Foto: Petr Hloušek / Právo / Profimedia

Jan Urban: Co dál se Zemanem? Vítězové voleb se schovávají za lékaře, rozhodnout ale musí sami

Napsal/a Jan Urban 27. října 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Kdyby takzvané demokratické strany trvaly už v létě na projednání prvního návrhu senátního bezpečnostního výboru na aktivaci článku 66, vyzvaly by tím stále častěji chybujícího prezidenta k otevřenému politickému střetu. Jeho prohlubující se zdravotní problémy by navíc byly jen jedním z témat politické diskuze, a ne – jak je tomu nyní – jedinou výmluvou, proč celý proces zahajovat.

Oznámení Ústřední vojenské nemocnice o mírném zlepšení zdravotního stavu prezidenta Miloše Zemana způsobilo ve vedení nastupující vládní koalice nervozitu. Nepříjemný stařec, pohybující se už celé roky mimo normy slušného chování i ústavnosti, po ohlášení výsledků voleb zkolaboval a s velmi nepříznivou prognózou zmizel z povolebního vyjednávání do péče lékařů. Pro vítěze voleb se všechno rázem zjednodušilo.

S výmluvou na špatný zdravotní stav prezidenta najednou přestalo být nutné připomínat prezidentovo notorické obcházení zákonů i Ústavy, podlézání Moskvě a Pekingu nebo jeho otevřené nepřátelství a sabotování českých zpravodajských služeb, které zjevně ohrožovalo obranyschopnost země.

Čirá zbabělost

Koaliční politici se předhánějí v přáních co nejrychlejšího vyzdravění „pana prezidenta“ a v ujišťování, že pokud vůbec bude nutné použít ustanovení Ústavy a rozdělit prezidentské pravomoci mezi ostatní ústavní činitele, tak mu je, samozřejmě, s radostí vrátí, hned jak jim lékaři potvrdí, že prezident už je opět schopen plnit prezidentské povinnosti – rozuměj poškozovat zemi.

Odejmutí prezidentských pravomocí podle článku 66 Ústavy je výsostně politické rozhodnutí. Zodpovědnost za ně nesou obě komory parlamentu. Neexistuje nic takového jako Česká lékařská republika a lékaři nemohou mít při rozhodování parlamentu víc než jen poradní hlas. Snaha schovat výsostně politické rozhodnutí za jeden lékařský posudek několika odborných kapacit je čirá zbabělost.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Je samozřejmě možné, že by demokratické strany v létě při rozložení sil v tehdejší sněmovně svůj návrh na aktivaci článku 66 neprosadily. Prezident by se musel opřít o podporu poslušného hnutí ANO a extrémistických formací. Především by však debata v Senátu a ve sněmovně jasně vyznačila předmět i strany sporu. Mnohé by se tak vyjasnilo ještě před volbami.

V dnešních řádově příznivějších podmínkách by demokratické strany už měly připravený rozsáhlý vějíř obvinění, zpracovaný senátním výborem pro bezpečnost, proti kterému by se prezident mohl bránit jen v dokazovacím řízení před Ústavním soudem. Jeho ústavní povinností by bylo prokazovat, že je schopen plnit funkce uložené mu Ústavou. Už tehdy bylo zjevné, že by toho nebyl schopen. Rozhodnutí velkého kolegia všech ústavních soudců by v takovém případě ovlivnilo český ústavní systém na desítky let dopředu.

Česko se volbami nezměnilo

Dnešní vítězové voleb neprokázali odvahu a zodpovědnost, když to bylo třeba. V této chvíli se jen mohou pohodlně schovávat za lékaře a předstírat rozhodnost. Jejich nezodpovědné předvolební taktizování a obavy z pověstně mstivé paměti prezidenta pro případ „kdyby se to nepovedlo“, povolební kolaps hlavy státu „vyřešil“ jenom zdánlivě. Ač se z lékařského hlediska může návrat Miloše Zemana k plnění povinností hlavy státu zdát nemožným, měla by nová vláda už dnes zodpovědět veřejnosti několik otázek.

Tolerovala by v takovém případě prezidentovu vlastní proruskou a pročínskou zahraniční politiku či zpochybňování práce zpravodajských služeb? Jak konkrétně by se vláda postavila k činnosti a lhaní Kanceláře prezidenta republiky? Donutí prezidenta otevřít Pražský hrad veřejnosti bez ponižujících prohlídek? Umožní ministerstvu zahraničních věcí jmenovat velvyslance bez zasahování prezidentových poradců?

Odpovědi na tyto otázky by ve fungujícím právním státě byly jednoduchost sama. Česká politika se ale tímto jedním volebním překvapením nezměnila. Je stále postavena na nedostatku odvahy a otevřenosti, na respektování korupčních vazeb a vlivu regionálních klik. Na předstírání právnosti a popírání bezpráví. A především na předstírání bezpaměti.

Nestačí příklad prezidenta? Horkým kandidátem na ministra spravedlnosti v nové vládě je JUDr. Pavel Blažek. Přítel a poslanecký kolega pravděpodobného premiéra Petra Fialy pochází, stejně jako on, z Brna. Dlouhá léta se mu v moravské metropoli přezdívalo Don Pablo, jako svého druhu ocenění jeho pozice v mafiánské době opoziční smlouvy ODS a ČSSD.

Přestože byly zveřejněny dokumenty s jeho podpisem, prokazující jeho osobní podíl na podvodech při právním zastupování státu a zpracování nepravdivého znaleckého posudku s mnohamilionovými škodami pro stát, nic se nestalo. Prý je oceňována jeho zkušenost s resortem spravedlnosti a dobré vztahy – s Milošem Zemanem.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)