesílali je svým známým, protože co kdyby to náhodou byla pravda. S internetem tak začalo být jednodušší štěstí dosáhnout.

Proč jste se rozhodl vytvořit speciální web?

Začínal jsem ještě na webu, který jsem provozoval na nějakém hostingu zdarma. Tam jsem shromáždil nejčastější falešné zprávy do seznamu, ve kterém jsem také vysvětlil, proč nejsou pravdivé. Postupně jsem tam dával i odkazy na webová fóra, kde se diskutovalo o tom, že se konkrétní zprávy nemají šířit a proč. U nás se v té době o tom moc nepsalo a v zahraničí se tomuto problému věnovaly především antivirové firmy, které na svých stránkách měly rubriky zaměřené na viry a hoaxy. Na ně se tedy dalo také odkazovat, protože ty české hoaxy k nám právě přicházely ze zahraničí.

Seznámil jsem se tehdy s lidmi, kteří se věnovali problematice virů, z českých firem Avast, Eset nebo AVG a s nimi jsme diskutovali o tom, že nás mrzí, že se hoaxy šíří a nikdo se tomu nevěnuje. Objevovaly se i názory, že by takové stránky byly zbytečné, ale nakonec to v jedné konferenci Petr Odehnal z AVG, která se tenkrát ještě jmenovala Grisoft, rozsekl tím, že by byl šťastný, kdyby to někdo udělal, a že by to i podpořil. Tak jsem stránky založil, tenkrát ještě na freehostingu s cizí doménou. A protože byla na tu dobu poměrně slušná návštěvnost, zaregistroval jsem o rok později doménu Hoax.cz a kamarád mi umožnil hosting na jeho serveru. Tak to v roce 2000 začalo.

Nekonečný boj

Jak se za těch dvacet let proměnila problematika hoaxů?

Šíleně. Řekl bych, že se z toho stala taková hybridní válka a politický boj. Na webu Hoax Busters, jednom z významných zahraničních serverů, které se tomuto problému věnují, už třeba od roku 2017 visí upozornění, že se situace tak moc změnila, že se rozhodli svou činnost ukončit. Píší tam, že dnešní dobu ovládly konspirační teorie a politické dezinformace a že lidem už příliš nezáleží na faktech, ale chtějí zprávy, které podpoří jejich pohled na svět. Je to už jiná liga a člověk na to už nemá vždy sílu. Když jsem to viděl, tak jsem si říkal: „Chlapi, mluvíte mi z duše.“

Taky jste někdy uvažoval, že to zabalíte?

Je to tak, že jste jednou nahoře a jednou dole, stejně jako se vším. Já na tom serveru ale nepracuji sám. Kamarád se na něm stará o upozorňování na falešné loterie a máme programátora, který má na starost web. Já řeším ty hoaxy, které se snažím ověřovat přes kontakty, které mám za tu dobu vybudované. Všichni to ale děláme bokem při své práci, protože rozkrývání hoaxů nás neuživí. Je to takový koníček a starost navíc.

Objevila se za tu dobu nějaká období, kdy o ověřování hoaxů byl větší zájem než jindy? Třeba v souvislosti s migrační vlnou…

Celkem zajímavé je, že velká návštěvnost byla v době tsunami v Thajsku, kdy se objevily zprávy, že je nějaké nalezené dítě v nemocnici. To se mezi Vánocemi rozšířilo v německé a anglické verzi. Potom přišel někdo po Vánocích do práce, přeložil to do češtiny a rozeslal. My jsme pak zjišťovali pravost toho hoaxu tak, že jsme volali do té nemocnice, která tam byla zmíněna, a zjistili jsme, že už na Silvestra bylo to dítě doma a že to už dávno není aktuální. Tehdy denní návštěvnost přesáhla i deset tisíc návštěvníků. Pak se to už drželo na jednotkách tisíců každý den.

Občas se například objevují hoaxy na Facebooku s tím, že společnost Facebook může využívat vaše fotky, ale když si zkopírujete daný příspěvek a zveřejníte vlastní copyright, zakážete, aby Facebook zneužíval vaše fotografie. V takových vlnách máme i dvacetitisícovou návštěvnost za jeden den. Jsou ale vždy i taková tichá místa, kdy po těchto tradičních hoaxech jako by se slehla zem, a pak se to objeví znovu. Pak už jde vidět, jak funguje ta značka, protože někteří lidé pod tyto hoaxy na sociálních sítích automaticky sdílí odkazy na naši databázi aby vysvětlili, že jde o nesmysl.

Politiku se snažíme neřešit

Napadají vás nějaké další příklady?

Typický příklad je Daruj krev pro Alexandra Gála. Ta zpráva byla skutečná a začala se šířit v roce 2000, kdy v Bratislavě umíral nějaký tamní pacient, skutečný člověk. Tehdy tam nějak chyběla krev a někdo rozeslal svým známým s prosbou o darování krve a ti to posílali dále. On to poslal v prosinci a v dubnu 2001 začala taková masová vlna šíření, že to člověk dostával do schránky i několikrát denně a nemocnici vyzváněly telefony. Psal jsem si dokonce s tamním primářem a ten říkal, že to už dávno není aktuální a pacient, bohužel, nakonec zemřel. Jenže ono se to začalo časem komolit a dokonce se psalo, že Fakultní nemocnice Olomouc shání krev. To bylo asi po čtyřech letech. Objevilo se to i v novinách.

Hojně sdílené byly také hoaxy se zvířátky. Někdo měl například štěňátka s tím, že je nabízel skrze e-mail. Takto se to dostalo k někomu, kdo neměl nic jiného na práci než to rozšířit po celé republice. Dokonce i zhruba za deset let od rozšíření hoaxu, který měl skončit utopením štěňátek, jsem byl v kontaktu s jedním pánem, který dostával urážlivé zprávy, že pokud někoho utopí, tak přijdou utopit jeho.

Politické hoaxy neřešíte? 

Snažím se tomu vyhýbat. Přibližně v roce 2015 a v souvislosti s volbami se objevovaly různé politicky zaměřené zprávy, a to bylo jednak nad mou agendu a jednak jsem se nechtěl v tom moc angažovat. Naštěstí už vznikaly jiné weby, které se i do tohoto pustily, jako třeba Demagog.cz nebo Manipulátoři, kde si vzájemně vyměňujeme informace a poznatky. Rád jim přenechám politická témata.

Teď je aktuálním tématem pandemie koronaviru. Tu taky necháváte na nich? 

Já se pár příkladům věnoval, ale to téma je z mého pohledu hodně sporné. Když to začínalo, nikdo o tom viru pořádně nic nevěděl a pohledy se lišily i mezi odborníky. Nebylo možné zjistit příliš zaručených informací. Je pravda, že kolovalo pár skutečných nesmyslů, tak ty jsme zveřejnili. Ale takové ty polopravdy pokrývali spíše kluci z E-bezpečí a Manipulátorů. Oni mají větší zásobu těchto hoaxů a dezinformací.

Co byste doporučil lidem, abyste měl pro dalších 20 let existence vašeho webu co nejméně práce?

Důležité je kritické myšlení. Je problém, že se objevují titulky některých článků, a týká se to i seriózních médií, které jsou křiklavé a snaží se čtenáře nalákat na nějaký obsah, který tam nakonec není a nebo není tak křiklavý jako titulek. Je proto důležité se nad nimi zamyslet. Často jde o titulky, že nás něco ohrožuje. Taky je dobré podívat se na vizuální stránku webu. Když je nepřiměřeně pokrytý reklamními bannery na často pofidérní produkty, je to správná chvíle zpozornět.

Je důležité také nepanikařit. Vždycky říkám, že když je někde bombastická zpráva, třeba v e-mailu, tak ať si jde daný člověk raději po přečtení udělat kávu místo jejího přeposlání. Pak ať si k tomu sedne, přečte si to znovu, zamyslí se nad tím. Takto třeba zjistí, že to není zase tak bombastické a že je to třeba i pochybné a možná se i pokusí to ověřit z jiných zdrojů. Zároveň prostě nelze věřit všemu, co na nás kde na internetu vykoukne a že všechno, co říká můj známý, který má vysokou školu, je pravda. I vzdělaní lidé jsou schopni naletět podvodníkům, poslat jim peníze nebo třeba rozeslat pochybnou zprávu. Ověřovat informace je základ.