Po vyhlášení protičínských sankcí kvůli porušování lidských práv v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang rozpoutal Peking masivní propagandistickou kampaň. Ta tentokrát míří i na zahraniční publikum a její okrajovou součástí je i český expremiér Jiří Paroubek.

Nejprve Čína uvalila odvetné sankce proti celkem 22 osobám, včetně několika europoslanců a německého badatele Adriana Zenze, a devíti organizacím, mezi nimiž je například Politický a bezpečnostní výbor EU, podvýbor pro lidská práva Evropského parlamentu či německý Institut pro studium Číny Mercator (MERICS). Právě Adrian Zenz zásadním způsobem přispěl ke zmapování čínské státní politiky v Sin-ťiangu a paradoxem je, že ve svých publikacích vychází primárně ze zdrojů, jež publikují samotné čínské úřady a instituce.

Přestože se Peking snaží budit dojem, že svými kroky pouze odpovídá stylem „oko za oko, zub za zub“, jeho odvetné sankce jsou zcela odlišného charakteru než ty západní. Jak pro server Sinopsis napsal Martin Hála, „západní sankce postihují činy státních úředníků přímo v Sin-ťiangu, čínské sankce názor – tedy kritiku čínské politiky v Sin-ťiangu“.

Čínský argument, že sankcionované osoby a instituce „vážně poškozují čínskou suverenitu a zájmy a zlovolně šíří lži a dezinformace“, pak jen potvrzuje, jak je toto téma pro Peking závažné – jako žádné impérium si Čína nechce nechat mluvit do své asimilační a expanzivní politiky.

Zatímco západní státy už od praktik jako je koloniální nadvláda, brutální nucená asimilace domorodého obyvatelstva nebo otrocká práce během dvacátého století definitivně upustily, komunistická Čína podobné nástroje za pomoci nejmodernějších technologií nejen široce praktikuje, ale stále zdokonaluje.

Síla „trhu“

Krátce po odvetných sankcích přišel na sociálních sítích rozpoutaný čínský bojkot západního zboží výrobců a obchodních řetězců, které se v minulosti veřejně distancovaly od bavlny ze Sin-ťiangu, na jejíž produkci se podílejí nuceně nasazení Ujguři a příslušníci dalších muslimských menšin.

Seznam firem, které s podniky využívajícími nucenou práci v Sin-ťiangu spolupracují, přinesl před více než rokem Australský institut pro strategickou politiku (ASPI). Mnohé společnosti se poté rozhodly vydat veřejná prohlášení a tuto spolupráci ukončit. První tak učinil švédský oděvní řetězec H&M, a později následovaly i značky jako Nike, Adidas, Burberry a další.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

V souvislosti se sankcemi proto v březnu zahájila čínská vláda propagační kampaň „podporujeme sinťiangskou bavlnu“, kterou podpořily miliony hlavně mladých Číňanů na internetu i přímo v obchodech dotčených řetězců. Řetězec H&M v reakci na bojkot svoje původní prohlášení zmírnil s odvoláním na to, že Čína pro něj představuje „velmi důležitý trh“.

Zmíněné vyjádření není jediným ústupkem této firmy čínské vládě. Začátkem března šanghajské úřady oznámily, že společnost H&M souhlasila s upravením „problematické mapy“ na svých stránkách tak, aby odpovídala čínským územním nárokům v Jihočínském moři. Ty Čína opírá o mapu s tzv. linií devíti čar z roku 1947. Proti tomuto kroku řetězce H&M se ohradil Vietnam a tamní uživatelé internetu vybízeli k bojkotu společnosti.

K čínské kampani proti uvedeným společnostem se více či méně dobrovolně musely přidat i čínské celebrity, v čele s v současnosti jednou z vůbec nejpopulárnějších čínských hereček Dilrabou Dilmurat, která se hlásí k ujgurské národnosti.

Mnohé popové hvězdy dokonce okamžitě přerušily spolupráci s dotyčnými značkami, včetně populárního zpěváka a člena jihokorejské chlapecké skupiny GOT7 původem z Hongkongu Jacksona Wanga, který, stejně jako mnozí další hongkongští rodáci, již dříve veřejně chválil čínskou politiku v Hongkongu.

Zapojil se i Paroubek

„Sinťiangská bavlna“ se dočkala podpory i od bývalého předsedy ČSSD a někdejšího českého premiéra Jiřího Paroubka. Ten poslední dobou reprodukuje ve svých textech hlavní linii čínské propagandy pravidelně. Hlavním argumentem, že v autonomní oblasti Sin-ťiang se lidem dobře daří, je pro něj tamní sedmiprocentní růst HDP a „vymanění z chudoby“ tří milionů lidí, jak uvádí čínská vláda.

Tato čísla samozřejmě nijak nedokazují, jak se v oblasti žije Ujgurům a dalším menšinám. Dále Paroubek tvrdí, že zde nemůže probíhat genocida, protože ujgurská populace v autonomní oblasti narůstá. Ani tento argument, podepřený údaji z Wikipedie, neodpovídá analýzám expertů.

Právě čínským sociálním inženýrstvím a problematikou kontroly porodnosti v Sin-ťiangu se dlouhodobě zabývá zmiňovaný Adrian Zenz, a částečně i na základě jeho zjištění se začalo hovořit o možné genocidě Ujgurů. Nepřímým potvrzením Zenzových závěrů může být fakt, že, jak nyní sám upozornil na Twitteru, statistická ročenka Sin-ťiangu za rok 2020 neobsahuje prakticky žádné údaje týkající se porodnosti v jednotlivých částech autonomní oblasti ani rozdělení údajů podle národností.

Jiří Paroubek se také ohrazuje proti tvrzení „západních mainstreamových médií“, že „Sin-ťiang nesmějí navštěvovat zahraniční novináři a natáčet tam pořady“, když přitom podle jeho údajů v posledních dvou letech tuto oblast navštívilo celých „1200 lidí ze stovky zemí“!

Vzhledem k tomu, že Čína se v roce 2020 kvůli pandemii koronaviru prakticky uzavřela pro cizince, to nakonec není zas tak malé číslo – až na to, že drtivá většina těchto návštěvníků se do oblasti dostala na pozvání a pod dohledem čínské vlády. V závěru svého textu Paroubek píše, že „podle odhadů mezinárodních expertů je možné očekávat, že už v roce 2028 Čína svou hospodářskou mocí předežene Spojené státy“, což však podle něj není nic „dramatického“, protože „prostě Čína je ‚dílnou světa‘, která vždy bude vyrábět významnou část světové produkce“.

Paroubkův čínský sloupek končí vzpomínkou na cestu do chuejské autonomní oblasti Ning-sia, kde obdivoval jednu z nově postavených muslimských mešit. Jeho čínští soudruzi ho však zapomněli informovat, že jiné náboženské památky jsou naopak i v této oblasti systematicky ničeny, jak dokládá příklad Wejčouské mešity.

Paroubkovy texty samozřejmě využívá i čínská propaganda, která názory bývalého premiéra vydává pro své domácí obecenstvo za reprezentativní názor české veřejnosti.