Zdeněk Hoření. Foto: Alžběta Jungrová, Profimedia
,

Ondřej Neumann: Novinařina vzor Rudé právo. Mezi propagandou a cynickou cenzurou

Zdeněk Hoření byl ve službách leninsko-stalinské totality vším možným, jenom ne novinářem. Přesto některá média po nedávném úmrtí Hořeního psala o jeho „novinářské kariéře“. Coby předlistopadový šéfredaktor Rudého práva byl ale především prominentní propagandista a cenzor. Jeho úkolem bylo dusit a umlčovat vše, co by skutečnou novinařinu mohlo byť i jen vzdáleně připomínat.

Prestiž novinářské profese v očích české veřejnosti padá strmě dolů. V žebříčku prestiže povolání CVVM lidé žurnalistu vidí na smutném 21. místě z 26. Hůře na tom jsou už jen kněz, prodavač, sekretářka, poslanec a uklízečka. Ještě v roce 2004 si přitom novináři drželi relativně slušné 12. místo, hned za profesionálním sportovcem a před ministrem.

Novinář, to věru v tuzemsku nezní příliš hrdě. Nejen kvůli letitým atakům na adresu této profese ze strany Miloše Zemana, Václava Klause či Andreje Babiše. Můžeme si za to samozřejmě i sami. Vlastní nedovzdělaností, chybami, ale i nedůsledností. Třeba v tom, že necháme kdekoho prohlašovat se za „novináře“.

Ať už bývalého propagandistu uchvatitelské diktatury Hořeního, nebo dnes showmana Láďu Hrušku či internetové tvůrce rychlých „názorů“ na kdeco. Od oteplování, přes čínskou okupaci Tibetu až k množství pohlaví druhu homo sapiens.

Z nadšeného propagandisty…

Takto o smrti Zdeňka Hořeního referovalo Právo, mimochodem nástupnický list Rudého práva, jehož současný spolumajitel a šéfredaktor Zdeněk Porybný v jedné osobě dělal v roce 1989 Hořenímu zástupce:

Foto: Printscreen, Právo

Přesnější dataci života Zdeňka Hořeního nám nabízí web Totalita.cz,:

1954 – redaktor Rudého Práva

1962 – 1968 – zahraniční zpravodaj Rudého práva v Moskvě

1969 – zástupce šéfredaktora stranického listu Tribuna

1969 – 1983 – zástupce šéfredaktora Rudého práva

1983 – 1989 – šéfredaktor Rudého práva

Rudé Právo bylo po celou zmiňovanou dobu orgánem Komunistické strany Československa, jeho šéfredaktor vysokým stranickým funkcionářem, všichni jeho zástupci prověřenými komunistickými kádry, i ten poslední člen redakce musel být minimálně kandidátem KSČ. O obsahu rozhodovalo vedení komunistické strany, jemuž byl šéfredaktor osobně odpovědný. Za to, že vyjde pouze to, co totalitní moc uzná za vhodné. Včetně zjevných lží, urážek i volání po životech třídních odpůrců. Jediné, na co se mohl čtenář spolehnout, že není zfalšované či překroucené, byly výsledky sportovních zápasů.

Pro pochopení úlohy Zdeňka Hořeního v československých dějinách je klíčový jeho odskok z Rudého práva do týdeníku Tribuna. Tam zamířil poté, co se těsně před invazí sovětské armády vrátil z Moskvy coby tamní zpravodaj. Vzhledem k tomu, že do 21. srpna úřadující šéfredaktor Oldřich Švestka byl jedním ze signatářů „zvacího dopisu“ pro Rudou armádu a její spojence, musel se z Rudého práva poroučet. Čekal na něj však hned jiný úkol – založit týdeník Tribuna. A jako zástupce si tam vzal čerstvě se vrátivšího moskevského zpravodaje Hořeního.

Týdeník Tribuna se stal „první legální tiskovou platformou antireformních sil“, později jeho redakci osobně ocenil jeden z architektů invaze a následné normalizace, velvyslanec SSSR v Praze Stěpan Vasiljevič Červoněnko. Pochvaly se Hořenímu a spol. dostalo i v Poučení z krizového vývoje v prosinci 1970: „Průlomem do monopolu pravice na sdělovací prostředky bylo založení časopisu Tribuna jako orgánu byra ÚV KSČ, který v této těžké době navázal na revoluční a internacionalistické tradice československého komunistického tisku.“

…cynickým cenzorem

V té době již byl Hoření zpět ve znormalizovaném Rudém právu. Za odměnu nyní již v pozici zástupce šéfredaktora. V roce 1970 získává od husákovského vedení státu i Československou novinářskou cenu a čím hůř se vede svobodě – i té novinářské – v našich krajích, tím jasněji září jeho rudá hvězda na normalizačním nebi…

Nemá cenu vyjmenovávat lži a kampaně, které Rudé právo ve jménu „lepších zítřků“ pod Zdeňkem Hořením psalo a vedlo. Zájemce odkazuji na diplomovou práci Jana Petrů Vývoj Rudého práva v období 1972-1991

Směřuji k něčemu jinému. To, co dělal Zdeněk Hoření před rokem 1989, nebyla novinařina. Byla to propagandistická práce ve službách totalitního režimu, ke které od roku 1969 přibyla i práce cenzorská. Jeho úkolem jako prominentního propagandisty a cenzora bylo dusit a umlčovat vše, co by skutečnou novinařinu mohlo byť i jen vzdáleně připomínat.

Což samozřejmě Hoření, ani nikdo z normalizačních pohlavárů, nikdy naplno nepřiznal. O jeho představám o „novinařině“ nicméně svědčí i unikátní rozhovor, který s ním v listopadu 2004 k 15. výročí listopadu 1989 pro Lidové noviny pořídila Renata Kalenská. Nabízím klíčovou pasáž:

LN: Tedy tak (jste psali), jak vám bylo přikázáno z nejvyššího orgánu?
Nám nic takového přikázáno nebylo. My jsme sice měli svého vydavatele, ale máte ho i vy. Působili jsme dokonce spontánně. Nikoli tak, že by nám každý den někdo nařizoval, co máme psát.

LN: A to, že Rudé právo bylo orgán strany, neznamená, že psalo podle toho, co si strana přála?
Každopádně ta autonomie měla své limity. To je mimo jakoukoli pochybnost. Redakční kolektiv byl zplnomocněn vyjadřovat generální linii politiky Komunistické strany Československa a v tomto směru v duchu svědomí tuto linii naplňoval svými novinovými příspěvky.

LN: Co pro vás znamená svědomí?
Svědomí znamená, že nepíšu vědomou lež. Mohu být nedostatečně informován, a to mi zabrání popsat věc objektivně.

LN: Možná jsem špatný žurnalista, ale co je objektivního na tom, když přinášíte očité svědectví člověka, který byl během Palachova týdne na demonstraci, na níž se údajně opil, skončil na záchytce a ráno tvrdil, že neví, co je Charta, ale že je chartista, protože se mu líbí, jak chartisté mlátí na Václaváku policisty? Jediným záměrem toho přece bylo dehonestovat Chartu 77.

Zřejmě takový postoj Charty nepochybně byl a projevil se i v psaní redaktorů Rudého práva. Samozřejmě, že z hlediska doby, která následovala poté, těžko můžeme obhájit leckteré naše kroky. Ale Charta pro nás byla představitelkou opozice, která usilovala o zvrat socialistického zřízení a z toho vyplýval i vztah novinářů k publicitě těchto akcí.

LN: A tomu se říká objektivita.
No, tomu se neříká objektivita. Objektivita je strašně složitý problém, se kterým zápolí žurnalistika v každé roční době, za každého režimu a v kterékoli zemi. My jsme nemínili dělat popularitu síle, která usilovala o zvrat socialistického zřízení.

LN: Zmiňovala jsem zprávu z Palachova týdne. Víte, opozice tehdy uveřejnila svědectví lékaře a současného primátora Pavla Béma, který psal o zmlácených lidech, kterým doporučoval chirurgické ošetření, protože jim hrozilo krvácení do mozku. Kdežto vy celou akci shrnete informací o opilém a pomateném muži.
Co bylo, to bylo.

LN: Máte nějaké výčitky svědomí z toho, co jste v Rudém právu psali?
Já myslím, že mám stejné výčitky svědomí ze své novinářské práce, jako můžete mít i vy. Každý ve své době děláme v souladu s přáním vydavatele, v souladu se svým přesvědčením. Každopádně redaktoři Rudého práva nepsali v rozporu se svým svědomím.

Ryzí charakter

Konec reálného socialismu znamenal i konec Hořeního v politice i Rudém právu. Ještě psal do ruské (sovětské) Pravdy a do nového „tiskového orgánu“ komunistické strany – Haló novin. Komunistická strana a Haló noviny se s ním rozloučily touto vzpomínkou.

Foto: Printscreen, Haló noviny

Za zmínku stojí především slova představitele ultrakonzervativního křídla současné komunistické partaje, bývalého místopředsedy komunistů Josefa Skály: „Zdeňkovi Hořenímu, svému ručiteli při vstupu do strany už na gymnáziu, vděčím za bezpočet moudrých podnětů i po následující půlku století. Opouští nás do panteonu fučíkovských mistrů pera a ryzích charakterů, jimž dnešní mediální hvězdičky nesahají ani po kotníky.“

Tentýž Josef Skála se v životopisu sepsaném pro komunistickou tajnou policii mimo jiné svěřil s následujícím: „Internacionální pomoc SSSR a ostatních socialistických zemí v srpnu 1968 jsem přivítal s nadšením a ulehčením. Sovětská vojska jsem uvítal 21. srpna na úsvitu na ruzyňském letišti.“ „Snažil jsem se pomáhat sovětským vojákům i ve zdánlivě bezvýznamných věcech jejich každodenního života u nás. Brzy po vstupu vojsk, ihned poté, co se rodičům podařilo navázat kontakt, jsem začal pracovat jako autor článků, zpráv a poznámek pro rozhlasovou stanici Vltava.“ (Pro kontext si dovolím doplnit, že 21. srpna 1968 bylo Skálovi něco málo přes šestnáct let).

Co přesně tento člověk myslí pojmem „ryzí charakter“, netuším. Bezpečně však vím, že Zdeněk Hoření byl ve službách leninsko-stalinské totality vším možným, jenom ne novinářem.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

14 komentářů

  1. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Poslední předlistopadový šefredaktor Rudého práva, byl skutečně spíše propagandistou než novinářem, jako téměř všichni předlistopadoví novináři, zvláště když pomineme jejich skutečné, přísně soukromé názory, které díky tomu, že měli dobře zažitou autocenzuru, projevovali jen v úzkem okruhu dobrých známých. Ovšem tehdy jsme to, na rozdíl od dneška, věděli a s tím vědomín jsme úspěšně „četli mezi řádky“ novin a časopisů a sledovali ostatní zpravodajská media. To bylo možné zejména proto, že tehdy, za totality, novináři nepředstírali, ani veřejně nevykřikovali, že to co píší, jsou skutečné pravdy a jejich skutečně svobodné názory. Jinak řečeno, nevyvraceli, ve veřejnosti velice rozšířený názor, že to, co jsme si od nich mohli přečíst, je z větší části jen tím, co píší proto, aby měli z čeho žít.
    Dnes každý novinář předstírá, že to co napíše, nebo je řečeno pod jeho taktovkou třeba na obrazovce, je nevyvratitelná pravda a třeba ČT24 si k tomu vybírá co nejširší okruh „expertů“ od odborníků co právě nastoupili v Horních – Dolních Kočehůlkách své první skutečné zaměstnání až po odborníky s dlouholetou praxí a jejich rozdílné názory nijak moderátoři nekomentují. Ponechávají tak, třeba při dnešní záplavě zpráv o pandemii, zcela na příjemci, aby si z toho vybral (demokraticky, či spíše pseudodemokraticky) sám co bude považovat za pravdivou informaci a co za lež. Stejně si počínají internetové servery a to v ještě větší míře, než ty televize.
    Tak vzniká v hlavách mnohých lidí, kteří nemohou být odborníky na všechno, dokonalý zmatek, až nakonec nikdo nevěří ničemu. V této situaci, neexistence směrodatné autority, se právě občané ČR nachází ve všech oblastech činností a v oblasti zdravotnictví zejména. Když na příklad čtu, že jeden pan profesor – lékař, zcela odmítá podat nemocnému covidem-19 lék (dokonce i preventivně), o kterém jiní lékaři, stejně renomovaní tvrdí, že snad pomahá proti tomu covidu-19, protože to, podle pana profesora, není dostatečně odzkoušeno (a on se asi bojí požkození zdraví, či něčeho jiného) a při tom si vyhledám na Wikipedii informaci, že lék je už přes čtyřicet let běžně užíván (i když k jiné indkaci, jako antiparazitikum) bez nějakých významných vedlejších účinků, při čemž jsou záznamy o jeho bezproblémové aplikaci u více než 200 milionů lidí v Africe, tak nevím co si mám, o mnohých veřejně se projevujících lékařských kapacitách, myslet. Nic hezkého to není (i proto, že jsem dlouhá léta byl činný ve vedení výroby a prodeje léků na nejvážnější onemocnění).

    • Pavel napsal:

      Že máš v hlavě „dokonalý zmatek“, oskare, je zjevné. To ses opravdu ale opravdu nemusel s těmi dlouhými odstavci namáhat, abys sdělil tuto evidentní skutečnost.

  2. pavelpavel napsal:

    Hoření byl lump, jako lump žil a jako darebák bude veden. Už tím, komu sloužil, jak psal, ničil lidi, si zasloužil opovržení zaživa. A on to věděl.
    Co napsal Skála, to je obraz toho, kam komunisti patří. Už táhnou k čertu.
    Pravda, COVID 19 si nevybírá. Ještě má ale několik zastávek, kde by se měl urychleně stavit. COVID nemá prý rád mstivé lidi, opilce a lháře. A ani ochranka prý v tomto případě neochrání.

    • josef napsal:

      Doporučuji Vám si zpětně nalézt pořad o Zd.Hořením na ČRo plus, který není starší než 3 měsíce a tam Michal Macháček podává férový nezaujatý výklad (a pak můžete uvádět své rozumy…).

  3. ŠTEPán napsal:

    Hoření jako novinář psal dle svého přesvědčení. Nikoho nezabil, A na tom není přece nic špatného, že měl své přesvědčení. Celý svůj produktivní život jsem nebyl členem KSČ, Také jsem četl RP mezi řádky a nevěřil jsem všemu co jsem četl, tak jako dnes. Dnes také nečtu Šafrovo Fórum a vůbec pravicové média, tak jako nečtu nic od pravicových politiků, tedy dnešní tzv. demobloku. Ale když vidím a čtu to běsnící štvaní proti Babišovi, tak vůbec nic nevyčítám bývalému Rudému právu. Když čtu a slyším tu agresivní propagandu proti Rusku (což už není SSSR) a proti Číně, nejúspěšnější komunistické zemi, která zastíňuje dominanci USA a jejich přisluhovače, pak lhaní tzv. demokratických novinářů se vůbec neliší od předpřevratových novinářů, ba je horší.. A Hoření nebyl horší než dnešní Šidlové, Šafrové ……, Proto prohlašuji >
    Svoboda pravdě a nesvoboda lžím.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      I já si myslím o těch dnešních Šídlech, Šafrech a dalších, to samé, co Vy.

    • Pavel Liška napsal:

      Nesouhlasím. Není možné říct, že dnes se děje to samé co dříve, jen v opačném gardu. To prostě není pravda ! Jasně, propaganda jede na plné obrátky. Šafr je diagnóza, nikoliv objektivní novinář. To samé Šídlo a můžeme pokračovat….
      Ale ne ! Prostě to není to samé. Ano, možná, že jen zatím…. Ano, možná, že jsme jako ta žába a voda se ohřívá. Ale to rovnítko, jen s opačným znaménkem, to tam jednoduše dát nelze ! Tohle je strašně nebezpečné idealizování předlistopadového režimu a vyvolávání nostalgie po něm.
      A mimochodem, Forum24 je pravicové asi tak jako je A2larm konzervativní….

    • Luboš napsal:

      Jeden podstatný rozdíl je že tenkrát mohl do novin psát pouze člověk který souhlasil s politikou KSČ a v její linii. Vše ostatní jste si mohl psát doma na stroji přes kopírák a ještě Vás za to mohl zavřít. To je s dneškem naprosto nesrovnatelné.

  4. Bacil napsal:

    Komu slouží dnešní novináři? Jsou stejní neli horší než ti v 50létech. Taky odsuzují lidi bez soudu. Zažil jsem tu dobu a můžu porovnávat.

  5. Tom napsal:

    Horeni je pravy predstavitel pojmu prestitut.
    Nechutny, slizky, bolsevicky, karieristicky lokaj.

    • Ondrej napsal:

      je to presne tak. kdokoli ho obhajuje, tak obhajuje totalitu a nesvobodu. byl to obycejny bolsevicky darebak!!

  6. Jarda napsal:

    Hloupější článek jsem dosud nečetl. Takto píše zakomlexovany člověk, fanatik, hlupák a havloid.
    Toto je dědictví toho zlořáda Havla, nenávist ke vsemu před rokem 1989. Hlupáci z Prahy budou ještě 200 let pojmenovat po zlořádovi Havlovi každý roh kde se vyčural pes. Havel nesahal p.Hořenímu ani po kotníky. Pan Hoření byl pan novinář. Čest jeho památce.

  7. Bacil napsal:

    Většina dnešních pisálků je horší než Hoření. Za peníze napíšou cokoliv.

    • Sam napsal:

      Rudé právo jsem měl za 30 let v ruce asi jednou, o Hořením jsem možná někde něco zaslechl, ale četl jsem jiné noviny (Zemědělské, Lidovou demokracii, Svobodné slovo), mimo prvních dvou politických stránek, a musím s vámi souhlasit, že tehdejší nepolitičtí novináři možná měli stranické prověrky, ale byli morálně a kulturně na mnohem vyšší úrovni než většina dnešních, protože dovedli informovat, nepotřebovali nikoho urážet, honit se za senzacemi, za penězi a hlavně nerozsévali mezi lidmi nenávist, neštvali proti sobě generace, rasy, povolání apod.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *