KOMENTÁŘ. Všechny války jsou stejné. Liší se jenom počty mrtvých, vyhnaných a mírou ničení. Stejné jsou – bez ohledu na rasu, barvu pleti či vzdělání – i lidské reakce. Ve všech válečných konfliktech, kterými jsem prošel, lidé popisovali svoje reakce na začátek války stejně.

„První šok na vás padne, když vidíte v televizi válku někde, kde máte příbuzné, nebo kde jste byli třeba na dovolené. Ale na vaší ulici je klid, tak jen sedíte u té televize a občas si uvaříte kávu. Nevěříte tomu, kroutíte hlavou, a myslíte si: to u nás nemůže stát. A pak vám zaparkuje tank pod oknem a najednou je na všechno pozdě.“

Dokud teče voda, fungují topení a elektřina, dokáže se moderní člověk adaptovat a hledat řešení. Teprve když převládne pocit ohrožení a pokud existuje možnost útěku, velká většina lidí odejde.

Vzdálenost mezi lidskostí a barbarstvím je pouhých 48 hodin bez jídla a vody. Přidejte neustálý strach, nedostatek spánku a množství neznámých nešťastníků, kteří stejně jako vy utíkají před střelbou… Pak se vybijí baterie v telefonu a vaše vzdělání, známosti nebo peníze najednou nic neznamenají.

Takhle armáda vylidnila vesnice v horských oblastech El Salvadoru v 80. letech. Stejně postupovaly srbské paramilitární tlupy při etnických čistkách ve střední Bosně na počátku 90. let. Minometem nejdřív rozstřílely jeden krajní dům na obou stranách městečka nebo vesnice. A pak už jenom ozbrojenci vedli ulicí nejrespektovanějšího místního Srba s pistolí u hlavy, a ten jim musel ukazovat, kde bydlí významní Nesrbové. Kdyby to neudělal, zastřelili by mu rodinu.

Pak zbytek obyvatel dostal dvě hodiny na odchod. V roce 1999 už dokázala srbská armáda v precizně připravené operaci vyhnat za hranice Kosova hodně přes milión Albánců během několika málo dní.

Lidské utrpení jiné nebude

Na Ukrajině se zatím zdá (vztaženo k čtvrtečnímu večeru), že ruská armáda neútočí na základní civilní infrastrukturu – vodu, plyn, elektřinu. Zatím. Pokud začne, může v několika dnech zvednout několikamiliónovou řízenou vlnu uprchlíků. A všichni budou popisovat stejné reakce.

Říká se, že vzdálenost mezi lidskostí a barbarstvím je pouhých 48 hodin bez jídla a vody. Přidejte neustálý strach, nedostatek spánku a množství neznámých nešťastníků, kteří stejně jako vy utíkají před střelbou, nemají informace a s narůstající únavou ztrácejí naději. Pak se vybijí baterie v telefonu a vaše vzdělání, známosti nebo peníze najednou nic neznamenají.

Globalizace, vláda zákona, civilizace nebo internet končí na prvním checkpointu se střízlivým či přiopilým vojáčkem, který s napřaženým samopalem rozhodne o vašem osudu. Všechny války jsou stejné. A lidské utrpení nikdy jiné nebude.

Kdysi jsem napsal, že existuje jen málo způsobů, jak může člověk způsobit bolest a utrpení jinému člověku. A ještě méně je způsobů, jak na to oběť násilí může reagovat.

Vladimír Putin bezpochyby vítá konflikt s celým demokratickým světem a bude se snažit ukrajinské tažení skončit co nejdříve a vrátit se do klidu totality. Skutečně touží po izolaci a silném pocitu ohrožení v podobě druhé studené války. Jeho paranoia mu nedovoluje vnímat, že tím, že Rusko ve čtvrtek ráno odtrhl od jakkoliv problematického západního světa, udělal z něj do příštích let pouhý přívěšek čínských strategií a snů.

Může snad ještě snít o návratu stejně šíleného Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta. Ten jediný by mu mohl pomoci prolomit mezinárodní blokádu, vzhledem k tomu, že podle včerejšího průzkumu si pouhých 26 procent Američanů myslí, že by Spojené státy měly být jakýmkoliv způsobem zapojeny do řešení ukrajinské „krize“.

V situaci, kdy podle čtyř loňských průzkumů Public Religion Research Institute (PRRI) víra Američanů v obskurní spiklenecké teorie hnutí Qanon roste a blíží se dvaceti procentům. Podle stejného průzkumu 22 procent věří, že do Ameriky „přichází bouře“, 18 je přesvědčeno, že k záchraně země bude nutné násilí a 16 procent je přesvědčeno, že americká vláda, média a finanční instituce jsou ovládány satanistickými pedofily.

Putino – trumpovská internacionála by zcela určitě k čiré radosti čínských komunistů poznamenala svět na mnoho let.

Naděje i v nejtemnější noci

Na rozdíl od brežněvovských dob však v Rusku i v těchto dnech žije a projevuje se odvaha postavit se nedotknutelnosti kremelské moci. Přes 150 regionálních městských zastupitelů a představitelů už ve čtvrtek podepsalo protiválečnou on-line petici. Podobnou petici podepsalo v Moskvě 86 známých novinářů.

V Jekatěrinburgu, Novosibirsku, Moskvě, Sankt Peterburgu a dalších městech se větší či menší skupiny obyvatel domáhaly na ulicích míru a odsuzovaly válku proti Ukrajině. Policie rozháněla a zatýkala.

Jeden z nejpopulárnějších ruských zpěváků Valerij Meladze pověsil už v úterý na sociální sitě emocionální protiválečné video, které mělo za čtyřiadvacet hodin přes milión shlédnutí. Jeden z nejpopulárnějších fotbalistů Ruska Fjodor Smolov na svůj profil pověsil heslo „NE VÁLCE!“

A nejznámější ruský politický vězeň Alexej Navalnyj stačil ve stejný den v soudní síni prohlásit: „Ty, kdo začali válku proti Ukrajině, mám za bandity a zloděje“. Předseda soudu ho v té chvíli nechal odvléct z místnosti.

I v nejtemnější noci existuje naděje, že dříve nebo později přijde ráno. Jestliže i česká politická scéna v této kritické chvíli dokázala jednohlasně ruskou agresi proti Ukrajině odsoudit a přihlásit se k Evropské unii a Severoatlantické alianci, máme naději i my.

Nota bene, když i ten nejproputinovštější z proruských politiků Miloš Zeman překvapivě dokázal prohlédnout, a po letech strávených na hraně velezrady pronesl státnickou řeč, ve které Putina za napadení Ukrajiny odsoudil.