GLOSA. Sůl. Ochucuje pokrm, léčí a dezinfikuje. Proto je nenahraditelná. Sůl je nad zlato, ten bílý poklad dávných karavan, který neničí mol ani rez. Pravda, jen ti zloději ho občas vykopávají a kradou. A jiní, ti „najviac prefíkaní“, jej používají jako účinný prostředek k ovládnutí zástupů. Nevěříte?

Nejvýraznějším současným představitelem podomních obchodníků se solí je Andrej Babiš. Jako velkouzenář a majitel chemiček zajisté disponuje tunami různých druhů soli, já však mám na mysli jenom jednu jedinou – sůl milodaru.

Staré hebrejské přísloví praví: Almužna je solí bohatých. Ano, vypadá to velice zbožně a ctnostně, když urozený muž obdaruje několik chuďasů, když „osolí“ almužnou polívku jejich nuzoty.

Obchodník Andrej si to taky dokáže spočítat. Za nízké náklady slušný zisk v popularitě. Jako premiér rozdával ze státní kasy milodary či spíše úplatky všem potencionálním voličům; nyní rozdává trička, čepice, knížky a koblihy. Stejnému elektorátu ještě nasype do pomyslných korýtek s lizem to nejdůležitější – metráky slibů a vizí.

Být jako Gándhí

Sliby a vize v zásadě patří k duchovní výbavě vůdců. A všemocná sůl jakbysmet. Myslitel a nenásilný bojovník za svobodnou Indii Mahátma Gándhí se postavil do čela slavného Solného pochodu v roce 1930. Když po 400 km konečně bosý a v prostém sárí stanul ve vesnici Dándí na pobřeží moře, pozdvihl před zraky všech do výše hrst soli. Ta hrst indické soli symbolizovala nezávislost na Angličanech, kteří vlastnili monopol na její výrobu.

Porovnejme si to. Jak žalostně neautentické jsou všechny skutky, postoje, názory a prohlášení bývalého českého premiéra. Všechno, co předvádí při svém solném tažení, jsou jen nacvičené pózy, infantilní sebechvály, lži nebo výmluvy. A vůbec celý Andrej je negací skutečného lídra, který by měl dýchat a zápasit za svůj národ, za svou rodinu.

À propos – ta rodina… V ostře sledovaném soudním procesu kolem farmy Čapí hnízdo se Andrej Babiš senior nebezpečně přiblížil proslulému Herodovi Velikému, o němž tenkrát kolovala morbidní průpovídka: V Herodově paláci je lepší být jeho vepřem než synem. Pak tu máme ještě relikt jemného bonzování z mladší doby komunistické, kterým AB + jeho mediální a stranická mašinerie podsouvají veřejnosti zprávu o megakatastrofě jménem polistopadový kartel. Tím se vytrvale podrývá důvěra ve státní instituce, štve se jeden občan proti druhému: „Toto není žádný tobě sloužící úředník, ale tvůj biřic a výběrčí daní totálně zkorumpované Fialovy vlády!“

Babiš sám pak jako pokorný řeholník začne se skládáním slibů – slibů vánočních, novoročních, prezidentských a konečně slibů věčných. Ty ovšem nehodlá konfrontovat v televizních debatách s ostatními kandidáty na hlavu státu, tam je to, jak každý ví, ztráta času. Mužný, statný a odvážný (Andreas) kandidát Babiš nám je nerušeně odprezentuje ze svého facebookového účtu: „Jestli mě zvolíte, potom bude všem a navždy líp. Však už jste ochutnali a pamatujete. Až já usednu na trůn, otevřu celý Hrad a bude slavnost sedm dní a sedm nocí.“

Zlí prorokové jízlivě varují, že sliby jsou sice sladké, ale po tom případném svatém týdnu řadě pozvaných hostů přivodí Andrejovo solné tažení těžkou salinní nevolnost a slzy zklamání. Naproti tomu jeho zavilí odpůrci pocítí na patře pachuť spíše hořkou. A pak že je česká politika nechutná…