Foto: Profimedia

Jan Urban: Šovinismus „lepšího národa“ a proruský sabotér patří do pytle na odpadky

Napsal/a Jan Urban 27. července 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

Šest měsíců českého předsednictví bude jednou nejspíše vzpomínáno jako doba velkých přelomových zkoušek. Evropská unie je v této chvíli jedinou obranou jakkoliv nedokonalé demokracie proti válkychtivé diktatuře Vladimíra Putina.

Obrovské náklady, vyvolaná inflace, skokový nárůst cen energií a propad světového obchodu, mají podle kremelských jestřábů rozložit spotřební společnosti západních zemí a nastolit „nový světový pořádek“. Zatím – a to představuje naději pro budoucnost – Evropská unie odolává a funguje nečekaně dobře.

Ty rozhodující zkoušky však přijdou v nadcházejících měsících, rozhodně už v době českého předsednictví Rady Evropy.

Uklidit si po sobě

Přeskočme úvahy o tom, jestli jsou česká diplomacie a vláda na něco tak velkého vůbec připravené. Ani nikdo jiný by nebyl. O to důležitější je spolupráce a podpora unijních institucí a vlád.

Těch pět pytlů sesbíraných odpadků primitivové maďarských, slovenských, českých či britských „hooligans“ nikdy nepochopí. Stejně jako maďarský premiér Viktor Orbán, nebo český prezident Miloš Zeman a jeho nohsled Vratislav Mynář.

Pokud se české předsednictví bude na tomto kolotoči „pevně držet“, nemůže být neúspěšné. O to významnější by bylo, kdyby dokázalo tvůrčím a iniciativním vyjednáváním nabízet řešení pro zbytek osmadvacítky. Na konci roku budeme vědět víc. Dnes je důležitá improvizace a neutuchající jednání.

V krizích se na povrch dostávají důležité hodnotové rozdíly mezi členskými státy. Tradice, politická kultura a úroveň obecné kulturnosti a lidské slušnosti, všechno, co psychologové sdružují pod pojem emoční inteligence společenství.

To všechno má pro formování našeho lidství a identity podstatně větší význam, než v postkomunistické střední Evropě přeceňovaná politika a mýtus etnicky čistého „národního státu“. Jde o kolektivní emoce, projevované bez nánosu kulturnosti nebo politických her.

Jako příklad se nejlépe hodí ty opravdu nejjednodušší, často až primitivní projevy, jako „fandění“ fotbalových fanoušků. S rozdílem jen několika málo dní se v našem regionu hrály dva klubové mezinárodní zápasy.

Maďarští „fanoušci“ napadli po tréninku házením kamení autobus hostujícího slovenského týmu a znovu se ho pokusili napadnout před příjezdem na stadion. Rozehnala je až policie slzným plynem.

Při utkání na tribuně pověsili Maďaři obrovský provokativní, šovinistický a urážlivý transparent a jejich verbální „fandění“ bylo příliš často a opakovaně za hranou trestního zákona.

Jen o pár dní později přijel do České republiky norský tým i se svými fanoušky. Žádná emoční nálož, šlo „pouze“ o čistý fotbal. Překvapení přišlo těsně po zápase. Norští fanoušci vytáhli z kapes plastové pytle a celou tribunu, kam je pořadatelé umístili, po sobě uklidili. Prý to dělají vždycky.

Těch pět pytlů sesbíraných odpadků primitivové maďarských, slovenských, českých či britských „hooligans“ nikdy nepochopí. Stejně jako maďarský premiér Viktor Orbán, nebo český prezident Miloš Zeman a jeho nohsled Vratislav Mynář.

Pamatuje si ještě čtenář prezidentovým jménem Mynářem poslaný výhrůžný dopis evropské fotbalové unii UEFA s dnes už slavným výkřikem duchovního trpaslíka „Nepoklekneme před vámi?“

Vykopnout z Evropské unie

Smyslem Evropské unie a integrace je pozitivní čin. Čecháčkovství odcházejícího osazenstva Pražského hradu i maďarský šovinismus „lepšího národa“ se k něčemu takovému neodváží ani přiblížit.

Už jenom proto, že nedokáží pochopit důležitost cizího zájmu a výhodnosti spolupráce. Zbývá jim jenom ufňukaná zatvrzelost nepochopeného génia, který se raději nikdy nebude podílet na hledání pozitivních řešení, ale vždy bude ostatním házet klacky pod nohy.

Maďarské naschválnictví se až donedávna mohlo spoléhat nejenom na historickou umírněnost institucí EU, ale i na velmi podobné chování svého nejbližšího spojence, Polska. Orbánova protiukrajinská „neutralita“ se však v očích polských politiků rovná podpoře ruské agrese a vzájemné vztahy proto velmi rychle ochladly.

Kdysi nadějný maďarský reformismus degradoval do etnické bramboračky, nabízející pouze konflikty. Nemůže proto rozumět ani kritice evropských státníků, vystupujících proti Viktoru Orbánovi stále ostřeji.

Není koncept občanského ne-etnického státu, vlády práva a obecné lidské slušnosti nakonec přece jenom bezpečnější?

Vzpomeňme jen ty z posledních let – bývalý italský premiér Matteo Renzi: „Evropská unie musí jednat a přinutit Orbána změnit názor. Nebo prostě vyhodit Maďarsko z unie“, holandský premiér Mark Rutte: „Maďarsko do EU nepatří“, lucemburský premiér Jean Aselborn: „Je třeba dát Maďarsko do přísné politické karantény a odebrat mu místo u jednacího stolu“, anebo poradkyni pro národní bezpečnost amerického prezidenta Obamy Susan Riceová, která už před lety Evropanům tvrdě poradila: „Vykopněte Maďarsko z Evropské unie“.

V roce 2004, kdy Maďarsko společně s dalšími zeměmi vstupovalo do EU, to v referendu podpořilo skoro 84% občanů, při více než 45% účasti. Dnes jsou na stole i hlasy, navrhující Evropské komisi zahájit s Maďarskem řízení o porušení unijního práva podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii.

Prověřený stoprocentní Etnočech

Za třicet let se z reformního premianta Orbána stal opovrhovaný proruský sabotér, rasista a vizionář „nemíšené maďarské rasy“. Jeho výrok z posledních dnů: „Nechceme být smíšenou rasou, multietnickým národem, který by se mísil s Neevropany“ je už čirým fašismem a senzační historickou pitomostí, protože genetická výbava většiny maďarské společnosti pochází, s prominutím, ze střední Asie.

Připočtěme k tomu krach úspěšné italské vlády a možnost nástupu tamních populistů a fašistů k moci. Nebo to, že pád žvanivého Borise Johnsona vede britskou Konzervativní stranu k dosti nerozumné populistické debatě. Narůstající sílu otevřeně populistických a izolacionistických hlasů v americké Republikánské straně. Polsko-maďarský nesoulad a protiněmeckou rétoriku polské vlády. A desítky dalších problémů.

To všechno musí řešit české předsednictví, které to zatím překvapivě zvládá bez chyb a ztrát. Doma se popularita nové vlády zřítila na pouhých dvacet osm procent, ale namísto každodenní trpělivé komunikace s občany se vede diskuze o zrušení povinné výuky druhého cizího jazyka na školách – kdo by se v tom dnešním světě potřeboval domluvit, že.

Opozici vadí, že se proti tomuto zjevně nerozumnému kroku ve společném dopise vyslovili velvyslanci čtyř zemí Evropské unie. Teď už chybí jen nějaký další čecháček, který by znovu vzkřikl, že před nimi nepoklekneme.

Ale pozor, aby to byl skutečně prověřený stoprocentní Etnočech, protože takových od dob lovců mamutů zde usídlených je mezi námi pouhých osmnáct procent. Nedej Bože, aby čistotu češství hájil původně severoafrický Berber nebo Albánec (každý z nich představuje geneticky šest procent české populace) nebo dokonce Germán (přes třicet procent – víc než Slovanů). Není koncept občanského ne-etnického státu, vlády práva a obecné lidské slušnosti nakonec přece jenom bezpečnější?

 

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)