Foto: Martin Stolař / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Prezident je nahý. Fíkový list mu dělá skupinka plná arogance

Napsal/a Jan Urban 8. července 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Když se za bouřky na americké prérii splašilo tisícihlavé stádo dlouhorohého skotu, museli se kovbojové bez ohledu na vlastní nebezpečí prodrat před pádící masu kopyt a rohů a za každou cenu stáčet stádo tak dlouho, dokud se nevytvořil kruh a čelo nezbrzdilo o poslední kusy. Říkalo se tomu „stampede“, a kdo ho zažil a přežil, měl o čem vyprávět do konce života.

Asi stejně se chovali námořníci všech národů, když se na moři dostali do bouře. Prostě dělali, co museli, protože příroda si odjakživa dělala, co chtěla. V bezbouřném hájku české politiky však žádní kovbojové ani odvážní námořníci vyrůst nemohou.

Čeští slimáci moci

Česká politika se potýká s nedostatkem myšlenek i osobností, které by je vnášely do společnosti. Devastace elit a společenského sebevědomí, pokračující přinejmenším už od předválečného kolapsu roku 1938, je podstatně hlubší, než se mohlo zdát.

Představa, že nový řád dokáže po listopadu 1989 tak nějak automaticky a bez úsilí vygenerovat „normální“ politické strany či udržet společný česko-slovenský stát, byla stejně krátkozraká jako nevzdělaná.

Václav Havel se sice na počátku mohl stát světovou legendou obhajoby lidských práv, ale v domácí politice se díky své nechuti k institucím rychle ocitl v defenzívě, ze které se už nikdy nedokázal vymanit.

Skutečná politika, řízená vědomím přednosti zájmu společné „polis“ nade vším ostatním, generuje důstojnost a důvěru, i přesto, že je občas nucena prosazovat nepopulární témata. V české politice se ale po listopadu prosadili lidé bez odvahy a charakteru, „slimáci moci“, jak je kdysi nazval Pavel Tigrid, kteří získanou svobodu, obrazně řečeno, neuměli využít k narovnání ramen, ale pouze k otevření úst.

A v domnění, že v době televize a později i sociálních sítí se všechno „dá okecat“, vytvořili napodobeninu politiky a politické kultury, ovšem bez odvahy a zodpovědnosti. Co se nedostává na vzdělanosti, programu a vizi, nahrazováno jest sebeprezentací a vytvářením konfliktů s neexistujícím a, ještě lépe, bezmocným nepřítelem.

Prezident je nahý

Snadnost, s jakou se ve srovnání se světem sotva průměrní ekonomové Václav Klaus a Miloš Zeman mohli prosadit jako představitelé hlavních „politických“ proudů ve svobodné České repubIice, vypovídá hodně o nerozvinutosti politické kultury celé společnosti.

Oba ovšem dokázali vytvořit svůj kult a fanouškovské kluby, které proměnili v nejdůležitější „politické strany“ dalších pětadvaceti let. Společně vytvořili svéráznou politickou „kulturu“, ve které je základním stavebním prvkem lež, chráněná před konfrontací s pravdou.

Nejaktuálnějším odhalením dnes už chronické lhavosti prezidenta Miloše Zemana je jeho ostudná komedie po úmrtí rotmistryně české armády Michaely Tiché při pozorovatelské misi na Sinajském poloostrově. Přestože měl informace o tom, že vyšetřování není dokončeno a nejsou žádné důkazy o sestřelení amerického vrtulníku, ve kterém letěla, autoritativně prohlásil, že rotmistryně „padla v boji s islámskými teroristy“. Přítomný ministr obrany neměl ani dost odvahy říci pravdu o tom, že v oblasti havárie žádní teroristé nikdy nebyli.

Bez odvahy k pravdě a nasazení k jejímu prosazení neexistuje skutečná politika – jen správa moci a boj o ni.

Všechny české politické strany vědí, že prezident už není schopen zastupovat Českou republiku a plnohodnotně vykonávat svěřené pravomoci. Všichni vidí, že se obklopil skupinkou, jejíž arogance je srovnatelná jen s její papalášskou korupcí.

Blaho a zájem „polis“ však musí stranou. Ten nemocný žvanivý stařec přece bude po volbách velmi důležitým hráčem, a my si ho nemůžeme pohněvat. Tak proč se pokoušet odvolat ho pro neschopnost výkonu funkce ještě před volbami, když není jisté, jestli by se to podařilo, že. „Budeme chytří a počkáme si.“

To je stejné, jako kdyby skuteční kovbojové v bouři nechali splašené stádo utíkat a rozhodli se začít se o něj znovu starat, až se rozední a přestane pršet. A pro klid přehlédli, že předák vytahuje páté eso z rukávu a ještě chlapsky pochválili, jak mu dneska jde karta. Jenomže ráno už spousty kusů z toho splašeného stáda budou ušlapané a stádo rozprchlé do všech stran. A bude trvat týdny, než je seženou dohromady.

Jako parta líných kovbojů

Česká politická scéna připomíná přesně takovouto partu kovbojů, kterým nezáleží na stádu, ale na tom, aby jako kovbojové vypadali a ostatní je za ně považovali. Ve velké většině neumějí přijmout zodpovědnost za ústavnost či prospěch právního státu.

Nahrazují zodpovědnost za stát a skutečnou politickou práci politickým kšeftařením, opozičními smlouvami, populistickým žvástem a bojem o „klid na práci“. A tak už se v ODS tři měsíce před volbami objevují hlasy starých harcovníků z dob opoziční smlouvy, vyhladovělých po osmi letech půstu bez lukrativních funkcí a volajících po povolební koalici s Andrejem Babišem, nebo, aby to nevypadalo tak neslušně, s ANO s předsedou Babišem za oponou.

TOP 09 a KDU-ČSL, které vsadily všechno na jednu kartu, obdrží nějakou cenu útěchy a předseda ODS Petr Fiala bude tiše zapomenut.

A nikomu nebude vadit zlikvidování nezávislosti veřejnoprávních médií a postupné omezování demokracie „salámovou metodou“ à la Viktor Orbán. A že máme neschopného a ve světě vysmívaného prezidenta? Vyberte si mezi „Koho to zajímá,“ a „Uvidíme po volbách“.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)