Ján Rakytka: Je rozumné počítat s razantním obratem, i kdyby už žádný Putin nebyl?
GLOSA. V posledních měsících jsme dnes a denně četli zprávy typu: „Putin napadl Ukrajinu“ nebo „Mariupol úpí pod ruským bombardováním“. Hrozná skutečnost, z hlediska přísné logiky však neplatí ani jedno, zamýšlí se ve své glose Ján Rakytka.
Uvedené titulky jsou synekdochou. Jde o zajímavý jazykový jev, jímž lze pojmenovat celek zdůrazněním nějaké jeho charakteristické části a obráceně. Racionálně si uvědomujeme, že V. V. Putin osobně Ukrajinu nenapadl a Mariupol zůstává navzdory hlubokým ranám i odkazu na jméno Matky Boží jen němým městem. Nicméně všichni cítíme, jak je tato zkratka drásavě přesná. A co to má společného s Putinem ještě dál?
Nebezpečné sny
Touhy a myšlenky člověka klíčí nejdřív v jeho hlavě. Teprve až jsou vysloveny, začíná jejich nový a skutečný život. Vyřčená slova výjimečného jedince – ať už jde o výjimečnost jakékoliv kvality – se vryjí do čel všech ostatních příslušníků kmene, slovo se stane poznávacím znakem národa.
Výraz „Putin napadl Ukrajinu“ evokuje ve světě automaticky názor, že Rusko jako celek horuje pro válku. Tamní průzkumy, ať už jsou cinknuté méně nebo více, dokazují, že jde o holou skutečnost. Na Ukrajině z té proměny vládne zděšení, lidé žijí v očekávání toho nejhoršího. Podstatná část planety se k údělu Ukrajinců staví solidárně, vlády i jednotlivci mnoha zemí poskytují morální, finanční i hmotnou pomoc. Mnozí chovají naději, že se situace vyřeší odchodem Putina. Tyto naděje přiživuje směska odhadů dle pozorování, mýtů a zaručených zpráv o stavu prezidenta Ruské federace.
Myslím, že k tomu všemu je ještě nutné ptát se kontra-otázkou: Je opravdu tak zásadní, zda je Putin vážně nemocný? A je rozumné počítat s razantním obratem, kdyby už žádný Putin nebyl?
Příklad z Indie
Zkusme se poohlédnout po nějaké historické analogii. Inspirací by mohla být rozsáhlá publikace „O půlnoci přijde svoboda“ autorské dvojice Dominique Lapierre & Larry Collins (Mladá fronta 1983).
Kniha líčí bouřlivý rok 1947, kdy se Indie vymanila z britské koloniální nadvlády a zároveň rozštěpila na dva státy. Jednání o emancipaci a rozdělení vedli s Angličany (vlastně i proti sobě) dva čelní indičtí představitelé, kteří nemohli být rozdílnější: kosmopolita s cambridgeskou angličtinou Džaváharlál Néhrú (za budoucí novou Indii) a ortodoxní muslim Muhammad Alí Džinnáh (za budoucí Pákistán).
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Autoři publikace si při znalosti hlavních postav a dobových reálií – nebo jim navzdory – dovolují vyslovit následující hypotézu: Kdyby členové protistrany znali obsah trezoru Džinnáhova osobního onkologického lékaře (rentgenové snímky jeho plic), byli by možná zvolili vyčkávací taktiku a vše mohlo skončit jinak. Jenže vnitřní spory tehdejší Indie byly tak zásadní, že by příchod vytoužené svobody rozhodně nenechal náboženské pohlaváry dlouho zahálet. Džinnáh se nakonec stal prvním generálním guvernérem Pákistánu, svou dějinnou roli dohrál 13 měsíců po rozdělení. Přesto byl jenom hrotem, zatímco zástup imámů ostřím dýky, která rozřízla nádherný protkávaný koberec Indie vedví, jak to metaforicky popsal Mahátma Gándhí. Navzdory napjatým vztahům – jak už to bývá u rozhádaných bratří – trvá křehká koexistence obou států rovných 75 let a dokazuje, že rozpůlení pomyslného koberce byla nevyhnutelnost.
Koberec nebo rohožka
Zmíněný Džinnáh by mohl být v jistých rysech (rozhodně ne ve všech!) předobrazem Vladimira Putina. Ruský prezident je anachronický, neústupný, ctižádostivý, amorální a nekonečně drzý. Od dob eléva v KGB až k dnešnímu prezidentskému křeslu šel tvrdě za svým cílem. Poslední dvě desetiletí zhmotnil všechny své sny: osekal ústavu, ovládl nerostné zdroje a průmysl, umlčel opozici a nezávislá média. Na úkor životní úrovně občanů nechal vykrmit armádu, zástupy siloviků a generálů, nezapomněl ani na loajální stevardy Boží.
Celá mašinerie supěla k jedinému cíli – k obnově slavného impéria Sovětského svazu, ti všichni užiteční byli připravováni, až nadejde „pará“ – svrchovaný čas. Přesné datum ovšem znal jen Putin, přesněji – vracíme se k našemu výkladu o synekdoše – okruh vyvolených kolem něho. Některá jména známe konkrétně, avšak dnes je lhostejno, jak se kdo jmenuje a kdo do klubu patřil nebo ještě patří. Je to kolektivní Putin, několikahlavé monstrum, božstvo na způsob krvežíznivé Kálí, jemuž je jedno, že se na Ukrajině dějí zvěrstva na civilistech, že na frontě umírají tisíce ukrajinských i ruských vojáků. Je mu taky ukradené, zda Ruská federace přivodí sama sobě kolaps a rozpadne se na národní státy a gubernie bez cara a centralizovaného vedení.
Kolektivní Putin totiž zřejmě nepovažuje vlastní zemi za nádherný barevný koberec, ale za katovu rohožku.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
18 komentářů
Souhlas s autorem. Putin byl pouze ve správnou dobu na správném místě. Nebýt toho, seděl tam někdo jiný, +- stejný. Proto je také nahraditelný někým, koho možná ani pořádně neznáme.
Nicméně, je třeba si uvědomit, že z toho plyne hluboká potřeba někoho takového, jako je on, z pozice Ruska.
„dva čelní indičtí představitelé, kteří nemohli být rozdílnější: kosmopolita s cambridgeskou angličtinou Džaváharlál Néhrú (za budoucí novou Indii) a ortodoxní muslim Muhammad Alí Džinnáh (za budoucí Pákistán“
…ehm, oznacit Dzinnaha za ‚ortodoxniho muslima‘ je uplne mimo. Naopak, whisky milujici Jinnah vystudoval stejne jako Nehru v Anglii, mnuvil stejne dobrou upper class Anglictinou a byl uplne stejne sekularni jako Nehru.
Zrovna v tomhle si ti dva nemohli byt podobnejsi.
Proste jen Dzinnah byl ‚indicko-muslimsky nacionalista‘, nikoli v nejakem nabozenskem smyslu. V podobnem smyslu jako nema s nabozenstvim nic spolecneho konflikt ‚katoliku‘ a ‚protestantu‘ v Severnim irsku
Muslimové mají jasný náboženský příkaz předstírat v případě potřeby, že nejsou muslimové, případně že nejsou ortodoxní radikálové. Mají též náboženskou povinnost lhát o islámu a jeho dopadu na společnost. Vše lze najít v islámských textech, dílem v Koránu, dílem ve sbírkách hadithů, dílem v sunně.
Za rozhodující tedy je nutno považovat nikoli jak se choval v civilizovaných zemích, ale v době, kdy uchvátil moc.
Tedy děkuji za velice zajímavý pohled. Ovšem, už vzhledem k tomu že začíná zmíněnou synekdochou a končí metaforou o barevném koberci asi nevystihuje to podstatné.
Když se podíváme na na popisovaný příklad s Indií, tak je nutné upozornit na úvodní slova „.. bouřlivý rok 1947, kdy se Indie vymanila z britské koloniální nadvlády a zároveň rozštěpila na dva státy.“ – že prakticky k témuž došlo u nás, když jsme se se v roce 1989 zbavili sovětského vlivu , i my se během pár let rozštěpili na dva národní státy, naštěstí bez souběžných nábožensky, nacionalisticky či jinak ideologicky orientovaných masakrů či dokonce vojenských konfliktů.
Ale že když se rozpadly USA – v roce 1861, vyhlášením Konfederace tak to ani ten hodný? demokratický Sever neakceptoval, leč stálo ho to za 10 let velice brutální interní války, aby ty jižanské rebely přivedli zpět do jednoho společného superstátu.
Takto by se daly jmenovat i další historické případy , třeba Německa do roku 1945.
Asi z toho lze vytvořit pravidlo, že nacionalismus je přímo úměrný velikosti národa, tudíž ten ruský, americký, i indický, ale i německý, francouzský, atd.. pak bude mnohem větší než třeba český či slovenský. ´
A navíc. právě že z pohledu ruského nacionalisty, bylo to jeho imperiální Rusko historicky mnohem větší, radikálně „zkrojeno“ už za Brestlitevského míru 1918, potom sice znovu obnoveno a vliv rozšířen za Stalina, ale pak znovu ztratila ohromná území a vliv za éry Gorbačova .
Tudíž – a bohužel, skutečně z hlediska domácí podpory Putina je ten ruský nacionalismus velice silný a pro současnou Evropu velikým rizikem, a může pokračovat i po jeho pádu a nástupu jiného ruského vůdce.
Zase ale disclaimer, toto je nacionalistické myšlení obyvatel „bolšoj Rossii“, které ale „šovinistický Čech“ (jak jsme i zde na HP historicky titulováni), nemůže vůbec chápat, protože náš vliv už nesahá ani „Od Šumavy k Tatrám“, ale jenom „od Šumavy k Olomouci“, a jen navíc jen v tom omezeném vlivu, který nám ponechal Brusel…
Souhlasím s tímto jasným vysvětlením-jsem rád, že lidé všeho myšlení postupně ovlivňují myšlení části národa, který je pouze „naléváno jednostrannou propagandou-ostatně, to zde se již několikrát opakuje,že!
Díky a hezký den!
To podstatné je, že zase vypisuješ nesmysly. Případně jinými slovy, pokud se nechceš příště zase ztrapnit, tak si zjisti za prvé jak dlouho trvala americká občanská válka, a za druhé kdo se s čím nemohl smířit, respektive, kdo zaútočil první, respektive si zjisti historii pevnosti Fort Sumter.
Pavle,
příkop mezi Severem a Jihem v USA trvá. Ještě terorista Timothy McVeigh, popravený 2001, byl ke svému činu motivován mj. revanšem za porážku Jihu v občanské válce a následnou Rekonstrukci.
Druhou věcí je, že válku zcela jednoznačně vyvolalo vítězství Lincolna ve volbách před ní. Provokace byly z obou stran +- stejné a „dějiny píší vítězové“ – tolik i k tomu Fort Sumteru. Před tím byl např. John Brown a další aktivisté, kteří se snažili vyvolat povstání černochů na Jihu.
Tragédie byla a je v tom, že otrokářství bylo už v té době přirozeně na ústupu, protože už nebyla k dispozici žádná půda, na níž by se daly zakládat bavlníkové plantáže pro extenzívní pěstování s primitivními metodami s využitím práce otroků. A půda těch starých byla vyčerpaná. Plantážníci by museli přejít na intenzívní formy pěstování bavlny (což se po válce stalo), na které byla práce otroků nepoužitelná (něco podobného se stalo v Římě a výsledkem byl úpadek otroctví coby ekonomického faktoru a přeměna otroků na colony s vyšší mírou osobní svobody a zainteresované na výsledcích práce). Je docela možné, že kdyby Lincoln nevyhrál volby, otroctví by po dalším presidentování zástupce Jihu bylo natolik upadlé, že by za něj nestálo vést válku.
A, MMCH, materiální podmínky dělníků na Severu byly s těmi otroky dost srovnatelné (dělník dostával +- tolik, co investoval plantážník do otroka), akorát měli osobní svobodu, což ovšem mohlo vést i ke smrti hladem, pokud ztratili práci, zatímco o otroka bylo postaráno (sice mizerně, ale nějak) až do jeho smrti. Sexuální násilí vůči dělnicím a dcerám dělníků bylo spíš vyšší než vůči otrokyním na Jihu, protože většina států Jihu stavěla mezirasový sex mimo zákon. Idyla pro spodek sociální pyramidy zkrátka nebyla ani na jedné straně občanské války.
Další věcí je, že černoši, bez ohledu na výsledek občanské války, dosáhli rovnoprávnosti až ve druhé polovině minulého století, a to i na tom Severu. Ještě v 50. letech byly do černošských sirotčinců dodávány várky mléka, záměrně kontaminované radioaktivním stronciem jako součást přípravy na případnou válku se SSSR. Ty děti sloužily jako pokusné myšky pro zjištění, jak moc spad stroncia škodí, a co se s tím dá dělat. A až na výjimky to byly sirotčince ve státech Severu.
Jinými slovy, na základě jednoduchých otázek, jak dlouho trvala americká občanská válka a kdo ji začal, lžirgil jako obvykle dostal grafomanský průjem. Že blábolí buď nesmysly, nebo je mimo téma tak jako rusácké „hypersonické“ střely mimo cíl, ho už nezajímá.
Válka formálně začala ostřelováním Fort Sumter a formálně skončila kapitulací generála Lee u Appomatoxu. Nicméně ke střetům docházelo už před tím (mrkněte se na wikipedii, kdy byl ten John Brown) a ke snahám o revanš dlouho poté (v podstatě až do konce minulého století).
IMHO boj demokratů (strany otrokářského Jihu) za „afirmaci“ černochů, např. kvóty podle rasy, rasově závislá podpora svobodných matek „jen pro černé“ atd. jsou v podstatě pokračováním tohoto boje „jinými prostředky. Když v 50. letech prohráli boj za rasovou segregaci, zkusili na to jít opačným směrem a výsledek se dostavil: Roste počet afroameričanů mezi kriminálníky, roste počet afroameričanů vyrůstajících v neúplných rodinách (což spolu prokazatelně souvisí), roste zastoupení afroameričanů mezi oběťmi vražd a dalších závažných trestných činů atd. Prostě, předstírají, že jim pomáhají, ale fakticky jim silně škodí 🙂
A snad ještě něco: Lincoln původně plánoval vyvezení černochů z USA zpět do zemí jejich předků, protože nevěřil na možnost pokojného soužití různých ras v jednom státě. Jeho spisy se dají dohledat na netu, protože jejich autor je mrtev déle než 70 let a nejsou chráněny autorským zákonem.
1) Jižní rebelové napadli USA jako první.
2) Nešlo o otroctví ve stávajících otrokářských státech, ale o povolení otroctví v nových jižních teriroriích na západě. třeba Kalifornii.
K tomu bodu 2: Ono šlo hlavně o to, zda se bude o otroctví či jeho zákazu rozhodovat na úrovni státu nebo zda bude povahu státu určovat centrum federace.
lituji že jsem četl až do konce škoda času
Žádný „kolektivní“ diktátor neexistuje. Diktátor je jen jeden, a ti kolem něj jsou poslušní pejsci snažící se odezírat ze rtů a předvídat přání pána a vládce, případně být ve svých projevech ještě radikálnější, jen aby se páníčkovi zalíbili. Přičemž tito otroci svůj skutečný názor pečlivě skrývají a nesdílejí ani s manželkou šeptem pod peřinou, jak bývalo v russovětsku zvykem. A touto chorobou je nakažena naprostá většina ruských obyvatel. Navenek vykřikují smrt Ukrajině, ale propaganda ani přejmenovaná kgb je už nedonutila hnout prstem a nechat se očkovat. Všichni jsou hrdí na armádu… kde kradou všichni, ministry a generály počínaje a obyčejnými vojáky přiživujícími se na kradené naftě a náhradních dílech, konče. To je skutečné a pravdivé vyjádření názoru ruského občana, to odmítnutí očkování a rozkradené armáda.
Pokud dojde na v rusácku prověřený scénář diktátora bez pomoci ležícího v kaluži vlastních tělesných tekutin, tak dlouho až žádné pomoci už nebude třeba, tak lze s pravděpodobností hraničící s jistotou očekávat, že jediným zájmem současných panáčkujících soudruhů covidového strašpytla puťky, bude zachovat si život, postavení a majetek a při tom pokud možno odstranit dosavadního spolupracovníka a budoucího konkurenta z cesty a nikoli to, jak si na Ukrajině povede banda drancířů vydávající se za ruskou armádu nebo zda se současné rusácko nerozpadne na prvočinitele.
Jistěže může existovat i kolektivní diktátor. Přečtěte si formy vlády u Aristotela, pokud nevěříte moderní politologii. Asi nejznámější jsou římské triumviráty na konci republiky.
A zřejmě proto ty triumviráty vydržely tak dlouho vládnout v míru, že lžirgile. Zkus si dostudovat alespoň základy historie, když už se jí chceš ohánět, o politologii a Aristotelovi (Kolikpak asi vládců je v diktatuře/tyranii?) nemluvě. Jinak zas budeš jen pro smích.
Prostě, kolektivní diktátor existovat může. Zda to vydrží dlouho nebo krátce, tak otázka nestojí. Navíc je není jasné, jak by se vyvíjely dějiny Říma, pokud by Crassus nepadl v bojích s Parthy.
„Kolektivní diktaturou“ byly do jisté míry i komunistické totality (pomineme-li stalinský SSSR).
Prostě, to že ty máš utkvělou představu a je irelevantní zda o antickém římu nebo russovětské totalitě, znamená akorát to, že může existovat utkvělá představa.
Já nemám „utkvělou představu“, ale, na rozdíl od vás, poměrně rozsáhlé znalosti, získané četbou. Přečetl jsem jako školák a gymnazista prakticky vše, co u nás bylo o historii po knihovnách k mání.