Osud liberální demokracie visí na vlásku. Rozhodne podzim, předpovídá Francis Fukuyama

Napsal/a Vojtěch Berger 14. února 2018
FacebookTwitterPocketE-mail

Slavný politický filozof před čtvrtstoletím tvrdil, že liberální demokracie je vrcholem ideologického vývoje lidstva. Bylo to po pádu komunismu v proslulé eseji Konec dějin. Teď Fukuyama varuje před šířením populismu a zmiňuje i Česko. Pro liberální demokracii je letošek podle něj možná rozhodujícím rokem.

Tím zlomovým okamžikem budou listopadové volby do amerického Kongresu, zhruba v polovině funkčního období prezidenta Donalda Trumpa.

Jak píše Fukuyama v textu na webu Světového ekonomického fóra (na příspěvku se kromě něj podílel i další politolog a ekonom Robert Muggah), pokud se republikánům povede volby vyhrát a udržet si v Kongresu většinu, vzrostou i šance prezidenta Trumpa na vítězství ve volbách v roce 2020 a na zisk druhého mandátu.

Že by republikáni mohli uspět, naznačuje dobrá kondice americké ekonomiky. Zásluhy na tom sice nemá ani tak Trumpova administrativa, to ale neznamená, že si je nemůže přivlastnit. Tweety volby nevyhrávají, ekonomika ano, píše v narážce na Trumpův oblíbený způsob komunikace s Američany Fukuyama.

Hledá se hlídač

Pokud by naopak kongresové volby opanovali demokraté, Trump za dva roky nejspíš odejde do historie jako „nepříjemná anomálie“. Demokratům přitom k většině v Kongresu nechybí až tak moc – ve Sněmovně reprezentantů je to 24 křesel, která by ve volbách potřebovali získat navíc, a v Senátu dokonce jen křesla dvě.

Fukuyama dává Trumpa do řady s dalšími populistickými lídry – třeba maďarským premiérem Orbánem nebo tureckým prezidentem Erdoganem. Taky ale připomíná: jediný, na kom opravdu záleží, jestli má liberální demokracie ještě ve světě budoucnost, je americký prezident.

USA byly architektem a hlídačem světového pořádku v posledních 70 letech,“ píše Fukuyama, „a pokud by se stáhly, pořádek by to nemusel vydržet.“

Ve svém textu zkouší také to, co už mnozí před ním – definici populismu. Fukuyama vidí tři jeho hlavní znaky. Populismus se podle něj pozná: 1) podle lákavých, ale neudržitelných politických návrhů, 2) podle určité skupiny obyvatel, kteří se vidí jako „jediní skuteční příslušníci“ daného národa, 3) podle velmi osobního stylu politického vůdcovství – politik zdůrazňuje svůj přímý vztah s „lidmi“.

Identita místo třídy

Proč tohle dnes tak dobře funguje? Proč stačí, aby někdo charismatický zakřičel, a lidi za ním jdou? Podle Fukuyamy za to může jednak ekonomický úpadek střední třídy na Západě a koncentrace bohatství v rukou elit.

Pak jsou tu slabosti, které má demokracie sama o sobě coby forma vlády – využívá křehké koalice, které reprezentují voliče s mnoha odlišnými názory.

A pak jsou tu kulturní faktory, jako pocit, že nám „někdo cizí vzal naši zemi a my ji teď chceme zpět“. Odtud už je jen krok třeba k ostrým protiimigračním náladám.

Nejen v USA, ale i v Evropě proto takzvaná „politika identity“ rychle vytlačuje „třídní“ nebo sociální nerovnost jako základní princip politického boje. Jinými slovy, voliče v čím dál více státech čím dál intenzivněji zajímá, která menšina (sexuální, národnostní atd) smí nebo nesmí mít jaká práva, než to, jak dosáhnout sociální spravedlnosti.

Konec světa, jak ho známe?

Populisté přitom zpravidla ignorují skutečná rizika ohrožující jejich potenciální voliče – třeba nebezpečí ztráty řady pracovních míst v důsledku masové automatizace výroby.

Namísto toho politici Trumpova ražení vedou krátkozraké řeči o přesouvání výroby z ciziny zpět na území vlastního státu a vyhrožují Číně obchodní válkou.

Proč tedy sledovat podzimní volby do Kongresu? Pokud je vyhrají Trumpovi republikáni a pokud za další dva roky Trump obhájí prezidentský úřad, všechno se ještě zhorší, tvrdí Fukuyama.

USA se ještě více stáhnou ze světového pódia, svět se stane ještě více multipolárním a těžiště moci – a nejpozději v tomhle bodě se Fukuyamův text přímo týká i Česka – se přesune ze západu více na východ.

Českou republiku spolu s Polskem, Maďarskem a Srbskem taky Fukuyama dává za varovný příklad toho, jak se populisté spojují dohromady, a jak vážné důsledky to může mít pro dosavadní garanty liberální demokracie ve světě, organizace jako OSN, Severoatlantickou alianci nebo Evropskou unii.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)