Maďarský ekonom Attila Chikán byl ministrem hospodářství v první vládě Viktora Orbána na konci 90. let. O Orbánově režimu však ztratil iluze po roce 2010, kdy se Orbán k moci vrátil a drží premiérské křeslo bez přestávky až dodnes. Když strana Fidesz znovu vyhrála volby v roce 2018, Orbán slíbil, že se pomstí kritikům. O čtyři dny později se Chikánovo jméno objevilo na seznamu „Sorosových žoldáků“.

Dlouholetý maďarský premiér Viktor Orbán o Attilu Chikánovi dříve poznamenal, že bez tohoto muže by strana Fidesz, která ovládá maďarskou politiku nepřetržitě posledních deset let, nikdy nevznikla. „Ano, to řekl,“ směje se Chikán, který se mezitím ocitl na Orbánově seznamu odpůrců.

V rozhovoru pro HlídacíPes.org mluví také o psychologické rovině Orbánova vládnutí: „Jeho hluboké přesvědčení je, že je v zájmu maďarského lidu, aby jeho strana vládla. Na této moci trvá, protože si myslí, že to dělá dobře,“ říká o premiérovi.

Orbán věří, že má vládnout

Když si představíte, že jste se z Maďarska v roce 1989 ocitl v Maďarsku roku 2020, co vás nejvíc překvapí?

V roce 1989 jsme věřili tržní ekonomice a demokratické politice. Mysleli jsme, že to povede k většímu rozvoji s praktickými výsledky. Možná největším překvapením ale je, jak málo lidí jsme pro tyto představy získali.

Důvody proč se tak nestalo, jsou jak globální, tak domácí. Máme smůlu na výběr vhodných lidí do vlády. Začalo to už první vládou v roce 1990. Ta se značně vzdálila tomu, co jsme já, lidé kolem mě a především společnost, očekávali. Nevím, jestli jsme si to v té době uvědomili. První vláda se vrátila k tradičním maďarským představám o historii, vzdělávání a ekonomice. Obrátila se do minulosti namísto do budoucnosti.

Fidesz chce upevnit svou moc, což je z pohledu vládní strany logické. Podniká ale daleko víc než kroky bezprostředně nutné pro udržení moci. Likviduje třeba média kritická k vládě, hraje si s historickým revizionismem a podobně.

Já samozřejmě nevím, kde je hranice. Po volbách, které Orbán prohrál v roce 2002, se rozhodl, že aby zůstal ve vládě, musí být nelítostný a výbojný vůči ostatním stranám. Ze soupeřů se stali nepřátelé. Tak Orbán začal vnímat uváznutí na mrtvém bodě v politice. Když máte protivníky, jsou věci, o kterých chcete diskutovat, můžete vyhrát debatu, použijete marketing a bůhvíco. Když máte nepřátele, nemusíte zvažovat jejich názor. Musíte je zničit – ne fyzicky, samozřejmě – ale společensky a politicky, abyste si zachovali převahu.

Jeho hluboké přesvědčení je, že je v zájmu maďarského lidu, aby jeho strana vládla. Na této moci trvá, protože si myslí, že to dělá dobře. Myslím, že to je velmi důležité. Lidé z jeho okolí mají všechny možné motivy. On sám ale svým představám věří. Těžko ho přesvědčí nápady někoho jiného než jeho vlastní. Proto i on někdy jde daleko za to, co je, jak jste říkal, nutné k udržení moci.

Lidé kolem strany Fidesz formálně plní mezinárodní regulace a další dohody, ale nezdá se, že by rozuměli jejich smyslu. Já jsem to viděl třeba u azylové politiky nebo regulace médií. Je to tak i v ekonomice?

Asi je to podobné s institucionálním systémem pro správu fondů EU. Vláda se snaží fondy plně využít. Institucionální systém existuje. Ale potenciální uchazeči nevěří v jeho férovost kvůli všudypřítomnému riziku korupce. Takže systém by mohl fungovat podle pravidel EU, ale kvůli jeho deformacím nefunguje.

Voliči jako věřící

Zvláštní také je, že vládnoucí Fidesz od roku 2010 nepublikoval ucelený politický program.

(Směje se) Oni prostě říkají „pokračujeme správnou cestou“. Mohou to udělat, protože jejich voliči nejsou, řekl bych, podporovatelé, ale spíše věřící.

Mnoho českých politiků, kteří komentují maďarskou politiku, o ní mnoho neví. Karel Schwarzenberg, bývalý ministr zahraničí, byl jediný ze dvou českých politiků, kteří mi v rozhovoru dokázali říct, co byl Népszabadság nebo Magyar Nemzet (nejprodávanější deníky v čase, kdy byla nuceně zastavena jejich činnost, v letech 2016 a 2018, pozn. red.). Přesto chválil Viktora Orbána za to, že „spravil ekonomiku“ poté, co ji levicová vláda zanechala před deseti lety v nesnázích. Jaké je vaše hodnocení?

Zdá se, že je to pravda, pokud se podíváme na makroekonomické indikátory jako rozpočtový deficit nebo každoroční růst. Nic ohromujícího, ale je to přijatelné. Rozhodně lepší než v první dekádě tohoto století. Jsou tady ale dva problémy.

Zaprvé, vláda vždy mluví o tom, co dělá lépe než dřív, nebo lépe než loni. Myslím ale, že je také důležité, jak si vedou další bývalé socialistické země jako Česko nebo Slovinsko. Z tohoto úhlu pohledu maďarská výkonnost není vůbec dobrá. Jsme jedni z posledních v řadě indikátorů. Když zvážíme obrovský příspěvek EU a extrémně příznivé mezinárodní ekonomické prostředí posledního desetiletí, měli jsme dosáhnout víc.

Zadruhé, výdaje na zdravotní péči, vzdělávání a výzkum jsou mnohem nižší, než by měly být. Důsledky opomíjení těchto sektorů se zřetelně ukazují.

Jedno z kritérií, ve kterých si Maďarsko zatím nevedlo nejlíp, byly inovace. Vláda se z nich ale snažila udělat jednu ze svých priorit. Součástí této snahy prý byla i kontroverzí reforma Akademie věd.

Formálně je vláda velmi nakloněná inovaci. Ve skutečnosti je rozpočet na výzkum ubohý a institucionální změny v Akademii budou podle mého soudu kontraproduktivní. Centralizace Akademie nebyla nástrojem, ale cílem vlády. Oni říkají, že institucionální změny povedou k efektivnějšímu výzkumu. Ministerstvo ale nesprávně spojuje výzkum a vývoj. To, co nám chybí, jsou instituce, které by převedly základní výzkum do průmyslové praxe.

Evropská komise i Evropská lidová strana na vývoj v Maďarsku dlouhé roky hleděly se zavřenýma očima. I v Česku někteří politici tvrdí, že Viktor Orbán je obhájcem konzervatismu nebo křesťanství. Proč myslíte, že nemění názor?

Zřejmě proto, že nechtějí (ušklíbá se). Já detailně neznám názory těchto stran, ale zní to tak, že Orbán poskytuje určitou podporu pro jejich politickou dráhu. Fidesz je ve vládě deset let. Ty strany na něj mohou ukázat, a tak dát větší důvěryhodnost svým vlastním postojům.

Autor je redaktorem serveru Datalyrics, který se věnuje společenskovědnímu výzkumu, jeho popularizaci a žurnalistice.

Rozhovor v původní nezkrácené podobě si můžete přečíst zde.