Jana Nagyová Nečasová a Petr Nečas

Novinka v odposleších u kauzy Jany Nečasové? Nikoli. Nejvyšší soud rybaření kritizuje už roky

Napsal/a Robert Malecký 3. července 2020
FacebookTwitterPocketE-mail

ANALÝZA. Když Nejvyšší soud v polovině června označil odposlechy v kauze Jany Nečasové a Vojenského zpravodajství za nezákonné, vyvolalo to řadu udivených reakcí. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman dokonce emotivně hovořil o změně podmínek pro odhalování a dokazování závažné trestné činnosti. Ve skutečnosti o žádné překvapení nejde. Nejvyšší soud takzvané rybaření v odposleších kritizuje dlouhodobě a konstantně.

Na úvod provedeme jistě užitečné srovnání dvou citací:

„Není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání. (…) Takový poznatek musí vydání příkazu k odposlechu předcházet, přičemž je třeba, aby byl validní, což znamená, že musí pocházet ze spolehlivého zdroje a musí být dostatečně přesvědčivý. (…) V žádném případě se nemůže jednat o pouhou spekulativní konstrukci, byť vedenou tzv. užitečným záměrem.“

vs.

„V této souvislosti je třeba připomenout zásadu týkající se nařizování odposlechů a vyslovenou Nejvyšším soudem, a sice že není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání. Takový poznatek musí vydání příkazu k odposlechu předcházet, přičemž je třeba, aby byl validní, což znamená, že musí pocházet ze spolehlivého zdroje a musí být dostatečně přesvědčivý. V žádném případě se nemůže jednat o pouhou spekulativní konstrukci, byť vedenou tzv. užitečným záměrem.“

První výrok pochází z listopadu roku 2016 a vynesl ho senát Nejvyššího soudu vedený soudcem Františkem Hrabcem. Šlo o případ bývalého libereckého policejního ředitele Miroslava Dvořáka, v němž Nejvyšší soud již před čtyřmi lety konstatoval nezákonné nasazení odposlechů.

Druhá je citace je čerstvá. Pochází právě z rozhodnutí o nezákonném nasazení odposlechů v případě Jany Nečasové a vynesl ho senát soudce Jiřího Pácala. Nebudeme jistě daleko od pravdy, když řekneme, že si Nejvyšší soud v této otázce drží výkladovou konsistenci a že jde o prakticky totožné zdůvodnění.

Končí vyšetřování vražd?

Jiného názoru je ovšem nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Ten v okamžiku, kdy bylo v červnu rozhodnuto o nezákonnosti odposlechů Jany Nečasové, poskytl týdeníku Respekt rozhovor, v němž řekl:

„Po rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu JUDr. Jiřího Pácala ve věci odposlechů se přiznám, že jsem značně nejistý v otázce, kdy a za jakých podmínek vlastně lze odposlechy telekomunikačního provozu v trestním řízení použít. Pokud vycházím z předpokladu, že odposlechy lze nasadit až v případě, kdy je věc již dostatečně důkazně podložená, pak vlastně už nejsou potřeba, a dokonce by z hlediska zásady subsidiarity jejich použití ani neměly být nasazeny. V opačných případech, kdy v daném případě není dostatek důkazů ani indicií k prokázání podezření z trestné činnosti a je zde důkazní nouze, pak mám za to, že rozhodnutí JUDr. Jiřího Pácala nám říká, že v takové situaci odposlechy nelze ani nasadit. (…)

Další otázku vyvolává názor, který předmětné rozhodnutí naznačuje – tedy že pokud jsou odposlechy zjištěny informace k jinému druhu trestné činnosti, než pro kterou byly nasazeny, pak je nelze vůbec použít. Což v podstatě znamená, že pokud bude zaznamenána komunikace dvou osob v trestním řízení vedeném například pro drogový delikt a v průběhu komunikace se jedna z osob dozná k vraždě člověka, tak to nebudu moci použít jako důkaz. Taková interpretace nejenže výrazně mění dosavadní podmínky pro odhalování a prokazování závažné trestné činnosti, ale je dokonce v přímém rozporu s výslovným zněním zákona.“

Za pozornost jistě stojí i onen argumentační faul, s nímž nejvyšší státní zástupce vnesl do hry falešnou kartu vraždy. Možná mohl ještě pro zdůraznění konečného efektu zmínit vraždu na dítěti, pokud možno zesílenou o znásilnění.

Na věci by to ovšem mnoho nezměnilo – samotné doznání pro jakýkoli trestný čin, pocházející pouze z odposlechu, samozřejmě soudu jako důkaz nepostačí a policie a státní zástupce musí jeho validitu podložit skutečnými důkazy, například tělem a podobně.

To ale jen na okraj. Skutečný problém vyjádření nejvyššího žalobce je v té části, kde hovoří o změně podmínek pro odhalování a dokazování trestné činnosti. Fakticky se tak přiznává k tomu, že několik let stará rozhodnutí Nejvyššího soudu buď nezná, nebo se snaží mást veřejnost.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Rybářská klasika

Zmíněný případ Miroslava Dvořáka patří ke klasice žánru zvaného „rybaření“ – tedy metody, kdy si policejní útvary nechají schválit široce pojaté odposlechy a teprve z nich pletou „sítě“ kauz, které se pak snaží uplatnit u soudu.

Stejně jako Jana Nečasová se Dvořák na Nejvyšší soud s žádostí o přezkum obrátil v okamžiku pravomocného skončení věci. Prověřit zákonnost odposlechů je totiž možné jen dvěma způsoby.

Buď vedou k podání obžaloby a pak se jimi, často z podnětu obhajoby, zabývá soud při projednávání věci. To je příklad známého zrušujícího rozsudku ve věci bývalého hejtmana Davida Ratha, kde nezákonnost pořízení odposlechů konstatoval odvolací Vrchní soud v Praze.


PSALI JSME: Česká odposlechová republika. Když bez štěnic není žádný jiný důkaz


Existuje ještě druhá cesta – návrh na přezkum zákonnosti odposlechu k Nejvyššímu soudu. „Předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném odposlechu účastníka stanice. Ten má právo navrhnout Nejvyššímu soudu, aby přezkoumal zákonnost odposlechu,“ řekl k této „metodě“ před časem pro HlídacíPes.org prezident Unie obhájců, advokát Tomáš Sokol.

Tento postup není příliš známý a využívaný, na Nejvyšší soud se takto od roku 2012 obrátilo jen několik desítek lidí. Prvním uznaným případem byla v roce 2014 kauza pražského klenotníka Václava Oudy.

Zakázky ovlivňovat nemohl. Nevadí

Co o Dvořákově případu soud zjistil? Policie měla v době, kdy podávala žádost o povolení odposlechu, pouze mlhavou teorii. Podle ní měl Dvořák z pozice ředitele liberecké policie ovlivňovat zakázky na dodávky pohonných hmot ve prospěch společnosti KM-PRONA, od níž měl v užívání mobilní telefon.

Liberecký soud na základě této teorie, kterou bylo snadné vyvrátit, leč nikdo z policistů se tím neobtěžoval, povolil nasazení odposlechů. To je podstatou kritiky Nejvyššího soudu z úvodu tohoto textu: „Není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání.“


PODÍVEJTE SE: Celé rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci zákonnosti odposlechů Miroslava Dvořáka


Prověřit, zda mohl Dvořák zakázky na pohonné hmoty ovlivňovat (nemohl), šlo totiž i jinak, bez odposlechu. Čímž byl porušen zákon.

„Svědčí o tom především následný postup orgánů přípravného řízení, kdy teprve po zahájení trestního stíhání JUDr. D., kdy byl jmenovaný obviněn z trestných činů, které ale nezahrnovaly ani náznakem jednání, pro něž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu okresním soudem povolen a posléze krajským soudem dokonce prodloužen, byly vyslechnuty osoby, jež mohly celou záležitost ohledně dodávek pohonných hmot policii snadno objasnit,“ píše Nejvyšší soud.

Šlo o pracovníky automobilového oddělení Krajského ředitelství policie z Ústí nad Labem, kteří nebyli Dvořákovi ani podřízení. Ti shodně vypověděli, jak byly dodávky pohonných hmot zajišťovány, a především že je Dvořák ze své funkce neměl jakoukoli možnost ovlivňovat.

Pro všechna opatření umožňující odposlech je typické, že proti nim z logiky věci není přípustný opravný prostředek. Případ Miroslava Dvořáka je ukázkou, co to může způsobit: policie se dostala prostřednictvím nezákonných odposlechů k informacím, na kterých postavila obžalobu v „hlavní“ kauze. Původní domněnka se z případu vykouřila a fungovala jako jakýsi „katalyzátor“ k povolení odposlechu. Problém ovšem je, že se o tom Dvořák dozvěděl až po pravomocném skončení věci.

Podobnost s kauzou Jany Nečasové tak není jen čistě náhodná. Ostatně, jak nedávno na Twitteru upozornil jeden z advokátů činných v kauze Vojenského zpravodajství. Soudům trvalo celých sedm let, než se po pravomocném skončení věci nezákonnost odposlechů ukázala.


Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)