KOMENTÁŘ. Pohraniční oblasti bývalých Sudet se ani více než tři desítky let od pádu železné opony příliš nevzchopily. Ruiny, kam se podíváš. U sousedů to vypadá jinak. To, že jste už překročili hranice, poznáte hned v lese. Škoda mluvit. Přesto mají Sudety pořád šanci. Ale ta rozhodně nespočívá v megalomanských developerských projektech budovaných ve volné krajině.

Degradace území je tak hluboká, protože s válkou a poválečnými událostmi byly vyrvány pomyslné kořeny, kdy se bohatství a životní úroveň buduje po několik generací.

Na mnoho míst přišli po vysídlení původních obyvatel lidé nemající k nim žádný vztah. Jen devastovali. Zničené hřbitovy, děravé, vyrabované kostely a skládky harampádí na pozemcích u rodinných domů. Mnohým to i dnes přijde normální. V čem člověk vyrůstal, to ho zkrátka značně ovlivní i v dospělosti.

Jsou světlé výjimky. Třeba kostel se skleněnou střechou v Neratově na Orlickoústecku. Za každým takovým úžasným příběhem je ovšem velké úsilí, občanské nasazení, angažovanost, obětavost jednotlivců či hrstky místních nejen pro to své, ale i pro veřejný prostor.

Tyto vlastnosti jsou u nás stále ještě ojedinělé, ale postupem času se to podle mého názoru zlepšuje.

Ruiny textilek dál hyzdí hory

Není to jen o vůli, ale také o úředních bariérách, jakési zatuchlosti, zvyku existence mezi rozvalinami, a nepochopení toho, že kraj by mohl vypadat úplně jinak, radostněji.

Pocházím z Jablonce nad Nisou. Jablonecko je region kontrastů – Tanvald, Velké Hamry, Plavy hyzdí ruiny bývalých textilek. Strašidelné. Už nikdy nenajdou své původní uplatnění.

Oproti tomu na kopcích, tam vládne luxus – Bedřichov a další místa byla zasažena zběsilým horským developmentem. Ceny zdejších apartmánů jsou dražší než byty v Praze a stavět už není kde. Naštěstí. Na vršky hor se totiž nezřízeně opět valí lidé, kteří nemají k místu vztah. Víme, jak to dopadá.

Když jsem poprvé viděl Krušné hory, cítil jsem se jako v Jizerkách. Krásná příroda, ale opuštěné fabriky jako kostry a tlející zbytky dinosaurů: Hroznětín, Merklín, Pstruží, Nejdek, Horní Blatná, Abertamy.

Nikdo už takovým barabiznám nevrátí jejich původní účel. Absolutně to postrádá smysl. Přesto by se jiné využití našlo, jen trochu chtít.

Brownfieldům jde vdechnout druhý život. Místo citlivého přestavění na byty pro místní i turisty zde však jako kontrast vyrostla zběsilá splácaná architektura v Loučné pod Klínovcem. Ruiny zůstávají a volné území se zaplavuje betonem.

Stavět jen na místě, kde už něco je

Jablonci i Krušným horám chybí strategický investor s vizí. Někdo, kdo si to vezme za své a dá do díla své srdce, know-how, energii a kapitál. Jedno nemůže být bez druhého, aby se z kraje nestala jen dojná kráva, ale aby to i u nás vypadalo jako za humny, kde jsou opečovávané cestičky, v oknech každého domu květiny, hřbitovy jako ze škatulky. Protože právě ty, více než supermarkety, vypovídají o skutečné kultuře a civilizaci.

Uklidit si šrot před vlastním prahem může každý, ale peníze do kraje mohou přinést mimo jiné turisté. Ale nesmí to dopadnout jako Špindlerův Mlýn, Lipno nebo Dolní Morava – to už není nic jiného než turistický průmysl.

Cesta k rozvinutějšími regionu vede přes investice do infrastruktury a vzdělávání. Například Karlovarský kraji je jediným krajem, který nemá veřejnou vysokou školu. Chyba. Je naopak dobře, že nově zvolený prezident Pavel jako první region navštívil právě Karlovarský kraj a hned poté Ústecký kraj.

Rozvoji infrastruktury a šanci na to, aby se oblastem, kde ruiny zarůstají mechem, vdechl nový život, často brání i zastaralé územní plány.

Ty jen konzervují současný stav, ve skutečnosti s rozvojem nemají nic společného. Když ze zaniklé továrny bude pořád jen rozvalina, těžko se pak v obci udrží kvalitní základní škola, nevznikne nová stomatologická ordinace, obchod, nebude z čeho opravit domov seniorů. Rozvaliny také srážejí hodnotu toho, co v oblasti vlastní místní, často si to sami neuvědomují…

Mnozí lidé se bojí novot. Když vidím některé zběsilé developerské projekty desítek satelitních domků na zelené louce na vršcích hor, ani se jim nedivím. Ruinám bychom ale naopak šanci dát měli.

Sudety se nevzchopily ani po roce 1989. Je otázka, jestli máme politické nástroje, které by to změnily.

Stanislav Balík, politolog

Samozřejmě se musíme postarat o opuštěné areály, o brownfieldy, které nám skýtají možnost začít tam něco nového.

Ivo Vondrák, hejtman Moravskoslezského kraje

Je mi smutno z toho, když jezdíme kolem bývalých továren, které se rozpadají nebo je po nich díra v zemi. Textilky nás živily. Jablonec ale na tom není tak špatně. Je tu pořád spousta menších firem, které dělají sklo a bižuterii. Sklárny v Harrachově přežily covid i drahou energii. Firmy jako Jablotron, Česká mincovna, Atrea, Raymond a další také fungují dobře. Je zde i několik firem navázaných na Škodovku. Jedni z našich sousedů se do Jablonce přistěhovali z Prahy. Slušně vydělávají, mají tři děti, celá rodina sportuje, hlavně orientační běh, a jsou tu šťastní.

Olga Brůnová, autorova maminka

Autor je český investor