Prezident Miloš Zeman při udílení vyznamenání ve Vladislavském sále v roce 2019. Vpravo prezidentův poradce Martin Nejedlý, vzadu hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Je v nejlepším zájmu země, aby Zeman odešel – důstojně a lidsky

Napsal/a Jan Urban 3. listopadu 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

Stav, kdy fyzicky i psychicky nemocný vládce měl Bohem posvěcenou pravomoc zablokovat řízení státu a nikdo s tím nemohl nic dělat, měl teoreticky skončit s nástupem parlamentní demokracie. Jejím základním principem je přece kontrola moci ve jménu nejlepšího zájmu občanů – a státu.

Poslední století však znovu a znovu ukazuje, že provokovaný strach masy dovoluje kromě „normálních demagogů“ i zcela „demokratické“ zvolení lhářů, diktátorů i bláznů. Občan či lid asi nemohou žít bez pocitu, že je ohrožuje nějaký nepřítel. Česká zkušenost s prezidentem Milošem Zemanem není, samozřejmě, tak dramatická, ale i tak stačí jako překážka ústavního pořádku i urážka slušných mravů.

Ztráta kritičnosti k sobě samému

Až se jednou budou hledat počátky současného tragikomického stavu české politické scény, nemělo by uniknout pozornosti varovné zamyšlení zakladatele moderní české lékařské etiky, lékaře, pedagoga a filosofa Jana Payna, které napsal před šesti lety, v listopadu roku 2015.

S neuvěřitelnou přesností v něm popsal degradaci chování a jednání člověka, který začne trpět nemocí zvanou „syndrom frontálních laloků mozku“. Podle naučného slovníku jde o soubor neuropsychiatrických příznaků vzniklých při poruše přední části mozku, zodpovědné za vyšší nervovou činnost a sociální vztahy. Poškození mozkového laloku bývá v naprosté většině případů prakticky nevratné.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Po šesti letech od napsání Paynova textu, ve kterém ani jednou nezazní jméno Miloše Zemana či slovo prezident, běhá z přesnosti jeho popisu mráz po zádech.

Specifické onemocnění má při nespolupráci pacienta a odmítání léčení svoji nevyhnutelnou logiku a důsledky. Kombinace nekontrolované osobní moci – jinou si už nedokáže představit – a nemocí zapříčiněné ztráty kritičnosti k sobě samému vede především k černobílé polarizaci vnímání společnosti.

Diskuze je nemožná, protože pacient je ve svých představách jediným inteligentním ve světě nerozvinutých, určených pouze ke službě a obdivu jeho chytrosti, ale neschopných argumentovat.

Bylo by lidské a důstojné, kdyby 8. listopadu večer, po zvolení vedení nové Sněmovny, prezidenta v nemocnici navštívili předsedové obou komor parlamentu a nabídli mu státnickou možnost abdikace na funkci.

Je jistě možné pohoršovat se nad nesoudným člověkem a posmívat se projevům jeho závislosti na alkoholu, lécích, ale i podkuřování ze strany spolupracovníků a obdivovatelů. Slušnější by ale bylo přiznat si, že se do tohoto stavu nedostal sám. Zodpovědnost za jeho už dlouho se zhoršující stav nese nejenom jeho notoricky lhavé okolí, ale i ti opoziční politici a novináři mainstreamových médií, kteří příliš dlouho nestatečně mlčeli.

Po 8. listopadu, čas abdikovat

Je v nejlepším zájmu země, aby odchod nevratně nemocného sedmasedmdesátiletého Miloše Zemana z funkce prezidenta byl důstojný a lidský. Důstojnost, lidskost a nejlepší zájem země – to je to, oč tu běží.

Fraška, kterou místo toho rozehrálo vedení Kanceláře prezidenta republiky a kohorta Zemanových „přátel“ od Václava Klause až po Jaroslava Foldynu, je těmto hodnotám vzdálená a Miloši Zemanovi i zemi už jenom škodí.

Z hlediska politologické patologie je jistě zajímavé pozorovat, jak se v takové chvíli a v den státního svátku 28. října dokáží v Míčovně Pražského hradu s pomocí Kanceláře prezidenta republiky spojit bývalý údajně pravicový konzervativní politik Václav Klaus s nejzkompromitovanější komunistickou odnoží spolku Jaroslava Vodičky, dvakrát člena komunistické strany, pohraničníka a agenta komunistické bezpečnosti.

Primitivní nacionální socialismus zjevně nezná důstojnost a lidskost – a kašle na nejlepší zájem země.

Bylo by lidské a důstojné, kdyby 8. listopadu večer, po zvolení vedení nové sněmovny, prezidenta v nemocnici navštívili předsedové obou komor parlamentu. Doprovázet by je mohl třeba Zemanův přítel, arcibiskup Dominik Duka. Obě komory parlamentu by Miloši Zemanovi měly nabídnout státnickou možnost abdikace na funkci prezidenta.

Zmizela by sama možnost narůstajícího konfliktu. Skončilo by předstírání a výkřiky o tom, že stačí, když se prezident umí podepsat na místě, které mu jeho spolupracovníci ukáží. Parlament by nemusel projít sebezraňující procedurou pozastavování výkonu prezidentské funkce nebo odvolávání prezidenta.

Alternativou je jenom nedůstojné, málo lidské hašteření. Země bude muset snášet další a další ponížení, manipulace bezmocným a nehybným přízrakem fyzicky i psychicky odcházejícího prezidenta, kterého nebude povoleno ani vidět.

A v době nových, vskutku historických výzev, ohrožení a možností, zůstane Pražský hrad dál jen „sídlem českého žvástu“, jak ho před mnoha lety nazval skvělý básník, spisovatel a diplomat Jiří Gruša.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)