Kolik je 2 – 2 × 2 + 1 = ? Matematická úloha pro český odchod z Evropské unie

Napsal/a Robert Břešťan 11. února 2018
FacebookTwitterPocketE-mail

Lidská paměť je krátká, proto je dobré připomenout, že hnutí ANO a Andrej Babiš osobně do politiky vstupoval s mantrou boje proti „zkorumpovanému matrixu“ a proti „tradičním stranám“. Výsledkem je Babišova příchylnost ke komunistům, k Miloši Zemanovi, názorové souznění s Václavem Klausem mladším i starším a spolupráce s fašizoidní Okamurovou SPD.

Důsledkem toho všeho může být, že se v Česku otevře možnost referenda o vystoupení z Evropské unie. Respektive – diskuse o obecném referendu už otevřena je. A je až děsivé, s jakou samozřejmostí se už o možnosti vystoupení z EU mluví v politice i v hospodách.

Upalte ty čarodějnice

Komunisté a SPD nepokrytě tlačí na to, aby zákon o obecném referendu umožňoval právě i hlasování o takto závažných zahraničně-politických otázkách.

Lid má podle nich právo ptát se na vše a hlasovat o všem. Hrůza domyslet, kam až by toto „vše“ mohlo dojít.

Pro referendum o EU jsou i Piráti, s alibistickým dodatkem, že oni by ale vedli kampaň proti odchodu.

Babiš zatím možnost plebiscitu o „czexitu“ odmítá. Politické ústupky ho ale nakonec mohou dotlačit k tomu, že uhne. A pak bude jedno, zda vypsání takového referenda bude podmíněno sesbíráním sta tisíc nebo milionu podpisů.

Protože to už nepůjde o rozumné argumenty, ale o pocity a emoce. A ty mají – jak ukázaly i prezidentské volby – nyní v Česku navrch.

Nepomůže snášet rozumné argumenty typu: EU nám přináší víc než bere, i díky členství v EU vzrostla v Česku životní úroveň i výkon ekonomiky, snížila se míra chudoby, vystoupení z EU by znamenalo překážky pro život i studium na západě, odchod investorů, nižší konkurenceschopnost…

Pěkně to i v grafické podobě shrnul Petr Honzejk v Hospodářských novinách. Problém je v tom, že drtivá většina potenciálních zastánců czexitu na takové otázky zareaguje prostým a upřímným: „No a co?“

Czexitáři nechtějí v zahraničí studovat, nechtějí tam ani pracovat. Do zahraničí pravděpodobně vyjíždějí jen minimálně, dávají přednost domácí dovolené, nepotřebují tudíž v zahraničí telefonovat za stejných podmínek jako doma, nevadí jim možné obnovení hranic, nepotřebují v cizině zdravotní či diplomatickou pomoc.

Sami pravděpodobně s cizinou neobchodují, nic nevyvážejí, nepodnikají. Uniká jim příčinná souvislost mezi ztrátou české konkurenceschopnosti, odchodem investorů, obnovení obchodních bariér (v zemi, kde 84 % vývozu míří do zemí EU) a faktem, že kvůli tomu (ne kvůli přílivu imaginárních migrantů) s vysokou mírou pravděpodobnosti přijdou o práci.

Což je asi tak to jediné, na co mohou slyšet a co by měli pochopit.

Zachrání nás lithium?

Sny o soběstačnosti, o zlatých českých ručičkách, které si ve zlém světě poradí samy, jsou pohádky jak z poválečných let, kdy Československo pod dohledem soudruhů z Moskvy odmítlo Marshallův plán.

Jak to pak dopadlo, víme všichni. Nebo bychom to vědět měli. Snad jen, že bychom tu všichni zbohatli na těžbě lithia?

Argument, že o našem vstupu do EU přeci také rozhodlo celostátní referendum, je sice pravdivý, ale doba se od roku 2003 dosti změnila.

Nežili jsme v zajetí sociálních sítí, řetězových mailů plných poplašných zpráv, vylhaných informací, dezinformačních webů, českých politických přisluhovačů Kremlu, propagandy a hybridní války, kdy je zjevným zájmem Ruska rozklížit EU a NATO co to jen půjde.

Brexit je do značné míry právě důsledkem vylhané kampaně, prohraného boje faktů s emocemi.

Kdyby britský premiér David Cameron naslouchal svému mnohem slavnějšímu a úspěšnějšímu předchůdci Winstonu Churchillovi, nikdy by se do hazardu, jakým bylo hlasování o brexitu, nepouštěl. „Nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem,“ pravil Churchill (a to měl to štěstí, že nezažil kvalitu „diskuse“ na sociálních sítích).

Domácí politici a obdivovatelé Miloše Zemana se zase mohou inspirovat jeho slovy, která pronesl 21. ledna 1992 jako poslanec (to, že citoval psychiatra Cyrila Höschla, jejich dopad neumenšuje, naopak):

„Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.“

Riziko ruské rulety

Nám ostatním může stačí třeba Facebook. Hlasovat o tak komplexní, komplikované a pro budoucnost tak zásadní otázce jako je členství v kultivované, předvídatelné, mírové a prosperující Evropě? V Česku, v zemi, kde významná část národa nedokáže správně vyřešit početní úlohu 2 – 2 X 2 + 1 = ? To opravdu není dobrý nápad.

Hráči, kteří mohou utnout stále hlasitější nesmyslnou a nebezpečnou debatu o czexitu, jsou dva. Na jedné straně Andrej Babiš, na straně druhé demokratické strany, které s Babišem (nikoli s hnutím ANO jako takovým) odmítají vládnout. Někdo z nich bude muset ustoupit.

Brát si za rukojmí riziko, že lid dostane šanci vyřídit si to s mýtickým „zlým Bruselem“, co domněle může za vše špatné v jejich životě, i za to, co se v něm ještě nestalo, je doslova ruská ruleta s naší budoucností.

 

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)