Porazili nacismus, ale svobodu nepřinesli. O sovětských osvoboditelích bez frází
Na pražském náměstí Interbrigády, v místě, kde stávala socha maršála Koněva, se otevřela výstava „Nikogda ně zabuděm“ (Nikdy nezapomeneme). Vypráví čtyřicet příběhů „osvobození“ z května 1945, z 50. let, ze srpna 1968 a z června 1991, kdy sovětská armáda opustila Československo. Pamětníci na výstavě sugestivně vzpomínají nejen na tehdejší radost a vděčnost z konce 2. světové války, ale také na znásilňování, vraždění a sovětské gulagy.
Výstava Nikogda ně zabuděm, kterou připravil projekt Paměť národa, má neobvyklou podobu. Tvoří ji prkenná ohrada s plakáty s fotografiemi pamětníků a krátkými texty.
Na soklu někdejšího komunistického pomníku stojí nyní třímetrová věž, do které lze nahlédnout a vyslechnout desetiminutové pásmo vzpomínek a archivních filmových snímků.
„Přišel a všechno to postřílel…“
„Najednou se objevili domovníci a začali zametat střepy. Tak jsem si uvědomil, aha, to je konec války!“ „Lidi si představují rozesmáté tváře sovětských vojáků. Ne! Já jsem zažil něco jiného. Sedm hodin šel živý had vojáků, kteří pochodovali a spali a padali.“
„Z auta jim vypadl ruksak. Lidi si mysleli, že tam bude nějaké jídlo nebo co. Někdo to zvedl. Rusák vzal samopal a pokropil to. Pak jsme zjistili, že v ruksaku bylo jen špinavé prádlo.“
- Praha po osvobození v květnu 1945. Přehlídka Československé samostatné obrněné brigády (Foto: se souhlasem Post Bellum)
- Praha po osvobození v květnu 1945. Přehlídka Československé samostatné obrněné brigády (Foto: se souhlasem Post Bellum)
„Vedle nás v baráku bydlela rodina. Byly tam tři ženské. Manželka a dvě dcery. Vtrhli tam Rusové a všechny tři znásilnili. Ten mužskej tam přišel, vytáhl pistoli a všechno to postřílel, i ty ženy a pak spáchal sebevraždu.“
„Přišli v deset dopoledne. Velmi mile. Pojďte dál. My s vámi jen pohovoříme, půjdete s námi. Na dvě hodinky. Dvě hodiny jsme čekali, dva dny, dva týdny, dva roky, dvacet let! Furt jsme čekali. Protože jsme nic o otci nevěděli. Odvedli ho bez důvodu. Jen protože nebyl bolševik,“ zaznívají z výstavní věže autentická svědectví.
Některé příběhy lze přečíst a vyslechnout i na webu výstavy a to nejen v češtině, ale i angličtině a ruštině.
O osvobození bez komunistických frází
Namísto frází a pomníků z dob komunismu přináší tato dočasná výstava Nikogda ně zabuděm svědectví lidí, kteří tu dobu zažili. O tom, jak v květnu 1945 nadšeně a spontánně vítali rudoarmějce, ale také o tom, jak rodiny ukrývaly mladé dívky i majetek před vojáky z Východu.
Vzpomínají na úlevu a vděk, že válka skončila, ale zaznívají také příběhy o tom, jak tehdy bolševici odvlékali do sovětských gulagů neboli pracovních lágrů na Sibiři ty, kdo se jim před mnoha lety postavili. Pamětníci vypráví o stalinském komunismu, a o jeho československé verzi. Lidé tenkrát zažili naději, ale také obrovské zklamání.
S ohledem na současný výzkum historiků i vzpomínky tisíců pamětníků můžeme více než 75 let od konce druhé světové války konstatovat: Sovětský svaz se bezesporu zásadně zasloužil o porážku nacistického Německa, ale svobodu nám nepřinesl.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Kurátor výstavy, historik z ÚSTR, šéfeditor Paměti národa Michal Šmíd říká: „Sovětský svaz osvobozoval od nacistů, ale neosvobodil nás pro svobodu. Rudá armáda se na ‚osvobozených‘ územích často chovala jako dobyvatel, který nectí zákony. S ohledem na to, co se pod dozorem SSSR v této zemi odehrávalo po čtyřicet let komunistické totality, není divu, že se nám dnes příčí označovat Sovětský svaz za osvoboditele,“ vysvětluje Šmíd, proč výstavu nazval známými slovy písničky Karla Kryla: „Boľšoje vam spasibo, braťja zachvatčiki, spasibo bolšoje, nikogda ně zabuděm, nikogda ně zabuděm!“
Výstava Paměti národa u Koněva nazvaná „Nikogda ně zabuděm“ potrvá devět měsíců do ledna 2022. Příběhy budou autoři pravidelně občerstvovat, celkem jich u Koněva zpřístupní symbolicky čtyřicet, tedy tolik, kolik let trvala v Československu komunistická totalita.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Jak jsme táhli na Fidela. Proč masakr v Zátoce sviní skončil americkým fiaskem
Utekl z Osvětimi a podal zprávu o nacistických zvěrstvech. Příběh Rudolfa Vrby
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
61 komentářů
Taky vzpomínka mého děda … Šel se podívat na „bratrské setkání“ vojáků Krasnoj armiji a amíků a po cestě na něj v lesoparku vyskočil rusák, vedoucí pánský bicykl a rázně řekl „davaj časy, ja dam kolo“! Děda se před namířeným samopalem moc dlouho nerozmýšlel a vyndal z kapsy hodinky a dal mu je. Kupodivu velocipéd dostal! V takové té trojúhelníkové kapse na nářadí pod sedlem, byly sedmery zlaté náramkové hodinky zn. Omega!
je nepochopitelny, ze nam po listopadu 1989 trvalo tak dlouho, nez jsme opustili komunisticky vyklad dejin ohledne ww2, tedy ze CCCP byla tou bilou holubickou miru, ktera bojovala proti nacistum a ktera byla tou rozhodujici silou, ktera nacisty porazila.
Ve skutecnosti komunisticky CCCP ma zasadni podil spolu s nacisty na vypuknuti ww2 a skoro cely 2 roky na zacatku valky CCCP nacistum dodaval obili, ropu a nerostne suroviny pro vedeni valky se Zapadem. a zatimco se CCCP snazil stat soucasti osy berlin-rim-tokio a podilet se na rozdeleni sveta, Zapad bojoval proti nacistum nejprve v belgii, nizozemsku, lucembursku, francii, anglii, atlantiku… a sovetsky svaz byl stale na strane nacistu.
az v okamziku, kdy nacisti CCCP napadli, skoncila spoluprace mezi nemeckymi nacisty a sovetskymi komunisty. CCCP za ww2 s nacisty 2 roky spolupracoval a 4 roky bojoval, Zapad s nacisty bojoval hned od zacatku.
CSR diky osvobozeni od nacistu sovetskym svazem prislo o podkarpadskou rus, kterou nam CCCP ukrad podobne jako o 70 roku pozdeji rusko ukradlo ukrajine krym, a na vic jak 40 roku jsme se stali jeho vazali, kdy se k nam chovali ne jako osvoboditele, ale jako dobyvatele.
zeme, ktere prohraly valku s USA (zapadni nemecko a japonsko) cekala svoboda a prosperita, zeme ktere valky vyhraly s CCCP (cast stredni a vychodni evropa), cekala diktatura a upadek.
je to tak, je to tezko pochopitelne a ostudne. bohuzel velka cast spolecnosti stale bud kolaborovala s bolsevikem, nebo citi nejakou divnou nostalgii a nevadi jim kreatury typu Zemana nebo Babise, pripadne KSCM, SPD…a pak vidime ten marasmus – prezident zrazuje vlast a oni ho do krva budou hajit..silene. ale verim ,ze uz se to brzo obrati a tito gangsteri a zlocinci zmizi na smetiste dejin, uz aby to bylo!!
Ta prosperita je vidět už 31 let. A je hůř a hůř.
za StBaka babise je hur a hur, to souhlasim.
a nejakou dobu bude trvat, nez se to s novou vladou obrati tak, jak to bylo pred 8 lety
Tu Podkarpatskou Rus vlastní dnes Ukrajina a ani náznakem ji nechce vrátit. To území prostě ukradla Ukrajina, jenže tehdy si říkala Ukrajinská sovětská socialistická republika. To vás ve škole jistě neučili. Ukrajina je Ukrajinou od 24. srpna 1991, ovšem všechna dříve anektovaná území si ponechala POdkarpatskou Rus na př.).
Tu Pokarpatskou rus ukradlo russovětsko, tedy stát k jehož odkazu se současné rusácko tak hrdě hlásí. Nechť tedy nese rusácko náklady této a mnoha dalších zlodějin a škod, které rusácko zde napáchalo.
Podkarpatskou Rus ukradl Stalin a Sovětský svaz, Oskare (hanáku z Hané). Ukrajina byla tehdy jednou ze sovětských kolonií.
Není to tak jednoduché, měla dokonce samostatné zastoupení v OSN. A faktem je, že by obyvatelé této Podkarpatské Ukrajiny odtržení od Ukrajiny a připojení ke Slovensku nebo k nám asi uvítali stejně nadšeně, jako obyvatelé Krymu návrat do Ruska.
Samostatné zastoupení v OSN si nevymohla Ukrajina, vymohl si je Stalin, aby měl v OSN více hlasů. Samostatné zastoupení Ukrajiny a Běloruska byl pouze Stalinův švindl. Staří obyvatelé Podkarpatské Rusi vzpomínají na období Československé republiky jako na nejhezčí období v dějinách své země. Mladí o tomto období většinou nic nevědí a tak o nějakém připojení ke Slovensku nebo k Čechám nepřemýšlejí.
Když posbírám vzpomínky lidí (byť Němců) z americké okupační zony, tak dojde každý, kdo zažil třeba 15. březen 1939 (a já ho zažil), k názoru, že US Army se chovala vůči obyvatelstvu hůře, než Wehrmacht při vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Ten trval jen šest let, ale US Army je v Německu dodnes, na rozdíl od RA, či jejího nástupce Ruské armády. Někteří mojí známí z Německa, většinou montéři co tady za totality uváděli do provozu nakoupená zařízení, se odstěhovali z Německa, či Rakouska, kvůli vojákům US Army, nebudu se rozepisovat proč.
Takový přístup k minulosti – výběr jen negativních momentů, může mít jen zaplacený falsifikátor dějin a je jedno jak si říká, jest latinsky, nebo používá své české jméno. Jen tak na okraj, sovětská armáda odešla po válce z ČSR na podzim 1945 (aby mladí věděli).
Zapomněl jste Oskare (hanáku z Hané) pochválit sovětské vojáky, že vám údajně neukradli švýcarské hodinky, které jste podle vašeho tvrzení koncem války v době nuzného přídělového systému, kdy by vám mělo být podle vašich dřívějších tvrzení dvanáct let, vlastnil. Proč ta skromnost?
Moji rodiče byli už za první republiky (a i před ní) dost bohatí na to, aby mně mohli pořídit do školy švýcarské náramkové hodinky (jiné než švýcarské se v rodině nenosily!), které byly v prodeji i za války. Švýcarsko totiž bylo neutrální zemí a s Německem i s Protektorátem volně obchodovalo. Jste dost neinformovaný, jestli si myslíte, že i hodinky byly na příděl. Jste prostě, co jste.
Jsem prostě co jsem, Oskare (hanáku z Hané). Jsem především na základě „pravdivosti“ vašich příspěvků velmi podezíravý vůči všemu, co napíšete. Tehdy jsem vám po vašem tvrzení o švýcarských hodinkách získaných ve dvanácti letech za války napsal, že jste museli být během války povedenou rodinkou. Moji rodiče a prarodiče prožili válku také, tak že jsem dosti dobře informovaný, co si obyčejný český člověk tehdy mohl nebo nemohl dovolit. O švýcarských hodinkách se jim ani nesnilo. Bohužel si už u svých rodičů a prarodičů nemohu ověřit, zda vůbec byly v době války švýcarské hodinky v obchodech dosažitelné. Ale z toho, co jsem se o válečných poměrech přece jen dozvěděl soudím, že nikoliv. Německo sice se Švýcarskem za války obchodovalo, ale dováželo především výrobky potřebné pro válečný průmysl a ne hodinky pro Protektorát Čechy a Morava.
Já naopak zažil tu US Army a můžu říct jedno jediné! Lžeš a komunisticky blábolíš! Rudá Armáda snad v NDR nebyla, nebo co?
RA sice v NDR byla, ale její vojáci se reálně nedostali bez dozoru z kasáren (podobně tomu tak bylo po srpnu 1968 i u nás). A ještě se říkalo (opravdu nevím, co je na tom pravdy), že po službě v zemích jako ČSR nebo NDR šli sovětští vojáci ještě na pár let nuceně na Sibiř, aby zapomenuli např. to, co viděli v naší televizi.
Oskare,reakce německých představitelů na Trumpuv pokus o staženíé 12 tisíc amerických vojáků. Podle německých médií postihne stahování především základny v Porýní-Falci a Bavorsku, včetně vojenského prostoru Grafenwöhr u hranic s Českou republikou. Představitelé spolkových zemí vyjádřili začátkem tohoto měsíce naději, že Trumpovo rozhodnutí o snížení počtu amerických vojáků v Německu zablokuje, nebo přinejmenším zkomplikuje Kongres Spojených států. Americká vojenská přítomnost má pro tyto regiony i důležitý ekonomický přínos.
Ty vaše kecy a nějakého Doubravy jsou vrchol komunistické propagandy.To by nevyšlo ani z Bilakovy hlavy a to byl nějaký blb.Gratuluji.
Zdroj: https://www.lidovky.cz/svet/usa-stahnou-z-nemecka-asi-12-000-vojaku-pulka-zustane-v-evrope.A200729_153246_ln_zahranici_hetom
… ale i tak to byli, jsou a budou okupanti… Pokud nazýváme okupanty bývalé vojáky SSSR, kteří byli v býv. NDR až do r.1991 ( ještě předtím také v Rakousku do r.1955) a to jako „pozůstatek II.sv.války“, tak u vojáků USA tam v Německu to nemůže být jinak. Navíc tito vojáci USA v Německu odsud také prováděli nálety na býv.Jugoslávii v r.1999 ( a předtím i na Bosnu a Hercegovinu) i dalších „válkách“ misích USA v Afghanistánu a Iráku. Jejich základna ve Vilsecku, která se nyní „pohybovala“ přes naše území na Slovensko a dále do Maďarska, má historii vzniku v USA ještě v době kdy byla „zřízena“ pro boj proti tamním „domácím“ indiánům – vskutku ušlechtilá historie prapůvodu. A když tam sloužil býv.ministr Pompeo, tak se chlubil, že odsud byl prováděn odposlech (tehdy) našeho území včetně i „špionážních letů“ – čili ne samotná NSR (tehdy, nyní už jen SRN), ale cizí okupační armáda toto prováděla. Nevím zda tehdy třeba v Líních byla – ale až po r.1968, byla armáda SSSR , která prováděla kontraodposlech a také špionážní lety na jejich území – to by určitě už nyní dávno a dávno bylo „vyžvejkáno“ různými investigativci (Žáčkové a podobní…). A jak to tak vypadá tak samotné Německo jim to nemůže zakázat a není tedy na „svém území“ suverénní stát ( to i samotné Turecko před válkou USA v. Irák, zakázalo vzlet letadlům USA z jejich dvou základen v Turecku – protože to nebyla jejich válka Turecka proti Iráku, a rozhodně se zachovalo jako suverénní země …). Pokud tedy po r.1989 rádi uvádíme, že tehdejší vojáci SSSR zde u nás byli okupanti, tak první okupanti z USA jsou v Německu už více jak 75 let (ale už tam nehlídají „vznik nového fašismu- nacismu“ – a to byl původní cíl…)
Ještě si dovolím ocitovat a to bez poznámky:
„Celé znění příspěvku Jaroslava Doubravy na jeho facebookovém profilu:
Co se tajilo a o čem je zakázáno mluvit? Konec války 1945 v Plzni..
Napsal Svět kolem nás dne 8. květen 2016. Kategorie Domácí Počet zobrazení:: 91915
30. 4. 1945 americké jednotky dosáhly Chebu, Aše, potom směřovaly do Stříbra, Klatov, Domažlic…
Pražské povstání proti německým okupantům 5 5. 1945 působilo velmi rychle i mimo Prahu. Ve stejný den v Plzni české síly získaly silné pozice. Němečtí starostové Wild a Sturm byli zajištěni našimi vlastenci. 6. 5. 1945 v 9hodin ráno vstoupil do Plzně americký vojenský oddíl »B« 16. Pancéřové divize pod velením plukovníka Nobleho.
Ten měl nařízeno zastavit se na předměstí Plzně, ale vida příležitost, rozkázal svému oddílu, aby obsadil Plzeň. (Archiv JNV Plzeň, -7-1. plk. Noble). Revoluční národní výbor v Plzni zveřejnil 6. 5. 1945 výzvu »Na pomoc bojující Praze«.
Občané Plzně na výzvu reagovali bleskově. Velení USA bylo z české strany požádáno o zapůjčení automobilů pro přepravu dobrovolníků do Prahy a také o některé zbraně. Velení americké armády nejenže takovou žádost odmítlo, ale odjezd dobrovolníků na pomoc Praze zakázalo. Ukazovalo se, že zájmy USA jsou jiné než českých občanů – bojovníků proti německým okupantům.
Počínání Američanů v Plzni bylo podivné a vedlo k narůstání pochybností, o co jim vlastně jde. Po příchodu vojenských jednotek USA do Plzně zrušilo jejich velení Revoluční národní výbor v Plzni. Občané Plzně velmi tvrdě tento čin kritizovali a neuznali jej. Američané museli nakonec ustoupit, ale jejich počínání se nezměnilo. Všimněme si některých kroků, které americké vojenské velení v Plzni nařídilo a realizovalo:
-Jen americký velitel má právo určovat strukturu města Plzně.
– Ulice musí být vyklizeny, obyvatelé mohou do ulic jen v rozsahu dvou hodin za den.
– Bylo zakázáno vydávat a rozšiřovat české noviny a české informační letáky.
– Američané plzeňským bojovníkům proti německému fašismu zabavili vysílačky, zbraně, fotoaparáty, a dokonce zabavili i zbraně československým důstojníkům a policistům.
– Veškerá písemná povolení, žádosti, stížnosti… prostě veškeré písemnosti musely být napsány v českém i anglickém jazyce.
– Americké velení neustále opakovalo a kontrolovalo své nařízení, že německým důstojníkům se nesmí nic stát, protože jsou pod americkou kontrolou.
– Občané Plzně se mohli vzdalovat z města jen do vzdálenosti šesti kilometrů…
Americké velení zakazovalo činnost Národních výborů jako orgánů nové lidové moci. To omezovalo naši suverenitu a poškozovalo plnění Košického vládního programu, který byl schválen 5. 4. 1945.
Americké pojetí svobody prozrazoval také politický obsah vyhlášky amerického velitelství ve Strakonicích ze dne 9. 5. 1945 (č.j. 6684). Okresní hejtmani»budou provádět všechna nařízení amerického vojska a to do té doby, dokud nová česká vláda nebude uznána vládou USA…«. Přitom vláda ČSR byla v Košicích 5. 4. 1945 uznána všemi antifašistickými velmocemi a dalšími zeměmi.
Americké bombardování Plzně
Tento nepřátelský akt nesmí být nikdy zapomenut. Tak to diktují fakta a historická pravda. Americkému velkokapitálu šlo hlavně o zničení významného centra naší ekonomiky – Škodových závodů v Plzni a v dané oblasti.
Fašistické Německo v březnu 1939 tyto závody zabralo a využívalo je pro svůjválečný zbrojní program, a to až do konce války v roce 1945.17. – 18. 4. 1945, čtrnáct dnů po přijetí Košického vládního programu, americký velkokapitál, vojáci a zbrojaři vedení vztekem a nervozitou z toho, že uvedené centrum naší ekonomiky nebudou ovládat, přistoupili ke zničení závodů v Plzni. 25. 4. 1945 se uskutečnilo poslední masové bombardování Škodovky.
Bylo to současně poslední bombardování v Evropě. USA svrhlo na uvedený závod 5000 tříštivých, fosforových a zápalných bomb.
29 objektů Škodovky bylo totálně zničeno, 21 těžce poškozeno… nebyl elektrický proud, komunikační a celková infrastruktura byla zničena.
Americký zločin – bombardování Plzně – neměl žádný strategický význam z hlediska dokončování válečné porážky fašistického Německa. Byl to cílený nepřátelský záměr proti nové osvobozené Československé republice, proti její vládě a proti strategické orientaci na SSSR v poválečném období.
Američanům šlo o rozbití průmyslové a ekonomické základny ČSR. USA bombardovaly ještě Nové Zámky, Nitru, Pardubice, Zlín, ČKD-Praha 25. 3. 1945a další místa. 17. 4. 1945 bombardovaly dělnické čtvrti Škvrňany a Karlov.
Bylo zabito 624 Čechů, 453 jich bylo zraněno. Američané zničili 505 budov,seřaďovací nádraží a další objekty. Americký generál Patton, když si prohlížel ruiny Škodovky, prohlásil: »Dobrá práce, jsem spokojený!«
Tajemství čtvrté brány
V této části zničené Škodovky »pracovaly« dva týmy Američanů ze strategické rozvědky. Zajímaly je výrobní a technologické plány. Prototypy nových německých zbraní, které nebyly použity na frontách. Hledaly archiv závodu, ale ten byl zničen při americkém bombardování. Části archivu a plánů v některých výrobnách nám však přesto Američané ukradli. Náhradní válečný německý archiv nových zbraní a komponentů se ale Američanům nepodařilo odcizit.
22. července 1945 se skupina Američanů převlečených do uniforem důstojníků československé armády zmocnila československých odborníků na odstředivé lití dělových hlavní a unesla je do Mnichova.
Americký lup ve Škodovce mohl být ještě větší. Naši vlastenci a nové bezpečnostní orgány ČSR tomu zabraňovali.
Pohled do jednoho policejního hlášení
Pod č.j. 400 pres./1945 bylo uváděno mj. toto: »Po obsazení Plzně americkou armádou vznikla řada nesnází, které se postupem času vyvinuly v problémy. Vojáci obsazují samovolně opuštěné byty bez ohledu na jejich zajištění, vnikají do nich i násilím… na otevřených táborech německého vojska v okolí Ejpovic naskýtá se týž obraz. Zde byly národnímu hospodářství způsobeny milionové škody, hlavně na motorových vozidlech, na kterých se přijela vzdát německá armáda, ustupující od Prahy. Američané velkou část vozidel zničili.«
A pokračuje se dále:
– U Ejpovic Američané zničili velké zásoby prádla a potravin.
– Za starou hrnčírnou v Plzni do obrovské jámy svážela americká nákladní auta velké zásoby potravin, konzerv, nábytku… to polévali benzínem a zapalovali…
– V Chebu zničili Američané velké sklady látek, psacích strojů, radiopřijímačů, konzerv a automobilů…
– V Kraslicích zničili vojáci USA sklady hudebních nástrojů.
– Na zámku Pozorka u Kladrub bylo velké skladiště hlídáno československými hlídkami. Američané hrozící zbraněmi naše hlídky vytlačili, skladiště polili benzínem a zapálili.
– Z Aše bylo do Mnichova uneseno pět odborníků na výrobu technického porcelánu.
Z tachovského muzea zmizely cenné památky – olejomalby, staré zbraně vykládané stříbrem. S tím vším zmizel také major armády USA Hoower.
– Ve Stodě se americké vojenské velitelství zmocnilo násilím 40 vagonů látek, zabavených Němcům, tyto zásoby Američané spálili.
– Národní výbor v Chebu 14. 5. 1945 oznámil, že americké vojenské velitelství nařídilo odvézt 45 vagonů obilí do Německa…
Fakta a některé údaje jsou použity z textů K. Bartošky a K. Pichlíka »Pokus o hospodářskou kolonizaci ČSR«, Praha1969,str 11 a další“.
Co říci k uvedené literatuře vydané po okupaci “spřátelených armád”…
Add bombardování: doplňuji, že v druhé půlce dubna 1945 po několik dní po sobě schazovaly sovětské bombardéry bomby na Brno, kde byly stovky civilních obětí a zraněných.
Citace níže jsou z publikace „Stále živá historie“ Ústavu pro studium totalitních režimů k bombardování měst a obcí poslední den války a první mírový den, kterým se sověti snažili zlikvidovat zbytky německých vojsk, které se necházely ve městech.
„Na bombardéry připadlo dne 9. května 391 vzletů, na bitevníky 326 vzletů a ke stíhacím, průzkumným a jiným úkolům od-startovalo 603 sovětských strojů. Mnoho sovětských letců, kteří se 9. května 1945 účastnili bojových operací, neváhalo ve svých pamětech vyjádřit podiv nad tím, že měli v první mírový den operovat. “
„V Čechách sovětské letectvo bombardovalo města v severních a středních Čechách až 8. a 9. května 1945. Jednalo se například o Děčín, Litoměřice, Českou Lípu, Mimoň, Úštěk, Roudnici nad Labem, Mělník a Mladou Boleslav. V dubnu 1945 se do bojů zapojilo i rumunské letectvo a bombardovalo Uherský Brod, Olomouc a Prostějov a letiště v Neředíně. “
„Všechny útoky letectva Rudé armády u nás nejsou dodnes dostatečně zmapo-vány. Jejich tragickým symbolem se stala Mladá Boleslav, kde zahynulo nejvíce lidí, ale sovětská letadla zaútočila i na dalších místech severních a středních Čech a také v Moravském Ždírci nad Doubravou a Krucemburku. Odhaduje se, že při náletech 8. a 9. května 1945 zahynulo až 1300 civilistů, ale toto číslo bude třeba ještě ověřit hlubším výzkumem. Hranici bude přitom zřejmě nutné posunout ještě výše.“
„Nejtěžší sovětský nálet zažila dne 9. května 1945 Mladá Boleslav. Diskutuje se o něm dodnes. Během několika vln bombardování přišlo o život nejméně 148 lidí“
„Přímý rozkaz maršála Koněva, na základě kterého odstartovali sovětští letci 9. května 1945 k bojovým úkolům, zmiňuje například náčelník štábu 142. gardového bitevního leteckého pluku 8. gardové bitevní letecké divize 1. gardového bitevního leteckého sboru podplukovník Dzam-bulat Soslambekovič Urtajev, který se o kapitulaci Německa dozvěděl kolem třetí hodiny ranní 9. května. „.
Pro vaši informaci o bombardování Brna, ač nerad cituji z Wikipedie:
„Bombardování Brna byla série pěti náletů amerického a sovětského letectva od 25. srpna 1944 do 12. dubna 1945. Při amerických náletech byly použity letouny B-24 Liberator a Boeing B-17. Dohromady si nálety vyžádaly okolo 700 obětí. Většinu se jich nepodařilo identifikovat. V dobových dokumentech je jmenovitě zaznamenáno 330 obětí.[p 1] Americké nálety byly plošné z výšky 4–6 km a způsobily větší materiální škody. Sověti neměli těžké bombardéry, bomby shazovali z lehčích letounů; zásahy byly přesnější a zasahovaly spíše živé cíle.[4]
Nálet 25. srpna 1944
Pomník 38 obětem na židenickém hřbitově
Cílem desítek amerických letounů v pátek 25. srpna 1944 bylo poškození německého zbrojního průmyslu, především továrna na výrobu leteckých motorů Flugmotoren Werke Glöckner-Ostmark v Líšni, Zbrojovka a černovické letiště. Při kobercovém náletu však bylo zasaženo i okolí těchto míst.
Nálet začal před polednem za slunečného počasí. Při prvním bombardování města nebyli obyvatelé ostražití, neboť od dubna toho roku sirény ohlašovaly poplach asi dvakrát týdně.[5] Zahynulo okolo 200 lidí. Poblíž vchodu židenického hřbitova se nachází pomník 38 židenických obětí.
Dalším cílem byla i pobočka Zbrojovky na severním okraji Kuřimi, kam byla z Hamburku přesunuta výroba leteckých motorů Klöckner–Flugmotorenbau. Celkem 85 letounů zde ve třech vlnách svrhlo okolo 800 bomb a zahynulo zde 40 lidí
Nálet 20. listopadu 1944
Pamětní deska pracovníkům Nejvyššího soudu na Paláci Morava
V pondělí 20. listopadu 1944 vzlétlo 476 amerických bombardérů B-24 Liberator a Boeing B-17 z letecké základny v italském Bari. Jejich úkolem mělo být zničení rafinérie na výrobu syntetického benzinu v Blechhammeru (Blachownia) v jižním Polsku. Kvůli přízemní mlze a oblačnosti však dva útočné svazy (přes 280 letounů) dostaly rozkaz zaútočit na náhradní cíle.[9] Nejprve byla zasažena Opava, kde zahynuli 4 lidé.
Nad Brno zamířilo 149 letadel, která při kobercovém náletu svrhla především na centrum a některá předměstí okolo 2 500 pum. Jednotlivé pumy vážily 50–500 kg a některé byly časované. Kromě pum bylo také svrženo 351 balíků s protiněmeckými letáky.[10] V tento den byl v Brně na inspekční cestě Karl Hermann Frank. Měl zde poradu s vojenskými veliteli a při vyhlášení poplachu se ukryl ve Starobrněnském klášteře.[11] Nálet probíhal ve třech vlnách: v 11.43, 11.48 a 12.05 hodin. Provedla jej 97. bombardovací skupina 5. bombardovacího křídla US Air Force. Po skončení druhé světové války se Američané za nálet omluvili.
Při náletu zemřelo 578 lidí. Zničeno bylo okolo 200 domů a další byly poškozeny. Asi 6 000 obyvatel přišlo o své domovy.[10] Jiné prameny hovoří o asi 530 lidech bez přístřeší.[12] Zahynulo i 16 pracovníků Nejvyššího soudu, kteří mají pamětní desku na Paláci Morava na Malinovského náměstí. Ve škole na Mendlově náměstí zemřelo v krytu 40 dětí, když je zaplavila voda z parního potrubí.[13]
Útok proběhl také na Přerov a Kroměříž. V Hodoníně si vyžádal 179 obětí, v Břeclavi 60 obětí a ve Zlíně 24 obětí.[14][15]
Nálet 19. prosince 1944
Při posledním americkém krátkém náletu bylo svrženo z jediného, snad zbloudilého letadla, několik bomb a nezpůsobil žádné úmrtí. Mohlo jít o odlehčovací shoz. Čtyři bomby zasáhly náměstí Svobody (tehdy Viktoria-Platz) a tři Denisovy sady.[16]
Nálet 8. dubna 1945
Na Brno poprvé zaútočily sovětské bombardéry. V nedělním odpoledni byly za pěkného počasí stovky obyvatel v parcích a ulicích. Krátce po třetí hodině bez varování sirén začaly sovětské letouny shazovat více než 100 tříštivých bomb. Ty způsobily jen malé materiální škody, ale zabily desítky lidí, především v parku Koliště. Sirény se spustily až několik minut po útoku.[17]
Nálet 12. dubna 1945
Druhý sovětský nálet začal v 9 hodin ráno. Bombardéry přilétly od jihovýchodu a opět nebyly ohlášeny sirénami. Desítky tříštivých bomb zasáhly především hlavní nádraží, Křenovou ulici, Cejl, náměstí Svobody, Zelný trh, Husovu, Veselou i Jánskou. Na Joštově ulici dostala zásah plně obsazená tramvaj. Náletem utrpěly i předměstí Komárov a Židenice. Druhý den brněnské školy přerušily výuku až do konce války.[17]
Sovětské bombardování trvalo do 26. dubna, kdy město osvobodila Rudá armáda. Zahynulo při nich 274 obyvatel a 333 jich bylo zraněno“.
V Brně se bojovalo v ulicích a není asi jednozačně zjištěno, kdo zemřel bombou a kdo třeby výbuchem dělostřelckého granátu. Z krytu to nebylo dost dobře možné to rozlišit.
Ještě jsi oskare zapomněl na rusácké bombardování, které se odehrálo den po skončené válce a přineslo smrt přibližně 1800 lidem.
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/valka-nalety-cesko-mesta-ruda-armada.A190511_110051_domaci_bur
Ve vašem příspěvku jste zmiňoval zločinecké bombardování americkou armádou na konci války . V mém příspěvku jsem jen jen přidal fakt, že na druhém konci republiky v ten samý čas dělali to samé sovětská letadla v Brně, což jste opomněl nebo nevěděl stejně jako o sovětském bombardování první mírový den.
Jinak vždyť i na té wikipedii píší, že na konci války tam bombardovali jen sověti, američané tam byli v roce 1944.
Na začátku článku se píše několikrát „Rusák“… Mají skutečně Kroupové a spol. jistotu, že tehdy to bylo spácháno etnickými Rusy ? To je právě pro dnešní dobu podstatné a předpokládám, že „Kroupa“ je schopen to doložit (když už se mají věci nazývat pravými jmény…). No a s těmi „únosy do gulagů“ to praktikují naši spojenci z USA podobně i teď , když z každé země – kterou osvobozují – si „odváží“ domů pro ně nepohodlné občany proti jejich vůli (existuje spousta příkladů z Afghanistánu , Iráku…).
Není etické odstranit památník a pietní místo využít pro antipietu. Je to podobné, jako kdyby odstranili v Plzni památník Díky Ameriko a na jeho místě uspořádali výstavu antipiety o tom, že Plzeň osvobozovali američtí rasisté, kteří své černošské vojáky diskriminovali a po návratu domů segregovali a zakázali jim vzít si bílé dívky z Čech za manželky. Zaměstnanec ÚSTR M. Šmíd jako kurátor nebude nejspíše historik, protože je placen jako správce webu Paměti národa a dle sdělení ÚSTR ze dne 12.3.2021 ke kvalifikaci M. Šmída v souvislosti s vědomou prezentací chybných údajů a falsifikace obsahu výpovědí některých pamětníků na webu Paměť národa „Na toto pracovní místo není požadována žádná zvláštní odbornost“ (Viz č.j. USTR 104-3/2021).
Na antipietní výstavy o Rudé armádě a americké armádě by si zkrátka měli ti, kdo je chtějí dělat, vybrat jiná místa než místa pietní.
Ale on ten památník byl už kdysi odstraněn a na jeho místo byla rozšířena křižovatka „u Práce“!
Proč se na to díváte z hlediska pár tisíc kapitalistů , posuzujte to z hlediska milionů zaměstnanců a dělníků , kteří konečně mohli začít slušný život , nebyli tu žádní nezaměstnaní ani bezdomovci . Za 1.kapitalistické republiky se do hladových demonstrantů střílelo !
Nezaregistroval jsem, že by po 2. světové válce v západních státech (před kterými jsme byli podle vás zachráněni Sověty) demonstrovali hladovějící občané.
Děkuji Post Bellum za Paměť Národa.
Podle této povedené firmy, se sověti dopustili největšího svinstva a to je, že porazili naše současné spojence. Matka mi vyprávěla, jak u nich ukradl ruský voják ženě kolo. Ta si přiběhla stěžovat. Velitel nechal jednotku nastoupit a žena ukázala na viníka. Velitel ho na místě zastřelil. Ženská se sesypala.
Pouze idioti se snaží snížit význam úsilí sovětské armády. Kolik milionů sovětských vojáků sloužilo a jací to byli lidé? To nebyli žádní svatouškové s drdůlky na hlavě, ale lidé, kteří žili dlouhodobě v nelidských podmínách. A pak nějaký trouba, který ani nebyl na vojně v míru, tady zvrací své myšlenky
V Tišnově, se stala totožná věc, jen nešlo o ženu, ale kolo bylo ukradeno sousediovi. Velitel zloděje zastřelil za radnicí. kdy soused pachatele identifikoval, a to hned. Soused si do konce života vyčítal, že přikládal, byť nevědomky, větší cenu kolu než lidskému životu.
V mládí jsem také slyšel podobný příběh, který se stal v našem městě, kdy byl sovětský vojín za krádež zastřelen velitelem. Jako dítě jsem to nechápal a přišlo mi to vzhledem ke konci války velmi kruté. Je to ukázka tohoto jakou cenu měl vojín pro sovětské velitele.
Jinak zásluhu sovětským vojskům nikdo neupírá, ale přeci to neznamená to, že se bude mlčet o zločinech, které napáchali.
Tak když pomineme ty excesy Rudé armády, které už k válkám obvykle tak nějak patří (víme, že tak rozhodně kavalírsky nevedli tu válku ani třeba Američané, a také to odneslo dost Čechů, že, byť jistě za naprosté sovětské specifikum můžeme považovat třeba to odvlékání lidí do gulagů), tak když pomineme ty excesy, tak problém je tu jedině v tom nikoliv tak neutrálním termínu „osvobození“ Rudou armádou.
Když to tak trochu zanalyzujeme, vezmeme tu realitu okupace nacistickým Německem, danou už rozbitím Československa v letech 1938/1939, a navíc připočítáme-li mj. alternativu dalšího národního vývoje, kterou tato okupace mohla slibovat, tak bych subjektivně řekl, že by se o nějakém „osvobození“ snad mluvit dalo. V roce 1945 byla obnovena československá státnost. Postup Rudé armády do českého prostoru jen plně stvrdil zapadnutí Československa do sovětské zájmové a vlivové sféry, ale rozhodně nelze říci, že by tu Rudá armáda tehdy instalovala komunistický režim, který teprve pak z Československa skutečně vazala SSSR udělal. V tom mezidobí 1945-1948 by se tu mohly naskýtat scénáře jiného vývoje, včetně nakonec třeba i nastolení domácího komunistického režimu, který by se ale diktátu SSSR postavil (viz v úplně první řadě případ Jugoslávie, i když mezi našimi komunisty jistě nebyli lidé Titova formátu). Navíc, na rozdíl od situace let 1939-1945, po roce 1945 nikdy ani za toho komunistického režimu nedošlo k likvidaci československé státnosti (přičemž to vazalství vůči SSSR se pak plně zvýraznilo až v roce 1968, byť nepochybně, můžeme zase na druhou stranu říci, že ta sovětská invaze jen potvrdila už cca 20 let existující stav).
V každém případě můžeme říci (a je to tak vlastně v souladu i s duchem článku), že nadvláda nacistického Německa nad českými zeměmi v roce 1945 se zhroutila v důsledku vojenského postupu prvořadě sovětské Rudé armády ve střední Evropě, to je prostě nevyvratitelný fakt. Samozřejmě, docela nápadné může přitom být, že ke zhroucení dotyčné nadvlády nad velkou částí českých zemí došlo již ve dnech, kdy velká část samotného Německa byla už de facto dobyta a kontrolována především sovětskými a americkými armádami, a kdy již byl (s Hitlerovou smrtí a pádem Berlína) prakticky rozdrcen i nacistický režim, roli jehož nástupce sehrávala provizorní vláda velkoadmirála Dönitze ve šlesvickém Flensburgu (a která až v době po všeobecné kapitulaci Německa padla do britského zajetí).
Tedy, jen taková úvaha…
No my taky vzpomínáme na stovky zavražděných vězni omilostněnými Havlem. Na rozkrádání státního majetku za pár šupů svým známým pod vlajkou privatizace. Na likvidaci dobře fungujícího průmyslu různými Stehlíky a podobnými induvidui pod taktovkou kmotrů z ODA. Na to jaká tendenční je komunistická propaganda a hrozba bezdomovci a nezaměstnanými. Vidíme také to, že moc je svěřena do rukou neschopných bez možnosti demokratické změny. Vidíme nefunkční parlament, senát, soudy a Policii, naprosto neschopnou a nepotřebnou armádu a nenávist a nepřátelství mezi lidmi. Nikogda nězabuděm!
„Stovky zavražděných vězni omilostněnými Havlem……..“
„likvidace dobře fungujícího průmyslu…..“
😀 😀 😀
To už nedává smysl ani jako vtip……
Havlova plošná amnestie se dá pochopit. Řada nepřátel komunistického režimu byla odsouzena za nějaký vymyšlený kriminální delikt a rozklíčovat to při naprosto nespolupracující komunistické justici nebylo možné.
Na druhé straně v Brně byla velká ostuda se zavražděním studentky pedagogické fakulty právě takovým na amnestii propuštěným vězněm. Nicméně amnestie jeho propuštění uspíšila jen o pár týdnů a v době té vraždy by už byl venku, i kdyby amnestován nebyl.
Havel inicioval zavření zbrojovek, což znamenalo značný ekonomický průšvih pro Slovensko a bylo to jedním z faktorů, které přispěly k odtržení Slovenska. A, což bylo ještě horší – Havel dal definitivu všem komunistickým soudcům, i těm s krví na rukou. A zabránil také vypořádání se s komunistickými vrahy z 50. let.
Díky za upřesnění.
Mě především zarazily ty stovky zavražděných, to je opravdu směšný argument. S amnestií se to opravdu jinak udělat nedalo, institut politického vězně neexistoval a jak píšete, raději pustit pár grázlů, než nechat nevinné lidi sedět v kriminále po pádu režimu.
A pak likvidace dobře fungujícího průmyslu. V této době byl náš průmysl dobrý možná v oblasti těžkého strojírenství, ostatní odvětví již dávno stagnovala a byla schopná fungovat pouze díky ještě větší zaostalosti zbytku východního bloku v této oblasti. V takovém srovnání (konkurenci) jsme patrně ještě byli dobří, ve srovnání s ostatním světem ale již příliš ne.
Připomíná mi to současné stesky na kvalitu potravin. Stále slyším, jak byly potraviny kvalitnější, ale nikdo již nezmiňuje, že byly tyto potraviny velmi obtížně dostupné. Takže mi v té době bylo houby platné kvalitní hovězí, když jsem ho bez známostí a nebo úplatků většinou nesehnal.
Dneska je sice trh zaplaven nekvalitním jídlem, to je ale většinou způsobeno především masovým zpracovatelským průmyslem. A také proto, že přes všechny nářky ho lidé kupují ve velkém a nijak tak netlačí na zvýšení jeho kvality. Pokud však chci kvalitní potravinu, mám neskonale více možností si jí obstarat. A není nedostupná. Argument o vyšší ceně ztrácí smysl u národa, který je přehnaně obézní a jehož popelnice přetékají nespotřebovaným jídlem. Takže jednoduchá rada, stačí se nepřejídat tím průmyslovým fujtajblem, ale vynaložit stejné prostředky na menší množství kvalitního jídla. Prospějeme tak především sobě.
Jak moc Havel inicioval zavření zbrojovek nevím, možná to byla jeho idea, možná do toho byl tlačen svými ekonomickými soudruhy (Klaus, Zeman atd.).
To, co opravdu nedotáhl do konce, bylo odstřižení komunistických pohlavárů ze všech oblastí veřejného života. Na jeho obhajobu lze pak uvést to, že kdyby se vyházeli všichni komunističtí papaláši, policisté, soudci atd., neměl by kdo tyto posty obsadit a patrně by došlo k naprostému kolapsu těchto institucí. A pak zde patrně také velkou roli hrálo jeho humanistické přesvědčení, které se tehdy přetavilo do hesla „nejsme jako oni.“ Zda to tak bylo dobře nebo špatně se dnes můžeme jenom domnívat.
Havel pochopitelně vehementně chtěl ukončit naši zbrojní výrobu, která byla v té době převážně na Slovensku – zejména v Pováží (od Martina až k Dubnici). Tam bylo v tu dobu zaměstnáno cca 100 tis.lidí. Pak došlo skutečně k ukončení této výroby a Havel se tam stal zoufale nepopulární- pokud by poté stále existovala federace, tak on už by nikdy nebyl prezidentem ( a to by zasáhlo jeho ego…). A že by byl tlačen svými „ekonomickými soudruhy (Klaus,Zeman), tak to už vůbec ne ! Zeman v tu dobu nezastával žádné funkce a Klaus se pak vyjádřil, že toto rušení (zbrojní výroby) bylo velice chybné a že on by tak nikdy neučinil (pokud by té době měl na to mít vliv). A odstřižení komunistických pohlavárů ? – tam mohl začít u sebe u Čalfy, který mu radil v té době kudy a kam a jak na to !
Josefe,mýlíte se ,Havel nemohl zlikvidovat zbrojní průmysl- pokud chcete podrobnosti,vyhledejte si ANALÝZA: Efektivita zbrojárskej výroby na Slovensku za čias budovania socializmu začiatok konverzie.
Oficiálne o útlme zbrojárskej výroby rozhodlo Predsedníctvo vlády ČSSR na konci júna 1988 a okamžite sa začala príprava na konverziu výroby zo špeciálnej na civilnú. Komunistické vedenie plánovalo na rok 1990 výrobu len 25 ks tankov T-72M1 a to pre vývoz. Nová nekomunistická vláda však rozhodla, že sa ich vyrobí 107 a väčšinu nákladov znášal federálny rozpočet z dôvodu hrozby rastu nezamestnanosti.S vámi, Pergillem,virusem a Oskarem nemá cenu polemizovat,je to boj s větrnými mlýny.
Já nepopírám, že o omezení zbrojní výroby zejména na Slovensku bylo rozhodnuto ještě za socialismu. Ale to zásadní je, že tehdejší rozhodnutí zdaleka neznamenalo, že se v těch fabrikách nebude dělat vůbec nic – a to právě Havel svým rozhodnutím učinil a proto ta pozdější nenávist mnoha Slováků. Jak relativně nedávno napsal v Lidových novinách František Mikloško, že Havel měl z každé tehdejší návštěvy Slovenska neskutečné trauma už předem (on Mikloško- také tzv. disident, ho na každé jeho návštěvě na Slovensku doprovázel)… On se prostě k té nezaměstnanosti tam už nechtěl vůbec hlásit – to přece měli řešit jiní …
Připojuji se k Josefovi
Komunisté plánovali přechod těch fabrik na jinou výrobu; nový režim, reprezentovaný Havlem (který se navíc opakovaně o těch zbrojovkách vyjádřil negativně ve sdělovacích prostředcích), ty fabriky pozavíral a lidi poslal na pracák.
Pergille a Josefe,kdo konkétně pozavíral fabriky?Co já si pamatuju tak byla privatizace a většinou jely dál,Ty které zkrachovaly, buď byli neschopní majitelé,mimochodem většina bývalých komunistů,nebo se rozpadly na spoustu menších podniků.Některé koupily nadnárodní společnosti.Jinak jste přehlédli v příspěvku,že komunistická vláda chtěla vyrobit v roce 1990 jenom 25 tanků,nekomunistická 107.Havlovi ,kterého máte v nenávisti by jste měli děkovat za samet,
to Josef II
Ono je snad šumafu, jakým mechanismem byly ty fabriky zavřeny. Důležité je, že „Čehůn Havel zavřel Slovákům fabriky“, protože to byla munice pro zastánce rozdělení státu.
A. S. Pergill: jak mohl Havel jako prezident zavřít fabriky? To jsou zase nesmysly. Zopakujte si jaké pravomoci má prezident. Tady nejsme v Rusku. Je možné, že mohl mít na ty fabriky nějaký názor, ale náš prezident po roce 1989 (ostatně ani před rokem 1989) nedisponoval takovou mocí, která by mu to umožňovala.
pro Josef II.-31.5.
1. já jsem neměl důvod Václava Havla nenávidět, protože jsem ho neznal… Pouze jsem ho od počátku (po 17.11.89) neadoroval a neuctíval, ale čekal jsem na jeho skutky, které rozhodně nebyly pouze „kladné“- to by se ale nechalo pochopit, kdyby on svá chybná rozhodnutí třeba „nějak“ komentoval – to ale nikdy neudělal…
2. a k zastavení zbrojní výroby zejména na Slovensku, jsem si našel v knize „Havel“ od M.Žantovského kapitolu -Konec Československa (str. 416-437 – postačují do str.421). Tam mj. uvádí ˇM.Ž., že „Československo má sice některé instituce spravedlivé a rovnoprávné federace, ale jen malé tušení o spravedlnosti a rovnoprávnosti. Havel byl jeden z mála lidí, kteří to chápali“… . „Slováci mohli poukázat na federalizaci jako na významný, byť z velké části symbolický úspěch, stejně jako na hospodářský prospěch z industrializace, jejímž hnacím motorem byl především nově rozmístěný zbrojní průmysl…“ . Pak Havel veřejně podpořil oznámení J.Dienstbiera, že „republika přestane dodávat zbraně – ČSSR byl čtvrtý největší výrobce zbraní na světě- (nejen) diktátorům a teror.skupinám …, to pak ale neprospělo saldu zahr.obchodu“. “ Nešťastné bylo ale, že Havel nevzal v úvahu národní aspekt“… „Současně tento tah (tj.zrušení zbr.výroby) přinesl prudce rostoucí nezaměstnanost a to mnozí přičítali Havlovu morálnímu gestu…“ Čili v této kapitole popisuje sám MŽ proč se toto rozhodnutí VH nepovedlo a mělo to zásadní vliv na blížící se rozpad republiky…
Přečtete si, co o tom „Havlově zavírání fabrik v SK“ píší přímo na Slovensku:
https://dennikn.sk/979457/podcast-vaclav-havel-nezlikvidoval-slovenske-zbrojovky/
Cituji z článku: „Zbrane, ktoré vznikli na základe sovietskych licencií, totiž často musel exportovať za ceny, ktoré vyhovovali Sovietom, ale nezodpovedali reálnym nákladom. Podľa Mihálika vtedajšie analýzy ukazovali, že ceny mali byť 1,7- až trikrát vyššie.“
„Sovietsky zväz ekonomicky kolaboval a už nedokázal sponzorovať spriaznené režimy – hospodársky ani vojensky. S uvoľňovaním napätia a postupným odzbrojovaním sa zároveň končilo aj obdobie obrovských nákupov tankov a obrnených transportérov, teda techniky, ktorá tvorila väčšinu výrobného programu slovenských zbrojoviek.“
Romane,
Havel se pro zavření těch fabrik několikrát vyjádřil v celostátní televizi. Takže bylo jasné, že to podporuje. Slovenským voličům mohlo být (a asi i bylo) šumafu, zda má či nemá příslušné pravomoci. Nehledě k tomu, že v raných devadesátkách (jestli jste to nepostřehl, tak byla revoluce) se na tohle zase až tak moc nehrálo.
A. S. Pergill napsal 2.6.2021 (8:29): Ano, podporoval, ale nezavřel, ani nemohl. Já se vyjadřuji k tomu co píšete vy dnes, ne k tomu co si mysleli lidé dříve na Slovensku. Hodně lidí tam přišlo o práci a muselo v nové nejisté době hledat uplatnění v jiném místě nebo jiném odvětví, za což při vzpomínce na své „jisté“ hledali obětního beránka na koho svůj úděl svést. Jinak i v rámci „revoluce“ doba nefungovala tak, že by Havlovi vláda nebo poslanci plnili jeho přání a názory, to bylo spíše naopak a Havel o spoustu těch svých ideálů přišel.
Jinak ty státní fabriky byly zavřeny nebo později po privatizaci zkrachovaly bez ohledu na názor Havla, komunisti výrobu chtěli také omezovat ještě před rokem 89. Licenční výroba sovětských tanků a obrněné techniky byla čistě pro vojska Varšavské smlouvy a pozdější problematické arabské země, později v 90tých letech by nebylo pro koho vyrábět, takže udržovat ty fabriky jako státní a dotovat je bylo i z ekonomického hlediska pro stát nesmyslné.
Romane,
po věcné stránce s vámi souhlasím.
Jde mi jen o to, že celá věc byla presentována tak nešťastně, že silně přispěla k protičeskoslovenským náladám na Slovensku. Prostě, Havel to mohl a měl říct jinak. Kruci! Byl přece spisovatel, a dobrý, tak to mohl stylizovat líp.
Sám jsem byl ve druhé polovině 80. let svědkem porady v brněnské Zbrojovce (dostal jsem se tam nějak přes SSM), na níž se řešilo, že Zbrojovka bude vyrábět plechové skříňky pro šatny v západních fabrikách a bude to pro ni skvělý kšeft, který ji udrží nad vodou – na téhle úrovni bylo naše hospodářství před Velkou Sametovou!
Na začátku války chtěli Němci pradědu zastřelit, mysleli si že je komunista. Na konci války ho chtěli zastřelit Rusové, mysleli si že je fašista. Postavili ho ke zdi a chtěli ho zastřelit.
Asi je třeba rozlišovat prosté vojáky (i důstojníky) od lidí, kteří tomu veleli politicky. Ti první nás opravdu osvobozovali a platili za to svými životy. A pokud pocházeli z těch oblastí SSSR, kam se dostali Němci, tak už mnohdy byli poslední ze svých rodin, čímž se dá vysvětlit jejich drsné zacházení s Němci. Ti druzí se snažili o to, abychom se dostali z bláta do louže a rozhodně za to životy nenasazovali. Těm prvním je třeba děkovat, i stavět pomníky. Těm druhým leda merde!
Tak ono , zkusit to rozebrat ryze právně do hloubky, zjistíme že
1) Nás v podstatě nebylo nutné osvobozovat, protože nás Německo nenapadlo, neporazilo, a vojensky neokupovalo, alébrž jsme byli už na základě předválečných politických dohod připojeni k Německu – pro připomínku, napřed v září 1938 Sudety, a pak zbytek republiky v březnu 1939
2) Že jsme ale ani nebyli na konci války vojensky osvobozeni (rozuměno naše hlavní město s centrálními úřady), alébrž sovětské jednotky tam dorazily až po všeobecné německé kapitulaci.
S Čechy, se zkrátka nějaká hrdinná historie budovat nedá, ten narativ Švejka jedoucího do války na vozejku, se hned tak nesmaže. Takže záleží spíše na tom, jak ho která strana (mocnost) dokáže ideologicky využít. Což třeba komunisti propagandisticky uměli, a asi není náhodou, že na jedné straně tu frázovitou historii mediálně vybudovali a vtloukali masám do hlavy – ale že i současně pan Hašek se Švejkem pařil za nich k autorům masově šířeným. Jako by i tím lidem říkali „vocaď až pocaď“, švejkovat můžete, ale dál už ne…
1. Problém je s legalitou oněch právních aktů, navíc okupaci zajišťovala, jak začátek tak i průběh, Wermacht.
2. Němci na našem území bojovali (a taky vraždili civilisty) ještě v půlce května. Wehrwolfové v podstatě až do plošného odsunu německého obyvatelstva.
Švejk představoval určitou formu odboje, vhodnou v daném čase a místě. Spousta autorů (třeba Bertold Brecht) se ho pokoušela přesunout jinam a nefungovalo to. MMCH, Gándhího pasívní rezistence taky mohla fungovat jen za splnění řady podmínek. H. Turtledove má povídku o tom, jak Německo v alternativní historii obsadilo Indii a Gándhí začal bojovat proti nim stejně jako proto Britům – a nefungovalo to. Prostě ho strčili do koncentráku a bylo.
1) Jasně že z dnešního pohledu práva zpětně nelegitimní, ovšem tehdy, byť vynucená byla právně i mezinárodně uznávána. Dokonce i Němci dodnes upozorňují, jako že právně Mnichovskou nemůžou úplně zrušit, to prej by mohlo poškodit a kriminalizovat jejich občany :)))
2) Psal jsem o osvobození Prahy, jako Kapitolu. Jinak na našem území se tvrdě bojovalo i jinde třeba do konce na Ostravsku, tam asi Rusové hodinky lidem nekradli, jak zde stále připomínáno. Nakonec, truchlivý osud Vlasovců se taky dovršil až po válce, ty ani Američani nechtěli, na rozdíl od Němců
Příkladů podobných Švejkovi by se našla – liberálně celá řada. Jen z voleje, Jak jsem vyhrál válku od Patricka Ryana, popřípadě MASH.
Literálně, jasně, v reálu si ze sebe vojenští páni dělat legraci nenechali, takže odplata byla často fatální..
Ale taky jsem viděl nedávno ukrajinskou animovanou verzi Švejka, ta dávala dokonce větší smysl než ta naše, končí dosti symbolicky účasti Švejka v zákopech při známém Vánočním příměří roku 1914…
1. Faktem je, že 15. březen 1939 byl naprosto nelegitimní a mezinárodně neuznávaný. Teoreticky jsme mohli všechny protektorátní Němce, co sloužili v německých ozbrojených silách, postřílet nebo pověsit (takto dopadl i známý „lord Hau-Hau“, přestože měl vedle britského občanství i německé, takže spolupráci s Němci odmítnout nemohl). Plus, pochopitelně, všechny členy okupačního aparátu.
2. Beru, ale i v té Praze Němci stříleli ještě dlouho po podepsání kapitulace, když už na to tedy neměli právo. A zacházelo se s nimi, jako by nic takového neudělali, byť je za něco takového normálně kulka.
„Přečti si Švejka, Jak jsem vyhrál válku a Hlavu XXII a budeš v obraze“, radil mi jeden kolega před mým nástupem na vojnu. A taky říkal „Vždy jsem Švejka považoval za strašnou srandu, ale když jsem byl na vojně, zjistil jsem, že je to kniha vysoce realistická a v podstatě tragická.“
A já sloužil u varšavskosmluvní obdoby MASH (byť v mírových podmínkách), a troufám si tvrdit, že alespoň ten film, který předchází onomu známějšímu seriálu, by se dal v některých momentech napasovat i na poměry u nás.
Nějak tak, on totiž Hašek napsal z doby války kromŠvejka, taky svůj napůl biogfický román, Velitelem města Bugulmy. A to už je tedy opravdu brutální humor..
To petrph:
Kdyby se Hašek neuchlastal dřív, tak by ho komunisti po únoru zavřeli a možná i popravili. Jeho popis sovětských poměrů je velice realistický a bez jakýchkoli příkras (a patrně ani nepotřeboval dělat nějaké nadsázky).
Jedna zrůdná ideologie jen nahradila druhou a všichni ti vojáci padli za Stalina ne za nás, Stalin neosvobozoval svoje vlastní lidi natož nějaké Čechy, ten jen potřeboval rozšířit svojí sféru vlivu a náš uran, o naší svobodu mu vůbec nešlo, naopak potřeboval další poslušné stádo otroků, a naši komoušští kolaboranti mu v tom vydatně pomáhali, ale toto všechno mě vyprávěli už moji prarodiče to není nic nového.
Jsem dokonce toho názoru, že Stalinovi hodně vadilo, že Praha nedopadla tak, jako Varšava, což pocítili Vlasovci, ale do nemilosti se dostal i Koněv.