Foto: Profimedia

Jan Urban: Stále není pozdě na odstavení Zemana. A také „muže s nebezpečnou přítomností“

Napsal/a Jan Urban 25. ledna 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Pokud kdy Senát myslel svoji roli strážce ústavnosti vážně, měl by v zájmu země ještě dnes zasednout a s použitím Článku 66 Ústavy odhlasovat prostou většinou okamžité odstavení prezidenta Miloše Zemana od výkonu této funkce až do březnového konce jeho mandátu. Sněmovna by to ideálně ještě tentýž den potvrdila – a byl by klid.

Obě komory a všechny politické strany budou samozřejmě předstírat, že si pána, který za pár týdnů z Pražského hradu stejně zmizí, nestojí za to všímat, ale udělat by to měly.

Formálně nejvyšší ústavní činitel demokratické země totiž skládal prezidentský slib na ústavu tohoto státu, a zavázal se tak dodržovat zákon za všech okolností. Někdo by to měl konečně vzít vážně.

Bizár z divokého východu

Když teď soud přikázal Miloši Zemanovi omluvit se jeho bývalému spolupracovníkovi Zdeňku Šarapatkovi za nepravdivé výroky o jeho osobě, odmítl se, nikoli poprvé, pravomocnému rozsudku podřídit. Soud v Rakovníku teď proto Zemana posílá do exekuce. Prezident, který ústavu a soudní moc opakovaně nerespektuje, ničí celou zemi – a parlament by ji měl bránit.

HlídacíPes.org v minulosti opakovaně upozorňoval, že Miloš Zeman zneužívá svoje pravomoci. Na konci svojí neúspěšné prezidentské kariéry však s intelektuální elegancí vachmajstra Flanderky ze Švejka už jen bojuje za beztrestnost svých milců, jako byl lánský šéf Miloš Balák, i korupčních figurek, jakou byla žena bývalého premiéra (!) Jana Nečasová.

I ve všech jiných ohledech až příliš konziliantní premiér Petr Fiala nechal pro jistotu uniknout informaci, že už vloni v létě musel dvakrát odmítnout prezidentovu protiprávní žádost o spolupodepsání preventivní abolice pro jeho zkorumpované spolupracovníky. Miloš Zeman to podle očekávání okamžitě popřel. Kdysi se tomu říkalo divoký východ. Dnes už pro to všechno máme modernější výraz „bizár“.

Jan Urban: Kdy, když ne teď? Zeman je urážkou právního státu a musí skončit

Balák (dvakrát odsouzený za korupční zakázky), Nečasová (odsouzená za úkolování tajné služby ke sledování manželky premiéra), kancléř Mynář (deset let bez prověrky, spálené tajné dokumenty nebo výhrůžný dopis evropské fotbalové federaci UEFA s bizarním výkřikem „nepoklekneme před vámi“), mluvčí Ovčáček či poradce Nejedlý s portrétem ruského prezidenta Putina na krytu mobilního telefonu – takový je svět Zemanova opevněného a ztrácejícího se panství.

Dnes po jeho dědictví touží další představitel českého „bizáru“ Andrej Babiš. Údajně prozápadní politik je podporován pestrou směsicí komunistů, superpravičáků z Trikolóry, proruských trollů z SPD, nezapomeňme ani na Miloše Zemana osobně a jeho tým, ale ani na ještě obskurnější jedince, jako jsou bývalý premiér Jiří Paroubek s indiánským jménem „Nebudu-Vám-říkat-koho-volit-ale-nevolte-Pavla“, odsouzený a Václavem Klausem amnestovaný extremista Tomáš Vandas, bývalý komunistický poslanec a milovník Josifa Stalina Josef Skála, zatím nepravomocně odsouzený pro schvalování genocidy, či mnohonásobná kandidátka na cokoliv Jana Bobošíková. Prostě „bizár“.

Muž s nebezpečnou přítomností

Bizarní jsou i výkřiky radikálů z táborů obou prezidentských kandidátů, strašení válkou za strany „babišistů“ papouškujících nečestnosti svého kandidáta, stejně jako „Ukolébavka pro Andreje“, asi nehloupější patetický song v dějinách českých voleb z druhé strany.

V tomto festivalu bizarností je určitě zajímavé i o třicet let zpožděné hádání o mravní význam komunistické minulosti obou dnešních prezidentských kandidátů. Řada voličů nerozlišuje – jednou byli oba uchazeči v KSČ, tak je nemohu volit. To je třicet let po komunistické kapitulaci v listopadu 1989 opravdu hodně bizarní.

Zajímavý je fakt, že bývalého komunistu a studenta zpravodajského kurzu Petra Pavla po zářné vojenské a diplomatické kariéře v dalších třiceti letech podporují bývalí disidenti – lidé, kteří se komunismu otevřeně postavili a platili za to vysokou cenu: Petr Pithart, Marta Kubišová, Jan Dobrovský, Vojtěch Sedláček, John Bok, Miloš Rejchrt, Daniel Kroupa a mnozí další, včetně autora tohoto textu.

Voliči by svoje představy o ideálním kandidátovi na prezidenta neměli brát tak vážně – je užitečnější přemýšlet místo toho o nejlepším zájmu země. Třeba by jim došlo i to, že absolutistické sny o dokonalosti jsou vždy a za všech okolností jenom nesmyslem, jak to kdysi ve svém Zahradníkově roku půvabně zformuloval Karel Čapek:

„Kdyby to bylo něco platno, padl by zahradník denně na kolena a modlil by se asi takto: ,Panebože, udělej to nějak tak, aby každý den pršelo od půlnoci do tří ráno, ale, víš, tak pomalu a teple, aby to mohlo vsáknout, ale aby přitom nepršelo na smolničku, tařici, devaterník, levanduli a ty ostatní, které jsou Ti v Tvé nekonečné moudrosti známy jako byliny suchomilné – kdybys chtěl, napíši Ti je na list papíru. A slunce aby svítilo po celý rok, ale ne všude (například ne na tavolníky, aniž na hořec, bohyšku a rododendron), a ne tuze moc, aby bylo hodně rosy a málo větru, dost žížal, žádné mšice a slimáci, a aby jednou za týden pršela zředěná močůvka a holubí trus. Amen.´“

Podstatný rozdíl mezi oběma prezidentskými kandidáty asi nejlépe ze všech vystihl bývalý mluvčí Charty 77 a evangelický farář Miloš Rejchrt: „Babiš je osoba s komunistickou minulostí, ale hlavně s nebezpečnou přítomností“. To je, oč tu běží, milí zahradníci.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)