facebookový profil Ministerstva spravedlnosti ČR, Marie Benešová

Pomalé soudy, málo peněz, falešná nezávislost. Benešová za všechno nemůže. 10 největších problémů české justice

Napsal/a Robert Malecký 12. května 2019

ANALÝZA. V pondělí se opět sejdou na náměstích v Česku lidé, aby demonstrovali za nezávislost justice. Nejvyšší státní zástupce v rozhovoru pro deník Právo říká, že nezávislost žalobců bude hájit do roztrhání těla. Z dění posledních týdnů by se mohlo zdát, že kauza Čapí hnízdo zastíníla všechny neřešené problémy, které česká justice má. Skutečnost je ale jiná.

HlídacíPes.org definoval desítku dlouhodobých problémů české justice ve své publikaci Mapa justice.

Je pro ně příznačné právě to, že jsou dlouhodobě známé, ale k jejich řešení chybí vůle, peníze nebo čas. Politická reprezentace měří svůj čas v krátkodobých, většinou čtyřletých cyklech, během kterých se opakuje podobný scénář: sliby, vládní prohlášení, zahájení legislativních prací a postupný útlum.

To se týká věcí, kde politici jsou ochotni přáním justice naslouchat – třeba u nových procesních předpisů. Pak jsou věci, kde neochota převažuje, kde se politici bojí dát justici více nezávislosti, ačkoli to garantuje Ústava. Zde mluvíme například o faktu, že třetí pilíř moci ve státě dosud nemá, a nejspíš jen tak nebude mít vlastní reprezentaci – Nejvyšší radu soudnictví.

TOP 10 problémů české justice

Útoky na právní vědomí

Premiér Andrej Babiš říká, že je v Česku možné objednat trestní stíhání – a podporuje ho v tom nynější ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Prezident vyhrožuje soudci za vynesení nepopulárního rozsudku kárným řízením. Na svobodu se dostává usvědčený a na doživotí odsouzený dvojnásobný vrah, jehož případ přezkoumaly všechny myslitelné opravné instance. Jen několik ukázek útoků, které podrývají důvěru v justici v očích veřejnosti.

Falešná nezávislost

Nezávislost soudní moci je garantována Ústavou, vrcholná reprezentace jí ale chybí. Ukazuje se to vždy, když je v zájmu justice jednat s politiky: s mocí výkonnou nebo legislativní. Existují náhradní řešení – tzv. Justiční trojka, kolegium předsedů krajských soudů, vždy jde ale o neformální uskupení. Naposledy zastavil snahy o vytvoření justiční samosprávy ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Od té doby je myšlenka Nejvyšší rady soudnictví opět u ledu.

Nízké platy

Úroveň odborného personálu je vysoká, počet asistentů soudců roste. Jejich odměňování je ale tristní. Což se týká vedle asistentských pozic především administrativního personálu, na kterém stojí samotný chod justice. Platy se sice postupně zvyšují, stále se ale pohybují jen na úrovni 90 procent průměrné mzdy. To je zoufale málo.


OBCHODNÍCI SE STRACHEM

Nová publikace HlídacíPes.org mapující český i evropský POPULISMUS.

Více informací ZDE.


Zastaralé vybavení

Modernizace justice obecně postupuje pomalu. Velkých moderních areálů je jen pár a výstavba nových vázne. Důsledky jsou známé: soudí se ve starých budovách, kterých má jeden soud často pro různé agendy několik. V soudních síních je v létě vedro, v zimě zima. Justice vůbec není připravena na speciální kauzy, například ty, kde celé řízení probíhá v utajeném režimu.

Výběr soudců

Justici dělají lidé. Až donedávna nebyla stanovena prakticky žádná pravidla pro výběr nových soudců, není jasný kariérní řád, výběr soudních funkcionářů vzbuzoval pochybnosti. Po letech se situace trochu pohnula, ale pouze na úrovni ministerské vyhlášky, což je nedostatečné. Není jasné, co přinese otevření zákona o soudech a soudcích.

Procesní předpisy

Po revizi předpisů, zejména trestního řádu a občanského soudního řádu, soudci volají léta. „Ze soudního řízení se stává technický sled úkonů, u něhož se často zaměňuje prostředek s účelem,“ říká prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová. Přípravu nových kodexů má v programovém prohlášení pravidelně každá vláda, naplnění slibu je ale v nedohlednu.

Legislativní optimismus

Tam, kde základní moderní předpisy chybějí, máme naopak zákonů víc, než by bylo třeba. Platných právních norem je v tuto chvíli v Česku kolem dvou miliónů. Právní řád zapleveluje přesvědčení zákonodárce, že každý dílčí problém může vyřešit změna zákona, nebo dokonce zákon nový. Normy nevstupují do praxe výkladem, ale novelizací.

Pomalé soudy

Rychlost řízení se pomalu zlepšuje, přesto si v některých agendách lidé na rozsudky počkají i roky. Nejhorší je dlouhodobě situace v civilních sporech, průměrná doba řízení na některých menších soudech roste až ke dvěma letům, celorepublikový průměr se pak pohybuje pod jedním rokem. U trestních věcí se rozpětí u jednotlivých okresních soudů pohybuje od zhruba dvou měsíců až do jednoho roku.

Státní zastupitelství

Neurotický prvek na okraji justice a moci výkonné. Tak dlouho volalo po změně zákona o státním zastupitelství, až jeho přípravu vzdalo, když nebyl sepsán přesně podle přání jeho špiček. Podobné je to s tzv. protikorupčním speciálem: Měl přinést nástroj na boj se závažnou hospodářskou kriminalitou a uspokojit ambice některých státních zástupců, ale hádky kolem jeho přípravy trvaly tak dlouho, až propásl svou dobu.

Málo alternativních trestů

Trvá neochota soudců ukládat alternativní tresty. Nejvyšší soud proto zahájil sérii seminářů, které mají toto myšlení změnit, začal u peněžitých trestů. Přesto je ČR dlouhodobě ve srovnání se západní Evropou zemí s vysokým koeficientem naplněnosti věznic. Vede to k paradoxním důsledkům, kdy například kritizovaná amnestie Václava Klause pomohla „upustit páru“ přeplněným věznicím s nedůstojnými podmínkami.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

11 komentářů

  1. petrph napsal:

    Sice by se dalo s těmito body souhlasit – ostatně, vycházejí právě z názorů našich nejvyšších justičních představitelů vyřčených v rozhovorech zde na HP před nějakým časem. Jenomže, ten zásadní problém soudnictví u nás, je popsaný zde pouze v titulce pod nepřesným pojmem „falešná nezávislost“.
    Protože bohužel, o to jde. naše soudnictví má skutečnou nezávislost, danou Ústavou nade všemi. Mimochodem právě to že soudci veřejně oznamují verbální pokusy politiků o jejich ovlivnění (namísto aby je potichu poslechli) to potvrzuje.
    Ovšem potom je ale pouze věcí soudců aby si pouze oni zajistili kvalitu výstupů soudního systému skrze svá rozhodnutí a své jednání. Podotýkám tu skutečnou (nikoliv jen formálně právní) spravedlnost, protože oni to jsou,kdo zákony svými rozsudky vykládají.
    Jakož aby si sami udrželi důvěryhodnost a autoritu svého stavu právně-logickým zdůvodněním svých rozsudků, které je rovněž publikováno.
    Tady se skutečně nemají na nikoho vymlouvat, nikdo to za ně nedělá, ani nemanipuluje, ani jim to nemůže (skrytě či veřejně) nařídit, ale ani to tedy po nich nemůže nikdo mimo soudnictví kontrolovat a popřípadě korigovat. I toto si mají, skrze nejen projednání odvolacích soudů, ale i kárných senátů, řešit pouze sami.

    Ani pan prezident Zeman, ani ministr spravedlnosti, ani premiér, ani Marťani, ani proruští trollové, ani vůle lidu ani nikdo jiný.. Soráč…

  2. Adam Hladky napsal:

    Je opravdu vhodné na současnou Babišovu snahu vyhnout se soudnímu procesu reagovat odvedením pozornosti na to, co všechno je v českém soudnictví špatné ?

    • Ondřej Neumann napsal:

      Marie Benešová je člověk Miloše Zemana. Ten nemá sebemenší zájem na ukončení „soudního procesu“ s Andrejem Babišem. Protože ho tím drží v hrsti. To za prvé. Za druhé – česká justice není dokonalá. Za třetí – HlídacíPes.org je novinářský, nikoliv lobbistický či politický projekt.

      • Pavel Liška napsal:

        Ano, s vyřčenou tezí o zájmu Miloše Zemana protahovat kauzu Čapí hnízdo a tím mít na AB páku lze souhlasit. Má to logiku a vše do sebe zapadá. Zajímavé je, že tento názor, který se jasně nabízí jsem nikde jinde zatím nezaznamenal. A to si myslím, že čtu, poslouchám a sleduji kde co. Body pro Vás pane Neumanne.

  3. Trapez24 napsal:

    Zmíněných 10 problémů české justice jsou pouze okrajovými problémy české justice. Hlavním problémem je amorálnost soudců a soudkyň. Hlavním problémem je, že tyto soudkyně a soudci často vědomě postupují jinak než je jejich povinnost.Problémem je, že soudce může takřka úplně cokoli, může to být i v rozporu se zákony. Pokud takový soudce nepřizná, že vědomě takto postupoval, riziko jeho postihu je nulové – schová se to pod „právní názor soudce“ a „nezávislost soudce“.
    Je špatně, že soudce nikterak nezodpovídá za své (špatné) rozsudky a procesní postupy. Ani za ty zjevně špatné. Ani za takové, které jinak než potřebou soudce někoho poškodit a jiného zvýhodnit, zdůvodnit nelze.

  4. liberal shark napsal:

    To hlavní ve výčtu nedostatků chybí. Soudní moc je stejnou součástí veřejné moci jako moc výkonná a moc zákonodárná. Proto musí stejně jaky zbylé dvě podléhat nezávislé veřejné kontrole a její úředníci musí nést zodpovědnost za svoje nezákonné chování. Není možné, aby soudci zneužívali své nezávislosti k beztrestnému protiprávnímu či nemravnému jednání. A k tomu žádná nejvyšší rada soudnictví nepomůže, právě naopak.

  5. Pamětník - bohužel napsal:

    Nemýlím-li se, pak paní MS Benešová o excesech v justici mluvila už před vstupem ČR do EU a právě na doporučení právníků ze západu z postu NSZ upozorňovala a varovala! Zažil jsem její odhodlání na panelové besedě, v Městské knihovně a slyšel její varovné výroky proti vedení Prahy za Dr. Béma. Naplnily se beze zbytku. Takže, Když se dnes k odporu proti ní houfují mladí, obávám se jde o jakýsi řízený test, – nakolik lze zmanipulovat málo orientované, nezralé. A to v žádném případě nevolám po návratu praktik, – jen připomínám provokační udatenství někdejšího šéfa KSČ v Praze soudruha Štěpána , – který se v ČKD ukecl, že 15ti letí nebudou diktovat kdo má odejít…!

  6. Tondach napsal:

    Ano, justice je pomalá! Také promiérovy kauza se neúměrně vleče …..
    Ale nikdo snad nechcete tvrdit, že Babiš nainstaloval Benešovou, aby to konečně urychlila, že ne!

  7. OOS napsal:

    Nezávislost soudní moci je garantována Ústavou, ale až v čl. 81 a 82. Výše stojí čl. 2.: (1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Soudy tedy i podle Ústavy ČR spadají pod moc a kontrolu „lidu“ (veřejnosti), a jen v tomto rámci jsou nezávislé. Nezávislost soudů a soudců stojí níže, než jejich povinnost zodpovídat se „lidu.“ Bohužel, žádné účinné nástroje k vymáhání čl. 2 Ústavy „lid“ v systému práva nemá, a i samotné toto téma je v Česku tabu. Soudní moc zde často nevykonává moc lidu – nic k tomu soudní moc nenutí. To je skutečný problém č. 1 české justice.

    • Oskar (hanák z hané) napsal:

      To je velmi přesný postřeh. Obávám se, že absence účinných nástrojů, kterými by „lid“ mohl vymahat cokoli, co vyplývá z naplnění čl.2, odst. (1) Ústavy, je zcela záměrná, stav je setrvalý a dlouho ještě takový bude.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Reklama