Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Vazební věznice Ruzyně. Foto: František Vlček / MAFRA / Profimedia
,

Mezi vazbou a vězením je rozdíl jako mezi prasečím chlívkem a hotelem Ritz, říkají advokáti

Vazebně stíháno bylo k polovině listopadu 2021 v České republice přesně 1336 lidí.  Z hlediska zákona jde sice o obviněné, ale jinak stále o nevinné lidi. Odlišit, kteří z nich budou časem odsouzeni a kteří budou naopak třeba po měsících vazby propuštěni a po letech soudů uznáni jako bezúhonní, se od stolu nedá. Jisté je, že vazba je (zejména pro ty skutečně nevinné) otřesná zkušenost, která má tvrdý dopad na duši i tělo, na pracovní vazby i rodinné a přátelské vztahy.

S tím, že skončí ve vazbě, lékař P.B. rozhodně nepočítal. Byl sice v pozici obviněného, o tom, že plánuje odletět na dovolenou, ale policejní vyšetřovatele předem informoval. Právě v den chystaného odjezdu byl pozván na policii, údajně převzít a podepsat nějaké písemnosti. Když na služebnu dorazil, byl zatčen a krátce poté soudkyně potvrdila uvalení takzvané útěkové vazby. Na dovolenou tedy neodjel a sbalené kufry si vybalil až půl roku poté.

V pozici problémového vězně

Ve vazbě v ostravské věznici následoval obvyklý proces: obviněný byl přijat, vysvlečen do naha, nafasoval erární vazební oblečení. Tři dny pak strávil v takzvané přípustkové cele, v níž nepřetržitě 24 hodin svítilo světlo. „Jednalo se o odporné místo, kde byl rozbitý nábytek včetně toalety a po stěnách a na zemi byly různé exkrementy, byla to vlastně taková lepší žumpa,“ popisuje P.B.

Po třech dnech se ocitl na takzvané pevné vazbě, v cele se zvýšenou ostrahou. Dvakrát týdně měl nárok na šestiminutovou sprchu, jednou denně na hodinovou vycházku, která ale – jak říká – nikdy ve skutečnosti hodinová nebyla; obyčejně trvala něco mezi 15-45 minutami. Komu se čas strávený na vycházce nelíbil, další den nikam nešel.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Vztah s dozorci měl P.B. od počátku komplikovaný kvůli své cukrovce. Ocitl se ve škatulce problémového vězně kvůli tomu, že vyžadoval aplikaci inzulínu tak, jak s ohledem na onemocnění potřeboval. Několikrát se na cele dostal do těžkého hypoglykemického stavu, a nebýt pomoci spoluvězně na cele, byl v přímém ohrožení života.

„Celou dobu pociťoval obrovské příkoří, vzhledem k tomu, že se stále domnívá, že nic nespáchal a ničeho trestného se nedopustil. Bylo s ním jednáno podlým způsobem a ve vazbě nakonec strávil 175 dní,“ shrnuje text žaloby o náhradu škody, kterou P.B. později podal.

Až později byl P.B. převeden na celu s mírnějším režimem, kterou sdílel s dalšími deseti lidmi. Zákon o výkonu vazby stanoví, že „jestliže to podmínky ve věznici umožňují, dostane obviněný na vlastní žádost samostatnou celu“. Většina obviněných podle zkušeností Vězeňské služby prý ale dává přednost kolektivnímu ubytování.

Na nové cele měl již P.B. lepší přístup k hygieně, po snídani se cely otvíraly a vězni se mohli například dívat na televizi či hrát společenské hry, cvičit a chodit na vycházky.

Návštěva ve středověku

„Vazba je podle mne horší než výkon trestu. Ten je totiž už ve stabilizovaných poměrech, odsouzený přichází do kriminálu, ví, kolik dostal, řídí se to určitými pravidly, máte právo na styk s blízkými, můžete dostávat balíčky. Kdežto vazba má řadu omezení, která ve výkonu trestu nejsou,“ říká advokát Milan Hulík, který před rokem 1989 hájil disidenty a po revoluci byl náměstkem ředitele Vězeňské služby.

Specifikem je i to, že po každé návštěvě či setkání s advokátem u vazebně stíhaného vždy následují povinné prohlídky, včetně všech tělesných dutin. „Člověk má z toho pocit, že se v tom dozorci až vyžívají. Je to velmi nedůstojný proces,“ říká právník Aleš Rozehnal, který sám ve vazbě v kauze TV Nova (v níž byl později zcela osvobozen) v roce 2001 strávil tři měsíce.

„Nejprve jsem byl v cele předběžného zadržení v Kongresové ulici a to máte pocit, že jste se najednou ocitli v době Čingischána. Byla tam tma, odporná koženková matrace na betonovém soklu a místo záchodu díra v podlaze,“ popisuje Rozehnal s tím, že vazební věznice na Pankráci, byť patří v Česku k těm nejhorším, byla sice lepší, ale i tak to byl a stále je – jeho slovy – středověk. „Ze zkušenosti svých klientů vím, že hygienické podmínky stále neodpovídají 21. století. I když se vazební věznice postupně modernizují, dostat je do civilizované podoby bude ještě trvat,“ říká Rozehnal.

Rozdíl mezi výkonem vazby a vězením v případě odsouzení popisují věci znalí „asi jako mezi prasečím chlívkem a hotelem Ritz“.

„Dle svědectví mého klienta se například děje i to, že mu ve vazbě první tři dny v cele neustále svítili a „sprostého podezřelého“ budili každou hodinu. Po každém opuštění cely následovala tělesná prohlídka včetně všech tělesných dutin, ačkoli se vězeň pohyboval stále jen v rámci vazby. Toto je skutečnost, která se tam děje – a to, co je napsáno v zákoně o výkonu vazby, je zcela něco jiného,“ říká advokát Marek Juráš z ostravské právní kanceláře Forlex.

„Ti, co tím prošli, vám to řeknou, bohužel to není možné nijak zdokumentovat a nakonec vše zůstává v rovině tvrzení proti tvrzení. To, že vám tři dny v kuse na cele svítili, každou hodinu vás budí, to prostě nedokážete. Zdá se, že i třicet let po revoluci se pořád ve vazbě pracuje s tím, že se vás tam psychicky snaží zlomit k doznání a nedostatek spánku je zaručený recept, který znaly a bohužel znají všechny režimy. Každý vám potvrdí, jak hrozné je, když vás nenechají několik dní vyspat,“ dodává advokát Juráš.

Ze zákona má přitom každý obviněný nárok nejen lůžko a uzamykatelnou skříňku na osobní věci, ale i na nepřetržitý osmihodinový spánek.

„I když se na člověka ve vazbě má pohlížet jako na nevinného, panuje obava z předávání nějakých informací, z ovlivňování, vynášení informací, a pravidla jsou přísnější a podmínky jsou horší než u již odsouzených. O nějakém systémovém psychologickém nátlaku třeba v podobě neustálého svícení na cele jsem ale neslyšel. Když ale panuje třeba obava ze sebepoškození a je potřeba extra dozor, možné to je,“ říká advokát Milan Hulík.

Právník Aleš Rozehnal upozorňuje i na to, že ve vazebních věznicích bují otevřená korupce. „Za jakékoli přilepšení, třeba cigarety, pivo nebo placatku rumu je tam jednotná taxa 500 korun. Za jednoho mého klienta posílala jeho manželka dozorci na účet 15 tisíc korun. Měl díky tomu nadstandard – práci v kuchyni, lepší stravování, volný pohyb po chodbách a podobně,“ popisuje. Podle něj jde ze strany dozorců o přijímání úplatků a tedy trestný čin. Jenže platí, že kde není žalobce, není soudce a jeho klient nikoho žalovat nehodlá – žádanou protislužbu za své peníze dostal.

Redakce HlídacíPes.org požádala Vězeňskou službu o vyjádření jak k podmínkám vazby, tak i k výše naznačenému přijímání úplatků mezi dozorci, ale ani přes urgenci žádná odpověď nedorazila.

Poslanecký mandát ve vazbě

Při dodržení normy čtyř čtverečních metrů na jednoho člověka je nyní v Česku k dispozici v deseti vazebních věznicích až 2261 míst; obviněných ve vazbě je nyní zhruba o tisícovku méně. O podmínkách, jež v nich panují, se veřejnost obvykle mnoho nedozví.

Větší diskusi o podobě a praxi výkonu vazby rozpoutal až bývalý ministr a poslanec David Rath, později odsouzený a vězněný za korupci. Tehdy byl ale ještě v pozici obviněného a vazebně stíhaný byl ještě v době, kdy mu běžel mandát poslance.

Rath v roce 2013 přímo z vazby navrhl a sepsal změnu zákona. Chtěl například, aby vazebně stíhaní měli možnost zajistit si na vlastní náklady jídlo, které by bylo lepší než normální vězeňská strava, snazší přístup k telefonování či zvýšení počtu možných návštěv na alespoň jednu denně v rozsahu dvou hodin.

Na poměry ve vazbě si Rath stěžoval při svém vystoupení před sněmovnou, která ho v červnu 2012 poprvé vydávala trestnímu stíhání. „My nežijeme v kulturní zemi, kde by vazba odpovídala tomu, co říká trestní zákon. My žijeme v zemi, kde vazba je novodobá tortura. Lámání, týrání lidí,“ řekl tehdy poslancům.

Částečná novela o změně některých podmínek vazby pak skutečně parlamentem prošla – týkala se například návštěv, telefonátů s rodinou, stravy i vlastního oblečení. Vazební věznice také díky novele v posledních letech procházejí postupnou rekonstrukcí a modernizací.

Ve vazební cele Rath strávil nakonec rok a půl. Doba se mu sice započítala do později uděleného trestu, Ústavní soud ale konstatoval, že byla porušena jeho základní práva, když Vrchní soud vazbu opakovaně prodloužil. Celkem byl – podle Ústavního soudu – Rath ve vazbě v rozporu se svými lidskými právy pět měsíců.

„Samozřejmě až stíhání takto veřejně politicky exponované osoby vedlo k diskuzi o humánnosti výkonu vazby, do té doby to nikdo koncepčně neřešil, protože téma veřejnost moc nezajímalo, ačkoliv i nevinný člověk se do vazby může dostat překvapivě snadno,“ podotýká advokát Juráš.

Rozhodnutí Ústavního soudu o nezákonnosti vazby u Davida Ratha tehdy řešila i právnická obec. Například právník a publicista Tomáš Němeček upozorňoval, že je třeba na útěkovou vazbu pohlížet v širším kontextu. „Rozhodnutí o vazbě je odhad soudce, jestli ten, kdo před ním stojí, uteče nebo neuteče. Napadlo by vás třeba, že bývalý poslanec Petr Wolf uteče a bude se skrývat? Někdy to prosto úplně odhadnout nelze a když ten člověk potom uteče, slyšíte stížnosti, jak to, že Krejčíř mohl uniknout?“ řekl v debatě Českého rozhlasu.

Už pět let také české zákony umožňují, aby výkon trestu, případně i výkon vazby, mohla nahradit kontrola prostřednictvím elektronických náramků pro nepřetržitý monitoring a sledování. Tato možnost se ale příliš nevyužívala, podle právníků zejména kvůli „neochotě a nedůvěře justičních orgánů v jeho spolehlivost, až po problémy se smluveným dodavatelem monitorovacích sad“.

Od listopadu navíc Probační a mediační služba přestala zcela využívat elektronický monitoring odsouzených i obviněných a vrátila se k namátkovým kontrolám. Důvodem údajně byly „rostoucí problémy s dodavatelem systému“, s izraelskou firmou SuperCom. Frma naopak tvrdí, že od smlouvy sama odstoupila už loni v létě.

Každopádně to, že by právě elektronické „náramky“ nahradily výkon vazby, se v Česku stalo maximálně v desítkách případů. Jak ukazuje i případ lékaře P.B., obdobné je to s jinými alternativami vazby, jako je například odejmutí cestovního pasu. „To česká justice bezdůvodně odmítla a raději jej nezákonně omezila na svobodě,“ podotýká advokát Juráš.


Sérii textů k tématu náhrad za škody způsobené státem při výkonu veřejné moci podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře