Miloš Zeman slavnostně otevírá opravenou bránu v Lánech. Foto: David Malik / CNC / Profimedia

Jan Urban: Miloš Zeman, jeden z nejzbytečnějších prezidentů v této části vesmíru

Napsal/a Jan Urban 31. srpna 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Miloš Zeman, jeden z nejzbytečnějších prezidentů v této části vesmíru, pomalu směřuje ke konci svojí politické kariéry. Můžeme proto začít bilancovat, a začněme tím, co je nesporné. Nikdy společnost nespojoval a neposouval kupředu.

Zeman ani spojovat nikdy nechtěl. Už na začátku své politické dráhy v ČSSD pochopil, že intriky a lži – už tehdy se tomu říkalo politický marketing – jsou zaručeným nástrojem mobilizace tradičně silné části českého elektorátu. Tedy těch věčně neuznaných nespokojených a vystrašených.

Pochopil, že jeho voliči nechtějí a ani nepotřebují pravdu ani vizi. O to více chtějí slyšet silná slova, posilující jejich potřebu nesnášet a nenávidět. Pohrdal jimi, a věděl, že pokud jim předhodí obraz nového nepřítele, okamžitě zapomenou na jeho včerejší omyly, pomluvy a nečestnosti.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Vzpomene si čtenář na výkřiky z roku 1998 o vázání členských průkazů ČSSD do kůže členů Občanské demokratické strany? A na vzápětí podepsanou opoziční smlouvu se stejnou ODS?

Nebo na toleranční patent a skandál za skandálem, jež jej provází celou kariéru – bamberský kufřík, aféra Olovo, prodej ruského dluhu, a od začátku do konce korupce poradců v jeho nejbližším okolí, jednajících jeho jménem?

Panika mezi Čecháčky

Zeman nikdy nespojoval a vždy rozděloval. Od vstupu do ČSSD mu ani na chvíli nešlo o prospěch země, ale o dobytí větší moci za každou cenu.

A s pomocí perfektně demokratických voleb a podporou skutečnou demokracii nesnášející části elektorátu, kterou kdysi Václav Černý nazval Čecháčky, se postupně dokázal prosadit jako předseda politické strany, premiér a nakonec prezident.

Prezident Čecháček, protože nikoho jiného jeho voličstvo nesnese. Na nikoho nesedí Černého definice čecháčkovství tak, jako na Miloše Zemana: „Duševně žil nanejvýš mýtem, mýtem v tom nejnižším významu, společným přeludem, pospolitou bajkou o své výbornosti, o svých dějinách a svých zásluhách v nich.“ (Václav Černý, Paměti, III).

Miloš Zeman odejde a bude rychle zapomenut. Stejně jako jeho alter ego Václav Klaus se ještě nějakou dobu bude snažit připomínat, ale nezůstane po něm nic než hluboce rozdělené a vlastně rozvrácené společenství bez vize a nezvratného přesvědčení o tom, co nás spojuje. Bilance nehodná demokratického politika.

Součet voličských preferencí pro populistické, nesystémové a protisystémové politické formace (ANO, SPD, KSČM a další mimosněmovní strany, uváděné v průzkumech jako Ostatní – vyjímaje, samozřejmě, ČSSD, české monarchisty a Zelené) se pohybuje mezi padesáti a šedesáti procenty – a to hospodářské potíže, uměle a cíleně vyvolávané na světovém trhu se surovinami a potravinami kremelskou diktaturou, teprve začínají.

A v české subkultuře toho, čemu se zde říká politika, existuje jen jediná historií ověřená jistota. Při prvních potížích a pocitu momentálního ohrožení „blahobytu“ oněch aktuálních více než padesát procent Čecháčků mezi voliči začíná hysterčit a panikařit.

Kšefty hradních příživníků

Necelý rok po vyhraných parlamentních volbách podle aktuálních průzkumů vládě „změny a naděje“ nedůvěřují čtyři pětiny občanů. Stejní voliči vyjadřují přesvědčení, že „země se neubírá správným směrem“ a uvítali by změnu.

„Baby face efekt“ premiéra Petra Fialy vyvanul do nenávratna a na scéně tváří v tvář panikářům není nikdo, kdo by měl odvahu předstoupit před kamery a znejistělým lidem říci tvrdou pravdu: „Ruská diktatura uvrhla svět do války, a válka není možná bez obětí. Ale my to zvládneme.“

Fialově vládě se povolební sázka na tiché souručenství se zkompromitovaným prezidentem a spolehnutí se na jeho nevyhnutelný odchod vskutku nevyplatila.

V současné krizi by na Hradě potřebovala silného spojence, morální autoritu, která by dokázala lidem dávat naději a klid. Nic z toho od Miloše Zemana čekat nemůže. A tak nezbývá, než naději směřovat do nedaleké budoucnosti, a do hledání skutečné hlavy státu pro čas nepohody.

Stačí začít skromně, ale konkrétně. Všichni kandidáti by mohli sdělit svoje představy o zrušení nesmyslné, zbytečné a korupcí prolezlé Lesní správy Lány.

Jediná státem placená privátní prezidentská honitba v demokratickém světě může být coby příspěvková organizace prezidentské kanceláře zrušena jediným škrtem pera.

Pozemky by mohly být okamžitě převedeny obcím, Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a Lesům České republiky, a státní rozpočet by v jediném okamžiku přestal dotovat soukromé flámy a kšefty hradních příživníků.

Český prezidentský úřad potřebuje v době krize především důvěryhodnost. Zemanova údajně protiteroristická pevnost je pouze trapná, drahá a nedůstojná.

K tomu aby se Hrad zbavil nabubřelosti a pompéznosti Zemanova období, zcela odporujících duchu republikánské ústavnosti, postačí otevřít volný přístup a průchod celým areálem Pražského hradu – a beze zbytku okamžitě zrušit nesmyslné policejní kontroly. Kandidát či kandidátka, kteří by odmítli zbavit Pražský hrad ostnatého drátu na plotech, by toho už občanům moc nabídnout neuměli.

Respekt k funkci prezidenta

Třetí otázkou pro kandidáty by měla být budoucnost předimenzované a drahé Hradní stráže. V roce 1922, kdy byla s konečnou platností ustavena, měla sto devadesát pět „důstojníků a „délesloužících“.

Na zámku v Lánech jich sloužilo jen dvanáct a pamětníci dlouho vzpomínali na prezidenta Masaryka, který tam s nimi večeřel, a po večeři si společně na napjaté prostěradlo promítali filmy.

Dnešní Hradní stráž má na tisíc příslušníků, dopravní jednotku s autobusy a extrémně drahými speciálními vozy, pyrotechniky, psovody, a hudební orchestr. Její nejviditelnější funkce je stát v pruhovaných kukaních u většiny vstupů do Hradu jako turistická atrakce.

Podle odborníků by na ostrahu areálu pohodlně stačila pětina stavu a systém pěších hlídek. O zbytečných nákladech svědčí údaj z roku 2018, kdy úslužný parlament schválil zvláštní dotaci Hradní stráži na „pořízení radiové sítě“. Vojenské zpravodajství stejným rozhodnutím dostalo jen o dva miliony více na „zajištění kybernetické bezpečnosti České republiky“.

Zrušení Lesní správy Lány bez náhrady a zmenšení Hradní stráže a celé přebujelé Kanceláře prezidenta republiky by důvěryhodnosti a respektu funkce prezidenta republiky jen prospělo.

Pokračování dnešní nestoudné nabubřelosti, nevnímané a tolerované celou parlamentní scénou, by jen potvrdilo varování Václava Černého: „Budoucnost češství vidím velmi černě. Čechové v moci Čecháčků nemají leč zlé vyhlídky, a čím dál tím horší, jestliže se vláda Čecháčků prodlouží.“

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)