Jan Urban: Dopis polskému premiérovi. Odvolání velvyslance z Prahy je ostudné
Česko a Polsko byly a budou sousedy po celou historii Evropy. V dobrém i ve zlém. Váš legendární otec to pochopil už jako student, když v roce 1968 rozšiřoval ve Wroclawi letáky proti účasti ponížené polské armády na okupaci Československa, píše Jan Urban v otevřeném dopise polskému premiérovi Mateuszi Morawieckému.
Dva dny před vyhlášením válečného stavu v prosinci 1981 jsem z Prahy do Wroclawi přivezl vzkazy Charty 77, včetně informace o shromažďování československých tankových jednotek na hranicích s úkolem obsadit v případě invaze Varšavské smlouvy právě Vaše rodné město Wroclaw.
Ta tajná cesta na prosbu kolegů Vašeho otce z wroclawské Solidarity skončila veřejným vyhlášením podpory československého disentu před stovkami studentů na třech stávkujících fakultách. Měl jsem doma dvě maličké děti a tohle rozhodnutí mohlo skončit jen vězením. Měl jsem štěstí. Váš otec se jen o pár dní později musel začít skrývat a sedm let vedl v ilegalitě Bojující Solidaritu. Pamatujete? „Některé věci se prostě nedají neudělat,“ říkal, „a cena nerozhoduje.“
Miroslav Jasinský má i jednu neopakovatelnou kvalitu – hluboký respekt a vděk české společnosti, která proto naslouchá jeho názorům, i když mohou být občas nepříjemné.
Wroclaw byla pro československé disidenty městem zaslíbeným. Právě zde vznikla Polsko-československá Solidarita. Miroslav Jasinski, kterého dnes navrhujete odvolat z postu velvyslance v České republice, byl jejím klíčovým organizátorem od samých začátků spolupráce opozičních aktivit v našich zemích.
Bez polské pomoci by naše malé disidentské ghetto v Československu neuspělo. Setkávali jsme se v horách na hranici, pašovali vzkazy, literaturu i radiovysílače od Bojující Solidarity, tiskli jsme naše časopisy ve vašich podzemních tiskárnách. A chtěli jsme věřit, že vztahy mezi námi a našimi zeměmi touto zkouškou jednou provždy uzavřely minulá neporozumění.
Proti diktatuře strachu a zbabělosti
Když už v osmdesátých letech minulého století Váš otec odvážně přišel s požadavkem a předpovědí konce komunismu ve všech státech sovětského bloku, odsunu sovětských okupačních jednotek a sjednocení Německa, věřil mu málokdo. Viděl pravdu dříve než ostatní. O čtyřicet let později se v našich svobodných společnostech diskutují obrozenecká témata z devatenáctého století a naše politika opět potřebuje nepřítele, aby osvědčila sama sebe. Kam chceme dojít?
Jmenování Miroslava Jasinského velvyslancem v Praze bylo moudrým a odvážným rozhodnutím. Je to skvělý vyjednavač s výjimečně dobrými kontakty v české politice i společnosti, zná naši kulturu a rozumí médiím. Má ale i jednu neopakovatelnou kvalitu – hluboký respekt a vděk české společnosti, která proto naslouchá jeho názorům, i když mohou být občas nepříjemné.
Při řešení jistě nepříjemných momentálních problémů, jako jsou neshody kolem těžby v dole Turów nebo stavby rozhledny v Jeseníkách, si polský zájem nemohl přát na své straně lépe kvalifikovaného vyjednavače. Žádný cizí diplomat po roce 1989 nedostal tolik českých ocenění jako právě pan Jasinski. Cena Františka Kriegela, Cena Václava Bendy nebo Medaile za zásluhy o diplomacii ministra zahraničních věcí České republiky hovoří o českém respektu k jeho osobě víc než cokoliv jiného.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Začalo to už dávno, při těch předávkách stejně vypadajících batohů v na minutu přesný čas „náhodného“ setkání u předem domluveného hraničního kamene v horách. Byl to rituál postavený na absolutní důvěře. Žertovali jsme, že jsme jako zkušební piloti. Nesměli jsme udělat ani jednu chybu, protože každá mohla být tou poslední. Neexistovalo české „my“ a polské „oni“. Byli jsme jenom společné „my“ proti diktatuře strachu a zbabělosti.
Jsme jen o nějakých čtyřicet let dál a asi bych dnes s některými názory Mirka Jasińského ani nemusel souhlasit. To se mezi přáteli i sousedy stává. Nikdy ho však nepřestanu respektovat a naslouchat mu.
Váš otec by tomu rozuměl
Vzpomínám, jak se krátce před listopadem 1989 rozhodl vyzkoušet zarputilost československých komunistických úřadů, a jako posel nových časů – v Polsku už byla po vítězných volbách u moci Solidarita – přiletěl do Prahy. Zadrželi ho hned u výstupu z letadla a odmítli mu vstup do země. A tak musel dlouhé hodiny čekat na zpáteční let do Varšavy jen v uzavřené odletové hale.
Přijel jsem za ním na letiště a přes velkou skleněnou stěnu jsme si psali vzkazy na kousky papíru. Kolem ještě stále postávali nenápadní pánové ve špatných oblecích. Za pár týdnů byli pryč.
Od té doby asi trochu přibral na váze a o něco zestárnul. Ale ze své odvahy a schopnosti stavět polsko-česko-slovenské přátelství neztratil nic. Možná, že se rozhodnete nesledovat nejlepší zájem své země a setrváte ve svém úmyslu odvolat Miroslava Jasinského z Prahy jen proto, že jste to jednou vyřkl. Bude to chyba.
Praha by naslouchala jeho jakkoliv tvrdým argumentům – už jenom proto, kolikrát v krizích prokázal odvahu i schopnost hledat a nacházet společná řešení. Váš otec Kornel by tomu rozuměl.
S úctou
Jan Urban
Charta 77
Polsko-československá Solidarita
Představitel Občanského fóra
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart: Samota v roli udavače a jak změnit slouhovskou mentalitu
Petr Fischer: Americká show českých politiků a riziková karta premiéra Fialy
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
Moudře napsáno….
Pod to bych se podepsal.
Úžasný článek 👍
Nemám slov
Má to jen jeden drobný zádrhel, o jmenování a odvolávání polských velvyslanců rozhoduje Polsko. Projevy lásky k polskému velvyslanci z české strany poté, co polská strana oznámila svůj personální záměr, jsou sice pěkné, ale to je tak všechno.
Jenže v Polsku vládne někdo jiný… 🙁
Polsko je velká země se 40 miliony obyvatel, ale v celé té kauze s povrchovým dolem na hranicích s Českem se ukázala malost tohoto národa. Je jasné, že takový zásah do krajiny má své následky ve spodních vodách, proto o celém řešení měli jednat vědci z oboru geologie a ne politici, protože tam chtělo Polsko využít práva silnějšího, ale narazilo na rozhodnutí Evropské komise. Pokud chtělo Polsko pokračovat v těžbě jako doposud, pak se mělo dohodnout s Českem o tom, že bude řešit problémy se spodní vodou na české straně tak, že natáhnou potrubí s pitnou vodou s tím, že budou zásobovat obce, které přišly o vodu po celou dobu těžby a ne, že polská vláda nabídla výpomoc s pitnou vodou na 2 roky.
Tímto se podařilo vrazit klín do sepjetí V4. Polsko nechce ustoupi ze svých řekněme životních potřeb a nám Čechům to bere spodní vody a ohrožuje krajinu. Otázkou je jak dalece je to pravda a jestli osoby jednající z naší strany jsou ti správní, kteří doveddou vnímat i tu druhou stranu. Mám obavy, abychom si nehráli na pupek Evropy, kterým nejsme a s takovým politickýckým vedením nikdy nebudeme.
To je blábol. Za prvé, není „to otázka“. Devastace životního prostředí Polskem v českém pohraničí, a to nejen v Libereckém kraji je smutný fakt. Jestli nějaké „sepjetí“ existuje, tak do něj vráželi klín poláci svou absolutní a roky trvající neochotou jednat o nápravě jimi páchaných škod. „Polské životní potřeby“ jsou ve skutečnosti potřeby společnosti PGE o maximální ziskovost, a tedy o maximální příjem vedení PGE, bez ohledu na životní potřeby českých obyvatel a dokonce bez ohledu na samotné polské předpisy. Prozatím si na pupek Evropy a to náckovský pupek Evropy hraje POlsko pod vedením pisáků. A ano, pisáci jsou Polsku leda pro ostudu stejně jako tomu bylo v případě agenta bureše a České republiky. My tuhle smutnou kapitolu máme naštěstí za sebou.
Skvělý text, Honzo. VB
… „skvělý text „… Tak jak by asi p. Urban popsal náš „vztah“ Lipavský vers. Tomšík.. Velvyslanec Tomšík vyjádřil přání prezidenta Zemana k blížícím se ZOH v Číně a ministr Lipavský ho za to pokáral… Naše vláda k ZOH v Číně zatím s nevyjádřila, ale pokud velvyslanec Tomšík tlumočil zájem-přání prezidenta k ZOH, tak se potrefený Lipavský ozval. To ale nebyla chyba Tomšíka, protože žádné pevné stanovisko vlády neobdržel… Je ale možné, že pokud by měl být velvyslanec Tomšík ve funkci ještě po konci mandátu prezidenta Zemana, tak může být odvolán (bude-li ještě tato vláda, resp. bude-li „schopný“ Lipavský ještě MZV…). Předpokládám, že pak by to také Jan Urban komentoval…
Vážený pane,
velvyslanec může kdykoliv předat dopis prezidenta hlavě cizího státu, v podstatě i bez předchozího schválení MZV. Nemůže ovšem v žádném případě vyřizovat do médií neoficiální vzkazy, byť od prezidenta. Jak může kdokoliv vědět, že jde o autentický prezidentův výrok? Diplomacie je hodně ritualizovaný obor, a takové jednání tituláře z České republiky dělá v očích partnerů partu amatérů.
… no ale tady si velvyslanec Jasinski “ vyřkl“ svůj soukromý názor a Vy to „schvalujete“ s odůvodněním jeho minulých (možná už zašlých) skutků… I Cyril Svoboda to popisoval tak,že jako „státní úředník“ nemůže své „názory volně vypouštět“ do éteru, podobně i kdysi Michael Žantovský – v době jeho velvyslanectví, také uváděl, že nemůže „neoficiálně“ prezentovat své názory, které by byly jiné než oficiální politika státu… Je-li diplomacie ritualizovým oborem – a to určitě je, tak se tomu musí podřídit i zasloužilý disident, který se nechal zlákat do diplomacie. To musel vědět i Václav Havel, že třeba nechtěl do diplomatických služeb Pavla Landovského (ačkoli si já myslím, že by to byla sranda), i když si on do těchto funkcí nechal nominovat spoustu svých kamarádů…
A to, o tom „soukromém názoru“ sis vycucal odkud, josef? Narozdíl od tebe se velvyslanec Jasinski žádného „soukromého názoru“ opravdu ale opravdu nedopustil. Jen do slova a do písmene popsal situaci kolem dolu Turow a co k ní vedlo.
… tedy to co Jasinski „vypustil“ do světa je názor Vlády Polska…? Zřejmě je tedy ještě vedle velvyslance své země také zmocněncem pro jednání “ o Důl Turow“. Je třeba tedy také to navrhnout našemu Lipavskému, že má tak nějak také „vytížit“ naše velvyslance…
Takže najednou ti „názory“ nevadí, josef. Zřejmě ti ale dělá problém chápání psaného textu, takže znova a po lopatě: velvyslanec Jasinski konstatuje fakta. Názory vypouštíš leda ty.
Ajajajajj ozval se taky novinář z OF pan Urban při odvolání ruských velvyslanců z Prahy? To je tedy zase článek,je jiná doba jak v ČR tak v Polsku vždyť je to už přes 30let,tak klidně ať si novinář zavzpomíná jaké to měli jeho rodiče třeba po roce 1938 .Pokaždé se najde někdo komu ta doba vyhovovala a někomu nevyhovovala.Prostě každý jsme jiný a máme jiné názory na danou situaci.
Pro ječícího Milana. „Odvolat velvyslance“ může jen vysílající země a opravdu ale opravdu se nikdy neodvolávají „velvyslanci“, protože se velvyslanec je VŽDY jen JEDEN na JEDNU zemi. Přijímající země může daného velvyslance tak maximálně VYHOSTIT. Pokud je jich VÍC, nejedná se o velvyslance ale o řadové diplomaty. Už chápeš??
A ano, soudě dle tvých výlevů, ty nebo tví předci se před rokem 1989 respektive po roce 1938 měli velmi dobře.
Hm…, tak otevřený dopis premiérovi sousední země. Na českém webu. Tak teď ještě aby si Morawiecki tenhle web „nalistoval“, jinak se chudák nedozví, co si autor toho textu myslí.
Vážený pane Kozichu,
tento text byl publikován teprve poté, co kancelář premiéra Morawieckého emailem potvrdila jeho přijetí.
Perfektní.
Skvěle vyjádřeno a napsáno. Tak jako všechny postřehy a články pana Jana Urbana.
Děkuji za ně.
Komentovalo to několik lidí, kteří asi zapoměli, za co tato země lidem jako pan Urban vděčí?!