Kvůli fotografii moderátora ČRo Lubomíra Veselého s šéfem ultrapravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomášem Vandasem přišla na Radu Českého rozhlasu i stížnost z akademické půdy. Poslali ji pedagogové z Univerzity Palackého. Hlubší debatu o vlastních nedostatcích podle nich potřebují všechna česká veřejnoprávní média, i kdyby to krátkodobě nahrálo jejich kritikům.

„Jsme zodpovědní za to, aby absolventi mediálních oborů ovládali bez nejmenších pochyb podstatu, zákonné normy a etické kodexy veřejnoprávních médií. V posledních letech však plníme semináře především kauzami Českého rozhlasu, které tyto normy porušují a překračují,“ stojí ve stížnosti, která v srpnu z Olomouce zamířila na Radu ČRo.

Podepsány jsou pod ní kromě dalších signatářů i pedagožky Andrea Hanáčková a Jana Jedličková, které vyučují Televizní a rozhlasová studia na Univerzitě Palackého.

To, že se kauzy spojené s Českým rozhlasem promítly i do výuky, dokládají na příkladu reportáže někdejšího investigativního reportéra ČRo Janka Kroupy o Agrofertu nebo investigativního dokumentárního seriálu Matematika zločinu.

Kauze Janka Kroupy věnovaly celý seminář a k případu byla na katedře obhájena také diplomová práce. „Kauza Matematika zločinu stále nekončí, aktuálně je ve fázi právnických kliček o autorské dílo, zatímco stejnojmenný podcast má skoro čtvrt milionu stažení jednotlivých epizod. Tím dílem se měl Český rozhlas chlubit, měl ho promovat a vystavovat jako ukázku skvělé investigativní práce. To se ale neděje,“ říká Andrea Hanáčková v rozhovoru pro HlídacíPes.org. 

Poučení z Xavera

Fotku moderátora Veselého s Tomášem Vandasem vnímá jako zásadní porušení pravidel etiky veřejnoprávních médií. S ultrapravicí se tím navíc nespojovala jen značka Českého rozhlasu, ale i České televize. Lubomír Veselý, alias „Xaver“, je totiž od května i členem Rady ČT.

„V žádném případě není v pořádku, aby člověk spojený s oběma velkými veřejnoprávními médii navštěvoval setkání lidí s ultrapravicovými názory a nezřídka neonacistickou minulostí,” vysvětluje vznik stížnosti Andrea Hanáčková. To, že se moderátor a radní na takové akci objevil, je podle ní v rozporu s kodexy obou médií.

Aktuálně navíc platí v ČT i ČRo předvolební pravidla, která mají za cíl zajistit politickou nestrannost a vyváženost vysílání ještě přísněji než v běžném režimu. I to je podle Hanáčkové důvodem, proč by tento případ neměl zůstat bez odezvy.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Právě předvolební pravidla ČRo se možná kvůli fotce Xaver – Vandas pro další období změní, jak před časem upozornil HlídacíPes.org.

„V souvislosti s aktuálním případem by nově pravidla mohla obsahovat ustanovení ve smyslu, že se zaměstnanci ani spolupracovníci ČRo nesmí v době platnosti / účinnosti těchto pravidel fotit se zástupci kandidujících stran a hnutí, byť by to měla být jen soukromá fotografie,“ řekl na dotaz redakce v srpnu mluvčí Českého rozhlasu Jiří Hošna.

Atmosféra v rozhlase

Podle Hanáčkové je ale nepochopitelné, že si vedení Českého rozhlasu Veselého vůbec drží v řadách zaměstnanců a že mu toleruje jednání, které by u jiných bylo minimálně předmětem debaty: „Opakovaně tak Český rozhlas hájí člověka, který rozhodně nereprezentuje hodnoty veřejnoprávního média a pohybuje se neustále na samé hraně etického jednání.“

Hanáčková kromě toho upozorňuje i na proměnu atmosféry uvnitř Českého rozhlasu, kterou osobně zná už od roku 1992. „Z rozhlasu odešla v posledních letech spousta vynikajících novinářů. Pozoruji, že milovali tu práci a snaží se být loajální vůči bývalým kolegům a veřejnoprávnímu poslání média, pro které léta pracovali. Dozvídáme se ale i o dusné atmosféře mezi zaměstnanci a vedením,“ popisuje s tím, že jde například o velmi přísné posuzování chyb a podepisování různých interních příkazů a zákazů.

„V jednom nebo dvou případech by se mohlo jednat o ukřivděnost, pokud se ale stejný příběh opakuje a odcházejí skutečně skvělí reportéři, dokumentaristé a moderátoři, náhoda to není. Rétorika generálního ředitele ve veřejných vystoupeních je většinou v pořádku, verbálně rozhodně hájí svobodu, svébytnost i poslání veřejnoprávního rozhlasu, jeho reálné jednání a činy jsou problematičtější,“ říká vysokoškolská pedagožka.

Nepříjemná debata o chybách

Další ze signatářek stížnosti Radě Českého rozhlasu Jana Jedličková navíc upozorňuje i na celkovou krizi veřejnoprávních médií, a to nejen v Česku.

Ve střední a východní Evropě podle ní roste ideologický a politický tlak na tato média. Avšak i v  západní Evropě a ve Skandinávii se i v důsledku rozmachu digitalizace častěji objevují hlasy, které požadují buď zrušení veřejnoprávního modelu, nebo alespoň nějaké vysvětlení, proč je v 21. století takový model vlastně třeba.

Podle Jedličkové se to týká i Česka: „Sama veřejnoprávní média se v České republice málokdy obtěžují plně a srozumitelně svým koncesionářům vysvětlovat, proč vlastně potřeba jsou a jaké služby nabízejí,“ je přesvědčena. 

Za problém považuje i cílovou skupinu. Ačkoli by například Česká televize měla ze zákona být „pro všechny“, v praxi to tak podle ní vždy nefunguje. „Česká televize dlouhodobě ignorovala publikum mladší 50 let. Teď už se to pozvolna mění, ale je otázka, zda už to náhodou není trochu pozdě,“ poznamenává Jedličková.

„Jsme stále ve fázi vysvětlování elementárních funkcí médií veřejné služby. Musíme si stále připomínat, na jakých hodnotách po roce 1989 vznikla a proč je potřeba je uchovat,“ doplňuje Andrea Hanáčková. Veřejnoprávní média podle ní potřebují debatu o etických principech včetně konstruktivní kritiky.

„Kritika veřejnoprávního média nahrává populistům, kteří z komplikovaných etických a mravních rozprav vytáhnou jen křiklavý titulek a jím se pak ohání od hospod až po parlament. Jenže nemluvit o chybách, o pochybnostech, o proměně a nutné redefinici médií veřejné služby znamená odsoudit je ke strnulosti a následně k zániku,“ konstatuje.

Celý rozhovor s Andreou Hanáčkovou a Janou Jedličkovou přinese HlídacíPes.org příští týden