Skoro dvěma třetinám dětí migrantů přicházejících do Česka není víc než čtyři roky (údaje jsou z roku 2015) a mají tedy vysoké šance na úspěšnou integraci. Upozorňuje na to nová studie OECD, která varuje, že dobré začlenění jednoho uprchlíka neznamená totéž i pro všechny jeho příbuzné.

Nezapomínejte na rodiny migrantů, vyzývá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) – vlivná mezinárodní organizace sdružující ekonomicky vysoce vyspělé státy světa, jejímž členem je i Česká republika.

Státy a vlády podle OECD často všechnu pozornost a prostředky věnují migrantovi, který do země dorazil jako první. Jeho rodina, přicházející obvykle za ním, má ale integrační servis leckdy mnohem horší. V důsledku to může poškodit celou společnost. Zejména řízená migrace je přitom způsob, jakým může Západ řešit svou demografickou krizi.

O jakých situacích OECD mluví? Zkusme popsat jeden příklad: Migrant (OECD do rodinné migrace zahrnuje jak migraci z ekonomických důvodů – pracovníky z ciziny s příslušným povolením – tak uprchlíky z humanitárních důvodů, pozn. red.), otec a hlava rodiny, třeba z Blízkého východu, dorazil do západní Evropy sám. Po nějaké době (desítky měsíců nebo i pár let) za ním přijela i žena a děti. Muž mezitím zajistil vše potřebné, aby rodina mohla začít nový život, a splnil zákonné podmínky, aby příbuzní mohli přijet za ním (ty se v různých zemích liší).

Naučil se obstojně jazyk a sehnal si práci (a pokud šlo o uprchlíka, získal také azyl). V tom mu pomáhal stát, který mu platil jazykové a integrační kurzy. Jeho rodina by teď po příjezdu potřebovala totéž. Už na to ale nemá nárok, protože rodina ekonomicky funguje (muž má příjem) a vypadává tedy ze záchranné integrační sítě státu.

„Migrace z rodinných důvodů“ je celkově mnohem širší pojem, kam nespadá jen tzv. slučování uprchlických rodin, ale třeba i sňatky s cizincem a následné stěhování do jiné země nebo migrace celých rodin společně.

Podíl žen mezi dospělými migranty v rámci rodinné migrace podle zemí, zdroj: OECD, data: EUROSTAT

Tenhle typ migrace se přitom týká hlavně žen, které pak čelí i největším výzvám v integraci. Jejich podcenění se podle OECD může společnosti v budoucnu vymstít. Co tedy organizace doporučuje?

S dětmi dlouho nečekat

Především co nejvíc zkrátit dobu mezi příjezdem prvního uprchlíka a zbytkem jeho rodiny. Podle statistik OECD totiž děti uprchlíků, které do nové země přijdou ve věku do šesti let, výrazně rychleji dohánějí náskok svých spolužáků narozených v nové vlasti. Pokud ale dítě dorazí do nové destinace ve starším věku, handicap se velmi rychle zvyšuje.

Třeba v případě České republiky je podíl dětí v tomto „perspektivním“ věku jeden z nejvyšších v rámci OECD. Skoro dvěma třetinám dětí migrantů přicházejících do Česka není víc než čtyři roky (data z roku 2015) a mají tedy vysoké šance na úspěšnou integraci.

Věk dětí v rámci rodinné migrace v době jejich příjezdu do cílové země, zdroj: OECD

Podle OECD by státy měly podporovat legální migraci včetně rodinných příslušníků, nebo alespoň co nejrychlejší příchod rodiny za příbuzným, který přišel jako první. Pomoci tomu může snižování poplatků za víza nebo zjednodušení byrokratických úkonů spojených se sloučením rodiny.

Nejezdit bez přípravy

OECD taky důrazně doporučuje, aby příprava na život v nové zemi nezačínala až okamžikem příjezdu. Týká se to i hledání nové práce. Už v zemi původu by měli migranti získat první přehled o tom, jak funguje pracovní trh ve státě, kam se chtějí přestěhovat.

OECD zmiňuje jako propracovaný systém státní pomoci v tomzo ohledu třeba Kanadu, která migrantům dopředu nabízí asistenci „šitou na míru“ a už v zemi původu pomáhá hledat konkrétní pracovní nabídky u kanadských zaměstnavatelů.

Česko podle OECD nenabízí potenciálním migrantům žádný srovnatelný servis, žádné elektronické ani klasické kurzy jazyka v době před odjezdem, ani informační schůzky se zástupci státu. Informační materiály o životě v Česku prý mají k dispozici uchazeči o přestěhování do Česka hlavně na Ukrajině, v Rusku a ve Vietnamu.

Vídeň jako inspirace

Jako další skupinu, která si v rámci rodin migrantů zasluhuje zvláštní pozornost, zmiňuje OECD manželky migrantů. Na nich často leží tíha péče o rodinu. Zároveň ale do země leckdy přicházejí bez jazykových znalostí.

Ty jsou přitom nezbytné pro to, aby žena přihlásila děti do školky, aby si aktivně hledala práci nebo aby navázala kontakt s většinovou společností v nové zemi (nákupy, úřady, sousedské kontakty).

V opačném případě hrozí, že se ženy stáhnou do izolace a svůj čas budou většinou trávit doma, což de facto znemožní nejen jejich integraci, ale i integraci jejich dětí. Začne se tak vytvářet nová, „paralelní“ společnost, se svými pravidly a problémy.

Například na jednom vídeňském sídlišti proto už déle funguje komunitní projekt, který se ženy migrantů snaží ze sociální izolace vytáhnout ven – jmenuje se „Sousedky“. OECD teď vybízí k podobným snahám i státní instituce.

S tím souvisí i další doporučení organizace – nestigmatizovat ženy migrantů, které mají malé děti. Ženy podle OECD musejí mít možnost učit se jazyk i aktivně se seznamovat s pracovním trhem i přesto, že vychovávají malého potomka.

OECD uvádí jako jeden z příkladů „dobré praxe“ další vídeňský projekt „Mama lernt deutsch“. Matky chodí na kurzy němčiny do stejných škol a školek jako jejich děti. Vidí rakouské školství v praxi a o jejich děti je během kurzů postaráno.

Půjčit peníze a dát šanci

Dalším klíčem k úspěšné integraci migrantů je podle OECD rychlý a co nejméně omezený přístup rodinných příslušníků migrantů na pracovní trh.

Je to vidět na příkladu Německa, které dříve mělo pracovní trh velmi svázaný (například manželky migrantů musely do roku 2005 čekat celý jeden rok než se mohly přihlásit o místo, a to jen pokud by to nemělo „negativní vliv na zaměstnanost“ v Německu).

V posledních letech i kvůli migrační vlně z roku 2015 a nutnosti rychle najít práci pro statisíce lidí ale bariéry směrem k pracovnímu trhu většinou padly.

OECD taky radí ještě více podporovat rodinné příslušníky migrantů v samostatném podnikání. Zmiňuje třeba Španělsko a jeho státní systém mikroúvěrů pro ženy – migrantky, které chtějí založit vlastní firmu.

Podobné iniciativy, které migranty, a speciálně ženy mezi nimi, podporují v samostatném podnikání, mají i další státy, třeba Německo, Švédsko nebo Austrálie.