Byla to před dvěma lety aféra s mezinárodním ohlasem. HlídacíPes.org v březnu 2018 upozornil na to, že ve sbírkách Národního muzea jsou místo nejvzácnějších drahokamů ve skutečnosti syntetické náhražky a dokonce obyčejné olověné sklo. Jak to se sbírkou drahých kamenů vypadá nyní?

Poté, co na případ falešných diamantů před dvěma lety upozornil HlídacíPes.org, předalo Národní muzeum případ i policii. „Policie vyslechla všechny žijící kurátory sbírky, ale po třech měsících případ odložila s tím, že jde o případ, který se stal někdy v rozmezí let 1945 – 1982,“ říká dnes náměstek generálního ředitele pro sbírkotvornou a výstavní činnost Michal Stehlík.

Pětikarátový diamant, který byl dlouho považován za třetí největší z celé sbírky, je ve skutečnosti jen z běžného olověné ho skla. A kašmírský safír o udávané hmotnosti 19 karátů není přírodní, nýbrž syntetický, tedy laboratorně vytvořený. Objevit se ve stejné době podařilo i další špatně určené kameny i záměny přírodních za syntetické – ovšem již ne u tak vzácných kusů.

Jak se ve sbírkách tyto domnělé drahokamy ocitly, respektive zda originál v minulosti někdo vyměnil za kopie, či zda byly kameny už od počátku špatně určeny a omylem koupeny jako přírodní, dnes nikdo nezjistí.

„Ty falešné kusy nadále čistě sbírkově vedeme v evidenci, vyřazovat je rozhodně nebudeme, protože je za nimi silný příběh. Plánujeme, že i ten představíme, protože to není jen muzejní věc, ale i ilustrace dějin 20. století,“ říká Stehlík, sám expert na moderní dějiny.

Diamanty jako neformální platidlo?

Po historii dvojice falešných drahokamů Stehlík osobně pátral a došel k zajímavým zjištěním. Diamant byl původně součást šperku z majetku Ferdinanda Josefa Lobkowicze (patřil do roudnické větve Lobkowiczů), byl zkonfiskován a v roce 1960 předán Národnímu muzeu Finančním odborem rady ONV v Praze 1. „Certifikaci jsme k němu nenašli. Kámen mohl být klidně falešný už v době, kdy byl zkonfiskován,“ říká Stehlík.

„Dle našich zjištění není v této lobkowiczké větvi ani povědomí o tomto šperku, není považován za rodinné dědictví, o čemž svědčí i to, že o něj nebylo požádáno v restituci,“ doplňuje Stehlík.

Kvůli druhému z kamenů, údajnému safíru, Michal Stehlík prošel i archivy Státní bezpečnosti. Našel spisy, z nichž plyne, že StB měla téma drahokamů rozpracované v souvislosti se snahou získat pro spolupráci českého emigranta žijícího v Německu Edwina H., který byl expertem v oboru výroby syntetických drahokamů.

Do operace podle dostupných dokumentů StB zapojila i tehdejšího kurátora sbírky drahých kamenů Národního muzea Jiřího Kouřimského. Ten měl prověřit odborné znalosti vytipovaného Edwina H.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„StB se ho od poloviny 80. let snažila naverbovat. Zajímala se o jeho znalosti a o způsoby zjišťování pravosti diamantů. Edwin H. v březnu 1987 ale spolupráci s StB definitivně odmítl,“ říká Stehlík. (K tématu diamantů a StB se HlídacíPes.org vrátí podrobněji v některém z dalších textů, pozn, red.)

Sbírka drahokamů Národního muzea čítá celkem asi pět tisíc položek. Zahrnuje mimo jiné někdejší židovský majetek, konfiskáty, drahé kameny zabavené komunisty uprchlíkům na hranicích, nebo pozůstatky kolekce spisovatele a českého vlastence Josefa Václava Friče.

Kurátor sbírky spolu s přizvanými soudními znalci v oboru v posledních dvou letech sbírku postupně kontroluje a ověřuje pravost drahokamů. K nejcennějším kusům, jimiž jsou nyní dva diamanty původem z Jihoafrické republiky, mají být připraveny speciální posudky.

„Interně jsme si určili, že do 1. září to bude kompletní. Za ty dva roky jsme ale žádný další podobný problém neobjevili,“ shrnuje Stehlík.

Drahokamy pod zámkem

Ověřuje se i pravost nyní největšího safíru ve sbírce. Ten zakoupil – stejně jako problematický umělý kašmírský safír – někdejší kurátor Jiří Kouřimský. Koncem 70. let za něj prodávající dostal nezanedbatelných 300 tisíc korun československých.

Safíry patří mezi kameny, jejichž pravost se ověřuje nejobtížněji. „Obtížné kameny jsou zároveň ty nejdůležitější a nejdražší, jako je safír, rubín, smaragd, diamant, alexandrit. Všech pět existuje jak synteticky, tak ve spoustě úprav. Na základě toho se určuje jejich cena. Kupříkladu jednokarátový rubín velký pět milimetrů může mít reálnou cenu od stovek korun po pár desítek tisíc. I když laikovi se bude jevit jako úplně stejný kámen,“ řekl už dříve v rozhovoru pro HlídacíPes.org soudní znalec a gemolog Jaroslav Hyršl. Ten se nyní podílí na současném přezkumu sbírky.

Muzeum v posledních dvou letech zapracovalo i na ochraně sbírky drahých kamenů. Nakoupilo nové trezory, bezpečnostní kamery, pohybové senzory a zpřísnilo opatření i pro lidi zevnitř muzea – k drahokamům se může jen s povolením ředitele či jeho náměstka.

Koncem června také Národní muzeum otevřelo „muzeum v muzeu“ – ve staré budově muzea byl znovuotevřen původní opravený sál se starými vitrínami s výstavou minerálů. Obsahuje asi čtyři tisíce kamenů, drahokamy mezi nimi ale nejsou. Pro ty se chystá zvláštní expozice, Pokladnice Národního muzea, která by podle plánů měla být otevřena koncem příštího roku.